蜜桃交友

Tiziana Campisi - Vatikán

Dobrá kniha otevírá mysl, povzbuzuje srdce, trénuje pro 啪ivot. To jsou slova pape啪e Franti拧ka, který se chopil pera a papíru, aby budoucí kn臎啪í, ale také "v拧ichni pastora膷ní 膷initelé" a "ka啪dý k艡es钮an" pochopili "hodnotu 膷etby román暖 a básní na cest臎 osobního zrání". "Listem o úloze literatury ve formaci", napsaným 17. 膷ervence a zve艡ejn臎ným dnes, 4. srpna, chce pape啪 "znovu probudit lásku k 膷etb臎" a p艡edev拧ím "navrhnout radikální zm臎nu kurzu" v p艡íprav臎 kandidát暖 kn臎啪ství, aby se více prostoru v臎novalo 膷etb臎 literárních d臎l.

Literatura toti啪 m暖啪e "vychovávat srdce a mysl pastý艡e" ke "svobodnému a pokornému uplat艌ování vlastní racionality" a k "plodnému poznání plurality lidských jazyk暖", m暖啪e roz拧i艡ovat lidskou citlivost a vést k "velké duchovní otev艡enosti". Úkolem v臎艡ících, a zvlá拧t臎 kn臎啪í, je navíc "dotýkat se' srdce sou膷asného 膷lov臎ka, aby se rozechv臎lo a otev艡elo tvá艡í v tvá艡 hlásání Pána Je啪í拧e", a v tom v拧em "má p艡ínos, který m暖啪e nabídnout literatura a poezie, nesrovnatelnou hodnotu".

Blahodárné ú膷inky 膷etby

Franti拧ek ve svém listu p艡edev拧ím zd暖raz艌uje blahodárné ú膷inky dobré knihy, která "膷asto v prázdninové nud臎, v horku a samot臎 n臎kterých opu拧t臎ných 膷tvrtí" m暖啪e být "oázou, která nás vzdaluje od jiných rozhodnutí, je啪 nám neprospívají", a která nám ve "chvílích únavy, hn臎vu, zklamání, neúsp臎chu, kdy se nám ani v modlitb臎 neda艡í najít klid du拧e" m暖啪e pomoci p艡ekonat t臎啪ké chvíle a "získat trochu více klidu". Proto啪e mo啪ná "tato 膷etba otevírá nové vnit艡ní prostory", které nám pomáhají neuzavírat se "v t臎ch n臎kolika málo obsedantních my拧lenkách", které nás pak "neúprosn臎 uv臎zní".

Lidé se d艡íve, "p艡ed v拧udyp艡ítomností médií, sociálních sítí, mobilních telefon暖 a dal拧ích za艡ízení", v臎novali 膷etb臎 膷ast臎ji, podotýká pape啪, který upozor艌uje, 啪e audiovizuální produkt je sice "ucelen臎j拧í", ale "prostor a 膷as na 'obohacení' vypráv臎ní nebo jeho interpretaci jsou obvykle omezené", zatímco p艡i 膷etb臎 knihy "je 膷tená艡 mnohem aktivn臎j拧í". Literární dílo je "啪ivý a v啪dy plodný text". Stává se toti啪, 啪e "p艡i 膷etb臎 je 膷tená艡 obohacen tím, co od autora dostává", a to mu "umo啪艌uje, aby rozkvetlo bohatství jeho vlastní osoby".

V臎novat 膷as literatu艡e v seminá艡ích

Je sice pozitivní, 啪e "v n臎kterých seminá艡ích p艡ekonáváme posedlost obrazovkami - a jedovatými, povrchními a násilnými fale拧nými zprávami - a v臎nujeme 膷as literatu艡e, 膷etb臎, povídání o "knihách, nových 膷i starých, které nám stále mnoho 艡íkají", uznává Franti拧ek, obecn臎 toti啪 "na forma膷ní cest臎 t臎ch, kdo jsou na cest臎 k vysv臎cené slu啪b臎", není adekvátní prostor pro literaturu, pova啪ovanou za "mén臎 významný projev kultury, který nepat艡í na cestu p艡ípravy, a tedy do konkrétní pastora膷ní zku拧enosti budoucích kn臎啪í".

"Takový p艡ístup není dobrý", pí拧e pape啪, nebo钮 vede k "jisté form臎 vá啪ného intelektuálního a duchovního ochuzení budoucích kn臎啪í", kte艡í tak nemají "prost艡ednictvím literatury privilegovaný p艡ístup k jádru lidské kultury a konkrétn臎ji k jádru lidské bytosti". V praxi má toti啪 literatura co do 膷in臎ní s tím, "co si ka啪dý z nás od 啪ivota p艡eje", a "vstupuje do d暖v臎rného vztahu s na拧í konkrétní existencí, s jejími základními nap臎tími, touhami a významy".

Knihy jako spole膷níci na cestách

P艡i vzpomínce na léta svého u膷itelského p暖sobení v jezuitské 拧kole v Santa Fe v letech 1964-1965 pape啪 vypráví, 啪e p艡i výuce literatury m臎li 啪áci studovat Cida (El Cid), zatímco "啪ádali, aby 膷etli Garcíu Lorcu".

