蜜桃交友

Pope

B?h je dobrý a ?ehná v?em. Pape? Franti?ek promluvil v programu "Che tempo che fa" a v rozhovoru s Fabiem Faziem poprvé ve?ejně promluvil o Fiducia supplicans, deklaraci Dikasteria pro nauku víry o po?ehnání neregulérním pár?m, textu, který v posledních týdnech vzbudil mnoho diskusí. Franti?ek v odpovědi na otázku týkající se této kontroverze ?ekl: "V době rozhodování existuje cena osamělosti, kterou musíte zaplatit, a někdy rozhodnutí nejsou p?ijata, ale vět?inou, kdy? rozhodnutí nejsou p?ijata, je to proto, ?e jde o neznalost. ?íkám, ?e kdy? se vám to rozhodnutí nelíbí, jděte a promluvte si a ?ekněte své pochybnosti a bratrsky diskutujte a takhle to jde dál. Nebezpe?í spo?ívá v tom, ?e se to někomu nelíbí a vlo?í si to do srdce, a tak se tomu za?ne bránit a dělá ?patné závěry. Toto se stalo u těchto posledních rozhodnutí o po?ehnání v?em".

"Brát za ruku a pomáhat"

Pape? pak dodal: "Hospodin ?ehná ka?dému, ka?dému, kdo p?ichází. B?h ?ehná ka?dému, kdo je schopen být pok?těn, tedy ka?dému ?lověku. Ale pak musí lidé vstoupit do rozhovoru s Pánovým po?ehnáním a podívat se, jakou cestu jim Hospodin nabízí. Musíme je v?ak vzít za ruku a pomoci jim jít touto cestou, ne je hned na za?átku odsoudit. A to je pastora?ní práce církve. To je velmi d?le?itá práce pro zpovědníky. V?dycky zpovědník?m ?íkám: v?echno odpou?tějte a chovejte se k lidem velmi laskavě tak, jak se Hospodin chová k nám, a pakli?e chcete lidem pomoci, m??ete s nimi v?dycky mluvit a pomáhat jim jít dál, ale odpou?tějte v?em. Za těch 54 let, co jsem - to je vyznání - 54 let, co jsem knězem, jsem starý! Za těch 54 let jsem jen jednou odep?el odpu?tění, a to kv?li pokrytectví toho ?lověka. Jednou. V?dycky jsem odpou?těl v?echno, ale také ?ekněme s vědomím, ?e ten ?lověk mo?ná recidivuje, ale B?h nám odpou?tí, pomáhejte a? nedochází k recidivám, nebo a? dochází k recidivám méně, ale v?dycky odpou?tějte. Velkým zpovědníkem, kterého jsem na poslední konzisto?i jmenoval kardinálem, je 94letý mu?, kapucínský mnich z Argentiny. A je to velký odpustitel, má, jak ?íkáme, "?iroký rukáv", odpou?tí v?echno. A jednou p?i?el do biskupského paláce, kdy? jsem tam byl arcibiskupem, a ?ekl mi: "Posly?, Giorgio, mám takový problém, moc odpou?tím a někdy mám pocit, ?e to není dobré." - A co pak dělá? ty, Luigi? - Jdu do kaple a prosím Boha o odpu?tění: Pane, odpus? mi, odpustil jsem p?íli? mnoho - Ale to ty jsi mi v tom dal ?patný p?íklad!"  To je pravda, musíme odpou?tět v?echno, proto?e On odpustil nám. On nám dal tento '?patný p?íklad'".

"V?ichni uvnit?, v?ichni doma"

Církev, ?ekl Franti?ek opět v rozhovoru, "má tento niterný rozměr: ?e vychází ze srdce, ka?dý, ka?dý je tu doma, ka?dý je uvnit?. ?íká to Pán, to Pánovo podobenství, které mám tak rád, kdy? hosté nep?i?li na svatbu syna, proto?e ka?dý měl své zájmy, co ?íká Pán svým pomocník?m: 'Jděte na k?i?ovatku a p?ive?te v?echny, dobré i zlé, zdravé i nemocné, mladé i staré...'. V?echny, v?echny, v?echny. V?ichni dovnit?. To je Hospodinovo pozvání. A ka?dý se svým b?emenem, proto?e ka?dý má své vlastní a B?h ?íká: "V?ichni". To ?íká B?h, ne já. Problém je, kdy? si vybíráme: tohle ano, tohle ne... A? to udělá on. My [máme ?íci:] v?ichni. Pak uvnit? uvidíme."

