蜜桃交友

Pope

B暖h je dobrý a 啪ehná v拧em. Pape啪 Franti拧ek promluvil v programu "Che tempo che fa" a v rozhovoru s Fabiem Faziem poprvé ve艡ejn臎 promluvil o Fiducia supplicans, deklaraci Dikasteria pro nauku víry o po啪ehnání neregulérním pár暖m, textu, který v posledních týdnech vzbudil mnoho diskusí. Franti拧ek v odpov臎di na otázku týkající se této kontroverze 艡ekl: "V dob臎 rozhodování existuje cena osam臎losti, kterou musíte zaplatit, a n臎kdy rozhodnutí nejsou p艡ijata, ale v臎t拧inou, kdy啪 rozhodnutí nejsou p艡ijata, je to proto, 啪e jde o neznalost. 艠íkám, 啪e kdy啪 se vám to rozhodnutí nelíbí, jd臎te a promluvte si a 艡ekn臎te své pochybnosti a bratrsky diskutujte a takhle to jde dál. Nebezpe膷í spo膷ívá v tom, 啪e se to n臎komu nelíbí a vlo啪í si to do srdce, a tak se tomu za膷ne bránit a d臎lá 拧patné záv臎ry. Toto se stalo u t臎chto posledních rozhodnutí o po啪ehnání v拧em".

"Brát za ruku a pomáhat"

Pape啪 pak dodal: "Hospodin 啪ehná ka啪dému, ka啪dému, kdo p艡ichází. B暖h 啪ehná ka啪dému, kdo je schopen být pok艡t臎n, tedy ka啪dému 膷lov臎ku. Ale pak musí lidé vstoupit do rozhovoru s Pánovým po啪ehnáním a podívat se, jakou cestu jim Hospodin nabízí. Musíme je v拧ak vzít za ruku a pomoci jim jít touto cestou, ne je hned na za膷átku odsoudit. A to je pastora膷ní práce církve. To je velmi d暖le啪itá práce pro zpov臎dníky. V啪dycky zpov臎dník暖m 艡íkám: v拧echno odpou拧t臎jte a chovejte se k lidem velmi laskav臎 tak, jak se Hospodin chová k nám, a pakli啪e chcete lidem pomoci, m暖啪ete s nimi v啪dycky mluvit a pomáhat jim jít dál, ale odpou拧t臎jte v拧em. Za t臎ch 54 let, co jsem - to je vyznání - 54 let, co jsem kn臎zem, jsem starý! Za t臎ch 54 let jsem jen jednou odep艡el odpu拧t臎ní, a to kv暖li pokrytectví toho 膷lov臎ka. Jednou. V啪dycky jsem odpou拧t臎l v拧echno, ale také 艡ekn臎me s v臎domím, 啪e ten 膷lov臎k mo啪ná recidivuje, ale B暖h nám odpou拧tí, pomáhejte a钮 nedochází k recidivám, nebo a钮 dochází k recidivám mén臎, ale v啪dycky odpou拧t臎jte. Velkým zpov臎dníkem, kterého jsem na poslední konzisto艡i jmenoval kardinálem, je 94letý mu啪, kapucínský mnich z Argentiny. A je to velký odpustitel, má, jak 艡íkáme, "拧iroký rukáv", odpou拧tí v拧echno. A jednou p艡i拧el do biskupského paláce, kdy啪 jsem tam byl arcibiskupem, a 艡ekl mi: "Posly拧, Giorgio, mám takový problém, moc odpou拧tím a n臎kdy mám pocit, 啪e to není dobré." - A co pak d臎lá拧 ty, Luigi? - Jdu do kaple a prosím Boha o odpu拧t臎ní: Pane, odpus钮 mi, odpustil jsem p艡íli拧 mnoho - Ale to ty jsi mi v tom dal 拧patný p艡íklad!"  To je pravda, musíme odpou拧t臎t v拧echno, proto啪e On odpustil nám. On nám dal tento '拧patný p艡íklad'".

