蜜桃交友

Salvatore Cernuzio 鈥� Pope

鈥濵ír je 艡emeslný. Nevytvá艡ejí ho pouze mocní svými rozhodnutími a mezinárodními smlouvami, které jsou i nadále politickými volbami stejn臎 d暖le啪itými a naléhavými jako kdykoli p艡edtím. Mír vytvá艡íme i my, ve svých domovech, v rodin臎, mezi sousedy, na místech, kde pracujeme, ve 膷tvrtích, kde 啪ijeme. Budujeme ho tím, 啪e pom暖啪eme migrantovi na ulici, 啪e nav拧tívíme osam臎lého starého 膷lov臎ka, 啪e respektujeme zneu啪ívanou Zemi, 啪e p艡ijmeme ka啪dé nenarozené dít臎. Utvá艡íme ho na p艡íkladu postav, jako je don Domenico Mercante, fará艡 z veronských hor, kterého na konci války zajali nacisti膷tí vojáci, a voják Leonardo Dallasega, který ho odmítl zabít, proto啪e byl v臎艡ící; oba byli brutáln臎 zavra啪d臎ni, ale oba byli sv臎dky toho, jak láska porá啪í ve拧keré násilí a smrt鈥�, 膷teme v novém kni啪ním úvodu pape啪e Franti拧ka.

Svazek vydaný u p艡íle啪itosti náv拧t臎vy Verony

Vzpomínky na minulost, doporu膷ení pro sou膷asnost a p艡ísliby do budoucna se prolínají v dosud nepublikovaném úvodu, který pape啪 Franti拧ek podepsal pod knihu 鈥濻pravedlnost a mír se políbí鈥�, antologii text暖 a my拧lenek na více ne啪 kdy jindy aktuální téma vztahu mezi spravedlností a mírem, na které se soust艡edí jeho náv拧t臎va ve Veron臎 18. kv臎tna. Svazek vydaný nakladatelstvími LEV (Vatikánské nakladatelství) a L'Arena vy拧el dnes, 15. kv臎tna, a bude zdarma distribuován spolu s veronským deníkem L'Arena u p艡íle啪itosti pape啪ovy sobotní náv拧t臎vy m臎sta Verona.

Spravedlnost a mír provázané dvojí spojitostí

Chybí-li spravedlnost, je ohro啪en mír; bez míru je ohro啪ena spravedlnost, pí拧e pape啪 v textu. Jako v啪dy platí, 啪e spravedlnost, chápaná jako ctnost odevzdávat to, co 膷lov臎k dlu啪í Bohu a bli啪nímu, je spojena s mírem v tom nejautenti膷t臎j拧ím a nejvlastn臎j拧ím smyslu hebrejského slova 拧补濒辞尘. Je to výraz, který neozna膷uje nep艡ítomnost války, jako spí拧e plnost 啪ivota a blahobytu.

Sobeckost, která p艡er暖stá v konflikt

Mír umo啪艌uje spravedlnost, a to nejprve mezi ob臎钮mi ka啪dého konfliktu, stejn臎 jako se mír stává p艡edpokladem spravedlivé spole膷nosti. Oba tyto dva rozm臎ry 膷lov臎ka v拧ak mají svou cenu, podotýká pape啪, a tou je boj s vlastním sobectvím, tedy up艡ednost艌ováním svého p艡ed spole膷ným. Ka啪dé sobectví je nespravedlivé, a kdy啪 se stane systémem osobního a spole膷enského 啪ivota, otevírá dve艡e konflikt暖m, proto啪e pro obranu svých zájm暖 (nebo t臎ch, které za takové pova啪ujeme), zd暖raz艌uje pape啪, je 膷lov臎k ochoten ud臎lat cokoli, dokonce i ovládnout bli啪ního, který se z bli啪ního stává protivníkem, a tedy nep艡ítelem. Je t艡eba ho poní啪it, srazit na kolena a porazit.

U膷ení Romana Guardiniho

Franti拧ek v této souvislosti cituje jednozna膷ná slova slavného veronského rodáka, který vyrostl v N臎mecku, Romana Guardiniho: 鈥濻voboda nespo膷ívá v následování osobní nebo politické svévole, ale v tom, co vy啪aduje p艡irozenost bytí鈥�. Práv臎 Guardiniho výchovné p暖sobení a filozoficko-duchovní úvahy byly majákem ve zvlá拧t臎 temné dob臎, jakou bylo N臎mecko ve 30. a 40. letech 20. století, drcené stra拧livým jhem nacistického re啪imu. Pape啪 p艡ipomíná, jak n臎kte艡í 膷lenové Bílé r暖啪e, skupiny mladých N臎mc暖, kte艡í v Mnichov臎 odsoudili nacismus, 膷erpali z Guardiniho filozofických a nábo啪enských spis暖. Z této 膷etby, poznamenává, vze拧la nenásilná akce t臎chto mladých mu啪暖 a 啪en, kte艡í se psaním tajných leták暖 roz拧i艡ovaných ve m臎st臎 sna啪ili probudit sv臎domí lidí otupených Hitlerovou totalitou. A za svou volbu sv臎domí a svobody zaplatili 啪ivotem.

