蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Zdravím vás v拧echny, lídry mezivládního fóra G7, zdravím Giorgii Meloniovou, zdravím tajemnici Evropské unie a zdravím prezidenty, krále a v拧echny, kte艡í jsou zde p艡ítomni. Toto zamy拧lení nese název 鈥濪opady um臎lé inteligence na budoucnost lidstva鈥�.

鈥濸ísmo svaté sv臎d膷í o tom, 啪e B暖h dal lidstvu svého Ducha, aby m臎lo 鈥瀖oudrost, d暖vtip a znalost pro ka啪dé dílo鈥� (Ex 35, 31)鈥� [1]. V臎da a technika jsou tedy mimo艡ádnými produkty tv暖r膷ího potenciálu nás lidí [2].

Um臎lá inteligence tedy vzniká práv臎 z vyu啪ití tohoto tv暖r膷ího potenciálu, který nám B暖h dal.

Um臎lá inteligence je, jak známo, mimo艡ádn臎 mocným nástrojem, který se uplat艌uje v mnoha oborech lidského konání: od medicíny po oblast práce, od kultury po komunikaci, od vzd臎lávání po politiku. A dnes lze s jistotou p艡edpokládat, 啪e její pou啪ívání bude stále více ovliv艌ovat zp暖sob na拧eho 啪ivota, na拧e sociální vztahy a v budoucnu dokonce i zp暖sob, jakým pojímáme svou identitu jako lidské bytosti [3].

Téma um臎lé inteligence je v拧ak 膷asto vnímáno ambivalentn臎: na jedné stran臎 vzru拧uje kv暖li mo啪nostem, které nabízí, na druhé stran臎 vyvolává obavy z d暖sledk暖, které p艡edznamenává.

Nelze navíc pochybovat o tom, 啪e nástup um臎lé inteligence p艡edstavuje skute膷nou kognitivn臎-industriální revoluci, která p艡isp臎je k vytvo艡ení nového spole膷enského systému vyzna膷ujícího se slo啪itými epochálními prom臎nami. Um臎lá inteligence by nap艡íklad mohla umo啪nit demokratizaci p艡ístupu ke znalostem, exponenciální pokrok ve v臎deckém výzkumu, mo啪nost delegovat namáhavou práci na stroje; zárove艌 by v拧ak mohla p艡inést v臎t拧í nespravedlnost mezi vysp臎lými a rozvojovými státy, mezi dominantními a utla膷ovanými spole膷enskými t艡ídami, a tím ohrozit mo啪nost 鈥瀔ultury setkávání鈥� ku prosp臎chu 鈥瀔ultury odpisu鈥�.

Rozsah t臎chto komplexních prom臎n je samoz艡ejm臎 spojen s rychlým technologickým rozvojem samotné um臎lé inteligence.

Práv臎 tento p艡ekotný technologický vývoj 膷iní z um臎lé inteligence fascinující a zárove艌 &耻补肠耻迟别;诲臎蝉苍&测补肠耻迟别; nástroj a vy啪aduje reflexi odpovídající situaci.

V tomto sm臎ru by se snad dalo za膷ít konstatováním, 啪e um臎lá inteligence je p艡edev拧ím nástrojem. A je samoz艡ejmé, 啪e p艡ínosy 膷i 拧kody, které p艡inese, budou záviset na jejím pou啪ití.

To je jist臎 pravda, nebo钮 tak tomu bylo u ka啪dého nástroje, který 膷lov臎k sestrojil od po膷átku v臎k暖.

Tato na拧e schopnost vyráb臎t nástroje v mno啪ství a slo啪itosti, které nemají obdoby u 啪ádné 啪ivé bytosti, dává mo啪nost hovo艡it o techno-humánním stavu: 膷lov臎k v啪dy udr啪oval vztah s prost艡edím zprost艡edkovaný nástroji, které vyrobil. My lidé toti啪 啪ijeme ve stavu p艡esahu v暖膷i na拧emu biologickému bytí; jsme bytosti obracející se navenek od sebe samých, ba radikáln臎 otev艡ené vn臎j拧ku. Odtud pramení na拧e otev艡enost v暖膷i druhým a v暖膷i Bohu; odtud se odvíjí tv暖r膷í potenciál na拧í inteligence ve smyslu kultury a krásy; odtud plynou na拧e technické schopnosti. Technika je tedy stopou této na拧í p艡esa啪nosti.

