蜜桃交友

HOMILIE SVATÉHO OTCE

Druhé ne拧pory svátku obrácení svatého Pavla

Záv臎r Týdne modliteb za jednotu k艡es钮an暖

艠ím, Bazilika svatého Pavla za hradbami, 25. ledna 2024

V evangeliu, které jsme sly拧eli, u膷itel Zákona, a膷koli oslovuje Je啪í拧e a 艡íká mu "Mist艡e", se od n臎j nechce nechat pou膷it, ale "vyzkou拧et ho". Je拧t臎 v臎t拧í fale拧 v拧ak vyplývá z jeho otázky: "Co mám d臎lat, abych zd臎dil v臎膷ný 啪ivot?" (Lk 10,25). D臎lat, abych zd臎dil, d臎lat, abych m臎l: zde se jedná o pok艡ivenou religiozitu, zalo啪enou na vlastnictví místo na daru, kde B暖h je prost艡edkem k získání toho, co chci, nikoli cílem, který má být milován celým srdcem. Je啪í拧 je v拧ak trp臎livý a vyzývá onoho u膷itele, aby na拧el odpov臎膹 v Zákon臎, jeho啪 byl znalcem a který p艡edepisuje: "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou du拧í, celou svou silou a celou svou myslí a svého bli啪ního jako sebe samého" (Lk 10,27). 

Pak se mu啪, "cht臎je se ospravedlnit", ptá podruhé: "A kdo je m暖j bli啪ní?" (Lk 10,29). Jestli啪e první otázka hrozila redukcí Boha na své "já", tato se sna啪í rozd臎lit: rozd臎lit lidi na ty, které 膷lov臎k musí milovat, a na ty, které m暖啪e ignorovat. A rozd臎lování nikdy nepochází od Boha: je to 膹ábel, je to rozd臎lovatel. Je啪í拧 v拧ak neodpovídá teorií, nýbr啪 podobenstvím o milosrdném Samaritánovi, konkrétním p艡íb臎hem, který navíc zpochyb艌uje i nás. Proto啪e, drazí brat艡i a sestry, práv臎 kn臎z a levita se chovají 拧patn臎, lhostejn臎, kdy啪 up艡ednost艌ují hájení svých nábo啪enských tradic p艡ed pot艡ebami t臎ch, kdo trpí. Naopak je to heretik, Samaritán, který dává slovu "bli啪ní" smysl, proto啪e se sám 膷iní bli啪ním: cítí soucit, p艡istupuje a laskav臎 se sklání nad ranami onoho bratra; pe膷uje o n臎j bez ohledu na jeho minulost a chyby a slou啪í mu celou svou bytostí (srov. Lk 10,33-35). Z toho Je啪í拧 usuzuje, 啪e správná otázka nezní "Kdo je m暖j bli啪ní?", ale "膶iním se bli啪ním já?". Pouze tato láska, která se stává svobodnou slu啪bou, pouze tato láska, kterou Je啪í拧 hlásal a 啪il, sblí啪í odlou膷ené k艡es钮any mezi sebou. Ano, jen tato láska, která se nevrací do minulosti, aby se distancovala nebo ukazovala prstem, jen tato láska, která ve jménu Boha staví bratra nad pevnou obranu vlastního nábo啪enského systému, jen tato láska nás sjednotí. Bratr je na prvním míst臎, systém a啪 na druhém.

Brat艡i a sestry, mezi sebou bychom si nikdy nem臎li klást otázku "kdo je m暖j bli啪ní?". Proto啪e ka啪dý pok艡t臎ný 膷lov臎k pat艡í do tého啪 T臎la Kristova; ba co víc, proto啪e ka啪dý 膷lov臎k na sv臎t臎 je m暖j bratr, moje sestra a v拧ichni tvo艡íme "symfonii lidstva", jeho啪 prvorozeným a vykupitelem je Kristus. Jak nám p艡ipomíná svatý Irenej, kterého jsem m臎l tu radost prohlásit za "u膷itele jednoty", "kdo miluje pravdu, nesmí se nechat unést rozdílností jednotlivých zvuk暖, ani si myslet, 啪e jeden je tv暖rcem a p暖vodcem tohoto zvuku a druhý tv暖rcem a p暖vodcem druhého [...], ale musí si myslet, 啪e je vytvo艡il jeden jediný" (Adv. haer. II, 25, 2). Ne tedy "kdo je m暖j bli啪ní?", ale " 膷iním se bli啪ním?". D臎lám se já a pak moje spole膷enství, moje církev, moje spiritualita bli啪ním? Nebo z暖staneme zabarikádovaní v obran臎 vlastních zájm暖, 啪árliví ve své autonomii, uzav艡eni v kalkulaci vlastních výhod, vstupující do vztah暖 s druhými jen proto, abychom od nich n臎co získali? V takovém p艡ípad臎 by ne拧lo jen o strategické chyby, ale o nev臎ru evangeliu.

