蜜桃交友

HOMILIE SVATÉHO OTCE

M拧e svatá o ned臎li Bo啪ího slova (t艡etí ned臎le v mezidobí), 21. ledna 2024

Sly拧eli jsme, 啪e "Je啪í拧 jim 艡ekl: 'Poj膹te za mnou' [...]. A oni hned opustili sít臎 a 拧li za ním" (Mk 1,17-18). Síla Bo啪ího slova je veliká, jak jsme také sly拧eli v prvním 膷tení: "Toto slovo Hospodinovo bylo 艡e膷eno Joná拧ovi: 'Vsta艌, jdi do Ninive [...] a zv臎stuj jim' [...]. Joná拧 vstal a 拧el [...] podle Hospodinova slova" (Gn 3,1-3). Bo啪í slovo odemyká moc Ducha svatého. Je to síla, která 膷lov臎ka p艡itahuje k Bohu, jako se to stalo on臎m mladým rybá艡暖m, ohromeným Je啪í拧ovými slovy; a je to síla, která posílá k druhým, kte艡í jsou daleko od Hospodina, jako se to stalo Joná拧ovi. Slovo tedy p艡itahuje k Bohu a posílá k druhým. P艡itahuje k Bohu a posílá k druhým: v tom je jeho dynamika. Nenechává nás uzav艡ené do sebe, ale roz拧i艡uje srdce, nutí nás obrátit sm臎r, zp艡evracet zvyky, otevírat nové mo啪nosti, odkrývat netu拧ené obzory.

Brat艡i a sestry, Bo啪í slovo to chce ud臎lat v ka啪dém z nás. Stejn臎 jako u prvních u膷edník暖, kte艡í p艡ijali Je啪í拧ova slova, opustili své sít臎 a vydali se vst艡íc ú啪asnému dobrodru啪ství, tak i na b艡ezích na拧ich 啪ivot暖, vedle rodinných 膷lun暖 a pracovních sítí, Slovo rozvíjí Je啪í拧ovo volání. Volá nás, abychom s ním vypluli na mo艡e pro druhé. Ano, Slovo probouzí misii, 膷iní z nás posly a sv臎dky Bo啪í pro sv臎t plný slov, ale 啪íznící po tom Slov臎, které 膷asto ignoruje. Církev 啪ije tímto dynamismem: je povolána Kristem, p艡itahována jím a posílána do sv臎ta, aby o n臎m vydávala sv臎dectví. Takový je dynamismus církve.

Nem暖啪eme se obejít bez Bo啪ího slova, bez jeho jemné síly, která se jako v dialogu dotýká srdce, vtiskuje se do du拧e, obnovuje ji Je啪í拧ovým pokojem, který nás 膷iní neklidnými pro druhé. Podíváme-li se na Bo啪í p艡átele, na sv臎dky evangelia v d臎jinách, na sv臎tce, vidíme, 啪e pro v拧echny z nich bylo Slovo rozhodující. Vzpome艌me na prvního mnicha, svatého Antonína, který, zasa啪en úryvkem z evangelia p艡i m拧i svaté, zanechal v拧eho kv暖li Hospodinu; vzpome艌me na svatého Augustina, jeho啪 啪ivot se zm臎nil, kdy啪 bo啪ské slovo uzdravilo jeho srdce; vzpome艌me na svatou Terezii od Dít臎te Je啪í拧e, která objevila své povolání p艡i 膷etb臎 list暖 svatého Pavla. A já myslím na sv臎tce, jeho啪 jméno nesu, Franti拧ka z Assisi, který po modlitb臎 膷etl v evangeliu, 啪e Je啪í拧 poslal své u膷edníky kázat, a zvolal: "To chci, to 啪ádám, to tou啪ím d臎lat z celého srdce!" (TOMMASO DA CELANO, Vita prima IX, 22). Jsou to 啪ivoty zm臎n臎né slovem 啪ivota, slovem Hospodinovým.

Ptám se v拧ak sám sebe: pro膷 se toté啪 mnohým z nás ned臎je? Tolikrát sly拧íme Bo啪í slovo, jde jedním uchem dovnit艡 a druhým ven: pro膷? Mo啪ná proto, jak nám ukazují tito sv臎dkové, 啪e nesmíme být ke Slovu "hlu拧í". To je na拧e riziko: zahlceni tisíci slovy necháváme Bo啪í slovo proklouznout: sly拧íme ho, ale nenasloucháme mu; nasloucháme mu, ale nedr啪íme se ho; dr啪íme se ho, ale nenecháme se vyprovokovat ke zm臎n臎. P艡edev拧ím ho 膷teme, ale nemodlíme se, zatímco "膷etbu Písma svatého musí doprovázet modlitba, aby se navázal dialog mezi Bohem a 膷lov臎kem" (Dei Verbum, 25). Nezapomínejme na dva základní rozm臎ry k艡es钮anské modlitby: naslouchání Slovu a klan臎ní Hospodinu. Ud臎lejme prostor Je啪í拧ovu slovu, promodlenému Je啪í拧ovu slovu, a stane se nám to, co se stalo prvním u膷edník暖m. Vra钮me se tedy k dne拧nímu evangeliu, které podává zprávu o dvou gestech, je啪 vyplynula z Je啪í拧ova slova: "nechali sít臎 a 拧li za ním" (Mk 1,18). Opustili sít臎 a 拧li za ním. U toho se krátce zastavme.