Pou啪ívání na拧ich nástroj暖 v拧ak není v啪dy jednozna膷n臎 zam臎艡eno k dobru. I kdy啪 膷lov臎k v sob臎 cítí povolání k p艡esahu a k poznání, pro啪ívanému jako nástroj dobra ve slu啪b臎 bratr暖m a sestrám a spole膷nému domovu (srov. Gaudium et spes, 16), není tomu tak v啪dy. Naopak, lidstvo nez艡ídka práv臎 kv暖li své radikální svobod臎 zvrátilo cíle svého bytí tím, 啪e se prom臎nilo v nep艡ítele sebe sama a planety [4]. Stejný osud m暖啪e potkat i technologické nástroje. Pouze pokud bude zaru膷eno jejich poslání ve slu啪b臎 膷lov臎ku, odhalí technologické nástroje nejen jedine膷nou velikost a d暖stojnost lidské bytosti, ale také mandát, který tato bytost dostala, aby 鈥瀘bd臎lávala a chránila鈥� planetu a v拧echny její obyvatele (srov. Gn 2,15). Mluvit o technice znamená mluvit o tom, co znamená být 膷lov臎kem, a tedy o na拧em jedine膷ném stavu na pomezí svobody a odpov臎dnosti, tedy mluvit o etice. Nelze odd臎lit jedno od druhého.

Ve v臎t拧í mí艡e to platí pro um臎lou inteligenci, která je je拧t臎 slo啪it臎j拧ím nástrojem. Skoro bych 艡ekl, 啪e je to nástroj sui generis. V啪dy je t艡eba mít na pam臎ti, 啪e stroj m暖啪e v ur膷itých formách a t臎mito novými prost艡edky vytvá艡et algoritmické volby. To, co stroj d臎lá, je technická volba mezi n臎kolika mo啪nostmi a vychází bu膹 z p艡esn臎 definovaných kritérií, nebo ze statistických záv臎r暖. Naproti tomu 膷lov臎k nejen volí, ale ve svém nitru je schopen i rozhodovat. Proto tvá艡í v tvá艡 podivuhodným stroj暖m, které se zdají být schopny volit samostatn臎, musíme mít jasno v tom, 啪e rozhodnutí musí v啪dy z暖stat na 膷lov臎ku, a to i za dramatických a naléhavých tón暖, jimi啪 se toto rozhodnutí n臎kdy v na拧em 啪ivot臎 prezentuje. Odsoudili bychom lidstvo k beznad臎jné budoucnosti, kdybychom lidem vzali mo啪nost rozhodovat o sob臎 a svém 啪ivot臎 a odsoudili je k závislosti na volbách stroj暖. Musíme zaru膷it a chránit prostor pro smysluplnou lidskou kontrolu nad procesem volby program暖 um臎lé inteligence: závisí na ní samotná lidská d暖stojnost.

Práv臎 na této otázce si dovolím trvat: v dramatické situaci, jakou jsou ozbrojené konflikty, je naléhav臎 nutné p艡ehodnotit vývoj a pou啪ívání za艡ízení, jako jsou tzv. smrtící autonomní zbran臎, s cílem zakázat jejich pou啪ívání, a to ji啪 po膷ínaje aktivním a konkrétním závazkem zavést stále smyslupln臎j拧í lidskou kontrolu. 沤ádný stroj by nikdy nem臎l volit, zda má p艡ipravit o 啪ivot lidskou bytost.