B?h se neunavuje odpou?tět

"Odpu?tění je pro ka?dého," ?ekl Franti?ek v rozhovoru s Fabiem Faziem. "Mám rád jednu věc, kterou mi kdysi ?ekl jeden velmi moudrý ?lověk, je jednoduchá: 'B?h se nikdy neunaví odpou?tět, nikdy. B?h v?dy odpou?tí, proto?e odpu?tění pochází od něho, ale jsme to my, kdo se unavuje prosit o odpu?tění. A to je ten problém. Srdce otev?ené odpu?tění je okam?itě uchváceno srdcem Je?í?e, který v?echno odpou?tí, odpou?tí v?echno, ale na?e zatvrzelé srdce se stává neschopným prosit o odpu?tění, a to je velmi ?patná věc, neschopnost prosit o odpu?tění. A odtud pramení ur?itá neschopnost nechat si odpustit, ale ne proto, ?e by B?h neodpou?těl, ne, on odpou?tí v?echno. V tom je tak?íkajíc "bláznem lásky". Ale my, my jsme ti, kte?í se unavují prosit o odpu?tění, a Hospodin někdy ?eká, klepe na dve?e mnoha srdcí, aby měli tuto schopnost rozpoznat zlo, které páchají. Pomyslete na ty výrobce zbraní, kte?í jsou producenty smrti. B?h je jim nablízku, dotýká se jejich srdcí, aby je p?ivedl ke změně ?ivota, on se neunavuje odpou?tět. Nezapomínejme na to. B?h se nikdy neunaví odpou?tět. To my se unavujeme prosit o odpu?tění. Nikdy na to nezapomínejme."

Hospodin usměrňuje s láskou

Franti?ek pak v rozhovoru pro Che tempo che fa hovo?il o dvou směrech: "p?ibli?ovat se k Bohu" a "dovolovat Bohu, aby se p?ibli?oval". "Někdy máme kv?li okolnostem, nap?íklad kv?li válce, v srdci hněv a obo?íme se na Hospodina: 'Ale pro? to dopou?tí?, pro? nás nechává? takhle se ni?it? Ale Hospodin je blízko. A pro nás je pravou cestou, i kdy? takto k?i?íme v bolesti, nechat Hospodina, aby se p?iblí?il.  A nezapomínejme na toto: někdy nám někdo p?edkládá Boha jako neúprosného soudce... On je soudce, to je pravda. Ale je blízko, soucitný a milosrdný, to je Hospodin. Není to B?h, který se t?ese, aby trestal, tak ho Bible v?dycky p?edstavuje. Problém je v tom, ?e se bojíme prosit o odpu?tění".

Kdy? mluvil o trestání, pape? vysvětlil, ?e to Bo?í "je jako trest otce a matky v??i dítěti, kdy? mu dají nějaký trest, nějaké pokání, aby ho napravili. Hospodin, ?ekněme, trestá, aby napravil, trestá s láskou. To maminka nebo tatínek, kdy? dají dítěti "na zadek", tak pokud je to dobrý tatínek nebo hodná maminka, tak ho víc bolí ruka, ne? ten zadek, tak to je. Běda tatínkovi a mamince, kte?í necítí bolest, kdy? dítě trochu plácnou, tam je něco ?patně".

