蜜桃交友

Zatímco lid o?ekával Hospodinovu spásu, proroci ohla?ovali jeho p?íchod, jak ?íká prorok Malachiá?: ?Panovník, jeho? hledáte, a anděl smlouvy, po něm? tou?íte, p?ijde do svého chrámu“ (Mal 3,1). Simeon a Anna jsou obrazem a p?edobrazem tohoto o?ekávání. Vidí, jak B?h vstupuje do svého chrámu, a osvíceni Duchem svatým ho poznávají v Dítěti, které Maria nese v náru?í. Celý ?ivot na něj ?ekali: Simeon,  ??lověk spravedlivý a bohabojný, který o?ekával potě?ení Izraele“ (Lk 2,25); Anna, která ?nikdy nevycházela z chrámu“ (Lk 2,37).

Prospěje nám, kdy? pohlédneme na tyto dva staré lidi, trpělivé v ?ekání, bdělé v duchu a vytrvalé v modlitbě. Jejich srdce setrvávala na strá?i jako stále ho?ící pochodeň. Jsou sice v pokro?ilém věku, ale mají mladistvé srdce; nenechávají se stravovat plynutím dní, nebo? jejich o?i z?stávají obráceny k Bohu v o?ekávání (srov. ?l 145,15). Na své ?ivotní cestě za?ili tě?kosti a zklamání, ale nepodlehli pora?enectví: neposlali naději do d?chodu. A tak p?i pohledu na Dítě poznávají, ?e se naplnil ?as, dovr?ilo proroctví, ?e p?i?el ten, kterého hledali a po kterém tou?ili, Mesiá? národ?. Tím, ?e si uchovávají ?ivé o?ekávání Pána, jsou schopni p?ivítat ho v novosti jeho p?íchodu.

Brat?i a sestry, ?ekání na Boha je d?le?ité i pro nás, pro na?i cestu víry. Hospodin nás ka?dý den nav?těvuje, promlouvá k nám, zjevuje se ne?ekaným zp?sobem a p?ijde na konci ?ivota a ?as?. On sám nás proto nabádá, abychom zachovali bdělost, abychom bděli a vytrvali v o?ekávání. To nejhor?í, co se nám m??e stát, je toti? upadnout do ?spánku ducha“: uspat srdce, umrtvit du?i, ulo?it naději do temných kout? zklamání a rezignace.

Myslím na vás, zasvěcení brat?i a sestry, a na dar, kterým jste; myslím na ka?dého z nás, dne?ních k?es?an?: jsme je?tě schopni pro?ít o?ekávání? Nejsme někdy p?íli? zahleděni sami do sebe, do věcí a intenzivního rytmu ka?dého dne, a? zapomínáme na Boha, který v?dy p?ichází? Nejsme p?íli? uchváceni svými dobrými skutky a neriskujeme tak, ?e se i nábo?enský a k?es?anský ?ivot promění v ?mnoho věcí, které máme na práci“, p?i?em? zanedbáme ka?dodenní hledání Boha? Nehrozí nám někdy plánování osobního a komunitního ?ivota, které se opírá o výpo?et ?ancí na úspěch, místo abychom radostně a pokorně pěstovali ono nepatrné zrno, které nám bylo svě?eno, v trpělivosti těch, kdo sejí, ani? by něco o?ekávali, a těch, kdo umí ?ekat na ?as Boha a jeho p?ekvapení? Někdy, a to si musíme p?iznat, jsme tuto schopnost ?ekat ztratili. D?vodem jsou r?zné p?eká?ky, z nich? bych rád vyzdvihl dvě.

