蜜桃交友

APO艩TOLSKÁ CESTA DO MARSEILLE

HOMILIE SVATÉHO OTCE

Votivní m拧e svatá Panny Marie Strá啪kyn臎

Stadion Vélodrome, sobota 23. zá艡í 2023

V Písmu svatém se vypráví, 啪e král David se po zalo啪ení svého království rozhodl p艡evézt Archu úmluvy do Jeruzaléma. Po svolání lidu tedy vstal a vydal se pro ni; cestou pak sám p艡ed ní spolu s lidem tan膷il a jásal radostí nad Hospodinovou p艡ítomností (srov. 2 Sam 6,1-15). Práv臎 na pozadí této scény nám evangelista Luká拧 vypráví o Mariin臎 náv拧t臎v臎 u její sest艡enice Al啪b臎ty: Marie toti啪 také vstane a vydá se do jeruzalémského kraje, a kdy啪 vstoupí do Al啪b臎tina domu, dít臎, které nosí v l暖n臎, poznávajíc p艡íchod Mesiá拧e, posko膷í radostí a za膷ne tan膷it jako David p艡ed archou (srov. Lk 1,39-45). 

Maria je tedy p艡edstavena jako skute膷ná Archa úmluvy, která uvádí vt臎leného Boha na sv臎t. Je to mladá Panna, která jde vst艡íc neplodné sta艡en臎 a nesením Je啪í拧e se stává znamením Bo啪í náv拧t臎vy, která p艡ekonává ve拧kerou neplodnost. Je to Matka, která se vydává na judské hory, aby nám sd臎lila, 啪e B暖h nám vychází vst艡íc, aby nás vyhledal svou láskou a p艡im臎l nás jásat radostí. Je to B暖h, kdo se vydává na cestu.

V t臎chto dvou 啪enách, Marii a Al啪b臎t臎, se zjevuje Bo啪í náv拧t臎va lidstva: jedna je mladá a druhá stará, jedna je panna a druhá neplodná, ob臎 v拧ak "nemo啪ným" zp暖sobem ot臎hotní. Ob臎. Takové je Bo啪í p暖sobení v na拧ich 啪ivotech: B暖h umo啪艌uje i to, co se zdá nemo啪né, plodí 啪ivot i v neplodnosti.

Brat艡i a sestry, ptejme se s up艡ímností srdce: v臎艡íme, 啪e B暖h p暖sobí v na拧ich 啪ivotech? V臎艡íme tomu? V臎艡íme, 啪e Pán skrytým a 膷asto nep艡edvídatelným zp暖sobem p暖sobí v d臎jinách, koná zázraky a p暖sobí i v na拧í spole膷nosti poznamenané sv臎táckým sekularismem a jistou nábo啪enskou lhostejností?

Existuje zp暖sob, jak rozpoznat, zda máme tuto d暖v臎ru v Hospodina. Jaký je to zp暖sob? Evangelium 艡íká, 啪e "jakmile Al啪b臎ta usly拧ela Mariin pozdrav, dít臎 v jejím l暖n臎 se pohnulo radostí" (v. 41). To je znamení: pohnutí radostí. Ti, kdo v臎艡í, ti, kdo se modlí, ti, kdo p艡ijímají Hospodina, poskakují v Duchu, cítí, jak se v nich n臎co hýbe, "tan膷í" radostí. A u toho bych se rád zastavil: u radostného pohnutí víry.

Zku拧enost víry vytvá艡í p艡edev拧ím radostné pohnutí p艡ed samotným 啪ivotem. Zachv臎t se radostným pohnutím znamená být "vnit艡n臎 dot膷en", mít vnit艡ní chv臎ní, cítit, 啪e se v na拧em srdci n臎co hýbe. Je to opak plochého, chladného srdce, p艡izp暖sobeného klidnému 啪ivotu, které se obrní: obrní se lhostejností a stane se neprostupným, zatvrdí se, je necitlivé ke v拧emu a ke v拧em, dokonce i k tragickému plýtvání lidským 啪ivotem, které je dnes odmítáno v tolika lidech, kte艡í emigrují, stejn臎 jako v tolika nenarozených d臎tech a v tolika opu拧t臎ných starých lidech. Chladné, ploché srdce vle膷e 啪ivot mechanicky, bez vá拧n臎, bez podn臎t暖, bez touhy. A z toho v拧eho m暖啪e 膷lov臎k v na拧í evropské spole膷nosti onemocn臎t: cynismem, roz膷arováním, rezignací, nejistotou, v拧eobecným pocitem smutku. V拧echno dohromady je pak smutek, ten smutek skrytý v srdcích. N臎kte艡í je nazývají "smutné vá拧n臎": je to 啪ivot bez radostného pohnutí.

Ti, kdo se narodili k ví艡e, naopak rozpoznávají p艡ítomnost Bo啪í jako dít臎 v Al啪b臎tin臎 l暖n臎. Poznává jeho dílo v klí膷ení dn暖 a dostává nové o膷i, aby se mohl dívat na skute膷nost; i uprost艡ed únavy, problém暖 a utrpení vidí ka啪dodenní Bo啪í nav拧tívení a cítí se jím doprovázen a podporován. Tvá艡í v tvá艡 tajemství osobního 啪ivota a výzvám spole膷nosti mají v臎艡ící radostné pohnutí, vá拧e艌, sen, který cht臎jí p臎stovat, zájem, který je pohání k osobnímu nasazení. Nyní se ka啪dý z nás m暖啪e sám sebe zeptat: Cítím tyto v臎ci? Mám tyto v臎ci? Ti, kdo jsou takoví, v臎dí, 啪e ve v拧em je p艡ítomen B暖h, volá, zve nás, abychom vydávali sv臎dectví evangeliu, abychom s mírností, prost艡ednictvím p艡ijatých dar暖 a charismat budovali: co? Nový sv臎t. 