Franti?ek pak poznamenal k větě v úkonu lítosti, která zní: "proto?e jsem si h?íchem zaslou?il tvé tresty": "Kdy? ?lověk udělá ?patnou věc, soudce ho zav?e do vězení. ?patné věci se musí trestat. To je v?ak p?íli? tvrdé vyjád?ení Bo?í lásky. Mně se víc líbí ?íkat: 'proto?e jsem svým h?íchem zarmoutil tvé srdce'. To se mi líbí víc. Proto?e Bo?í srdce je také lidské srdce, stal se ?lověkem a je zarmoucen, kdy? vidí na?i tvrdost srdce, ná? plán pokra?ovat v sobectví... Ale krásná věc, na kterou rád myslím, ?e B?h nás trestá tím, ?e nás hladí, proto?e nás staví do ?ivotních tě?kostí, proto?e p?emý?líme o ?patných věcech, které jsme udělali, a měníme sv?j ?ivot. Jemu zále?í na tom, abychom změnili ?ivot, On je velký odpou?tě?, On se neunaví odpou?tět. "A kolikrát musím odpou?tět?" - Osmdesátkrát? - V?dycky! - 8krát? 80krát? 800krát? - V?dycky!" Proto?e Hospodin ?íká, ?e musíme právě takhle odpou?tět, proto?e On je takový, On odpou?tí v?dycky, On se neunavuje odpou?tět".

"Nepomý?lím na rezignaci"

Na otázku Fazia ohledně svého zdraví a mo?né rezignace odpověděl pape? Franti?ek takto: " Nejde ani o my?lenku, ani o starost, dokonce ani o p?ání. Je to mo?nost, otev?ená, pro v?echny pape?e, ale v tuto chvíli není v centru mých my?lenek a obav, mých pocit?. Ve své slu?bě budu pokra?ovat po dobu, po kterou se budu cítit schopen slou?it. A? u? to nebudu moci dělat, p?ijde ?as o tom p?emý?let".

Eskalace války mě děsí

"Tato eskalace války mě děsí, proto?e p?i těchto vále?ných krocích ve světě si ?lověk ?íká, jak asi dopadneme. S atomovými zbraněmi, které v?echno zni?í. Jak skon?íme. Jako na Noemově ar?e? To mě děsí. Schopnost sebezni?ení, kterou dnes lidstvo má".

Pape? poté ?ekl: "Je tě?ké uzav?ít mír, nevím, pro? je v nás něco sebedestruktivního. Kdy? jsem byl v roce 2014 v Redipuglii, viděl jsem výsledek toho masakru a plakal jsem. Plakal jsem. Ka?dý první listopad chodím na h?bitov. Kdy? jsem byl v Anziu, byli to mladí mu?i, kte?í tam ?li (pape? má na mysli mladé vojáky, kte?í zem?eli p?i vylodění, pozn. red.), ne moc sta?í, v?ichni mrtví. Kdy? jsem byl naposledy na anglickém h?bitově, díval jsem se na věk. A myslel jsem na matky, které dostávají dopis: "Paní, mám tu ?est vám sdělit, ?e máte syna hrdinu..." A ta maminka to sly?í a: "Ne, já chci syna, ne hrdinu". P?ijdou o své děti... A p?emý?lejme, co znamená válka. Vzpomeňte si na vylodění v Normandii... Na plá?i z?stalo 20 000 kluk?! To je válka. To je válka. Musíme o tom p?emý?let.”

"Musíme se dr?et naděje"

Franti?ek pak poznamenal: "Naděje je jako síla, která nás nese vp?ed. Naděje nezklame. Byla tu Turandot, která ?íkala, ?e zklame. Ne: naděje nezklame, nikdy nezklame. A my se musíme dr?et naděje. Naděje - obraz, to krásné na naději - je kotva, kterou odhodíte a jdete vp?ed, dr?íte se lana, abyste se dostali na plá?. Tato kotva, která je obrazem naděje, nikdy nezklame. Ale jsme to my, kdo vyrábíme zklamání - a je jich mnoho -, která jsou zlo?inná. Ka?dý den komunikuji telefonicky s farností v Gaze a oni mi ?íkají, co se děje... Hrozné, ?e... Kolik je tam mrtvých Arab? a kolik mrtvých Izraelc?. Dva národy, které mají být bratry, se navzájem ni?í. To je válka: ni?ení. Musíme o tom p?emý?let."