"V拧ichni uvnit艡, v拧ichni doma"

Církev, 艡ekl Franti拧ek op臎t v rozhovoru, "má tento niterný rozm臎r: 啪e vychází ze srdce, ka啪dý, ka啪dý je tu doma, ka啪dý je uvnit艡. 艠íká to Pán, to Pánovo podobenství, které mám tak rád, kdy啪 hosté nep艡i拧li na svatbu syna, proto啪e ka啪dý m臎l své zájmy, co 艡íká Pán svým pomocník暖m: 'Jd臎te na k艡i啪ovatku a p艡ive膹te v拧echny, dobré i zlé, zdravé i nemocné, mladé i staré...'. V拧echny, v拧echny, v拧echny. V拧ichni dovnit艡. To je Hospodinovo pozvání. A ka啪dý se svým b艡emenem, proto啪e ka啪dý má své vlastní a B暖h 艡íká: "V拧ichni". To 艡íká B暖h, ne já. Problém je, kdy啪 si vybíráme: tohle ano, tohle ne... A钮 to ud臎lá on. My [máme 艡íci:] v拧ichni. Pak uvnit艡 uvidíme."

B暖h se neunavuje odpou拧t臎t

"Odpu拧t臎ní je pro ka啪dého," 艡ekl Franti拧ek v rozhovoru s Fabiem Faziem. "Mám rád jednu v臎c, kterou mi kdysi 艡ekl jeden velmi moudrý 膷lov臎k, je jednoduchá: 'B暖h se nikdy neunaví odpou拧t臎t, nikdy. B暖h v啪dy odpou拧tí, proto啪e odpu拧t臎ní pochází od n臎ho, ale jsme to my, kdo se unavuje prosit o odpu拧t臎ní. A to je ten problém. Srdce otev艡ené odpu拧t臎ní je okam啪it臎 uchváceno srdcem Je啪í拧e, který v拧echno odpou拧tí, odpou拧tí v拧echno, ale na拧e zatvrzelé srdce se stává neschopným prosit o odpu拧t臎ní, a to je velmi 拧patná v臎c, neschopnost prosit o odpu拧t臎ní. A odtud pramení ur膷itá neschopnost nechat si odpustit, ale ne proto, 啪e by B暖h neodpou拧t臎l, ne, on odpou拧tí v拧echno. V tom je tak艡íkajíc "bláznem lásky". Ale my, my jsme ti, kte艡í se unavují prosit o odpu拧t臎ní, a Hospodin n臎kdy 膷eká, klepe na dve艡e mnoha srdcí, aby m臎li tuto schopnost rozpoznat zlo, které páchají. Pomyslete na ty výrobce zbraní, kte艡í jsou producenty smrti. B暖h je jim nablízku, dotýká se jejich srdcí, aby je p艡ivedl ke zm臎n臎 啪ivota, on se neunavuje odpou拧t臎t. Nezapomínejme na to. B暖h se nikdy neunaví odpou拧t臎t. To my se unavujeme prosit o odpu拧t臎ní. Nikdy na to nezapomínejme."

Hospodin usm臎r艌uje s láskou

Franti拧ek pak v rozhovoru pro Che tempo che fa hovo艡il o dvou sm臎rech: "p艡ibli啪ovat se k Bohu" a "dovolovat Bohu, aby se p艡ibli啪oval". "N臎kdy máme kv暖li okolnostem, nap艡íklad kv暖li válce, v srdci hn臎v a obo艡íme se na Hospodina: 'Ale pro膷 to dopou拧tí拧, pro膷 nás nechává拧 takhle se ni膷it? Ale Hospodin je blízko. A pro nás je pravou cestou, i kdy啪 takto k艡i膷íme v bolesti, nechat Hospodina, aby se p艡iblí啪il.  A nezapomínejme na toto: n臎kdy nám n臎kdo p艡edkládá Boha jako neúprosného soudce... On je soudce, to je pravda. Ale je blízko, soucitný a milosrdný, to je Hospodin. Není to B暖h, který se t艡ese, aby trestal, tak ho Bible v啪dycky p艡edstavuje. Problém je v tom, 啪e se bojíme prosit o odpu拧t臎ní".

