蜜桃交友

PAPE? FRANTI?EK

"S?ítání lidu celé země" (Lk 2,1). To je kontext, v něm? se Je?í? narodil a o něm? se evangelium zmiňuje. Mohlo se o něm zmínit zbě?ně, ale místo toho o něm mluví precizně. A tím vyzdvihuje velký kontrast: zatímco císa? s?ítá obyvatele světa, B?h do něj vstupuje témě? skrytě; zatímco ti, kdo porou?ejí, se sna?í pový?it mezi velikány dějin, Král dějin volí cestu nepatrnosti. Nikdo z mocných si ho nev?ímá, jen několik pastý??, odstr?ených na okraj spole?enského ?ivota.

S?ítání lidu v?ak ?íká více. V Bibli nezanechalo dobrou vzpomínku. Král David, který podlehl poku?ení velkých ?ísel a nezdravému nároku na soběsta?nost, se dopustil tě?kého h?íchu právě tím, ?e provedl s?ítání lidu. Chtěl si zjistit sílu a asi po devíti měsících zjistil po?et těch, kte?í mohli zacházet s me?em (srov. 2 Sam 24,1-9). Hospodin byl pobou?en a lid postihlo ne?těstí. Této noci se v?ak v Betlémě, městě Davidově, po devíti měsících v Mariině l?ně narodí "Syn David?v", Je?í?, a netrestá s?ítání lidu, ale pokorně se nechá se?íst. Jeden z mnoha. Nevidíme rozhněvaného Boha, který trestá, ale milosrdného Boha, který se vtělil, který vstupuje do světa slabý, jemu? p?edchází ohlá?ení: "na zemi pokoj lidem" (Lk 2,14). A na?e srdce je dnes ve?er v Betlémě, kde je stále je?tě Kní?e pokoje odmítán prohrávající logikou války, h?motem zbraní, který mu i dnes brání najít ve světě p?íbytek (srov. Lk 2,7).

Ve s?ítání lidu na celé zemi se zkrátka na jedné straně projevuje a? p?íli? lidská zápletka, která se táhne dějinami: zápletka světa, který hledá moc a sílu a slávu, kde se v?e mě?í úspěchem a výsledky, ?ísly a po?ty. Je to posedlost výkonem. Zároveň v?ak ve s?ítání lidu vyniká cesta Je?í?e, který nás p?ichází hledat skrze vtělení. On není Bohem výkonu, ale Bohem vtělení. Nevyvrací nespravedlnost shora silou, ale zdola láskou; nevystupuje s neomezenou mocí, ale sestupuje do na?ich omezení; nevyhýbá se na?im slabostem, ale p?ijímá je.

Brat?i a sestry, dnes ve?er si m??eme polo?it otázku: V jakého Boha vě?íme? V Boha vtělení, nebo v Boha výkonu? Ano, proto?e existuje riziko, ?e Vánoce pro?ijeme s pohanskou p?edstavou Boha v hlavě, jako by to byl mocný vládce, který je v nebi; b?h, který je spjatý s mocí, světským úspěchem a modloslu?bou konzumu. Stále se vrací fale?ná p?edstava odta?itého a ned?tklivého boha, který se chová dob?e k dobrým a zlobí se na ?patné; boha stvo?eného k na?emu obrazu, u?ite?ného pouze k ?e?ení na?ich problém? a odstraňování na?ich neduh?. Na druhou stranu nepou?ívá kouzelnou h?lku, není komer?ním bohem "v?eho a okam?itě"; nezachrání nás stisknutím tla?ítka, ale p?ibli?uje se, aby změnil realitu zevnit?. Jak je v nás v?ak zako?eněna světská p?edstava vzdáleného a kontrolujícího, rigidního a mocného boha, který pomáhá svým vlastním zvítězit nad ostatními! Tak ?asto je v nás zako?eněna právě tato p?edstava. Ale tak to není: On se narodil pro v?echny, p?i s?ítání lidu celé země.

Vzhlédněme tedy k "?ivému a pravému Bohu" (1 Sol 1,9): k tomu, který se vymyká v?em lidským výpo?t?m, a p?esto se nechává se?íst na?ím po?ítáním; k tomu, který dělá revoluci v dějinách tím, ?e je obývá; k tomu, který nás respektuje a? do té míry, ?e nám dovolí, abychom ho odmítli; k tomu, který vymazává h?ích tím, ?e ho bere na sebe, který neodstraňuje bolest, ale proměňuje ji, který neodstraňuje problémy z na?eho ?ivota, ale dává na?emu ?ivotu naději vět?í ne? jsou jeho problémy. On tak tou?í obejmout na?e ?ivoty, ?e se pro nás on, nekone?ný, stává kone?ným; velký, stává se malým; spravedlivý, zabydluje na?e nespravedlnosti. Brat?i a sestry, zde je zázrak Vánoc: ne směs sentimentálních cit? a světské útěchy, ale nebývalá něha Boha, který zachraňuje svět tím, ?e se vtělil. Podívejme se na Dítě, podívejme se na jeho jesle, podívejme se na jesli?ky, které andělé nazývají "znamením" (Lk 2,12): je to vlastně zjevující se znamení tvá?e Boha, který je soucitný a milosrdný, v?emohoucí v?dy a jen v lásce. ?iní se blízkým, laskavým a soucitným, to je Bo?í zp?sob bytí: blízkost, soucit, laskavost.

