蜜桃交友

PAPE? FRANTI?EK

Mudrci se vydali hledat narozeného krále. Jsou obrazem národ? na cestě za Bohem, obrazem cizinc?, kte?í jsou nyní vedeni na Hospodinovu horu (srov. Iz 56,6-7), obrazem vzdálených, kte?í nyní mohou sly?et hlásání spásy (srov. Iz 33,13), obrazem v?ech ztracených, kte?í sly?í volání p?átelského hlasu. V?dy? nyní, v těle betlémského Dítěte, se zjevila Hospodinova sláva v?em národ?m (srov. Iz 40,5) a ?ka?dý ?lověk uz?í Bo?í spásu“ (Lk 3,6). Je to lidská pou? ka?dého z nás – ze vzdálenosti k blízkosti.

Mudrci mají o?i up?ené k nebi, nohy putující na zemi a srdce, které padá na zem a klaní se. Opakuji: o?i up?ené k nebi, nohy putující na zemi a srdce, které padá na zem a klaní se.

P?edev?ím mají mudrci o?i up?ené k nebi. Obývá je touha po nekone?nu a jejich pohled je p?itahován k nebeským těles?m. Nedívají se pouze na ?pi?ky prst? svých nohou, nestahují se do sebe, nejsou zajatci pozemského horizontu, neupadající do rezignace a ho?ekování. Zvedají hlavu, aby o?ekávali světlo, které ozá?í smysl jejich ?ivota, spásu, která p?ichází sh?ry. A tak spat?í vycházet hvězdu, jasněj?í ne? v?echny ostatní, která je p?itahuje a uvádí na cestu. Toto je klí?, který odemyká pravý smysl na?í existence: pokud ?ijeme uzav?eni v úzkém okruhu pozemských věcí, pokud podrobeně pochodujeme jako rukojmí svých neúspěch? a vý?itek, pokud la?níme po světských statcích a útě?e, které jsou tu dnes a zítra tu nebudou, místo abychom hledali světlo a lásku, ná? ?ivot vyhasíná. Mudrci, kte?í jsou cizinci a Je?í?e je?tě nepotkali, nás u?í, abychom vzhlí?eli vzh?ru, abychom měli pohled obrácený k nebi, abychom pozvedli o?i k horám, odkud k nám p?ijde pomoc, proto?e na?e pomoc p?ichází od Hospodina (srov. ?l 121,1-2).

Brat?i a sestry, o?i up?ené k nebi! Také my pot?ebujeme vzhlí?et vzh?ru, abychom se nau?ili vidět skute?nost shora. Pot?ebujeme to na cestě ?ivotem, aby nás provázelo p?átelství s Pánem, jeho láska, která nás podpírá, světlo jeho Slova, které nás vede jako hvězda v noci. Pot?ebujeme to na cestě víry, aby se neredukovala na soubor nábo?enských praktik nebo vněj?í zvyk, ale stala se ohněm, který v nás ho?í a ?iní z nás vá?nivé hleda?e Bo?í tvá?e a svědky jeho evangelia. Pot?ebujeme to v církvi, kde místo rozdělování podle na?ich p?edstav jsme povoláni k tomu, abychom Boha opět postavili do st?edu. Pot?ebujeme to, abychom opustili církevní ideologie a na?li smysl pro svatou matku církev. Zvykovost a ideologie v církvi – to ne! Povolání pro církev – to ano! B?h, a nikoli na?e p?edstavy nebo projekty, mají stát ve st?edu. Vycházejme znovu od Boha, hledejme v něm odvahu nezastavit se tvá?í v tvá? tě?kostem, sílu p?ekonávat p?eká?ky, radost ze ?ivota ve spole?enství a svornosti.

Mudrci nejenom hledí na hvězdu, upírají zrak vzh?ru, ale rovně? putují s nohama na zemi. Vydávají se do Jeruzaléma a ptají se: ?Kde je ten narozený ?idovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu p?i?li poklonit.“ (Mt 2,2). Je zde tato věc: nohy se pojí s kontemplací. Hvězda zá?ící na nebi je posílá na cestu po stezkách země; s hlavou zdvi?enou vzh?ru jsou nabádáni, aby sestupovali dol?; hledají Boha a jsou vyzváni, aby ho na?li v ?lověku, v Dítěti le?ícím v jeslích, proto?e B?h, který je nekone?ně velký, se zjevil v tomto malém, nekone?ně malém. Je zapot?ebí moudrosti a pomoci Ducha svatého, abychom pochopili velikost a malost Bo?ího zjevení.

