蜜桃交友

PAPE? FRANTI?EK

Aby B?h znovu probudil naději v utrápených srdcích a podpo?il námahu na cestě, v?dy uprost?ed svého lidu povolával proroky. P?esto, jak ?íká dne?ní první ?tení v p?íběhu o Ezechielovi, ?asto nacházeli vzpurný lid, "děti tvrdohlavé a zatvrzelé" (Ez 2,4), a byli odmítnuti.

I Je?í? má stejnou zku?enost jako proroci. Vrací se do Nazareta, své vlasti, mezi lid, s ním? vyr?stal, a p?esto není uznáván, je dokonce odmítán: "p?i?el mezi své, a jeho vlastní ho nep?ijali" (J 1,11). Evangelium nám ?íká, ?e Je?í? "jim byl p?í?inou pohor?ení" (Mk 6,3), ale slovo pohor?ení, "skandál", neznamená něco obscénního nebo neslu?ného, jak to pou?íváme dnes; pohor?ení znamená "kámen úrazu", tj. p?eká?ku, p?eká?ku, něco, co tě blokuje a brání ti jít dál. Polo?me si otázku: Co je p?eká?kou, která nám brání uvě?it Je?í?i?

Kdy? posloucháme ?e?i jeho krajan?, vidíme, ?e se zastavují pouze u jeho pozemské historie, u jeho rodinného zázemí, a proto si nedoká?ou vysvětlit, jak mohlo ze syna tesa?e Josefa, tedy z oby?ejného ?lověka, vzejít tolik moudrosti, a dokonce schopnost konat zázraky. Skandální je tedy Je?í?ovo lidství. P?eká?kou, která těmto lidem brání rozpoznat v Je?í?i Bo?í p?ítomnost, je skute?nost, ?e je to ?lověk, je to prostě syn tesa?e Josefa: jak se m??e v?emohoucí B?h zjevit v k?ehkosti lidského těla? Jak m??e v?emohoucí a silný B?h, který stvo?il zemi a osvobodil sv?j lid z otroctví, jak se m??e u?init tak slabým, ?e p?ijde v těle a sní?í se, aby u?edník?m umyl nohy? To je skandál.

Brat?i a sestry, je to víra zalo?ená na lidském Bohu, který se sni?uje k lidskosti, stará se o ni, dojímá se na?imi ranami, bere na sebe na?i únavu, láme se pro nás jako chléb. Silný a mocný B?h, který je na mé straně a uspokojuje mě, je p?ita?livý; slabý B?h, B?h, který z lásky umírá na k?í?i, ode mě ?ádá, abych p?ekonal v?echen egoismus a obětoval sv?j ?ivot za spásu světa; a to je, brat?i a sestry, skandál.

A p?esto, kdy? se postavíme p?ed Pána Je?í?e a up?eme sv?j pohled na výzvy, které se na nás kladou, na mnohé sociální a politické otázky, o nich? se v tomto sociálním týdnu také diskutuje, na konkrétní ?ivot na?eho lidu a jeho zápasy, m??eme ?íci, ?e dnes pot?ebujeme právě tento skandál. Pot?ebujeme pohor?ení víry. Nepot?ebujeme religiozitu uzav?enou do sebe, která zvedá sv?j pohled k nebi, ani? by se starala o to, co se děje na zemi, a slaví liturgie v chrámu, zatímco zapomíná na prach, který ví?í na na?ich ulicích. Pot?ebujeme naopak skandál víry - pot?ebujeme skandál víry - víry zako?eněné v Bohu, který se stal ?lověkem, a tedy víry lidské, víry z masa, která vstupuje do dějin, která hladí lidské ?ivoty, která uzdravuje zlomená srdce, která se stává kvasem naděje a setbou nového světa. Je to víra, která probouzí svědomí z letargie, která klade prst do ran, do ran spole?nosti, - a je jich mnoho, ?e - víra, která vyvolává otázky o budoucnosti ?lověka a dějin; je to víra neklidná, a my pot?ebujeme ?ít neklidným ?ivotem, víra, která se pohybuje od srdce k srdci, víra, která p?ijímá zven?í problémy spole?nosti, neklidná víra, která pomáhá p?ekonat pr?měrnost a lenost srdce, která se stává trnem v oku spole?nosti, ?asto anestetizované a omrá?ené konzumem. A u toho se trochu pozastavím... ?íká, ?e na?e spole?nost je tak trochu anestetizovaná a omrá?ená konzumem, p?emý?leli jste o tom, jestli se konzum dostal i do va?eho srdce? To nutkání mít, mít věci, mít víc, to nutkání plýtvat penězi. Konzumerismus je mor, je to rakovina: otravuje va?e srdce, dělá z vás sobce, nutí vás dívat se jen na sebe. Brat?i a sestry, pot?ebujeme p?edev?ím víru, která rozbíjí vypo?ítavost lidského egoismu, která odsuzuje zlo, která ukazuje prstem na nespravedlnost, která naru?uje intriky těch, kdo si ve stínu moci hrají na úkor slabých. A kolik, kolik lidí, - víme - , vyu?ívá víru k vyko?is?ování lidí. To není víra.