Kdy啪 mluvil o trestání, pape啪 vysv臎tlil, 啪e to Bo啪í "je jako trest otce a matky v暖膷i dít臎ti, kdy啪 mu dají n臎jaký trest, n臎jaké pokání, aby ho napravili. Hospodin, 艡ekn臎me, trestá, aby napravil, trestá s láskou. To maminka nebo tatínek, kdy啪 dají dít臎ti "na zadek", tak pokud je to dobrý tatínek nebo hodná maminka, tak ho víc bolí ruka, ne啪 ten zadek, tak to je. B臎da tatínkovi a mamince, kte艡í necítí bolest, kdy啪 dít臎 trochu plácnou, tam je n臎co 拧patn臎".

Franti拧ek pak poznamenal k v臎t臎 v úkonu lítosti, která zní: "proto啪e jsem si h艡íchem zaslou啪il tvé tresty": "Kdy啪 膷lov臎k ud臎lá 拧patnou v臎c, soudce ho zav艡e do v臎zení. 艩patné v臎ci se musí trestat. To je v拧ak p艡íli拧 tvrdé vyjád艡ení Bo啪í lásky. Mn臎 se víc líbí 艡íkat: 'proto啪e jsem svým h艡íchem zarmoutil tvé srdce'. To se mi líbí víc. Proto啪e Bo啪í srdce je také lidské srdce, stal se 膷lov臎kem a je zarmoucen, kdy啪 vidí na拧i tvrdost srdce, ná拧 plán pokra膷ovat v sobectví... Ale krásná v臎c, na kterou rád myslím, 啪e B暖h nás trestá tím, 啪e nás hladí, proto啪e nás staví do 啪ivotních t臎啪kostí, proto啪e p艡emý拧líme o 拧patných v臎cech, které jsme ud臎lali, a m臎níme sv暖j 啪ivot. Jemu zále啪í na tom, abychom zm臎nili 啪ivot, On je velký odpou拧t臎膷, On se neunaví odpou拧t臎t. "A kolikrát musím odpou拧t臎t?" - Osmdesátkrát? - V啪dycky! - 8krát? 80krát? 800krát? - V啪dycky!" Proto啪e Hospodin 艡íká, 啪e musíme práv臎 takhle odpou拧t臎t, proto啪e On je takový, On odpou拧tí v啪dycky, On se neunavuje odpou拧t臎t".

"Nepomý拧lím na rezignaci"

Na otázku Fazia ohledn臎 svého zdraví a mo啪né rezignace odpov臎d臎l pape啪 Franti拧ek takto: " Nejde ani o my拧lenku, ani o starost, dokonce ani o p艡ání. Je to mo啪nost, otev艡ená, pro v拧echny pape啪e, ale v tuto chvíli není v centru mých my拧lenek a obav, mých pocit暖. Ve své slu啪b臎 budu pokra膷ovat po dobu, po kterou se budu cítit schopen slou啪it. A啪 u啪 to nebudu moci d臎lat, p艡ijde 膷as o tom p艡emý拧let".

Eskalace války m臎 d臎sí

"Tato eskalace války m臎 d臎sí, proto啪e p艡i t臎chto vále膷ných krocích ve sv臎t臎 si 膷lov臎k 艡íká, jak asi dopadneme. S atomovými zbran臎mi, které v拧echno zni膷í. Jak skon膷íme. Jako na Noemov臎 ar拧e? To m臎 d臎sí. Schopnost sebezni膷ení, kterou dnes lidstvo má".

