蜜桃交友

HOMILIE SVATÉHO OTCE

Druhé ne?pory svátku obrácení svatého Pavla

Závěr Týdne modliteb za jednotu k?es?an?

?ím, Bazilika svatého Pavla za hradbami, 25. ledna 2024

V evangeliu, které jsme sly?eli, u?itel Zákona, a?koli oslovuje Je?í?e a ?íká mu "Mist?e", se od něj nechce nechat pou?it, ale "vyzkou?et ho". Je?tě vět?í fale? v?ak vyplývá z jeho otázky: "Co mám dělat, abych zdědil vě?ný ?ivot?" (Lk 10,25). Dělat, abych zdědil, dělat, abych měl: zde se jedná o pok?ivenou religiozitu, zalo?enou na vlastnictví místo na daru, kde B?h je prost?edkem k získání toho, co chci, nikoli cílem, který má být milován celým srdcem. Je?í? je v?ak trpělivý a vyzývá onoho u?itele, aby na?el odpově? v Zákoně, jeho? byl znalcem a který p?edepisuje: "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou du?í, celou svou silou a celou svou myslí a svého bli?ního jako sebe samého" (Lk 10,27). 

Pak se mu?, "chtěje se ospravedlnit", ptá podruhé: "A kdo je m?j bli?ní?" (Lk 10,29). Jestli?e první otázka hrozila redukcí Boha na své "já", tato se sna?í rozdělit: rozdělit lidi na ty, které ?lověk musí milovat, a na ty, které m??e ignorovat. A rozdělování nikdy nepochází od Boha: je to ?ábel, je to rozdělovatel. Je?í? v?ak neodpovídá teorií, nýbr? podobenstvím o milosrdném Samaritánovi, konkrétním p?íběhem, který navíc zpochybňuje i nás. Proto?e, drazí brat?i a sestry, právě kněz a levita se chovají ?patně, lhostejně, kdy? up?ednostňují hájení svých nábo?enských tradic p?ed pot?ebami těch, kdo trpí. Naopak je to heretik, Samaritán, který dává slovu "bli?ní" smysl, proto?e se sám ?iní bli?ním: cítí soucit, p?istupuje a laskavě se sklání nad ranami onoho bratra; pe?uje o něj bez ohledu na jeho minulost a chyby a slou?í mu celou svou bytostí (srov. Lk 10,33-35). Z toho Je?í? usuzuje, ?e správná otázka nezní "Kdo je m?j bli?ní?", ale "?iním se bli?ním já?". Pouze tato láska, která se stává svobodnou slu?bou, pouze tato láska, kterou Je?í? hlásal a ?il, sblí?í odlou?ené k?es?any mezi sebou. Ano, jen tato láska, která se nevrací do minulosti, aby se distancovala nebo ukazovala prstem, jen tato láska, která ve jménu Boha staví bratra nad pevnou obranu vlastního nábo?enského systému, jen tato láska nás sjednotí. Bratr je na prvním místě, systém a? na druhém.

Brat?i a sestry, mezi sebou bychom si nikdy neměli klást otázku "kdo je m?j bli?ní?". Proto?e ka?dý pok?těný ?lověk pat?í do tého? Těla Kristova; ba co víc, proto?e ka?dý ?lověk na světě je m?j bratr, moje sestra a v?ichni tvo?íme "symfonii lidstva", jeho? prvorozeným a vykupitelem je Kristus. Jak nám p?ipomíná svatý Irenej, kterého jsem měl tu radost prohlásit za "u?itele jednoty", "kdo miluje pravdu, nesmí se nechat unést rozdílností jednotlivých zvuk?, ani si myslet, ?e jeden je tv?rcem a p?vodcem tohoto zvuku a druhý tv?rcem a p?vodcem druhého [...], ale musí si myslet, ?e je vytvo?il jeden jediný" (Adv. haer. II, 25, 2). Ne tedy "kdo je m?j bli?ní?", ale " ?iním se bli?ním?". Dělám se já a pak moje spole?enství, moje církev, moje spiritualita bli?ním? Nebo z?staneme zabarikádovaní v obraně vlastních zájm?, ?árliví ve své autonomii, uzav?eni v kalkulaci vlastních výhod, vstupující do vztah? s druhými jen proto, abychom od nich něco získali? V takovém p?ípadě by ne?lo jen o strategické chyby, ale o nevěru evangeliu.