Brat?i a sestry, putujme s nohama na zemi! Dar víry nám není dán proto, abychom nehybně hleděli na nebe (srov. Sk 1,11), ale abychom krá?eli po cestách světa jako svědkové evangelia; světlo, které oza?uje ná? ?ivot, Pán Je?í?, nám není dáno pouze jako útěcha v na?ich nocích, ale abychom otevírali jeho pr?rvy v husté tmě, která zahaluje tolik spole?enských situací. Boha, který nás p?ichází nav?tívit, nenajdeme, kdy? ustrneme v nějaké krásné nábo?enské teorii, ale jen kdy? se vydáme na cestu, budeme hledat znamení jeho p?ítomnosti v ka?dodenní realitě, a p?edev?ím kdy? se setkáme s tělem na?ich brat?í a sester a dotkneme se ho. Kontemplovat Boha je krásné, ale p?iná?í to ovoce pouze tehdy, kdy? riskujeme – rizikem slu?by je p?iná?et Boha. Mudrci hledají velikého Boha a nacházejí Dítě. To je d?le?ité: setkávat se s Bohem z masa a kostí, ve tvá?ích, které nás denně míjejí, zejména ve tvá?ích těch nejchud?ích. Mudrci nás toti? u?í, ?e setkání s Bohem nás otevírá vět?í naději, která nás nutí změnit ?ivotní styl a proměnit svět; jak ?ekl Benedikt XVI.: ?Chybí-li pravá naděje, hledá se ?těstí v opojení, v povrchnosti a ve výst?elcích, co? vede ke zni?ení sebe sama i světa. (…). Proto je t?eba lidí, kte?í chovají velkou naději a mají tak velkou odvahu. Odvahu mudrc?, kte?í podstoupili dlouhou cestu za následování hvězdy a kte?í dovedli pokleknout p?ed Dítětem a nabídnout mu svoje drahocenné dary“ (Homilie, 6. ledna 2008).

Nakonec se zamysleme také nad tím, ?e srdce mudrc? padá na zem a klaní se. Vzhlí?ejí k hvězdě na nebi, ale neuchylují se k zbo?nosti odtr?ené od země; vydávají se na cestu, ale nebloudí jako bezcílní turisté. Dorazili do Betléma, a kdy? spat?ili Dítě, ?padli na zem a klaněli se mu“ (Mt 2,11). Pak otev?eli své pokladnice a obětovali mu zlato, kadidlo a myrhu. ?Těmito mystickými dary dávají najevo, kdo je ten, kterému se klanějí: zlatem prohla?ují, ?e je Král, kadidlem, ?e je B?h, myrhou, ?e je smrtelník“ (sv. ?eho? Veliký, Homilie X na den Zjevení Páně, 6). Král, který nám p?i?el slou?it, B?h, který se stal ?lověkem. P?ed tímto tajemstvím jsme povoláni sklonit svá srdce, padnout na kolena a uctívat: klanět se Bohu, který p?ichází v malosti, který p?ebývá v normálnosti na?ich domov?, který umírá z lásky. Bohu, který ?se zjevoval v nesmírnosti nebes hvězdnými znameními a poté se dal nalézt [...] ve stísněném útulku; v slabém těle dítěte a zabalený do plenek nemluvněte, byl uctíván mudrci a naháněl strach bezbo?ník?m“ (sv. Augustin, Rozpravy, 200). Brat?i a sestry, odvykli jsme si klanění, ztratili jsme tuto schopnost, kterou nám klanění prop?j?uje. Znovu objevme chu? k modlitbě adorace. Uznejme Je?í?e za svého Boha, za svého Pána a klaňme se. Mudrci nás dnes vybízejí ke klanění, které mezi námi chybí.

Brat?i a sestry, stejně jako mudrci pozvedněme o?i k nebi, vydejme se hledat Boha, skloňme svá srdce v adoraci. Hledět na nebe, putovat a klanět se. A vypro?ujme si milost, abychom nikdy neztratili odvahu: odvahu být hleda?i Boha, lidmi naděje, neohro?enými snícími, kte?í zkoumají oblohu, odvahu k vytrvalosti v pouti po cestách světa, která s sebou nese námahu pravého putování, odvahu klanět se, odvahu hledět na Boha, který osvětluje ka?dého ?lověka. Ké? nám Pán dává tuto milost, zejména milost umět se klanět.