První je zanedbávání vnit?ního ?ivota. K tomu dochází, kdy? únava p?evládne nad ú?asem, kdy? zvyk vyst?ídá nad?ení, kdy? ztratíme vytrvalost na duchovní cestě, kdy? z nás negativní zku?enosti, konflikty nebo zdánlivě zpo??ující se plody ?iní lidi zaho?klé a rozho??ené. Není dobré ?p?e?vykovat ho?kost“, proto?e v ?eholní rodině, stejně jako v ka?dém spole?enství a rodině, zatrpklí a ?temně se tvá?ící“ lidé zatě?ují ovzdu?í. Zdá se, ?e tito lidé mají v srdci ocet…Tehdy je t?eba získat zpět ztracenou milost: intenzivním vnit?ním ?ivotem se vrátit k duchu radostné pokory, tiché vdě?nosti. A ten se sytí adorací, prací kolen a srdce, konkrétní modlitbou, která bojuje a p?imlouvá se, je schopna znovu probudit touhu po Bohu, lásku minulých let, ú?as prvního dne, chu? spo?ívající v o?ekávání.

Druhou p?eká?kou je p?izp?sobení stylu světa, který nakonec zaujme místo evangelia. A ná? svět je světem, který ?asto bě?í velkou rychlostí, který vyzdvihuje pot?ebu ?v?eho a hned“, který se stravuje aktivismem a sna?í se vymítat strach a úzkost ze ?ivota v pohanských chrámech konzumu nebo v zábavě za ka?dou cenu. V takovém kontextu těchto pohanských ?as?, kde je ticho zatracováno a ztraceno, není ?ekání snadné, proto?e vy?aduje postoj zdravé pasivity, odvahu zpomalit tempo, nenechat se zahltit ?inností, udělat v sobě prostor pro Bo?í p?sobení, jak u?í k?es?anská mystika. Dávejme si tedy pozor, aby do na?ich ?eholních spole?enství, do ?ivota církve a na cestu ka?dého z nás nevstoupil duch světa, jinak nep?ineseme ovoce. K?es?anský ?ivot a apo?tolské poslání pot?ebují o?ekávání, které dozrává v modlitbě a ka?dodenní věrnosti, aby nás osvobodilo od mýtu výkonnosti, od posedlosti výkonem a p?edev?ím od nároku uzav?ít Boha do na?ich kategorií, nebo? On v?dy p?ichází nep?edvídatelným zp?sobem, v ?ase, který není na?ím ?asem, a zp?sobem, který neo?ekáváme.

Jak uvádí francouzská mysti?ka a filozofka Simone Weilová, jsme snoubenkou, která v noci ?eká na p?íchod ?enicha, a ?sou?ástí budoucí nevěsty je o?ekávání [...]. Tou?it po Bohu a z?íci se v?eho ostatního: jen v tom spo?ívá spása“ (S. WEILOVÁ, ?ekání na Boha, Milán 1991, 152). Sestry, brat?i, pěstujme v modlitbě o?ekávání Hospodina a u?me se dobré ?pasivitě Ducha“: tak se budeme moci otev?ít Bo?í novosti.

Stejně jako Simeon i my vezměme do náru?e Dítě, Boha novosti a p?ekvapení. P?ijetím Boha se minulost otevírá budoucnosti, staré v nás se otevírá novému, které p?iná?í On. Není to snadné, jak víme, proto?e v ?eholním ?ivotě, stejně jako v ?ivotě ka?dého k?es?ana, je obtí?né vzdorovat ?síle starého“: ?pro starého ?lověka v nás není ve skute?nosti snadné p?ijmout dítě, to, co je nové [...]. P?ijmout to nové - ve svém stá?í p?ijmout to nové...Bo?í novost se p?edstavuje jako dítě a my se v?emi svými zvyky, strachy, závistí, starostmi stojíme tvá?í v tvá? tomuto dítěti. P?ijmeme ho, uvítáme ho, uděláme mu místo? Vstoupí tato novost skute?ně do na?eho ?ivota, nebo se budeme spí?e sna?it skloubit staré a nové dohromady a pokusíme se co nejméně nechat vyru?it p?ítomností Bo?í novosti?“ (C. M. MARTINI, Něco natolik osobního. Meditace o modlitbě, Milán 2009, 32-33).

Tyto otázky jsou ur?eny nám, na?im spole?enstvím, církvi. Dejme se zneklidnit, nechme se pohnout Duchem jako Simeon a Anna. Budeme-li jako oni pro?ívat ?ekání v pé?i o vnit?ní ?ivot a v souladu se stylem evangelia, obejmeme Je?í?e, světlo a naději ?ivota.