"Co mám d臎lat, abych zd臎dil v臎膷ný 啪ivot?": tak za膷íná dialog mezi zákoníkem a Je啪í拧em. Dnes je v拧ak i tato první otázka p艡evrácena díky apo拧tolu Pavlovi, jeho啪 obrácení slavíme v bazilice jemu zasv臎cené. Nu啪e, kdy啪 se Saul z Tarsu, pronásledovatel k艡es钮an暖, setkává s Je啪í拧em ve vid臎ní sv臎tla, které ho zahalí a zm臎ní jeho 啪ivot, ptá se ho: "Co mám d臎lat, Pane?" (Sk 22,10). Neptá se "co mám d臎lat, abych získal d臎dictví?", ale "co mám d臎lat, Pane?": B暖h je cílem 啪ádosti, pravým d臎dictvím, nejvy拧拧ím dobrem. Pavel nem臎ní sv暖j 啪ivot na základ臎 svých cíl暖, nestává se lep拧ím, proto啪e realizuje své plány. Jeho obrácení vychází z existenciálního obratu, kdy prvenství u啪 nepat艡í jeho výkon暖m p艡ed Zákonem, ale poslu拧nosti v暖膷i Bohu, v naprosté otev艡enosti v暖膷i tomu, co chce on. Je-li B暖h pokladem, m暖啪e ná拧 církevní program spo膷ívat pouze v pln臎ní jeho v暖le, ve vycházení vst艡íc jeho p艡áním. A on se noc p艡edtím, ne啪 za nás polo啪il sv暖j 啪ivot, vroucn臎 modlil k Otci za nás v拧echny, "aby v拧ichni byli jedno" (J 17,21). Taková je jeho v暖le.

V拧echny snahy o plnou jednotu jsou povolány jít stejnou cestou jako Pavel, odlo啪it úst艡ední postavení na拧ich p艡edstav, abychom hledali hlas Hospodin暖v a ponechali mu iniciativu a prostor. Tomu dob艡e rozum臎l jiný Pavel, velký pr暖kopník ekumenického hnutí, abbé Paul Couturier, který se modlil za jednotu v臎艡ících "jak ji chce Kristus", "prost艡edky, které chce On". Pot艡ebujeme toto obrácení perspektivy a p艡edev拧ím srdce, proto啪e, jak uvedl II. vatikánský koncil p艡ed 拧edesáti lety: "Není pravého ekumenismu bez vnit艡ního obrácení" (Unitatis redintegratio, 7). Kdy啪 se spole膷n臎 modlíme, poznáváme, ka啪dý ze svého nitra, 啪e se pot艡ebujeme obrátit, dovolit Bohu, aby zm臎nil na拧e srdce. To je cesta: jít spole膷n臎 a spole膷n臎 slou啪it, p艡i膷em啪 na prvním míst臎 je modlitba. Ve skute膷nosti, jak k艡es钮ané dozrávají ve slu啪b臎 Bohu a bli啪nímu, rostou také ve vzájemném porozum臎ní, jak znovu uvádí koncil: "Nebo钮 膷ím u啪拧í bude jejich spole膷enství s Otcem, se Slovem a s Duchem svatým, tím d暖v臎rn臎ji a snadn臎ji budou moci navázat vzájemné bratrství" (tamté啪). 

Proto jsme tu dnes ve膷er my, kte艡í pocházíme z r暖zných zemí, z r暖zných kultur a tradic. Jsem vd臎膷ný Jeho Milosti Justinu Welbymu, arcibiskupovi z Canterbury, metropolitovi Polykarpovi, který zastupuje ekumenický patriarchát, a vám v拧em, kte艡í zde zastupujete mnohá k艡es钮anská spole膷enství. Zvlá拧tní pozdrav adresuji 膷len暖m Mezinárodní smí拧ené komise pro teologický dialog mezi katolickou církví a východními pravoslavnými církvemi, kte艡í slaví 20. výro膷í svého vzniku, a katolickým a anglikánským biskup暖m, kte艡í se ú膷astní zasedání Mezinárodní komise pro jednotu a misii. Je krásné, 啪e dnes m暖啪eme s mým bratrem arcibiskupem Justinem ud臎lit t臎mto dvojicím biskup暖 mandát, aby i nadále sv臎d膷ili o jednot臎, kterou B暖h chce pro svou církev v jejich regionech, a spole膷n臎 拧li "拧í艡it Bo啪í milosrdenství a pokoj ve sv臎t臎, který to pot艡ebuje" (Výzva biskup暖 IARCCUM, 艠ím 2016). Zdravím také studentské stipendisty Výboru pro kulturní spolupráci s pravoslavnými církvemi p艡i Dikasteriu pro podporu jednoty k艡es钮an暖 a ú膷astníky studijních pobyt暖 po艡ádaných pro mladé kn臎ze a mnichy východních pravoslavných církví a pro studenty Bosseyského ekumenického institutu Ekumenické rady církví.

Spole膷n臎 se jako brat艡i a sestry v Kristu modlíme s Pavlem slovy: "Co máme d臎lat, Pane?". A v polo啪ení této otázky u啪 je odpov臎膹, proto啪e první odpov臎dí je modlitba. Modlitba za jednotu je prvním úkolem na拧í cesty. A je to úkol svatý, proto啪e je to bytí ve spole膷enství s Kristem, který se p艡edev拧ím modlil k Otci za jednotu. A pokra膷ujme také v modlitbách za ukon膷ení válek, zejména na Ukrajin臎 a ve Svaté zemi. Srde膷ná my拧lenka pat艡í také milovanému lidu Burkiny Faso, zejména tamním komunitám, které p艡ipravily materiál pro Týden modliteb za jednotu: ké啪 láska k bli啪nímu nahradí násilí, které su啪uje jejich zemi.

"Co mám d臎lat, Pane?" A Pán," dodává Pavel, mi 艡ekl "vsta艌 a jdi dál!" (Sk 22,10). Vsta艌, 艡íká Je啪í拧 ka啪dému z nás a na拧emu úsilí o jednotu. Vsta艌me tedy ve jménu Kristov臎 od své únavy a svých zvyk暖 a jd臎me dál, jd臎me vp艡ed, proto啪e On to chce a chce, "aby sv臎t uv臎艡il" (J 17,21). Modleme se tedy a jd臎me vp艡ed, proto啪e to si od nás B暖h p艡eje. To je to, co si od nás p艡eje.