蜜桃交友

HOMILIE SVATÉHO OTCE

Kdy? dáváte almu?nu, kdy? se modlíte, kdy? se postíte, dbejte, aby se to dělo ve skrytosti, nebo? vá? Otec vidí ve skrytosti (srov. Mt 6,4). Vstupte do tajemství: to je výzva, kterou Je?í? adresuje ka?dému z nás na za?átku postní cesty. 

Vstoupit do tajemství znamená vrátit se do srdce, jak nabádá prorok Joel (srov. Joel 2,12). Je to cesta z vněj?ku do nitra, aby se v?e, co ?ijeme, i ná? vztah k Bohu, neredukovalo na zevněj?ek, na rám bez obrazu, na obal du?e, ale aby vyr?stalo zevnit? a odpovídalo hnutím srdce, tedy na?im touhám, my?lenkám, cit?m, vyvěrajícímu nitru na?í osoby. 

Postní doba nás pak pono?uje do lázně o?isty a vyprázdnění: chce nám pomoci odstranit ve?kerý "make-up", v?e, ?ím se odíváme, abychom vypadali p?imě?eně, lépe, ne? jsme. Návrat k srdci znamená vrátit se ke svému pravému já a ukázat ho p?ed Bohem takové, jaké je, nahé a odhalené. Znamená to podívat se do svého nitra a uvědomit si, kým skute?ně jsme, sundat masky, které ?asto nosíme, zpomalit tempo svého hore?ného ?ivota, p?ijmout ?ivot a pravdu o sobě samých. ?ivot není divadlo a postní doba nás vyzývá, abychom sestoupili z jevi?tě p?etvá?ky, abychom se vrátili k srdci, k pravdě o tom, kdo jsme. Návrat do srdce, návrat k pravdě.

Proto dnes ve?er v duchu modlitby a pokory p?ijímáme popel na své hlavy. Je to gesto, které nás chce p?ivést zpět k základní realitě nás samých: jsme prach, ná? ?ivot je jako dech (srov. ? 39,6; 144,4), ale Hospodin - On a jen On, ne jiní - nedovolí, aby se vytratil; On shroma??uje a formuje prach, kterým jsme, aby nebyl rozptýlen prudkými větry ?ivota a nerozplynul se v propasti smrti.

Popel nasypaný na na?i hlavu nás vybízí, abychom znovu objevili tajemství ?ivota. ?íká nám: dokud budete nosit brnění, které zakrývá va?e srdce, dokud se budete maskovat maskou zdání, vystavovat umělé světlo, abyste se ukázali nep?emo?itelní, z?stanete prázdní a neplodní. Kdy? naopak budete mít odvahu sklonit hlavu a nahlédnout do svého nitra, pak budete moci objevit p?ítomnost Boha, který vás miluje a v?dycky miloval; kone?ně se brnění, které jste si postavili, rozbije a vy budete moci pocítit, ?e jste milováni vě?nou láskou. 

Sestro, brat?e, já, ty, ka?dý z nás, jsme milováni vě?nou láskou. Jsme popel, na který B?h dechl sv?j dech ?ivota, jsme země, kterou vytvaroval svýma rukama (srov. Gn 2,7; ? 119,73), jsme prach, z něho? povstaneme k nekone?nému ?ivotu, který je pro nás p?ipraven navěky (srov. Iz 26,19). A jestli?e v popelu, kterým jsme, ho?í oheň Bo?í lásky, pak zji??ujeme, ?e jsme touto láskou prodchnuti a ?e jsme povoláni k lásce: milovat své bratry a sestry, být pozorní k druhým, ?ít soucitem, projevovat milosrdenství, dělit se s pot?ebnými o to, co jsme a co máme. Proto almu?nu, modlitbu a p?st nelze redukovat na vněj?í praktiky, ale jsou to cesty, které nás vedou zpět k srdci, k podstatě k?es?anského ?ivota. Umo?ňují nám objevit, ?e jsme popel milovaný Bohem, a ?iní nás schopnými rozest?ít stejnou lásku na "popel" tolika ka?dodenních situací, aby se v nich znovu zrodila naděje, d?věra a radost.