Pape啪 poté 艡ekl: "Je t臎啪ké uzav艡ít mír, nevím, pro膷 je v nás n臎co sebedestruktivního. Kdy啪 jsem byl v roce 2014 v Redipuglii, vid臎l jsem výsledek toho masakru a plakal jsem. Plakal jsem. Ka啪dý první listopad chodím na h艡bitov. Kdy啪 jsem byl v Anziu, byli to mladí mu啪i, kte艡í tam 拧li (pape啪 má na mysli mladé vojáky, kte艡í zem艡eli p艡i vylod臎ní, pozn. red.), ne moc sta艡í, v拧ichni mrtví. Kdy啪 jsem byl naposledy na anglickém h艡bitov臎, díval jsem se na v臎k. A myslel jsem na matky, které dostávají dopis: "Paní, mám tu 膷est vám sd臎lit, 啪e máte syna hrdinu..." A ta maminka to sly拧í a: "Ne, já chci syna, ne hrdinu". P艡ijdou o své d臎ti... A p艡emý拧lejme, co znamená válka. Vzpome艌te si na vylod臎ní v Normandii... Na plá啪i z暖stalo 20 000 kluk暖! To je válka. To je válka. Musíme o tom p艡emý拧let.鈥�

"Musíme se dr啪et nad臎je"

Franti拧ek pak poznamenal: "Nad臎je je jako síla, která nás nese vp艡ed. Nad臎je nezklame. Byla tu Turandot, která 艡íkala, 啪e zklame. Ne: nad臎je nezklame, nikdy nezklame. A my se musíme dr啪et nad臎je. Nad臎je - obraz, to krásné na nad臎ji - je kotva, kterou odhodíte a jdete vp艡ed, dr啪íte se lana, abyste se dostali na plá啪. Tato kotva, která je obrazem nad臎je, nikdy nezklame. Ale jsme to my, kdo vyrábíme zklamání - a je jich mnoho -, která jsou zlo膷inná. Ka啪dý den komunikuji telefonicky s farností v Gaze a oni mi 艡íkají, co se d臎je... Hrozné, 啪e... Kolik je tam mrtvých Arab暖 a kolik mrtvých Izraelc暖. Dva národy, které mají být bratry, se navzájem ni膷í. To je válka: ni膷ení. Musíme o tom p艡emý拧let."

Válka a obchod se zbran臎mi

"Válka," 艡ekl pape啪 v rozhovoru s Fabiem Faziem, "za膷ala na za膷átku biblického p艡íb臎hu o stvo艡ení. Kain a Ábel. Za膷alo to nep艡átelstvím, zlo膷inem války... V d臎jinách pak v啪dy docházelo k válkám. Ale válka je sobecká volba, která má toto gesto: brát pro sebe. Mír má naproti tomu opa膷né gesto: dávat a podávat ruku. Je pravda, 啪e uzavírat mír je riskantní, ale válka je riskantn臎j拧í. Vidíme dv臎 války, které jsou nyní blízko sebe. Ale jen si vzpome艌te, 啪e od doby, kdy skon膷ila druhá sv臎tová válka, a啪 do sou膷asnosti - 艡ekl jsem to ji啪 - války neskon膷ily. Nyní dv臎 války, které, proto啪e jsou nám blízké, poci钮ujeme nejvíce: Ukrajina-Rusko a Palestina-Izrael. Jak je mo啪né, 啪e se neda艡í uzav艡ít mír. Za válkami - 艡ekn臎me to s jistým studem, ale 艡ekn臎me to - stojí obchod se zbran臎mi. Jeden ekonom mi 艡ekl, 啪e práv臎 te膹 investice, které p艡iná拧ejí nejv臎t拧í úroky, nejvíce pen臎z, jsou továrny na zbran臎. Investice do zabíjení. To je realita - to je realita".

Co vede mocné k válce

Kdy啪 Franti拧ek hovo艡il o motivaci mocných, kte艡í se rozhodnou rozpoutat konflikt, 艡ekl: "Myslím, 啪e je t臎啪ké vyjád艡it obecnou motivaci. U n臎kterých je to pocit vlastenectví, u jiných ekonomický zájem, u dal拧ích vytvo艡ení impéria a postup vp艡ed: síla nadvlády. Ka啪dý má svou vlastní motivaci, ale ve válkách jde v啪dy o ni膷ení. Podívejte se na obrazy válek v sou膷asnosti, podívejte se na obraz pásma Gazy, podívejte se na obraz Krymu nebo Ukrajiny, podívejte se na ten obraz. Ni膷í se. Zku拧enost, kterou jsem p艡ed krátkou dobou - p艡ed pár lety - za啪il, kdy啪 jsem byl na náv拧t臎v臎 v jedné evropské zemi a musel jsem z jednoho m臎sta do druhého let臎t vrtulníkem, ale ten den byla mlha a musel jsem to ud臎lat autem, dv臎 hodiny autem. Lidé ve vesnicích to v臎d臎li z rádia a 膷ekali, a啪 budu projí啪d臎t kolem. Zajímavé: byli tam malí chlapci a d臎v膷ata, mladé páry, páry st艡edního v臎ku, ale od ur膷itého v臎ku tam byly babi膷ky, sta艡enky, málokdy n臎jací sta艡í mu啪i... Co to znamená? Válku. Tito mu啪i se nedo啪ili vysokého v臎ku. Válka je taková: ni膷í, zabíjí".