Jeden básník z tohoto města, popisující v lyrice sv?j obvyklý ve?erní návrat dom?, ?íká, ?e prochází poněkud temnou ulicí, místem rozkladu, kde lidé a zbo?í p?ístavu jsou "detritus", tedy zbytky lidstva; a p?esto právě zde pí?e, cituji: "mimoděk nacházím nekone?no v poko?e", proto?e prostitutka a námo?ník, hádavá ?ena a voják, "to v?echno jsou tvorové ?ivota a bolesti; v nich se vzmáhá, jako ve mně, Pán" (u. Saba, "Città vecchia", inIlcanzoniere (1900-1954) Definitive Edition, Turín, Einaudi, 1961). Na to nezapomínejme: B?h se skrývá v temných zákoutích ?ivota na?eho města, p?emý?leli jste o tom? V temných zákoutích ?ivota na?eho města. Jeho p?ítomnost se projevuje právě ve tvá?ích poznamenaných utrpením a tam, kde se zdá, ?e triumfuje rozklad. Bo?í nekone?nost se skrývá v lidské bídě, Pán se probouzí a p?átelsky zp?ítomňuje právě ve zraněném těle těch posledních, zapomenutých a zavr?ených. Tam se Hospodin zjevuje. A my, kte?í se někdy zbyte?ně pohor?ujeme nad tolika mali?kostmi, bychom udělali dob?e, kdybychom se raději zeptali sami sebe: pro? se tvá?í v tvá? bujícímu zlu, poni?ovanému ?ivotu, problém?m v práci, utrpení migrant? nepohor?ujeme? Pro? z?stáváme apati?tí a lhostejní k nespravedlnostem světa? Pro? si nebereme k srdci situaci vězň?, která se i z tohoto města Terstu ozývá jako výk?ik úzkosti? Pro? se nezamý?líme nad bídou, bolestí a odstrkováním tolika lidí ve městě? Bojíme se, bojíme se tam najít Krista.

Milovaní, Je?í? ?il na vlastním těle proroctví o v?ednosti, vstupoval do ka?dodenního ?ivota a p?íběh? lidí, projevoval soucit v rámci bě?ných událostí a projevoval se jako B?h, který je soucitný. A proto se nad ním někte?í pohor?ovali, stal se p?eká?kou, byl odmítán a? k odsouzení; p?esto z?stal věrný svému poslání, neschovával se za dvojzna?nost, nesmi?oval se s logikou politické a nábo?enské moci. U?inil ze svého ?ivota obě? lásky Otci. Stejně tak my k?es?ané: jsme povoláni být proroky a svědky Bo?ího království v ka?dé situaci, v ní? ?ijeme, na ka?dém místě, které obýváme.

Brat?i a sestry, z tohoto města Terstu s výhledem na Evropu, k?i?ovatku národ? a kultur, hrani?ní zemi, ?ivme sen o nové civilizaci zalo?ené na míru a bratrství; prosím, nepohor?ujme se nad Je?í?em, ale naopak se rozho??ujme nad v?emi situacemi, v nich? je ?ivot týrán, zraňován a zabíjen; p?iná?ejme proroctví evangelia ve svém těle, svými rozhodnutími, spí?e ne? jen slovy. Pot?ebujeme soulad mezi rozhodnutími a slovy. A této církvi v Terstu bych chtěl ?íci: vp?ed! Kup?edu! Nadále se anga?ujte v první linii p?i ?í?ení evangelia naděje, zejména směrem k těm, kte?í p?icházejí z balkánské trasy, a ke v?em, kte?í na těle ?i na duchu pot?ebují povzbuzení a útěchu. Zava?me se spole?ně: abychom znovuobjevením lásky k Otci mohli ?ít v?ichni jako brat?i. V?ichni brat?i, s oním úsměvem p?ijetí a pokojem v du?i. Děkuji