Svatý Anselm z Canterbury nám zanechal tuto výzvu, kterou si dnes ve?er m??eme osvojit: "Ute? na krátký ?as od svých zaměstnání, zanech na chvíli svých bou?livých my?lenek. Odho? v této době své tě?ké starosti a odlo? své namáhavé ?innosti. Věnuj se trochu Bohu a odpo?ívej v něm. Vstup do hlubin své du?e, odstraň v?e kromě Boha a toho, co ti pomáhá ho hledat, a zav?i dve?e a hledej ho. Ó mé srdce, ?ekni nyní celým svým bytím, ?ekni nyní Bohu: Hledám tvou tvá?. Hledám tvou tvá?, Hospodine" (Proslogion, 1). 

Naslouchejme tedy v tomto postním období hlasu Hospodina, který nám nikdy nep?estává opakovat: Vejdi do tajemství. Vstup do tajemství, vra? se do srdce. Je to spásná výzva pro nás, kte?í ?asto ?ijeme na povrchu, kte?í se staráme o to, aby si nás někdo v?iml, kte?í stále pot?ebujeme být obdivováni a oceňováni. Ani? bychom si to uvědomovali, zji??ujeme, ?e u? nemáme ?ádné tajemství, kde bychom se mohli zastavit a chránit, ?e jsme pono?eni do světa, v něm? se v?e, dokonce i na?e nejintimněj?í emoce a pocity, musí stát "sociálními" - ale jak m??e být sociální to, co nevychází ze srdce? -I ty nejtragi?těj?í a nejbolestivěj?í zá?itky riskují, ?e nebudou mít skryté místo, kde by se daly uchovat: v?e musí být odhaleno, vystaveno na odiv, vydáno napospas tlachání okam?iku. A tu nám Hospodin ?íká: Vstup do tajemství, vra? se do st?edu sebe sama. Právě tam, kde sídlí také tolik strachu, viny a h?ích?, tam Hospodin sestoupil, sestoupil, aby tě uzdravil a o?istil. Vejděme do své vnit?ní komnaty: tam p?ebývá B?h, tam je p?ijata na?e k?ehkost a tam jsme bezpodmíne?ně milováni.

Vra?me se, brat?i a sestry. Vra?me se k Bohu celým svým srdcem. V těchto postních týdnech si udělejme prostor pro modlitbu tiché adorace, v ní? z?stáváme naslouchat v Hospodinově p?ítomnosti jako Moj?í?, jako Eliá?, jako Maria, jako Je?í?. Uvědomili jsme si, ?e jsme ztratili smysl pro adoraci? Vra?me se k adoraci. Nabídněme ucho svého srdce Tomu, který nám v tichu chce ?íci: "Já jsem tv?j B?h: B?h milosrdenství a soucitu, B?h odpu?tění a lásky, B?h něhy a pé?e. [...] Nesu? sám sebe. Neodsuzuj se. Neodmítej se. Dovol mé lásce, aby se dotkla nejhlub?ích a nejskrytěj?ích zákoutí tvého srdce a odhalila ti tvou vlastní krásu, krásu, kterou jsi ztratil ze z?etele, ale která se ti ve světle mého milosrdenství stane opět viditelnou." Hospodin nás volá: "Poj?, poj?, dovol mi osu?it tvé slzy a dovol mým úst?m, aby se p?iblí?ila k tvému uchu a ?ekla ti: Miluji tě, miluji tě, miluji tě." (H. NOUWEN, Na cestě k úsvitu, Brescia 1997, 233). Vě?íme, ?e nás B?h miluje, ?e mě B?h miluje?

Brat?i a sestry, nebojme se svléknout ze sebe světské obaly a vrátit se k srdci, vrátit se k tomu, co je podstatné. Vzpomeňme si na svatého Franti?ka, který poté, co se svlékl do naha, objal Otce v nebi celým svým já. Poznejme, jací jsme: prach milovaný Bohem, povolaný k tomu, aby byl prachem v lásce k Bohu. A díky němu se z popela h?íchu znovuzrodíme k novému ?ivotu v Je?í?i Kristu a Duchu svatém.