D臎ti, ti nejvíc zavr啪ení

Kdy啪 pape啪 hovo艡il s tazatelem o d臎tech, 艡ekl: "Minulou st艡edu p艡ijela delegace d臎tí z Ukrajiny, vid臎ly n臎co z války a, 艡íkám jednu v臎c, Fabio, 啪ádné z nich se neusmálo. D臎ti se usmívají spontánn臎, rozdával jsem jim 膷okoládu a ony se neusmívaly. Zapomn臎ly se usmívat a to, 啪e dít臎 zapomn臎lo úsm臎v, je zlo膷in. To je to, co d臎lá válka: brání 膷lov臎ku snít".

D臎ti, dodal Franti拧ek, "jsou ti nejvíc vyko艡is钮ovaní, ti nejvíc zavr啪ení. A my zapomínáme, 啪e jsou budoucností. Ale my d臎tem budoucnost bereme. Kdy啪 pak p艡ijde ve dvaceti, dvaadvaceti, t艡iadvaceti letech a skon膷í ve v臎zení, 艡íkáme: 'Ale, ta 拧pinavá generace, podívejte se, co d臎lá...'. To jsme byli my! To spole膷nost je takhle vychovala, ne proto, 啪e jim 艡ekla: "Musí拧 zabíjet, musí拧 krást...". Ne. Ale spole膷nost je postavila do takového stavu, 啪e se ocitli na okraji spole膷nosti a cítí se odhozeni a 啪ijí jako odhození a d臎lají v臎ci, které je odstrkují. Je to hrozné, je to rozsudek smrti pro d臎ti. V 膷ervnu se zde v 艠ím臎 uskute膷ní první sv臎tové setkání d臎tí. N臎co málo k tomu, abychom upoutali pozornost. Kdy啪 jsme m臎li setkání s d臎tmi, bylo jich tam 7 500 z celého sv臎ta, ze zemí míru i války. Nyní se bude konat dal拧í. Ale tohle, první sv臎tové setkání, má pomoci upozornit na to, 啪e d臎ti jsou budoucnost, ale budoucnost mají i s tím, co jim dáváme. Bu膹 je vychováme dob艡e, nebo 拧patn臎".

Zlo ze srdce

Zlo vychází - vysv臎tlil pape啪 b臎hem rozhovoru - ze srdce, v啪dy máme na výb臎r: bu膹 dobro, nebo zlo. Srdce má schopnost páchat zlo, a to od samého po膷átku. Vzpome艌te si na svár bratr暖 Kaina a Ábela. Tuto mo啪nost máme. A pak v拧echny války, které následovaly. Ze srdce. Srdce má schopnost konat dobro i zlo a v tom spo膷ívá skute膷nost svobody 膷lov臎ka. 膶lov臎k je svobodný. Je pravda, 啪e je mnohdy podmín臎n spole膷enskými politickými otázkami - mluvili jsme o ovlivn臎ných d臎tech -, ale srdce 膷lov臎ka je svobodné, a kdy啪 se hlava státu rozhodne vést válku, 膷iní tak - zpravidla válku úto膷nou, nikoli obrannou - 膷iní tak svobodn臎. A pak nezapomínejme, opakuji, 啪e obchod, který dnes mo啪ná dává nejvíce, je obchod se zbran臎mi, obchod se zbran臎mi. A mnohokrát se války vedou, zv臎t拧ují se, aby se prodaly zbran臎 nebo aby se vyzkou拧ely nové zbran臎, a lidé, kte艡í umírají, jsou jakousi cenou, kterou platíte za to, 啪e m暖啪ete vyzkou拧et nové zbran臎 nebo vym臎nit zbran臎, které mám".