Zanechali. Co nechali za sebou? Lo膹 a sít臎, tedy 啪ivot, který vedli do té chvíle. Tak 膷asto máme problém opustit své jistoty, své zvyky, proto啪e se v nich chytíme jako ryba v síti. Ale ti, kdo jsou ve styku se Slovem, se z nástrah minulosti uzdravují, proto啪e 啪ivé Slovo reinterpretuje 啪ivot, uzdravuje i zran臎nou pam臎钮 tím, 啪e nám v拧t臎puje p艡ipomínku Boha a jeho skutk暖. Písmo nás zakládá v dobru, p艡ipomíná nám, kdo jsme: zachrán臎né a milované Bo啪í d臎ti. "Vo艌avá slova Pán臎" (srov. sv. Franti拧ek z Assisi, List v臎艡ícím) jsou jako med, 膷iní 啪ivot chutným: probouzejí sladkost Boha, 啪iví du拧i, zahání strach, p艡ekonávají samotu. A stejn臎 jako p艡im臎la ony u膷edníky opustit opakující se 啪ivot na lodích a v sítích, tak i v nás obnovují víru, o膷i拧钮ují ji a zbavují tolika ne膷istot, vracejí ji k jejím po膷átk暖m, k pramenné 膷istot臎 evangelia. Vypráv臎ním o Bo啪ích skutcích pro nás Písmo svaté uvol艌uje kotvy ochrnuté víry a umo啪艌uje nám znovu vychutnat k艡es钮anský 啪ivot takový, jaký skute膷n臎 je: p艡íb臎h lásky s Hospodinem.

U膷edníci tedy zanechávají; a pak jdou za ním - zanechávají a jdou za ním: jdou za Mistrem d臎lají kroky vp艡ed. Nebo钮 jeho Slovo, zatímco osvobozuje od b艡emen minulosti a p艡ítomnosti, 膷iní 膷lov臎ka zralým v pravd臎 a lásce: o啪ivuje srdce, rozechvívá je, o膷i拧钮uje od pokrytectví a napl艌uje nad臎jí. Sama Bible dosv臎d膷uje, 啪e Slovo je konkrétní a ú膷inné: "jako dé拧钮 a sníh" pro p暖du (srov. Iz 55,10-11); "jako ohe艌", "jako kladivo, které rozbíjí skálu" (Jer 23,29); jako ostrý me膷, který "rozeznává city a my拧lenky srdce" (沤id 4,12); jako neporu拧itelné sím臎 (1 Petr 1,23), které, a膷 malé a skryté, klí膷í a p艡iná拧í plody (srov. Mt 13). "Bo啪ímu slovu je vlastní taková ú膷innost a moc, 啪e je [...] potravou du拧e, 膷istým a v臎膷ným zdrojem duchovního 啪ivota" (Dei Verbum, 21).

Brat艡i a sestry, ké啪 nám ned臎le Bo啪ího slova pom暖啪e radostn臎 se vracet k prameni víry, který vychází z naslouchání Je啪í拧i, Slovu 啪ivého Boha. Zatímco neustále 艡íkáme a 膷teme slova o církvi, a钮 nám to pom暖啪e znovu objevit Slovo 啪ivota, které v církvi zaznívá! Jinak skon膷íme u toho, 啪e mluvíme více o sob臎 ne啪 o N臎m; a mnohokrát z暖stávají v centru pozornosti na拧e my拧lenky a na拧e problémy, nikoli Kristus se svým Slovem. Vra钮me se k pramen暖m, abychom nabídli sv臎tu 啪ivou vodu, kterou nenachází; a zatímco spole膷nost a sociální média akcentují slovní násilí, p艡imkn臎me se k mírnosti Bo啪ího slova, které zachra艌uje, je tiché, ned臎lá hluk a vstupuje do srdce.

A nakonec si polo啪me n臎kolik otázek. Já sám, jaké místo vyhrazuji Bo啪ímu slovu v míst臎, kde 啪iji? Mohou tam být knihy, noviny, televize, telefony, ale kde je Bible? Mám ve svém pokoji po ruce evangelium? 膶tu ho ka啪dý den, abych nacházel cestu 啪ivotem? Nosím v ta拧ce malý výtisk evangelia, abych si ho mohl p艡e膷íst? Mnohokrát jsem radil mít evangelium stále u sebe, v kapse, v kabelce, v mobilním telefonu: je-li mi Kristus dra啪拧í ne啪 cokoli jiného, jak ho mohu nechat doma a nebrat si jeho slovo s sebou? A poslední otázka: p艡e膷etl jsem alespo艌 jedno ze 膷ty艡 evangelií celé? Evangelium je kniha 啪ivota, je jednoduché a krátké, a p艡esto tolik v臎艡ících nikdy nep艡e膷etlo ani jedno od za膷átku do konce.

Brat艡i a sestry, B暖h, jak 艡íká Písmo, je "po膷átek a p暖vodce krásy" (Mdr 13,3): nechme se podmanit krásou, kterou Bo啪í slovo vná拧í do na拧eho 啪ivota.