Pape啪 na zased谩n铆 G7: Lidstvo nem谩 nad臎ji, pokud o jeho budoucnosti rozhodnou stroje
Salvatore Cernuzio
Riziko je bohu啪el stejn臎 reálné jako kdykoli p艡edtím: 鈥炁�ádný stroj by se nikdy nem臎l rozhodnout o tom, 啪e vezme 啪ivot 膷lov臎ku. Franti拧ek se ú膷astní summitu G7 v Borgo Egnazia v Apulii jako první pape啪, který p艡ijel na summit 鈥瀡elikán暖 planety. Po p艡íletu vrtulníkem se zhruba ve 13 hodin v臎noval 膷ty艡em bilaterálním rozhovor暖m s Georgievovou (MMF), Zelenským, Macronem a Trudeauem, na膷e啪 se v doprovodu italské premiérky Giorgie Meloniové p艡esunul do haly Arena, kde ho líd艡i na spole膷ném zasedání p艡ivítali potleskem.
Je t艡eba naléhav臎 p艡ehodnotit vývoj a pou啪ívání takzvaných smrtících autonomních zbraní
Pape啪 k nim promluvil o um臎lé inteligenci, jednom z hlavních témat zasedání G7. Podle jeho slov se jedná o fascinující a zárove艌 hrozivý nástroj; nástroj, který je schopen p艡iná拧et u啪itek nebo zp暖sobovat 拧kodu, stejn臎 jako v拧echny nástroje vytvo艡ené 膷lov臎kem od úsvitu v臎k暖. Tomuto tématu v臎noval pape啪 ji啪 své poselství k 58. Sv臎tovému dni sd臎lovacích prost艡edk暖. Nyní p艡ed mu啪i a 啪enami, kte艡í nesou odpov臎dnost za sv臎t, rozebírá jeho mo啪nosti, ale p艡edev拧ím jeho rizika a dopady na budoucnost lidstva. Jeho pohled je up艡en p艡edev拧ím na tuto válku a její stále jednotn臎j拧í 膷ásti.
V dramatu, jakým je ozbrojený konflikt, je naléhav臎 nutné p艡ehodnotit vývoj a pou啪ívání za艡ízení, jako jsou takzvané smrtící autonomní zbran臎, s cílem zakázat jejich pou啪ívání, a to ji啪 od aktivního a konkrétního závazku zavést stále významn臎j拧í lidskou kontrolu.
Lidský potenciál
Nikdy nedopus钮me, aby stroje zabíjely 膷lov臎ka, jen啪 je vytvo艡il. Práv臎 od lidské vynalézavosti odvíjí Franti拧ek svou reflexi z pódia G7, aby objasnil, 啪e nejde o 啪ádné p艡edsudky v暖膷i v臎deckému a technickému pokroku, ale spí拧e o strach z jejich vybo膷ení: V臎da a technika jsou mimo艡ádnými produkty tv暖r膷ího potenciálu nás lidí, vyslovil se pape啪. A práv臎 z vyu啪ití tohoto tv暖r膷ího potenciálu, který nám B暖h dal, vzniká um臎lá inteligence. Je to nesmírn臎 mocný nástroj, zd暖raz艌uje pape啪, který se uplat艌uje v mnoha oblastech lidského konání: v medicín臎, práci, kultu艡e, komunikaci, vzd臎lávání, politice. Nyní je oprávn臎né p艡edpokládat, 啪e jeho pou啪ívání bude stále více ovliv艌ovat ná拧 zp暖sob 啪ivota, na拧e sociální vztahy a v budoucnu i zp暖sob, jakým pojímáme svou identitu jako lidské bytosti.
Rozhodnutí p艡íslu拧í 膷lov臎ku
Na jedné stran臎 tedy vzru拧ují mo啪nosti, které um臎lá inteligence nabízí, na stran臎 druhé vyvolávají obavy kv暖li d暖sledk暖m, které p艡edznamenávají. P艡edev拧ím je podle Franti拧ka t艡eba nále啪it臎 rozli拧ovat mezi strojem, který m暖啪e v ur膷itých formách a s t臎mito novými prost艡edky vytvá艡et algoritmické volby, a tedy technickou volbu mezi n臎kolika mo啪nostmi, a 膷lov臎kem, který naopak nejen volí, ale ve svém srdci je schopen rozhodovat.
Proto tvá艡í v tvá艡 zázra膷ným stroj暖m, které se zdají být schopny volit samostatn臎, musíme mít jasno v tom, 啪e rozhodnutí musí v啪dy z暖stat na 膷lov臎ku, a to i p艡i dramatických a naléhavých tónech, s nimi啪 se toto rozhodnutí v na拧em 啪ivot臎 n臎kdy prezentuje.