Válka a obchod se zbraněmi

"Válka," ?ekl pape? v rozhovoru s Fabiem Faziem, "za?ala na za?átku biblického p?íběhu o stvo?ení. Kain a Ábel. Za?alo to nep?átelstvím, zlo?inem války... V dějinách pak v?dy docházelo k válkám. Ale válka je sobecká volba, která má toto gesto: brát pro sebe. Mír má naproti tomu opa?né gesto: dávat a podávat ruku. Je pravda, ?e uzavírat mír je riskantní, ale válka je riskantněj?í. Vidíme dvě války, které jsou nyní blízko sebe. Ale jen si vzpomeňte, ?e od doby, kdy skon?ila druhá světová válka, a? do sou?asnosti - ?ekl jsem to ji? - války neskon?ily. Nyní dvě války, které, proto?e jsou nám blízké, poci?ujeme nejvíce: Ukrajina-Rusko a Palestina-Izrael. Jak je mo?né, ?e se neda?í uzav?ít mír. Za válkami - ?ekněme to s jistým studem, ale ?ekněme to - stojí obchod se zbraněmi. Jeden ekonom mi ?ekl, ?e právě te? investice, které p?iná?ejí největ?í úroky, nejvíce peněz, jsou továrny na zbraně. Investice do zabíjení. To je realita - to je realita".

Co vede mocné k válce

Kdy? Franti?ek hovo?il o motivaci mocných, kte?í se rozhodnou rozpoutat konflikt, ?ekl: "Myslím, ?e je tě?ké vyjád?it obecnou motivaci. U některých je to pocit vlastenectví, u jiných ekonomický zájem, u dal?ích vytvo?ení impéria a postup vp?ed: síla nadvlády. Ka?dý má svou vlastní motivaci, ale ve válkách jde v?dy o ni?ení. Podívejte se na obrazy válek v sou?asnosti, podívejte se na obraz pásma Gazy, podívejte se na obraz Krymu nebo Ukrajiny, podívejte se na ten obraz. Ni?í se. Zku?enost, kterou jsem p?ed krátkou dobou - p?ed pár lety - za?il, kdy? jsem byl na náv?těvě v jedné evropské zemi a musel jsem z jednoho města do druhého letět vrtulníkem, ale ten den byla mlha a musel jsem to udělat autem, dvě hodiny autem. Lidé ve vesnicích to věděli z rádia a ?ekali, a? budu projí?dět kolem. Zajímavé: byli tam malí chlapci a děv?ata, mladé páry, páry st?edního věku, ale od ur?itého věku tam byly babi?ky, sta?enky, málokdy nějací sta?í mu?i... Co to znamená? Válku. Tito mu?i se nedo?ili vysokého věku. Válka je taková: ni?í, zabíjí".

Děti, ti nejvíc zavr?ení

Kdy? pape? hovo?il s tazatelem o dětech, ?ekl: "Minulou st?edu p?ijela delegace dětí z Ukrajiny, viděly něco z války a, ?íkám jednu věc, Fabio, ?ádné z nich se neusmálo. Děti se usmívají spontánně, rozdával jsem jim ?okoládu a ony se neusmívaly. Zapomněly se usmívat a to, ?e dítě zapomnělo úsměv, je zlo?in. To je to, co dělá válka: brání ?lověku snít".

Děti, dodal Franti?ek, "jsou ti nejvíc vyko?is?ovaní, ti nejvíc zavr?ení. A my zapomínáme, ?e jsou budoucností. Ale my dětem budoucnost bereme. Kdy? pak p?ijde ve dvaceti, dvaadvaceti, t?iadvaceti letech a skon?í ve vězení, ?íkáme: 'Ale, ta ?pinavá generace, podívejte se, co dělá...'. To jsme byli my! To spole?nost je takhle vychovala, ne proto, ?e jim ?ekla: "Musí? zabíjet, musí? krást...". Ne. Ale spole?nost je postavila do takového stavu, ?e se ocitli na okraji spole?nosti a cítí se odhozeni a ?ijí jako odhození a dělají věci, které je odstrkují. Je to hrozné, je to rozsudek smrti pro děti. V ?ervnu se zde v ?ímě uskute?ní první světové setkání dětí. Něco málo k tomu, abychom upoutali pozornost. Kdy? jsme měli setkání s dětmi, bylo jich tam 7 500 z celého světa, ze zemí míru i války. Nyní se bude konat dal?í. Ale tohle, první světové setkání, má pomoci upozornit na to, ?e děti jsou budoucnost, ale budoucnost mají i s tím, co jim dáváme. Bu? je vychováme dob?e, nebo ?patně".