Zku拧enost víry krom臎 radostného pohnutí tvá艡í v tvá艡 啪ivotu vyvolává také radostné pohnutí tvá艡í v tvá艡 bli啪nímu. V tajemství Nav拧tívení toti啪 vidíme, 啪e Bo啪í nav拧tívení se neodehrává prost艡ednictvím mimo艡ádných nebeských událostí, ale v prostot臎 setkání. B暖h p艡ichází na práh rodinného domu, v n臎啪ném objetí dvou 啪en, v setkání dvou t臎hotenství plných ú啪asu a nad臎je. A v tomto setkání je Mariina starostlivost, Al啪b臎tin údiv, radost ze sdílení. 

M臎jme to stále na pam臎ti, a to i v církvi: B暖h je vztah a 膷asto nás nav拧t臎vuje skrze lidská setkání, kdy啪 umíme být otev艡ení druhému, kdy啪 se v nás probouzí pohnutí pro 啪ivot t臎ch, kte艡í nás denn臎 míjejí, a kdy啪 na拧e srdce nez暖stávají nete膷ná a necitlivá k ranám t臎ch, kte艡í jsou nejk艡eh膷í. Na拧e velkom臎sta a mnohé evropské zem臎, jako je Francie, kde vedle sebe existují r暖zné kultury a nábo啪enství, jsou v tomto smyslu velkou výzvou proti rozjit艡enému individualismu, proti sobectví a uzav艡enosti, které plodí samotu a utrpení. U膷me se od Je啪í拧e mít radostné pohnutí pro ty, kdo 啪ijí vedle nás, u膷me se od toho, který p艡ed unavenými a vy膷erpanými zástupy cítí soucit a je dojatý (srov. Mk 6,34), má pohnutí milosrdenství p艡ed zran臎ným t臎lem t臎ch, které potkává. Jak 艡íká jeden z va拧ich velkých sv臎tc暖, Vincenc de Paul, "musíme se sna啪it obm臎k膷it svá srdce, u膷init je citlivými na bolesti a bídu bli啪ních a modlit se k Bohu, aby nám dal pravého ducha milosrdenství, který je práv臎 jeho vlastním duchem", a to a啪 do té míry, 啪e uznáme, 啪e chudí jsou "na拧imi pány a vládci" (Correspondance, entretiens, documents, Paris 1920-25, 341; 392-393).

Brat艡i, sestry, mám na mysli mnohé "radostné pohnutí" Francie, d臎jiny bohaté na svatost, kulturu, um臎lce a myslitele, kte艡í nadchli tolik generací. I dnes to ná拧 啪ivot, 啪ivot církve, Francie, Evropy pot艡ebuje: milost radostného pohnutí, nového radostné pohnutí víry, lásky a nad臎je. Pot艡ebujeme znovu objevit vá拧e艌 a nad拧ení, znovu objevit chu钮 k anga啪ovanosti pro bratrství, znovu se odvá啪it riskovat lásku v rodinách a v暖膷i nejslab拧ím a najít v evangeliu milost, která prom臎艌uje a 膷iní 啪ivot krásným.

Podívejme se na Marii, která se nepohodln臎 vydává na cestu a u膷í nás, 啪e B暖h je práv臎 takový: p暖sobí nám nepohodlí, uvádí nás do pohybu, nutí nás "t艡ást se", jako se to stalo Al啪b臎t臎. A my chceme být k艡es钮any, kte艡í se setkávají s Bohem modlitbou a s na拧imi bratry a sestrami s láskou; k艡es钮any, kte艡í se chv臎jí, kte艡í vibrují, kte艡í p艡ijímají ohe艌 Ducha a pak se nechávají spalovat dne拧ními otázkami, výzvami St艡edomo艡í, k艡ikem chudých, "svatými utopiemi" bratrství a míru, které 膷ekají na uskute膷n臎ní.

Brat艡i a sestry, spolu s vámi se modlím k Pann臎 Marii, Notre Dame de la Garde, aby bd臎la nad va拧imi 啪ivoty, aby st艡e啪ila Francii, aby st艡e啪ila celou Evropu a aby nás rozechv臎la v Duchu. A rád bych tak u膷inil slovy Paula Claudela: "Vidím otev艡ený kostel. [...] / Nemám co ob臎tovat ani o co prosit. / P艡icházím jen, matko, podívat se na tebe. / Podívat se na tebe, plakat 拧t臎stím, v臎d臎t toto: / 啪e jsem tv暖j syn a 啪e ty jsi tu. [...] Být s tebou, Maria, na tomto míst臎, kde jsi. [...] / Proto啪e jsi tam nav啪dy, / prost臎 proto, 啪e jsi Maria, / prost臎 proto, 啪e existuje拧, / Matko Je啪í拧e Krista, budi啪 ti díky!" ("La Vierge à midi", Poëmes de Guerre 1914-1916, Pa艡í啪, 1922). D臎kuji.