Nejnaléhav臎j拧í reforma

Na Faziovu otázku, co je pro církev nejnaléhav臎j拧í reformou, pape啪 odpov臎d臎l: "Reforma srdcí, pro v拧echny k艡es钮any. Struktury je mo啪né zachovat, zm臎nit, reformovat podle ú膷elu. A to já - troufám si 艡íci - m暖啪e to být také mechanická v臎c - v dobrém slova smyslu - ale struktury musí být v啪dy aktualizovány, pou啪ijme toto pozitivní slovo: zm臎na k aktualizaci. Ale srdce je t艡eba reformovat ka啪dý den: zm臎nit srdce. A to je ka啪dodenní práce. Kdy啪 v srdci cítíme n臎jakou 拧patnost, nap艡íklad závist, závist, která je tou "啪lutou" ne艡estí - já ji tak rád nazývám - je to "啪lutá" ne艡est, která ni膷í v拧echny vztahy. A my musíme neustále 膷init pokání a m臎nit své srdce. A dávat pozor: co se d臎je v mém srdci, aby se zm臎nilo. Zm臎艌te srdce a pak zm臎艌te struktury. Struktury je t艡eba m臎nit, proto啪e d臎jiny jdou dál. V臎ci, které byly dobré v minulém století, nejsou dobré nyní. A skute膷nou svobodou je m臎nit je, proto啪e samy o sob臎 nejsou absolutní, jsou to v臎ci relativní vzhledem k d臎jinnému okam啪iku".

Krutosti, kterými trpí migranti

Franti拧ek se poté vrátil k tématu migrant暖. "V zacházení s migranty je tolik krutosti," 艡ekl, "v okam啪iku, kdy opustí své domovy a dorazí sem do Evropy. Existuje velmi p臎kná kniha - velmi p臎kná - je malá, dá se p艡e膷íst za n臎kolik hodin - jmenuje se 'Malý bratr'. Ve 拧pan臎lském originále se jmenuje "Hermanito". "Malý bratr". Napsal ji migrant, který t艡i roky p艡icházel z Guineje do 艩pan臎lska. A psal o t臎chto t艡ech letech otroctví, utrpení, mu膷ení. Tohle se d臎je, kdy啪 se lidé dostanou do rukou mafie, která je vyko艡is钮uje. Nedávno za mnou p艡i拧el - proto啪e te膹 pracuje ve 艩pan臎lsku -, aby mi pod臎koval, 啪e jsem o jeho knize mluvil. Ale celý 啪ivot jako ten Pat暖v, který p艡i拧el o 啪enu a dceru a o tolik dal拧ích... Onehdy se objevil p艡ípad, kdy byl 膷lov臎k mu膷en, ale zlo膷inci po啪adovali velkou 膷ástku, aby ho pustili na svobodu. To se d臎je na libyjském pob艡e啪í. A díky Bohu jsme na拧li dobrodince, který zaplatil, a on p艡ijel. S migranty se kolikrát zachází jako s v臎cmi. Vzpomínám si na tragédii Cutra, tam, kde se utopili, kv暖li odmítnutí. Je pravda, 啪e ka啪dý má právo z暖stat ve svém domov臎 i migrovat. Je pravda, 啪e práv臎 te膹 v Evrop臎 p艡ijímá nejvíce migrant暖 p臎t zemí: Kypr, 艠ecko, Malta, Itálie a 艩pan臎lsko. Nezavírejte prosím dve艡e. A dokonce n臎které z t臎chto zemí nemají d臎ti a pot艡ebují pracovní sílu. V n臎kterých z t臎chto zemí jsou prázdné vesnice. Dobrá a promy拧lená migra膷ní politika pomáhá i vysp臎lým zemím, jako je Itálie, 艩pan臎lsko atd. Musíme vzít problém migrant暖 do rukou, odstranit v拧echny ty mafie, které migranty vyko艡is钮ují, a pustit se do 艡e拧ení problému jak pot艡eb lidí v t臎ch zemích, tak migrace. Migrovat je jedno právo a z暖stat ve své vlasti je právo druhé. Respektujte obojí. Jeden velmi významný evropský politik, 拧éf vlády, jednou 艡ekl: "Problém africké migrace se 艡e拧í v Africe. Pomozte Africe rozvíjet se tak, aby sem nemuseli p艡icházet. Problém migrant暖 je velmi d暖le啪itý. Pokud máte 膷as, p艡e膷t臎te si tuto knihu - "Malý bratr" - je to drsný p艡íb臎h migrace".

