Pape? p?ed náv?těvou Terstu: demokracie je spole?né ?e?ení problém? v?ech lidí
PAPE? FRANTI?EK
Jsem potě?en, ?e mohu těmito slovy uvést tento text, který deník Il Piccolo a Vatikánské nakladatelství nabízejí ?tená??m u p?íle?itosti mé náv?těvy Terstu během Sociálních týdn?.
Moje p?ítomnost v Terstu, městě se silným st?edoevropským nádechem díky sou?ití r?zných kultur, nábo?enství a etnických skupin, se vá?e k akci, kterou v tomto městě po?ádá Italská biskupská konference, k Sociálním týdn?m katolík? v Itálii, letos věnovaným tématu "V jádru demokracie". Participace mezi historií a budoucností".
Demokracie, jak dob?e víme, je termín, který vznikl ve starověkém ?ecku a ozna?uje moc, kterou vykonává lid prost?ednictvím svých zástupc?. Jedná se o formu vlády, která se v posledních desetiletích celosvětově roz?í?ila, ale zdá se, ?e trpí následky nebezpe?né nemoci, kterou je "demokratická skepse". Zdá se, ?e obtí?e demokracií p?i ?e?ení slo?itých problém? sou?asné doby - vzpomeňme na problémy s nezaměstnaností nebo p?evládající technokratické paradigma - někdy ustupují svod?m populismu. Demokracii je vlastní velká a nezpochybnitelná hodnota: hodnota "být spolu", skute?nost, ?e výkon vlády se odehrává v kontextu spole?enství, které se svobodně a laicky konfrontuje v umění spole?ného dobra, co? není nic jiného ne? jiný název pro to, ?emu ?íkáme politika.
"Spole?ně" je synonymem pro "ú?ast". Don Lorenzo Milani a jeho ?áci to zd?raznili ji? v mistrovském Dopise jedné profesorce: "Nau?il jsem se, ?e problém druhých je stejný jako m?j. Vyjít z něj 蝉辫辞濒别?苍ě je politika, vyjít z něj sám je lakomství". Ano, problémy, s nimi? se potýkáme, pat?í v?em a týkají se v?ech. Demokratickou cestou je 蝉辫辞濒别?苍ě o nich diskutovat a vědět, ?e jen 蝉辫辞濒别?苍ě mohou tyto problémy najít ?e?ení. Proto?e v takovém spole?enství, jako je to lidské, se ?lověk sám nezachrání. Neplatí ani axiom mors tua vita mea. Naopak. Dokonce i mikrobiologie nazna?uje, ?e lidská bytost je strukturálně otev?ená dimenzi jinakosti a setkání s "ty", které stojí p?ed námi. Sám Giuseppe Toniolo, inspirátor a zakladatel Sociálních týdn?, byl ekonomickým vědcem, který velmi dob?e chápal limity homo oeconomicus, tedy oné antropologické vize zalo?ené na "materialistickém utilitarismu", jak jej definoval, který atomizuje ?lověka a amputuje vztahový rozměr.
Zde bych chtěl ?íci toto, kdy? dnes p?emý?lím o tom, co znamená "jádro" demokracie: 蝉辫辞濒别?苍ě to jde lépe, proto?e osamoceně je to hor?í. Spole?ně je to krásněj?í, proto?e o samotě je smutno. Spole?ně znamená, ?e jedna plus jedna nejsou dvě, ale t?i, proto?e ú?ast a spolupráce vytvá?ejí to, ?emu ekonomové ?íkají p?idaná hodnota, tj. onen pozitivní a témě? konkrétní pocit solidarity, který vzniká sdílením a p?edkládáním témat nacházejících shodu, nap?íklad ve ve?ejném prostoru.
Koneckonc? právě ve slově "ú?astnit se" nacházíme pravý smysl toho, co je demokracie, co znamená jít k jádru demokratického systému. V etatistickém nebo dirigistickém re?imu se nikdo neú?astní, v?ichni jen pasivně p?ihlí?ejí. Demokracie naproti tomu vy?aduje participaci, po?adavek podílet se na ní, riskovat konfrontaci, vnést do problému své vlastní ideály, své vlastní d?vody. Riskovat. Riziko je v?ak úrodnou p?dou, na ní? klí?í svoboda. Zatímco zevlovat na balkóně (pape??v neologismus balconear, pozn. red.), stát u okna tvá?í v tvá? tomu, co se děje kolem nás, je nejen eticky nep?ijatelné, ale navíc, sobecky ?e?eno, ani moudré, ani vhodné.
Je tolik spole?enských otázek, v nich? jsme demokraticky vyzváni k interakci: pomysleme na inteligentní a tv?r?í p?ijímání migrant?, které spolupracuje a integruje, co? je fenomén, který Terst dob?e zná, nebo? se nachází v blízkosti takzvané balkánské trasy; pomysleme na "demografickou zimu", která nyní postihuje celou Itálii, a zejména některé regiony; pomysleme na rozhodnutí pro autentickou mírovou politiku, která by na první místo kladla umění vyjednávání, a nikoli rozhodnutí pro zbrojení. Zkrátka na onu pé?i o druhé, na kterou nás Je?í? v evangeliu neustále upozorňuje jako na autentický postoj v lidském bytí.
Ké? by z Terstu, města s výhledem na St?edozemní mo?e, tavicího tyglíku r?zných kultur, nábo?enství a národ?, metafory lidského bratrství, o které usilujeme v této válkou zastíněné době, vze?el p?esvěd?eněj?í závazek k plně participativnímu demokratickému ?ivotu zamě?enému na skute?né spole?né dobro.