蜜桃交友

Adriana Masotti - Pope 

"Je to d暖v臎ra a nic ne啪 d暖v臎ra, která nás musí vést k Lásce". Tato slova, která v zá艡í 1896 napsala svatá Terezie od Dít臎te Je啪í拧e a Svaté Tvá艡e, inspirovala název , kterou pape啪 Franti拧ek v臎noval sv臎tici z Lisieux.

Pape啪ská vyjád艡ení uznání

Pape啪 Franti拧ek sleduje etapy uznání mimo艡ádné hodnoty jejího sv臎dectví prost艡ednictvím 膷in暖 pape啪暖: po膷ínaje pape啪em Lvem XIII, který jí v 15 letech umo啪nil vstoupit do klá拧tera, p艡es Pia XI, který ji v roce 1925 prohlásil za svatou a v roce 1927 za patronku misií, a啪 po svatého Jana Pavla II, který ji v roce 1997 prohlásil za u膷itelku církve. 

Láska misioná艡ské du拧e k Je啪í拧i

Svatá Terezie ve své cele napsala: "Je啪í拧 je moje jediná láska" (膷. 8) a pape啪 p艡i rozboru její duchovní zku拧enosti poznamenává, 啪e setkání s Je啪í拧em ji "povolalo k misii" natolik, 啪e si nedokázala p艡edstavit "své zasv臎cení Bohu, ani啪 by usilovala o dobro svých brat艡í a sester". V podstat臎 vstoupila na Karmel, "aby zachra艌ovala du拧e" (9). 

Cesta d暖v臎ry a lásky

Franti拧ek jde k jádru Tereziiny spirituality, oné "malé cesty", známé také jako cesta duchovního d臎tství. Pro svatou Terezii od Dít臎te Je啪í拧e je d暖le啪ité Bo啪í p暖sobení, milost, nikoli osobní zásluhy, proto啪e je to Hospodin, kdo posv臎cuje. Pape啪 pí拧e: "Proto je nejvhodn臎j拧ím postojem vlo啪it d暖v臎ru srdce mimo sebe sama: do nekone膷ného milosrdenství Boha, který miluje bez hranic a který dal v拧echno v Je啪í拧ov臎 k艡í啪i" (20).

Odevzdání do rukou Otce

V na拧í existenci, kde nás 膷asto, jak 艡íká Franti拧ek, "p艡emáhá strach, touha po lidském bezpe膷í, pot艡eba mít v拧echno pod kontrolou" (23), nás d暖v臎ra, a tedy odevzdanost Bohu, kterou podporuje Terezie, "osvobozuje od obsedantních kalkulací, od neustálých obav o budoucnost, od obav, které nám berou pokoj. (...) Jsme-li v rukou Otce, který nás bezmezn臎 miluje," pokra膷uje, "bude to platit, a钮 se stane cokoli, budeme moci pokra膷ovat, a钮 se stane cokoli" (24).

"Zkou拧ka ve ví艡e" a d暖v臎ra v milosrdenství 

Duchovní 啪ivot mladé karmelitky se neobe拧el ani bez zkou拧ek namí艡ených proti ví艡e. V té dob臎 byl moderní ateismus ve velkém rozmachu a ona se "cítila být sestrou ateist暖" (26), p艡imlouvala se za n臎, ob臎tovala za n臎 sv暖j 啪ivot a obnovovala tak sv暖j 啪ivotní postoj víry. V臎艡í v nekone膷né Bo啪í milosrdenství. V拧echno v Bohu je láska, dokonce i Spravedlnost. "To je jeden z nejd暖le啪it臎j拧ích Tereziných objev暖," 艡íká pape啪, "jeden z nejv臎t拧ích p艡ínos暖, které u膷inila pro celý Bo啪í lid. Mimo艡ádným zp暖sobem pronikla do hlubin Bo啪ího milosrdenství a odtud 膷erpala sv臎tlo své bezmezné nad臎je" (27).

V srdci Církve, mé Matky, budu Láska

Od svaté Terezie z Avily zd臎dila Terezie, jak 膷teme v exhortaci, "velkou lásku k Církvi a dokázala proniknout do hlubin tohoto tajemství". V knize P艡íb臎h jedné du拧e pí拧e: "Pochopila jsem, 啪e Církev má Srdce a 啪e toto Srdce je rozníceno Láskou. A pak: "V Srdci Církve, mé Matky, budu Láska!" (39). Pape啪 Franti拧ek to komentuje: "Není to srdce triumfalistické církve, je to srdce církve milující, pokorné a milosrdné. (...) Tento objev srdce církve je velkým sv臎tlem i pro nás dnes, abychom se nepohor拧ovali nad omezeností a slabostí církevní instituce, poznamenané temnotou a h艡íchem" (41).

Nakonec se po膷ítá jen láska

V poslední kapitole pape啪 vysv臎tluje, 啪e tato apo拧tolská exhortace mu umo啪艌uje p艡ipomenout, 啪e jak 膷teme v Evangelii gaudium, v misijní církvi "se hlásání zam臎艡uje na to podstatné, na to, co je nejkrásn臎j拧í, nejv臎t拧í, nejp艡ita啪liv臎j拧í a zárove艌 nejpot艡ebn臎j拧í" (47). "Nakonec," pí拧e pape啪, "zále啪í jen na lásce" a obrací se k teolog暖m a moralist暖m: "Je拧t臎 je t艡eba, abychom tuto Tereziinu geniální intuici pochopili a vyvodili z ní teoretické i praktické, doktrinální i pastora膷ní, osobní i komunitní d暖sledky. Pot艡ebujeme odvahu a vnit艡ní svobodu, abychom to dokázali" (50).  

Význam "malé cesty

Blí啪íme-li se k záv臎ru, pape啪 p艡ipomíná hlavní aspekty své "malé cesty" a jejich aktuálnost. Exhortaci uzavírá krátká modlitba, v ní啪 pape啪 mimo jiné prosí: "Drahá svatá Terezie, pomoz nám, abychom v啪dy d暖v臎艡ovali, jako jsi d暖v臎艡ovala ty, ve velkou lásku, kterou k nám B暖h chová, abychom ka啪dý den napodobovali tvou malou cestu svatosti" (53).