Zlo ze srdce

Zlo vychází - vysvětlil pape? během rozhovoru - ze srdce, v?dy máme na výběr: bu? dobro, nebo zlo. Srdce má schopnost páchat zlo, a to od samého po?átku. Vzpomeňte si na svár bratr? Kaina a Ábela. Tuto mo?nost máme. A pak v?echny války, které následovaly. Ze srdce. Srdce má schopnost konat dobro i zlo a v tom spo?ívá skute?nost svobody ?lověka. ?lověk je svobodný. Je pravda, ?e je mnohdy podmíněn spole?enskými politickými otázkami - mluvili jsme o ovlivněných dětech -, ale srdce ?lověka je svobodné, a kdy? se hlava státu rozhodne vést válku, ?iní tak - zpravidla válku úto?nou, nikoli obrannou - ?iní tak svobodně. A pak nezapomínejme, opakuji, ?e obchod, který dnes mo?ná dává nejvíce, je obchod se zbraněmi, obchod se zbraněmi. A mnohokrát se války vedou, zvět?ují se, aby se prodaly zbraně nebo aby se vyzkou?ely nové zbraně, a lidé, kte?í umírají, jsou jakousi cenou, kterou platíte za to, ?e m??ete vyzkou?et nové zbraně nebo vyměnit zbraně, které mám".

Nejnaléhavěj?í reforma

Na Faziovu otázku, co je pro církev nejnaléhavěj?í reformou, pape? odpověděl: "Reforma srdcí, pro v?echny k?es?any. Struktury je mo?né zachovat, změnit, reformovat podle ú?elu. A to já - troufám si ?íci - m??e to být také mechanická věc - v dobrém slova smyslu - ale struktury musí být v?dy aktualizovány, pou?ijme toto pozitivní slovo: změna k aktualizaci. Ale srdce je t?eba reformovat ka?dý den: změnit srdce. A to je ka?dodenní práce. Kdy? v srdci cítíme nějakou ?patnost, nap?íklad závist, závist, která je tou "?lutou" ne?estí - já ji tak rád nazývám - je to "?lutá" ne?est, která ni?í v?echny vztahy. A my musíme neustále ?init pokání a měnit své srdce. A dávat pozor: co se děje v mém srdci, aby se změnilo. Změňte srdce a pak změňte struktury. Struktury je t?eba měnit, proto?e dějiny jdou dál. Věci, které byly dobré v minulém století, nejsou dobré nyní. A skute?nou svobodou je měnit je, proto?e samy o sobě nejsou absolutní, jsou to věci relativní vzhledem k dějinnému okam?iku".