Sestry, brat?i, ?asněme, proto?e "se stal tělem" (srov. J 1,14). Tělo: slovo, které p?ipomíná na?i k?ehkost a které evangelium pou?ívá, aby nám ?eklo, ?e B?h vstoupil do samé hloubky na?eho lidského údělu. Pro? ?el tak daleko? - ptáme se - proto?e mu na nás zále?í, proto?e nás miluje natolik, ?e nás pova?uje za cenněj?í ne? cokoli jiného. Brat?e, sestro, pro Boha, který během s?ítání lidu změnil dějiny, nejsi ?íslo, ale jsi tvá?; tvé jméno je zapsáno v jeho srdci. Ale ty, kdy? se podívá? na své srdce, na sv?j výkon, který neodpovídá standardu, na svět, který soudí a neodpou?tí, mo?ná pro?ívá? tyto Vánoce ?patně, myslí? si, ?e se ti neda?í, líhne se v tobě pocit nedostate?nosti a nespokojenosti pro tvé slabosti, pro tvé pády a problémy a pro tvé h?íchy. Ale dnes prosím p?enech iniciativu Je?í?i, který ti ?íká: "Pro tebe jsem se stal tělem, kv?li tobě jsem se stal jako ty". Pro? z?stává? ve vězení svého zármutku? Jako pastý?i, kte?í opustili svá stáda, opus? ohrady svých melancholií a obejmi něhu Boha dítěte. A udělej to bez masek, bez brnění, odevzdej mu své smutky a on se o tebe postará (srov. ? 55,23): On, který se stal tělem, ne?eká na tv?j úspě?ný výkon, ale na tvé otev?ené a d?vě?ivé srdce. A v Něm znovu objeví?, kdo jsi: milovaný Bo?í syn, milovaná Bo?í dcera. Nyní tomu m??e? vě?it, proto?e dnes ve?er Pán vy?el na světlo, aby osvítil tv?j ?ivot, a jeho o?i zá?í láskou k tobě. Je pro nás tě?ké tomu uvě?it, ?e Bo?í o?i zá?í láskou k nám.

Ano, Kristus se nedívá na ?ísla, ale na tvá?e. Kdo se v?ak na něj dívá uprost?ed mnoha věcí a ?íleného spěchu vě?ně zaneprázdněného a lhostejného světa? Kdo se na Něj dívá? Zatímco v Betlémě mnozí lidé, pohlceni opojením ze s?ítání lidu, p?icházeli a odcházeli, plnili noclehárny a hostince a mluvili o více a méně, někte?í byli Je?í?ovi nablízku: byli to Maria a Josef, pastý?i, pak mudrci. A od nich se u?me. Oni stojí s o?ima up?enýma na Je?í?e, se srdcem obráceným k němu. Nemluví, ale klanějí se. Tato noc, brat?i a sestry, je ?asem klanění.

Klanění je zp?sob, jak p?ijímat Vtělení. V?dy? právě v tichu se Je?í?, Otcovo Slovo, stává tělem v na?em ?ivotě. Udělejme také my to, co se stalo v Betlémě, co? znamená "d?m chleba": postavme se p?ed Něj, Chléb ?ivota. Znovu objevme adoraci, proto?e adorovat neznamená ztrácet ?as, ale umo?nit Bohu, aby obýval ná? ?as. Znamená to nechat v sobě rozkvést setbu vtělení, znamená to spolupracovat na díle Hospodina, který proměňuje svět jako kvas. Klanět se znamená p?imlouvat se, napravovat, dovolit Bohu, aby narovnal dějiny. Jeden velký vypravě? epických ?in? napsal svému synovi: "Nabízím ti jedinou velkou věc, kterou je t?eba na zemi milovat: Nejsvětěj?í svátost. Tam najde? okouzlení, slávu, ?est, věrnost a pravou cestu v?ech tvých lásek na zemi" (J. R. R. TOLKIEN, Dopis 43, b?ezen 1941). 

Brat?i a sestry, dnes ve?er láska mění dějiny. Dej nám, Hospodine, uvě?it v sílu své lásky, která se tak li?í od síly světa. Pane, u?iň, abychom se jako Maria, Josef, pastý?i a mudrci shlukli kolem Tebe a klaněli se Ti. Kdy? se Ti budeme více podobat, m??eme světu svěd?it o kráse Tvé tvá?e.