Vrátit d暖stojnost 膷lov臎ka do st艡edu pozornosti s ohledem na spole膷ný etický návrh

K tomu, co ji啪 bylo 艡e膷eno, je nyní t艡eba p艡ipojit obecn臎j拧í poznámku. Období technologických inovací, kterým v sou膷asnosti procházíme, je toti啪 doprovázeno zvlá拧tní a bezprecedentní spole膷enskou situací. Dochází ke ztrát臎 nebo p艡inejmen拧ím k zatm臎ní smyslu pro 膷lov臎ka a ke zdánlivé bezvýznamnosti pojmu lidské d暖stojnosti [1]. A tak práv臎 v tomto období, kdy programy um臎lé inteligence zpochyb艌ují 膷lov臎ka a jeho jednání, hrozí, 啪e práv臎 slabost étosu spojeného s vnímáním hodnoty a d暖stojnosti lidské osoby bude nejv臎t拧í vulnus p艡i zavád臎ní a rozvoji t臎chto systém暖. Nesmíme toti啪 zapomínat, 啪e 啪ádná inovace není neutrální: 啪ádná inovace není neutrální. Technologie se rodí za n臎jakým ú膷elem a ve svém dopadu na lidskou spole膷nost v啪dy p艡edstavuje ur膷itou formu uspo艡ádání spole膷enských vztah暖 a uspo艡ádání moci, které jedn臎m umo啪艌uje vykonávat ur膷ité 膷innosti a jiným brání ve vykonávání jiných. Tento konstitutivní mocenský rozm臎r technologie v啪dy více 膷i mén臎 explicitn臎 zahrnuje sv臎tonázor t臎ch, kdo ji realizovali a vyvinuli.

To platí i pro programy um臎lé inteligence. Mají-li být nástrojem budování dobra a lep拧ích zít艡k暖, musí v啪dy sm臎艡ovat k dobru ka啪dého 膷lov臎ka. Musí být eticky inspirovány.

Etické rozhodnutí je toti啪 takové, které bere v úvahu nejen výsledky 膷innosti, ale také hodnoty, které jsou v sázce, a povinnosti, které z t臎chto hodnot vyplývají. Proto jsem uvítal, 啪e v roce 2020 byla v 艠ím臎 podepsána 艠ímská výzva k etice um臎lé inteligence [2] a 啪e podporuje takovou formu etické úpravy algoritm暖 a program暖 um臎lé inteligence, kterou jsem nazval 鈥瀉lgoretická鈥� [3]. Zdá se, 啪e v pluralitním a globálním kontextu, v n臎m啪 se projevují i r暖zné vnímavosti a pluralitní hierarchie v hodnotových 啪eb艡í膷cích, je obtí啪né najít jedinou hodnotovou hierarchii. V etické analýze se v拧ak m暖啪eme uchýlit i k jiným typ暖m nástroj暖: pokud máme potí啪e s definováním jediného souboru globálních hodnot, m暖啪eme v拧ak najít sdílené principy, s jejich啪 pomocí lze 艡e拧it a vy艡e拧it p艡ípadná dilemata 膷i 啪ivotní konflikty.

Pot艡ebná politická opat艡ení 鈥� proto啪e v této oblasti pot艡ebujeme politická opat艡ení

Nem暖啪eme skrývat konkrétní riziko, 啪e um臎lá inteligence omezí pohled na sv臎t na skute膷nosti vyjád艡itelné 膷ísly a uzav艡ené do p艡edem p艡ipravených kategorií (proto啪e to je její základní mechanismus), 膷ím啪 vyt臎sní vztah a p艡ínos jiných forem pravdy a zavede jednotné antropologické, socioekonomické a kulturní modely. Pak hrozí, 啪e technologické paradigma zt臎lesn臎né um臎lou inteligencí uvolní místo mnohem nebezpe膷n臎j拧ímu paradigmatu, které jsem ji啪 identifikoval pod názvem 鈥瀟echnokratické鈥� [4].

A práv臎 zde je naléhav臎 zapot艡ebí va拧í akce, politické akce, jak p艡ipomíná encyklika Fratelli tutti. Jist臎, 鈥瀙ro mnohé je dnes politika hanlivým slovem a nelze p艡ehlí啪et, 啪e za touto skute膷ností se 膷asto skrývají chyby, korupce, neefektivita n臎kterých politik暖. Ne v拧ech: n臎kterých. K tomu se p艡idávají strategie, které ji cht臎jí oslabit, nahradit ekonomikou nebo ovládnout n臎jakou ideologií. A p艡esto, m暖啪e sv臎t fungovat bez politiky? Ne. M暖啪e najít ú膷innou cestu k v拧eobecnému bratrství a sociálnímu míru bez dobré politiky?鈥� [5].