Krutosti, kterými trpí migranti

Franti?ek se poté vrátil k tématu migrant?. "V zacházení s migranty je tolik krutosti," ?ekl, "v okam?iku, kdy opustí své domovy a dorazí sem do Evropy. Existuje velmi pěkná kniha - velmi pěkná - je malá, dá se p?e?íst za několik hodin - jmenuje se 'Malý bratr'. Ve ?panělském originále se jmenuje "Hermanito". "Malý bratr". Napsal ji migrant, který t?i roky p?icházel z Guineje do ?panělska. A psal o těchto t?ech letech otroctví, utrpení, mu?ení. Tohle se děje, kdy? se lidé dostanou do rukou mafie, která je vyko?is?uje. Nedávno za mnou p?i?el - proto?e te? pracuje ve ?panělsku -, aby mi poděkoval, ?e jsem o jeho knize mluvil. Ale celý ?ivot jako ten Pat?v, který p?i?el o ?enu a dceru a o tolik dal?ích... Onehdy se objevil p?ípad, kdy byl ?lověk mu?en, ale zlo?inci po?adovali velkou ?ástku, aby ho pustili na svobodu. To se děje na libyjském pob?e?í. A díky Bohu jsme na?li dobrodince, který zaplatil, a on p?ijel. S migranty se kolikrát zachází jako s věcmi. Vzpomínám si na tragédii Cutra, tam, kde se utopili, kv?li odmítnutí. Je pravda, ?e ka?dý má právo z?stat ve svém domově i migrovat. Je pravda, ?e právě te? v Evropě p?ijímá nejvíce migrant? pět zemí: Kypr, ?ecko, Malta, Itálie a ?panělsko. Nezavírejte prosím dve?e. A dokonce některé z těchto zemí nemají děti a pot?ebují pracovní sílu. V některých z těchto zemí jsou prázdné vesnice. Dobrá a promy?lená migra?ní politika pomáhá i vyspělým zemím, jako je Itálie, ?panělsko atd. Musíme vzít problém migrant? do rukou, odstranit v?echny ty mafie, které migranty vyko?is?ují, a pustit se do ?e?ení problému jak pot?eb lidí v těch zemích, tak migrace. Migrovat je jedno právo a z?stat ve své vlasti je právo druhé. Respektujte obojí. Jeden velmi významný evropský politik, ?éf vlády, jednou ?ekl: "Problém africké migrace se ?e?í v Africe. Pomozte Africe rozvíjet se tak, aby sem nemuseli p?icházet. Problém migrant? je velmi d?le?itý. Pokud máte ?as, p?e?těte si tuto knihu - "Malý bratr" - je to drsný p?íběh migrace".

Pro? prosím o modlitby

Na otázku Fabia Fazia, pro? za sebe v?dy prosí o modlitby, pape? odpověděl: "Proto?e jsem h?í?ník a pot?ebuji Bo?í pomoc, abych z?stal věrný povolání, které mi dal. Ka?dý má své povolání, i vy máte své - vedete si tak dob?e ve svém povolání, které vychází z povolání srdce! - Ka?dý má své vlastní, své povolání, o které musí usilovat. B?h mě povolal, abych byl knězem, abych byl biskupem, a jako biskup mám velmi velkou odpovědnost v??i církvi. A znám své slabosti. A proto musím v?echny prosit o modlitby, aby se za mě modlili, abych z?stal věrný ve slu?bě Hospodinu. Abych neskon?il jako polovi?atý pastý?, který se nestará o stádo, ale jako pastý? uprost?ed stáda, abych stádo cítil a znal. Pape? musí vědět, jak na tom stádo je. Pastý? za stádem, aby pomáhal, ?el nap?ed a někdy nechal stádo, aby si ?ichem hledalo nové pokrmy. A pastý? p?ed stádem, aby ho vedl. A k tomu pot?ebuji modlitbu. A proto prosím o modlitbu, abych neselhal v roli pastý?e. B?h nás povolal, povolal pastý?e, abychom byli pastý?i lidu, a - rád ?íkám - ne "státními hodnostá?i", ne monsieur l'Abbé de l'Ecole française".

Od Boha lze ?ádat v?echno

Od Hospodina, ?ekl Franti?ek, "lze ?ádat o v?echno, a v tom si myslím, ?e se někdy opravdu ostýcháme, nemáme odvahu ?ádat Hospodina o v?echno. Co ?íká Kristus Pán v evangeliu: 'Proste a budete mít. Proste. Proste. Ta k?es?anská moudrost nau?it se klepat na dve?e Bo?ího srdce".