Pro膷 prosím o modlitby

Na otázku Fabia Fazia, pro膷 za sebe v啪dy prosí o modlitby, pape啪 odpov臎d臎l: "Proto啪e jsem h艡í拧ník a pot艡ebuji Bo啪í pomoc, abych z暖stal v臎rný povolání, které mi dal. Ka啪dý má své povolání, i vy máte své - vedete si tak dob艡e ve svém povolání, které vychází z povolání srdce! - Ka啪dý má své vlastní, své povolání, o které musí usilovat. B暖h m臎 povolal, abych byl kn臎zem, abych byl biskupem, a jako biskup mám velmi velkou odpov臎dnost v暖膷i církvi. A znám své slabosti. A proto musím v拧echny prosit o modlitby, aby se za m臎 modlili, abych z暖stal v臎rný ve slu啪b臎 Hospodinu. Abych neskon膷il jako polovi膷atý pastý艡, který se nestará o stádo, ale jako pastý艡 uprost艡ed stáda, abych stádo cítil a znal. Pape啪 musí v臎d臎t, jak na tom stádo je. Pastý艡 za stádem, aby pomáhal, 拧el nap艡ed a n臎kdy nechal stádo, aby si 膷ichem hledalo nové pokrmy. A pastý艡 p艡ed stádem, aby ho vedl. A k tomu pot艡ebuji modlitbu. A proto prosím o modlitbu, abych neselhal v roli pastý艡e. B暖h nás povolal, povolal pastý艡e, abychom byli pastý艡i lidu, a - rád 艡íkám - ne "státními hodnostá艡i", ne monsieur l'Abbé de l'Ecole française".

Od Boha lze 啪ádat v拧echno

Od Hospodina, 艡ekl Franti拧ek, "lze 啪ádat o v拧echno, a v tom si myslím, 啪e se n臎kdy opravdu ostýcháme, nemáme odvahu 啪ádat Hospodina o v拧echno. Co 艡íká Kristus Pán v evangeliu: 'Proste a budete mít. Proste. Proste. Ta k艡es钮anská moudrost nau膷it se klepat na dve艡e Bo啪ího srdce".

Obraz Bo啪í tvá艡e

Pape啪 艡ekl, 啪e ve svých modlitbách pou啪ívá "obrazy z evangelia. Rád si ho p艡edstavuji jako 拧t臎drého otce, který p艡ijímá syna, jen啪 ode拧el a utratil celé jm臎ní, a vrací se zran臎ný... p艡ijímá ho. A podle evangelia si syn "p艡ipravil 艡e膷": "Tatínku, zh艡e拧il jsem proti nebi, proti tob臎...". Ale otec ho svým objetím tém臎艡 nenechal promluvit. Rád myslím na Boha s tímto objetím. Kdy啪 jdu a 艡íkám: "Ale, já jsem v tom selhal...", rád na n臎j pomyslím, jak m臎 obejme a 艡íká: "Ale pokra膷uj, pokra膷uj, pokra膷uj." A taky se mi líbí, jak mi 艡íká: "Ale, pokra膷uj, pokra膷uj." Je to Hospodin, který nás povzbuzuje, který se nepohor拧uje nad na拧imi h艡íchy, proto啪e je Otec a doprovází nás. Pova啪uje za samoz艡ejmé, 啪e jsme h艡í拧níci. Problém je na n臎m: zda h艡í拧níka doprovodím, nebo ho okam啪it臎 po拧lu do pekla. A On se rozhoduje, 啪e nás bude doprovázet. A proto poslal svého Syna, aby nás doprovázel. B暖h poslal svého Syna na sv臎t ne proto, aby sv臎t odsoudil, ale aby ho zachránil. Tak praví liturgie". A kdy啪 mluvil o pekle, Franti拧ek dodal: "To není dogma víry - to, co 艡eknu - je to moje osobní v臎c, která se mi líbí: rád si p艡edstavuji peklo prázdné. Je to pot臎拧ení: doufám, 啪e je to skute膷nost. Ale je to pot臎拧ení".