Na拧e odpov臎膹 na tyto poslední otázky zní: ne! Politika je pot艡ebná! P艡ipomínám, co o politice 艡ekl jeden pape啪: 鈥濲e to nejvy拧拧í forma lásky, je to nejvy拧拧í forma lásky鈥�. Politika je pot艡ebná. P艡i této p艡íle啪itosti chci zopakovat, 啪e 鈥瀟vá艡í v tvá艡 tolika formám politiky, které jsou maloduché a zam臎艡ené na bezprost艡ední vlastní prosp臎ch [...], se politická velikost projevuje tehdy, kdy啪 se v t臎啪kých dobách jedná na základ臎 velkých princip暖 a s ohledem na dlouhodobé spole膷né dobro鈥�. Politická moc se t臎啪ko vyrovnává s touto povinností v projektu jednoho národa, a tím spí拧e ve spole膷ném projektu pro sou膷asné a budoucí lidstvo鈥� [6]. V啪dy existuje poku拧ení v拧e standardizovat. Vzpomínám si na slavný román z po膷átku 20. století, 鈥濸án sv臎ta鈥�, anglický futuristický román, který ukazuje budoucnost bez politiky, budoucnost pouze uniformní. Je dobré si ho p艡e膷íst, je zajímavý.

Vá啪ené dámy, vá啪ení pánové!

Tato moje úvaha o vlivu um臎lé inteligence na budoucnost lidstva nás tedy vede k úvaze o d暖le啪itosti 鈥瀔valitní politiky鈥�, abychom mohli s nad臎jí a d暖v臎rou hled臎t do budoucnosti. Jak jsem ji啪 uvedl na jiném míst臎, »sv臎tová spole膷nost má vá啪né strukturální nedostatky, které nelze vy艡e拧it záplatami nebo pouhými p艡íle啪itostnými rychlými opravami. Musíme jít ke ko艡en暖m. Jsou v臎ci, které je t艡eba zm臎nit zásadním p艡enastavením a zásadní transformací. K tomu m暖啪e vést pouze solidní politika, která zapojí nejr暖zn臎j拧í sektory a znalosti. Takto m暖啪e ekonomika integrovaná do politického, sociálního, kulturního a lidového projektu, který by sm臎艡oval ke spole膷nému dobru, 鈥瀘tev艡ít cestu k r暖zným mo啪nostem, které neznamenají zastavení lidské tvo艡ivosti ani um臎lé inteligence a jejího snu o pokroku, ale spí拧e nasm臎rování této energie novým zp暖sobem鈥� (Laudato si', 191)« [7].

To je práv臎 p艡ípad um臎lé inteligence. Je na ka啪dém, aby ji dob艡e vyu啪íval, a je na politice, aby vytvo艡ila podmínky pro to, aby takové dobré vyu啪ívání bylo mo啪né a plodné.

顿臎办耻箩颈.

[1] Srov. prohlá拧ení Dikasteria pro nauku víry Dignitas infinita o lidské d暖stojnosti (2. dubna 2024).

[2] Srov. Promluva k ú膷astník暖m plenárního shromá啪d臎ní Pape啪ské akademie pro 啪ivot, 28. února 2020.

[3] Srov. Promluva k ú膷astník暖m konference 鈥濸odpora d暖stojnosti digitálního dít臎te - od konceptu k 膷in暖m鈥�, 14. listopadu 2019; Promluva k ú膷astník暖m plenárního zasedání Pape啪ské akademie pro 啪ivot, 28. února 2020.

[4] Pro obsáhlej拧í výklad odkazuji na svou encykliku Laudato si' o pé膷i o spole膷ný domov z 24. kv臎tna 2015.

[5] Encyklika Fratelli tutti o bratrství a sociálním p艡átelství (3. 艡íjna 2020), 176.

[6] Tamté啪, 178.

[7] Tamté啪, 179.