Ohro啪ení lidské d暖stojnosti
Pape啪ovo varování je pronikavé: Odsoudili bychom lidstvo k beznad臎jné budoucnosti, kdybychom lidem vzali mo啪nost rozhodovat o sob臎 a svém 啪ivot臎 a odsoudili je k závislosti na rozhodnutí stroj暖. Je t艡eba, dodává, zaru膷it a chránit prostor smysluplné lidské kontroly nad procesem výb臎ru program暖 um臎lé inteligence: na tom závisí samotná lidská d暖stojnost.
Zkrátka, nejde jen o v臎decký pokrok, ale stojíme p艡ed skute膷nou kognitivn臎-pr暖myslovou revolucí, která - 艡íká pape啪 Franti拧ek - p艡isp臎je k vytvo艡ení nového spole膷enského systému charakterizovaného komplexními epochálními prom臎nami.
Um臎lá inteligence by mohla umo啪nit demokratizaci p艡ístupu ke znalostem, exponenciální pokrok ve v臎deckém výzkumu, mo啪nost delegovat namáhavou práci na stroje; zárove艌 by v拧ak mohla p艡inést v臎t拧í nespravedlnost mezi vysp臎lými a rozvojovými národy, mezi dominantními a utla膷ovanými spole膷enskými t艡ídami, a tím ohrozit mo啪nost kultury setkávání ve prosp臎ch kultury odpisu. V tom tkví její nebezpe膷í.
Etika a algoretika
Franti拧ek proto hovo艡í o etice: práv臎 v ní tkví lidská podmínka svobody a odpov臎dnosti; bez ní lidstvo zvrátilo cíle svého bytí tím, 啪e se stalo nep艡ítelem sebe sama a planety. A dnes, kdy, jak poznamenává pape啪, dochází ke ztrát臎 nebo p艡inejmen拧ím k zatm臎ní smyslu pro 膷lov臎ka a ke zdánlivé bezvýznamnosti pojmu lidské d暖stojnosti, musí být programy um臎lé inteligence v啪dy na艡ízeny pro dobro ka啪dého 膷lov臎ka. Musí mít tedy etickou inspiraci.
V tomto smyslu pape啪 p艡ízniv臎 zmi艌uje podepsání 艠ímské výzvy k etice um臎lé inteligence v 艠ím臎 v roce 2020, poznamenaném pandemií, a podporu této formy etické umírn臎nosti algoritm暖 zhu拧t臎né do neologismu 鈥瀉lgoretika鈥�.
Jestli啪e obtí啪n臎 definujeme jednotný soubor globálních hodnot, m暖啪eme v拧ak najít spole膷né principy, s jejich啪 pomocí budeme 艡e拧it a vy艡e拧íme p艡ípadná dilemata nebo konflikty v 啪ivot臎.
沤ádá se bezodkladná akce "zdravé politiky"
Mezi r暖znými riziky se pape啪 obává také rizika technokratického paradigmatu. Práv臎 zde se podle n臎j stává politická akce naléhavou. Politika, co啪 je dnes pro mnohé o拧klivé slovo, které p艡ipomíná chyby, korupci, neefektivitu n臎kterých politik暖, k nim啪 se p艡idávají strategie, jejich啪 cílem je oslabit ji, nahradit ji ekonomikou nebo ji ovládnout n臎jakou ideologií. M暖啪e v拧ak sv臎t fungovat bez politiky? ptá se pape啪. Ano, politika je pot艡ebná, zní odpov臎膹.
V啪dycky je tu poku拧ení v拧echno standardizovat, dodává spatra a poukazuje na 鈥瀞lavný román z po膷átku 20. století鈥�, Pána sv臎ta, knihu Richarda Hugha Bensona, ji啪 v minulosti n臎kolikrát citovanou: Je to anglický román, který ukazuje budoucnost bez politiky, uniformní budoucnost. Je dobré si ho p艡e膷íst, je zajímavý, 艡íká pape啪. Tvá艡í v tvá艡 popsaným scéná艡暖m proto znovu zd暖raz艌uje naléhavost 鈥瀦dravé politiky鈥�, která nás m暖啪e p艡im臎t hled臎t do budoucnosti s nad臎jí a d暖v臎rou.
Jsou toti啪 v臎ci, které je t艡eba zm臎nit zásadním p艡enastavením a d暖le啪itými prom臎nami, a pouze zdravá politika by se mohla ujmout vedení a zapojit nejr暖zn臎j拧í sektory a znalosti, uji拧钮uje pape啪. Tímto zp暖sobem, dodává, m暖啪e ekonomika integrovaná do politického, sociálního, kulturního a lidového projektu, který by sm臎艡oval ke spole膷nému dobru, otev艡ít cestu k r暖zným p艡íle啪itostem, které nep艡edpokládají zastavení lidské tvo艡ivosti a jejího snu o pokroku, ale spí拧e nasm臎rování této energie novým zp暖sobem.