Cesty do Argentiny a Polynésie

K situaci v Argentin臎 pape啪 艡ekl: "Znepokojuje m臎 to, proto啪e tam lidé tolik trpí. Pro zemi je to t臎啪ká chvíle. Plánuje se mo啪nost cesty v druhé polovin臎 roku, proto啪e te膹 se tam m臎ní vláda, jsou tam nové v臎ci a já mám také n臎jaké závazky. Nap艡íklad v srpnu m臎 膷eká cesta do Polynésie, tam je to daleko, a potom bychom ud臎lali cestu do Argentiny, pokud to p暖jde. Tam bych se cht臎l podívat. Po deseti letech je to dobré, m暖啪u jet'.

Vzpomínky na d臎tství

Kdy啪 Franti拧ek mluvil o tom, co se mu vybaví jako první, kdy啪 pomyslí na domov, vysv臎tlil: "První v臎c jsou prarodi膷e. Je nás p臎t. Maminka m臎la mého bratra, druhého, kdy啪 mi bylo 13 m臎síc暖, byl jsem je拧t臎 miminko, o které jsem se musela starat, a prarodi膷e bydleli 40 metr暖 od nás. A babi膷ka ráno p艡i拧la, vzala m臎 k nim dom暖, strávil jsem u nich celé dopoledne, naob臎dval se s nimi a po ob臎d臎 m臎 vzala dom暖. To je krásná vzpomínka, kterou mám. A to vysv臎tluje, pro膷 první jazyk, kterým jsem mluvil, nebyla 拧pan臎l拧tina, ale piemont拧tina, proto啪e oni mluvili piemontsky. To byl opravdu m暖j první jazyk. To je první vzpomínka, prarodi膷e: tedy d臎de膷ek a babi膷ka, kte艡í m臎 za ruku pozd臎ji odpoledne vodili dom暖. Je to krásná vzpomínka".

"Co m臎 p艡im臎je k úsm臎vu"

"Laskavost d臎tí," 艡ekl Franti拧ek, "ta m臎 p艡im臎je k úsm臎vu. A pak prarodi膷e, jsou to moji vrstevníci, ale rád si s prarodi膷i povídám, mám ten vztah s prarodi膷i, mají moudrost prarodi膷e, mají moudrost. Nezapomínejte na tyto dv臎 dovednosti, které musíme mít, mluvit s d臎tmi, naslouchat jim, rozesmát je, povídat si s nimi a s prarodi膷i, poslouchat p艡íb臎hy. N臎kte艡í lidé 艡íkají: 'Ale oni jsou nudní, vypráv臎jí po艡ád to samé...', ale jsou to p艡íb臎hy ze 啪ivota, a to také pomáhá."

To nejd暖le啪it臎j拧í v 啪ivot臎

"沤ivotní cestu m暖啪ete shrnout slovy u膷it se milovat a v啪dycky se m暖啪ete u膷it milovat víc. A je tolik lidí, kte艡í vám dali p艡íklad hrdinské lásky, která je dovedla a啪 ke smrti, k polo啪ení 啪ivota za druhé". Rozhovor Franti拧ek zakon膷il obvyklou výzvou: "Prosím vás, abyste se za m臎 modlili: modlete se, modlete se, abych 拧el stále kup艡edu, abych neselhával v mém úkolu, ale prosím, modlete se za m臎, ne proti m臎! D臎kuji vám".