P艡íb臎h kn臎ze Mercanteho a vojáka Dallasega

Zmínka o této 膷erné kapitole evropských d臎jin pape啪ovi p艡ipomn臎la p艡íb臎h veronského kn臎ze dona Domenica Mercanteho a vojáka Leonarda Dallasegy. P艡ípad, v n臎m啪 se spravedlnost a mír spojily ve dvojí osobní ob臎ti, to v拧e se odehrálo v dubnu 1945, v bou艡livém období konce druhé sv臎tové války. Tehdy skupina n臎meckých výsadká艡暖 prchajících na sever vstoupila do údolí Val d'Illasi v provincii Verona na hranicích s Tridentskem a tam zadr啪ela vojáka wehrmachtu Leonarda Dallasegu, p暖vodem z Val di Non.  Kdy啪 dorazili do Giazzy, poslední vesnice v údolí Illasi, vojáci po poty膷ce s partyzány zajali jako rukojmí 46letého dona Domenica Mercanteho, který byl fará艡em v této vesnici necelé dva roky, ale byl ji啪 známý svými 膷iny na ochranu civilního obyvatelstva b臎hem nacisticko-fa拧istické okupace. Vojáci se cht臎li za拧títit tím, 啪e kn臎ze p艡evezou p艡es hory, dostanou se do Tridentska a zamí艡í tak do Brennerského pr暖smyku, aby se zachránili p艡ed mo啪nou odvetou. Kdy啪 odpoledne dorazili do vesnice Cerè-San Martino, jeden z d暖stojník暖 Dallasegovi na艡ídil, aby se kn臎ze zbavil. Dallasega v拧ak podle o膷itých sv臎dk暖 odpov臎d臎l: 鈥濲sem katolík, otec 膷ty艡 d臎tí, nemohou zast艡elit kn臎ze!鈥�

Ob臎tovat 啪ivot pro druhého, i za cenu vlastního 啪ivota

Kn臎z i voják byli zast艡eleni. T臎lo dona Domenica bylo po n臎kolika dnech p艡ivezeno zp臎t do Giazzy; Dallasegovo t臎lo bylo nalezeno s krucifixem, r暖啪encem a fotografií jeho 啪eny v ruce. Teprve po mnoha letech byl rozpoznán: po celá desetiletí z暖stával tento n臎mecký voják, který uplatnil výhradu sv臎domí, zcela bezejmenný. P艡íb臎h vy拧et艡il, zdokumentoval a vylí膷il veronský kn臎z don Luigi Fraccari, který od roku 1943 p暖sobil v N臎mecku po boku italských vojenských internovaných (IMI) a tehdej拧ího apo拧tolského nuncia monsignora Cesareho Orseniga. Tak se dostal a啪 do dne拧ních dn暖. Tragická okolnost, pí拧e pape啪 Franti拧ek, v ní啪 nicmén臎 nacházíme hluboký smysl k艡es钮anské ob臎ti: dát 啪ivot za druhého, a to i za cenu vlastního 啪ivota. Je to tajemství Kristových Velikonoc: násilí a smrt jsou pora啪eny láskou a darováním sebe sama.

Mo啪ná, dodává pape啪 v kni啪ním úvodu, nebudeme nuceni prolévat krev, abychom vyznali svou víru, jak se to stále d臎je v mnoha 膷ástech sv臎ta mnoha na拧im k艡es钮anským brat艡ím a sestrám, ale práv臎 v mali膷kostech jsme povoláni sv臎d膷it o pokojné síle Kristova k艡í啪e a o novém 啪ivot臎, který se z n臎j rodí: gestem odpu拧t臎ní v暖膷i t臎m, kdo nás urazili, smí艡ením se s nespravedlivou pomluvou, pomocí n臎komu, kdo byl odsunut na okraj spole膷nosti.

Volba míru a spravedlnosti jsou na dosah ruky

Práv臎 tímto zp暖sobem, zd暖raz艌uje 艡ímský biskup, se vytvá艡í mír: malými gesty, slovy, zvyky. Mír m暖啪eme vytvá艡et tím, 啪e pom暖啪eme migrantovi, který 啪ebrá na ulici, 啪e nav拧tívíme starého 膷lov臎ka, který je sám a nemá si s kým popovídat, 啪e znásobíme gesta pé膷e a úcty v暖膷i ubohé planet臎 Zemi, která je tolik týrána na拧ím vyko艡is钮ovatelským sobectvím, 啪e p艡ijmeme ka啪dé nenarozené dít臎, které p艡ijde na sv臎t, co啪 je gesto, které pro svatou Matku Terezu bylo autentickým aktem míru.

Proti sv臎tové válce rozdrobené na kousky tedy existují malé st艡ípky míru, které pokud do sebe zapadnou, vybudují velký mír. V t臎chto ka啪dodenních rozhodnutích o míru a spravedlnosti, která máme na dosah ruky, m暖啪eme zasít setbu po膷átku nového sv臎ta, kde smrt nebude mít poslední slovo a 啪ivot bude vzkvétat pro v拧echny, uji拧钮uje pape啪.