"Tehdy jsem se rozhodl, 啪e se budou Cida u膷it doma a b臎hem hodin se budu zabývat autory, které mají mladí lidé nejrad臎ji," vzpomíná Franti拧ek a dodává, 啪e dávali p艡ednost "sou膷asným literárním díl暖m", ale "膷etbou t臎chto v臎cí, které je v danou chvíli zaujaly, získali obecn臎j拧í vkus pro literaturu, pro poezii, a pak se p艡esunuli k dal拧ím autor暖m", proto啪e "nakonec srdce hledá víc a ka啪dý si v literatu艡e najde svou vlastní cestu".

V této souvislosti se pape啪 sv臎艡uje, 啪e má rád "tragické autory, proto啪e jejich díla bychom v拧ichni mohli poci钮ovat jako svá vlastní, jako vyjád艡ení na拧ich vlastních dramat". Pape啪 upozor艌uje, 啪e 膷lov臎k by nem臎l "膷íst n臎co z povinnosti", nýbr啪 kdy啪 u啪 n臎co 膷te, tak by si m臎l vybírat 膷etbu "s otev艡eností, p艡ekvapením, pru啪ností".

P艡ivád臎t k setkání se vt臎leným Je啪í拧em

V臎艡ící a kn臎啪í dnes musí p艡i hlásání evangelia usilovat o to, aby "p艡im臎艡en臎 odpov臎d臎li na 啪íze艌 mnoha lidí po Bohu, aby se ji nesna啪ili uhasit odcizujícími návrhy nebo odt臎lesn臎ným Je啪í拧em Kristem ", aby se "v拧ichni mohli setkat s Je啪í拧em Kristem, který se stal t臎lem, 膷lov臎kem, p艡íb臎hem". Nikdy se nesmí ztratit ze z艡etele "t臎lo Je啪í拧e Krista", doporu膷uje pape啪, "ono t臎lo tvo艡ené vá拧n臎mi, emocemi, pocity, konkrétními p艡íb臎hy, rukama, které se dotýkají a uzdravují, pohledy, které osvobozují a povzbuzují, pohostinností, odpu拧t臎ním, rozho艡膷ením, odvahou, neohro啪eností: jedním slovem láskou". Z tohoto d暖vodu, zd暖raz艌uje Franti拧ek, "vytrvalé zaobírání se literaturou m暖啪e budoucím kn臎啪ím a v拧em pastora膷ním pracovník暖m pomoci je拧t臎 více vnímat plné lidství" Krista, "v n臎m啪 se pln臎 rozlévá jeho bo啪ství".

膶etba je návyk s kladnými dopady

Pape啪 v list臎 také vyjmenovává pozitivní d暖sledky, které podle v臎dc暖 plynou z "návyku na 膷etbu", který pomáhá "získat 拧ir拧í slovní zásobu", "rozvíjet r暖zné aspekty inteligence", "podn臎cuje p艡edstavivost a tvo艡ivost", "umo啪艌uje nau膷it se bohat臎ji vyjad艡ovat", "zlep拧uje schopnost soust艡ed臎ní, sni啪uje míru zhor拧ení kognitivních funkcí, zmír艌uje stres a úzkost". Konkrétn臎 nás 膷etba "p艡ipravuje na pochopení, a tedy i na 艡e拧ení r暖zných situací, které mohou v 啪ivot臎 nastat", pokra膷uje Franti拧ek, "p艡i 膷etb臎 se no艡íme do postav, starostí, dramat, nebezpe膷í a obav lidí, kte艡í nakonec p艡ekonali 啪ivotní výzvy". A u Borgese m暖啪eme jít tak daleko, 啪e literaturu definujeme jako "naslouchání n臎膷ímu hlasu".

Zpomalit, rozjímat, naslouchat

Literatura slou啪í "k ú膷innému zakou拧ení 啪ivota". A pokud je "ná拧 b臎啪ný pohled na sv臎t jakoby 'redukován' a omezen tlakem" r暖zných osobních povinností a "i slu啪ba - duchovní, pastora膷ní, charitativní - se m暖啪e stát" jen n臎膷ím, co je t艡eba ud臎lat, hrozí, 啪e "upadneme do chorobné výkonnosti, která banalizuje rozli拧ování, ochuzuje citlivost a sni啪uje komplexnost".

A tak se v "na拧em ka啪dodenním 啪ivot臎" musíme nau膷it "distancovat se od toho, co je bezprost艡ední", zní pape啪暖v návrh, "zpomalit, kontemplovat a naslouchat", co啪 se m暖啪e stát, kdy啪 se zastavíme u 膷etby knihy. Pot艡ebujeme "obnovit pohostinné, nestrategické zp暖soby vztahování se ke skute膷nosti", pot艡ebujeme, jednodu拧e 艡e膷eno, "odstup, pomalost, svobodu" v p艡ístupu k realit臎 a literatura nám umo啪艌uje "trénovat ná拧 pohled, abychom hledali a zkoumali pravdu o lidech a situacích", "pomáhá nám vyslovit na拧i p艡ítomnost ve sv臎t臎".

Navíc, zd暖raz艌uje pape啪, "p艡i 膷etb臎 literárního textu" se díváme o膷ima druhých, rozvíjíme "empatickou sílu p艡edstavivosti", "zji拧钮ujeme, 啪e to, co cítíme, není jen na拧e, je to univerzální, a tak se ani ten nejopu拧t臎n臎j拧í 膷lov臎k necítí sám".