蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Dvakrát jsem si p艡ál nav拧tívit Greccio. Poprvé proto, abych poznal místo, kde svatý Franti拧ek z Assisi vymyslel betlém, n臎co, co poznamenalo i mé d臎tství: v dom臎 mých rodi膷暖 v Buenos Aires toto znamení Vánoc nikdy nechyb臎lo, bylo d暖le啪it臎j拧í ne啪 strome膷ek.

Podruhé jsem se na toto místo v provincii Rieti, ochotn臎 vrátil, abych podepsal apo拧tolský list Admirabile signum o smyslu a významu betlému v dne拧ní dob臎. P艡i obou p艡íle啪itostech jsem se cítil pohnutý v kapli, kde lze obdivovat st艡edov臎kou fresku zobrazující noc betlémskou a noc v Grecciu, umíst臎né um臎lcem jakoby paraleln臎.

Emoce z tohoto pohledu m臎 podn臎cují k hlub拧ímu pono艡ení se do k艡es钮anského tajemství, které se rádo skrývá v tom, co je nekone膷n臎 malé. Vskutku, vt臎lení Je啪í拧e Krista z暖stává jádrem Bo啪ího zjevení, i kdy啪 se snadno zapomíná, 啪e jeho rozvinutí je tak nenápadné, 啪e z暖stává nepov拧imnuto.

Mali膷kost je ve skute膷nosti cestou k setkání s Bohem. V pam臎tním epitafu svatého Ignáce z Loyoly najdeme napsáno: "Non coerceri a maximo, sed contineri a minimo, divinum est". Je bo啪ské mít ideály, které nejsou omezeny ni膷ím, co existuje, ale ideály, které jsou zárove艌 obsa啪eny a 啪ity v t臎ch nejmen拧ích v臎cech 啪ivota. Zkrátka, 膷lov臎k se nesmí bát velkých v臎cí, musí jít kup艡edu a brát ohled na ty nejmen拧í.

To je d暖vod, pro膷 se uchovávání tradice jesli膷ek stává zdravým pono艡ením do Bo啪í p艡ítomnosti, která se projevuje v malých, n臎kdy banálních a opakujících se ka啪dodenních v臎cech. Um臎t se z艡íci toho, co svádí, ale vede na 拧patnou cestu, abychom pochopili a zvolili Bo啪í cesty, je úkol, který nás 膷eká. V tomto ohledu je velkým darem rozli拧ování a 膷lov臎k se nikdy nesmí unavit prosit o n臎j v modlitb臎. Pastý艡i v jesli膷kách jsou ti, kte艡í p艡ijímají Bo啪í p艡ekvapení a setkání s ním pro啪ívají v ú啪asu a klaní se mu: ve své malosti rozpoznávají Bo啪í tvá艡. Lidsky máme v拧ichni sklon hledat velikost, ale je darem um臎t ji skute膷n臎 najít: um臎t najít velikost v té malosti, kterou B暖h tak miluje.

V lednu 2016 jsem se setkal s mladými lidmi z Rieti poblí啪 místní svatyn臎 jesli膷ek. Jim i v拧em dnes jsem p艡ipomn臎l, 啪e o váno膷ní noci existují dv臎 znamení, která nás vedou k rozpoznání Je啪í拧e. Jedním z nich je obloha plná hv臎zd. T臎ch hv臎zd je mnoho, nekone膷né mno啪ství, ale mezi v拧emi vyniká jedna zvlá拧tní hv臎zda, ta, která vedla mudrce k tomu, aby opustili své domovy a vydali se na cestu, na cestu, o které nev臎d臎li, kam je zavede. Stejn臎 se to d臎je i v na拧ich 啪ivotech: v ur膷itém okam啪iku nás n臎jaká zvlá拧tní "hv臎zda" vyzve, abychom se rozhodli, u膷inili volbu, vydali se na cestu. Musíme Boha naléhav臎 prosit, aby nám ukázal onu hv臎zdu, která nás pohne k n臎膷emu víc, ne啪 jsou na拧e zvyky, proto啪e tato hv臎zda nás p艡ivede k rozjímání o Je啪í拧i, o tom dít臎ti, které se narodilo v Betlém臎 a které tou啪í po na拧em plném 拧t臎stí.

V této noci, která se narozením Spasitele stala svatou, nacházíme dal拧í mocné znamení: Bo啪í malost. And臎lé ukazují pastý艡暖m dít臎 narozené v jeslích. 沤ádné znamení moci, sob臎sta膷nosti nebo pýchy. Ne. V臎膷ný B暖h se zjevuje v bezbranné, tiché, pokorné lidské bytosti. B暖h se sní啪il, abychom s ním mohli putovat a aby se mohl postavit po na拧em boku, ne nad nás 膷i daleko od nás.

Údiv a ú啪as jsou dva pocity, které ka啪dého, mladého i starého, dojímají p艡ed jesli膷kami, které jsou jako 啪ivé evangelium p艡etékající ze stránek Písma svatého. Není d暖le啪ité, jak je betlém postaven, m暖啪e být stále stejný nebo se ka啪dý rok m臎nit; d暖le啪ité je, 啪e promlouvá k na拧emu 啪ivotu.

První 啪ivotopisec svatého Franti拧ka, Tomá拧 z Celana, popisuje váno膷ní noc roku 1223, její啪 osmisté výro膷í letos slavíme. Kdy啪 Franti拧ek p艡i拧el, na拧el jesli膷ky se senem, volkem a oslíkem. Lidé, kte艡í se tam shromá啪dili, projevovali nevýslovnou radost, jakou na scén臎 Vánoc nikdy p艡edtím nezakusili. Kn臎z pak u jesli膷ek slavnostn臎 slou啪il eucharistii, 膷ím啪 ukázal souvislost mezi vt臎lením Bo啪ího Syna a eucharistií. P艡i té p艡íle啪itosti nebyly v Grecciu 啪ádné so拧ky: betlém byl vytvo艡en a pro啪íván p艡ítomnými.

Jsem si jist, 啪e první betlém, který vykonal velké evangeliza膷ní dílo, m暖啪e být i dnes p艡íle啪itostí k vyvolání ú啪asu a údivu. A tak to, co svatý Franti拧ek zapo膷al prostotou tohoto znamení, p艡etrvává dodnes jako skute膷ná forma krásy na拧í víry.

Vatikán, 27. zá艡í 2023