Obraz Bo?í tvá?e

Pape? ?ekl, ?e ve svých modlitbách pou?ívá "obrazy z evangelia. Rád si ho p?edstavuji jako ?tědrého otce, který p?ijímá syna, jen? ode?el a utratil celé jmění, a vrací se zraněný... p?ijímá ho. A podle evangelia si syn "p?ipravil ?e?": "Tatínku, zh?e?il jsem proti nebi, proti tobě...". Ale otec ho svým objetím témě? nenechal promluvit. Rád myslím na Boha s tímto objetím. Kdy? jdu a ?íkám: "Ale, já jsem v tom selhal...", rád na něj pomyslím, jak mě obejme a ?íká: "Ale pokra?uj, pokra?uj, pokra?uj." A taky se mi líbí, jak mi ?íká: "Ale, pokra?uj, pokra?uj." Je to Hospodin, který nás povzbuzuje, který se nepohor?uje nad na?imi h?íchy, proto?e je Otec a doprovází nás. Pova?uje za samoz?ejmé, ?e jsme h?í?níci. Problém je na něm: zda h?í?níka doprovodím, nebo ho okam?itě po?lu do pekla. A On se rozhoduje, ?e nás bude doprovázet. A proto poslal svého Syna, aby nás doprovázel. B?h poslal svého Syna na svět ne proto, aby svět odsoudil, ale aby ho zachránil. Tak praví liturgie". A kdy? mluvil o pekle, Franti?ek dodal: "To není dogma víry - to, co ?eknu - je to moje osobní věc, která se mi líbí: rád si p?edstavuji peklo prázdné. Je to potě?ení: doufám, ?e je to skute?nost. Ale je to potě?ení".

Cesty do Argentiny a Polynésie

K situaci v Argentině pape? ?ekl: "Znepokojuje mě to, proto?e tam lidé tolik trpí. Pro zemi je to tě?ká chvíle. Plánuje se mo?nost cesty v druhé polovině roku, proto?e te? se tam mění vláda, jsou tam nové věci a já mám také nějaké závazky. Nap?íklad v srpnu mě ?eká cesta do Polynésie, tam je to daleko, a potom bychom udělali cestu do Argentiny, pokud to p?jde. Tam bych se chtěl podívat. Po deseti letech je to dobré, m??u jet'.

Vzpomínky na dětství

Kdy? Franti?ek mluvil o tom, co se mu vybaví jako první, kdy? pomyslí na domov, vysvětlil: "První věc jsou prarodi?e. Je nás pět. Maminka měla mého bratra, druhého, kdy? mi bylo 13 měsíc?, byl jsem je?tě miminko, o které jsem se musela starat, a prarodi?e bydleli 40 metr? od nás. A babi?ka ráno p?i?la, vzala mě k nim dom?, strávil jsem u nich celé dopoledne, naobědval se s nimi a po obědě mě vzala dom?. To je krásná vzpomínka, kterou mám. A to vysvětluje, pro? první jazyk, kterým jsem mluvil, nebyla ?paněl?tina, ale piemont?tina, proto?e oni mluvili piemontsky. To byl opravdu m?j první jazyk. To je první vzpomínka, prarodi?e: tedy děde?ek a babi?ka, kte?í mě za ruku později odpoledne vodili dom?. Je to krásná vzpomínka".

"Co mě p?iměje k úsměvu"

"Laskavost dětí," ?ekl Franti?ek, "ta mě p?iměje k úsměvu. A pak prarodi?e, jsou to moji vrstevníci, ale rád si s prarodi?i povídám, mám ten vztah s prarodi?i, mají moudrost prarodi?e, mají moudrost. Nezapomínejte na tyto dvě dovednosti, které musíme mít, mluvit s dětmi, naslouchat jim, rozesmát je, povídat si s nimi a s prarodi?i, poslouchat p?íběhy. Někte?í lidé ?íkají: 'Ale oni jsou nudní, vyprávějí po?ád to samé...', ale jsou to p?íběhy ze ?ivota, a to také pomáhá."

To nejd?le?itěj?í v ?ivotě

"?ivotní cestu m??ete shrnout slovy u?it se milovat a v?dycky se m??ete u?it milovat víc. A je tolik lidí, kte?í vám dali p?íklad hrdinské lásky, která je dovedla a? ke smrti, k polo?ení ?ivota za druhé". Rozhovor Franti?ek zakon?il obvyklou výzvou: "Prosím vás, abyste se za mě modlili: modlete se, modlete se, abych ?el stále kup?edu, abych neselhával v mém úkolu, ale prosím, modlete se za mě, ne proti mě! Děkuji vám".