蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Jsem pot臎拧en, 啪e mohu t臎mito slovy uvést tento text, který deník Il Piccolo a Vatikánské nakladatelství nabízejí 膷tená艡暖m u p艡íle啪itosti mé náv拧t臎vy Terstu b臎hem Sociálních týdn暖.

Moje p艡ítomnost v Terstu, m臎st臎 se silným st艡edoevropským nádechem díky sou啪ití r暖zných kultur, nábo啪enství a etnických skupin, se vá啪e k akci, kterou v tomto m臎st臎 po艡ádá Italská biskupská konference, k Sociálním týdn暖m katolík暖 v Itálii, letos v臎novaným tématu "V jádru demokracie". Participace mezi historií a budoucností".

Demokracie, jak dob艡e víme, je termín, který vznikl ve starov臎kém 艠ecku a ozna膷uje moc, kterou vykonává lid prost艡ednictvím svých zástupc暖. Jedná se o formu vlády, která se v posledních desetiletích celosv臎tov臎 roz拧í艡ila, ale zdá se, 啪e trpí následky nebezpe膷né nemoci, kterou je "demokratická skepse". Zdá se, 啪e obtí啪e demokracií p艡i 艡e拧ení slo啪itých problém暖 sou膷asné doby - vzpome艌me na problémy s nezam臎stnaností nebo p艡evládající technokratické paradigma - n臎kdy ustupují svod暖m populismu. Demokracii je vlastní velká a nezpochybnitelná hodnota: hodnota "být spolu", skute膷nost, 啪e výkon vlády se odehrává v kontextu spole膷enství, které se svobodn臎 a laicky konfrontuje v um臎ní spole膷ného dobra, co啪 není nic jiného ne啪 jiný název pro to, 膷emu 艡íkáme politika.

"Spole膷n臎" je synonymem pro "ú膷ast". Don Lorenzo Milani a jeho 啪áci to zd暖raznili ji啪 v mistrovském Dopise jedné profesorce: "Nau膷il jsem se, 啪e problém druhých je stejný jako m暖j. Vyjít z n臎j 蝉辫辞濒别膷苍臎 je politika, vyjít z n臎j sám je lakomství". Ano, problémy, s nimi啪 se potýkáme, pat艡í v拧em a týkají se v拧ech. Demokratickou cestou je 蝉辫辞濒别膷苍臎 o nich diskutovat a v臎d臎t, 啪e jen 蝉辫辞濒别膷苍臎 mohou tyto problémy najít 艡e拧ení. Proto啪e v takovém spole膷enství, jako je to lidské, se 膷lov臎k sám nezachrání. Neplatí ani axiom mors tua vita mea. Naopak. Dokonce i mikrobiologie nazna膷uje, 啪e lidská bytost je strukturáln臎 otev艡ená dimenzi jinakosti a setkání s "ty", které stojí p艡ed námi. Sám Giuseppe Toniolo, inspirátor a zakladatel Sociálních týdn暖, byl ekonomickým v臎dcem, který velmi dob艡e chápal limity homo oeconomicus, tedy oné antropologické vize zalo啪ené na "materialistickém utilitarismu", jak jej definoval, který atomizuje 膷lov臎ka a amputuje vztahový rozm臎r.

Zde bych cht臎l 艡íci toto, kdy啪 dnes p艡emý拧lím o tom, co znamená "jádro" demokracie: 蝉辫辞濒别膷苍臎 to jde lépe, proto啪e osamocen臎 je to hor拧í. Spole膷n臎 je to krásn臎j拧í, proto啪e o samot臎 je smutno. Spole膷n臎 znamená, 啪e jedna plus jedna nejsou dv臎, ale t艡i, proto啪e ú膷ast a spolupráce vytvá艡ejí to, 膷emu ekonomové 艡íkají p艡idaná hodnota, tj. onen pozitivní a tém臎艡 konkrétní pocit solidarity, který vzniká sdílením a p艡edkládáním témat nacházejících shodu, nap艡íklad ve ve艡ejném prostoru.

Koneckonc暖 práv臎 ve slov臎 "ú膷astnit se" nacházíme pravý smysl toho, co je demokracie, co znamená jít k jádru demokratického systému. V etatistickém nebo dirigistickém re啪imu se nikdo neú膷astní, v拧ichni jen pasivn臎 p艡ihlí啪ejí. Demokracie naproti tomu vy啪aduje participaci, po啪adavek podílet se na ní, riskovat konfrontaci, vnést do problému své vlastní ideály, své vlastní d暖vody. Riskovat. Riziko je v拧ak úrodnou p暖dou, na ní啪 klí膷í svoboda. Zatímco zevlovat na balkón臎 (pape啪暖v neologismus balconear, pozn. red.), stát u okna tvá艡í v tvá艡 tomu, co se d臎je kolem nás, je nejen eticky nep艡ijatelné, ale navíc, sobecky 艡e膷eno, ani moudré, ani vhodné.

Je tolik spole膷enských otázek, v nich啪 jsme demokraticky vyzváni k interakci: pomysleme na inteligentní a tv暖r膷í p艡ijímání migrant暖, které spolupracuje a integruje, co啪 je fenomén, který Terst dob艡e zná, nebo钮 se nachází v blízkosti takzvané balkánské trasy; pomysleme na "demografickou zimu", která nyní postihuje celou Itálii, a zejména n臎které regiony; pomysleme na rozhodnutí pro autentickou mírovou politiku, která by na první místo kladla um臎ní vyjednávání, a nikoli rozhodnutí pro zbrojení. Zkrátka na onu pé膷i o druhé, na kterou nás Je啪í拧 v evangeliu neustále upozor艌uje jako na autentický postoj v lidském bytí.

Ké啪 by z Terstu, m臎sta s výhledem na St艡edozemní mo艡e, tavicího tyglíku r暖zných kultur, nábo啪enství a národ暖, metafory lidského bratrství, o které usilujeme v této válkou zastín臎né dob臎, vze拧el p艡esv臎d膷en臎j拧í závazek k pln臎 participativnímu demokratickému 啪ivotu zam臎艡enému na skute膷né spole膷né dobro.