"Co mám dělat, abych zdědil vě?ný ?ivot?": tak za?íná dialog mezi zákoníkem a Je?í?em. Dnes je v?ak i tato první otázka p?evrácena díky apo?tolu Pavlovi, jeho? obrácení slavíme v bazilice jemu zasvěcené. Nu?e, kdy? se Saul z Tarsu, pronásledovatel k?es?an?, setkává s Je?í?em ve vidění světla, které ho zahalí a změní jeho ?ivot, ptá se ho: "Co mám dělat, Pane?" (Sk 22,10). Neptá se "co mám dělat, abych získal dědictví?", ale "co mám dělat, Pane?": B?h je cílem ?ádosti, pravým dědictvím, nejvy??ím dobrem. Pavel nemění sv?j ?ivot na základě svých cíl?, nestává se lep?ím, proto?e realizuje své plány. Jeho obrácení vychází z existenciálního obratu, kdy prvenství u? nepat?í jeho výkon?m p?ed Zákonem, ale poslu?nosti v??i Bohu, v naprosté otev?enosti v??i tomu, co chce on. Je-li B?h pokladem, m??e ná? církevní program spo?ívat pouze v plnění jeho v?le, ve vycházení vst?íc jeho p?áním. A on se noc p?edtím, ne? za nás polo?il sv?j ?ivot, vroucně modlil k Otci za nás v?echny, "aby v?ichni byli jedno" (J 17,21). Taková je jeho v?le.

V?echny snahy o plnou jednotu jsou povolány jít stejnou cestou jako Pavel, odlo?it úst?ední postavení na?ich p?edstav, abychom hledali hlas Hospodin?v a ponechali mu iniciativu a prostor. Tomu dob?e rozuměl jiný Pavel, velký pr?kopník ekumenického hnutí, abbé Paul Couturier, který se modlil za jednotu vě?ících "jak ji chce Kristus", "prost?edky, které chce On". Pot?ebujeme toto obrácení perspektivy a p?edev?ím srdce, proto?e, jak uvedl II. vatikánský koncil p?ed ?edesáti lety: "Není pravého ekumenismu bez vnit?ního obrácení" (Unitatis redintegratio, 7). Kdy? se spole?ně modlíme, poznáváme, ka?dý ze svého nitra, ?e se pot?ebujeme obrátit, dovolit Bohu, aby změnil na?e srdce. To je cesta: jít spole?ně a spole?ně slou?it, p?i?em? na prvním místě je modlitba. Ve skute?nosti, jak k?es?ané dozrávají ve slu?bě Bohu a bli?nímu, rostou také ve vzájemném porozumění, jak znovu uvádí koncil: "Nebo? ?ím u??í bude jejich spole?enství s Otcem, se Slovem a s Duchem svatým, tím d?věrněji a snadněji budou moci navázat vzájemné bratrství" (tamté?). 

Proto jsme tu dnes ve?er my, kte?í pocházíme z r?zných zemí, z r?zných kultur a tradic. Jsem vdě?ný Jeho Milosti Justinu Welbymu, arcibiskupovi z Canterbury, metropolitovi Polykarpovi, který zastupuje ekumenický patriarchát, a vám v?em, kte?í zde zastupujete mnohá k?es?anská spole?enství. Zvlá?tní pozdrav adresuji ?len?m Mezinárodní smí?ené komise pro teologický dialog mezi katolickou církví a východními pravoslavnými církvemi, kte?í slaví 20. výro?í svého vzniku, a katolickým a anglikánským biskup?m, kte?í se ú?astní zasedání Mezinárodní komise pro jednotu a misii. Je krásné, ?e dnes m??eme s mým bratrem arcibiskupem Justinem udělit těmto dvojicím biskup? mandát, aby i nadále svěd?ili o jednotě, kterou B?h chce pro svou církev v jejich regionech, a spole?ně ?li "?í?it Bo?í milosrdenství a pokoj ve světě, který to pot?ebuje" (Výzva biskup? IARCCUM, ?ím 2016). Zdravím také studentské stipendisty Výboru pro kulturní spolupráci s pravoslavnými církvemi p?i Dikasteriu pro podporu jednoty k?es?an? a ú?astníky studijních pobyt? po?ádaných pro mladé kněze a mnichy východních pravoslavných církví a pro studenty Bosseyského ekumenického institutu Ekumenické rady církví.

Spole?ně se jako brat?i a sestry v Kristu modlíme s Pavlem slovy: "Co máme dělat, Pane?". A v polo?ení této otázky u? je odpově?, proto?e první odpovědí je modlitba. Modlitba za jednotu je prvním úkolem na?í cesty. A je to úkol svatý, proto?e je to bytí ve spole?enství s Kristem, který se p?edev?ím modlil k Otci za jednotu. A pokra?ujme také v modlitbách za ukon?ení válek, zejména na Ukrajině a ve Svaté zemi. Srde?ná my?lenka pat?í také milovanému lidu Burkiny Faso, zejména tamním komunitám, které p?ipravily materiál pro Týden modliteb za jednotu: ké? láska k bli?nímu nahradí násilí, které su?uje jejich zemi.

"Co mám dělat, Pane?" A Pán," dodává Pavel, mi ?ekl "vstaň a jdi dál!" (Sk 22,10). Vstaň, ?íká Je?í? ka?dému z nás a na?emu úsilí o jednotu. Vstaňme tedy ve jménu Kristově od své únavy a svých zvyk? a jděme dál, jděme vp?ed, proto?e On to chce a chce, "aby svět uvě?il" (J 17,21). Modleme se tedy a jděme vp?ed, proto?e to si od nás B?h p?eje. To je to, co si od nás p?eje.