Pape啪 k c铆rkvi v Marseille: Bu膹te n谩stroji milosrdenstv铆 a prost艡edn铆ky p艡铆mluvy
笔础笔贰沤 FRANTI艩EK
Drazí brat艡i a sestry, bon après-midi!
Jsem rád, 啪e mohu za膷ít svou náv拧t臎vu tím, 啪e se s vámi budu sdílet tuto chvíli modlitby. D臎kuji kardinálu Jeanu-Marcu Avelinovi za jeho slova na uvítanou a zdravím J. E. mons. Erica de Moulins-Beaufort, své bratry biskupy, otce rektory a vás v拧echny, kn臎ze, jáhny a seminaristy, zasv臎cené mu啪e a 啪eny, kte艡í v této arcidiecézi velkoryse a s nasazením pracujete na budování civilizace setkání s Bohem a bli啪ním. D臎kuji vám za va拧i p艡ítomnost a slu啪bu a za va拧e modlitby!
Po p艡íjezdu do Marseille jsem se p艡ipojil k n臎kolika velikán暖m: svaté Terezii od Dít臎te Je啪í拧e, svatému Karlu de Foucauld, svatému Janu Pavlu II. (Karol Wojtyla nav拧tívil Marseille jako mladý kn臎z v roce 1947, Franti拧ek je první novodobý pape啪, který m臎sto nav拧t臎vuje, pozn. red.) a mnoha dal拧ím, kte艡í sem p艡i拧li jako poutníci, aby se sv臎艡ili Pann臎 Marii Strá啪kyni, Notre Dame de la Garde. Pod její plá拧钮 vkládáme plody St艡edomo艡ských setkání spolu s o膷ekáváními a nad臎jemi va拧ich srdcí.
V biblickém 膷tení nás prorok Sofoniá拧 nabádal k radosti a d暖v臎艡e a p艡ipomínal nám, 啪e Hospodin, ná拧 B暖h, není daleko, je zde, blízko nás, aby nás zachránil (srov. 3,17). Je to poselství, které nám svým zp暖sobem p艡ipomíná historii této baziliky a to, co p艡edstavuje. Nebyla toti啪 zalo啪ena na památku n臎jakého zázraku nebo konkrétního zjevení, ale prost臎 proto, 啪e od 13. století zde, na vrchu La Garde, svatý Bo啪í lid hledal a nacházel p艡ítomnost Pána o膷ima jeho svaté Matky. Proto se sem po staletí chodili modlit obyvatelé Marseille, zejména ti, kte艡í se plaví na vlnách St艡edozemního mo艡e. Svatý Bo啪í v臎艡ící lid 鈥瀙omazal鈥� 鈥� pou啪iji toto slovo 鈥� tuto svatyni, toto místo modlitby. Svatý Bo啪í lid, který, jak 艡íká koncil, je neomylný in credendo.
Je拧t臎 dnes je Dobrá Matka, Bonne Mère, pro v拧echny protagonistkou velmi n臎啪ného 鈥瀔艡í啪ení pohled暖鈥�: na jedné stran臎 Je啪í拧e, na kterého nám v啪dy ukazuje a jeho啪 láska se odrá啪í v jejích o膷ích 鈥� nejryzej拧í Mariino gesto je: 鈥濽d臎lejte, co vám 艡ekne鈥�, kterým ukazuje na Je啪í拧e, na druhé stran臎 mnoha mu啪暖 a 啪en v拧ech v臎kových kategorií a stav暖, které shroma啪膹uje a p艡ivádí k Bohu, jak jsme si p艡ipomn臎li na za膷átku této modlitby, kdy啪 jsme jí k nohám polo啪ili zapálenou svíci. Na k艡i啪ovatce národ暖, kterou je Marseille, bych se tedy s vámi rád zamyslel práv臎 nad tímto k艡í啪ením pohled暖, proto啪e se mi zdá, 啪e dob艡e vyjád艡uje mariánský rozm臎r na拧í slu啪by. I my, kn臎啪í, jáhni a zasv臎cené osoby, jsme toti啪 povoláni k tomu, abychom lidem dávali pocítit Je啪í拧暖v pohled a zárove艌 abychom k Je啪í拧i p艡ivád臎li pohledy na拧ich brat艡í a sester. Je to vým臎na pohled暖. V prvním p艡ípad臎 jsme nástroji milosrdenství, v druhém nástroji prost艡edníky p艡ímluvy.
První pohled je pohled Je啪í拧e, který hladí 膷lov臎ka. Je to pohled, který sm臎艡uje shora dol暖, ale nikoli proto, aby soudil, nýbr啪 aby pozvedl ty, kdo jsou na dn臎. Je to pohled plný n臎hy, který se zra膷í v Mariiných o膷ích. A my, kte艡í jsme povoláni p艡edávat tento pohled dál, jsme povinni sní啪it se, soucítit 鈥� toto slovo zd暖raz艌uji: soucit. Nezapomínejme, 啪e Bo啪ím stylem je blízkost, soucit a n臎ha 鈥� a osvojit si 鈥瀟rp臎livou a povzbuzující laskavost Dobrého pastý艡e, který ztracenou ovci nekárá, ale nese ji na ramenou a raduje se z jejího návratu do ov膷ince鈥� (srov. Lk 15,4-7, Kongregace pro klérus, Direktá艡 pro slu啪bu a 啪ivot kn臎啪í, 41). Rád p艡emý拧lím o tom, 啪e B暖h nedoká啪e ukazovat prstem, aby soudil, ale umí podat ruku, aby pozvedl.
Brat艡i, sestry, u膷me se z tohoto pohledu, nenechme uplynout jediný den, ani啪 bychom si vzpomn臎li, kdy jsme ho na sebe p艡ijali, a u膷i艌me ho svým vlastním, abychom byli mu啪i a 啪enami soucitu. Blízkost, soucit, laskavost. Nezapomínejme. Soucítit znamená být nablízku a být vlídní. Otvírejme dve艡e kostel暖 a far, ale p艡edev拧ím dve艡e srdce, abychom svou mírností, laskavostí a vst艡ícností ukázali tvá艡 na拧eho Boha. Ké啪 kdokoli, kdo se k vám p艡iblí啪í, nenajde odstup a odsudek, ale sv臎dectví pokorné radosti, plodn臎j拧í ne啪 jakákoli okázalá schopnost. Ké啪 zran臎ní 啪ivotem najdou bezpe膷ný p艡ístav a p艡ijetí ve va拧em pohledu, povzbuzení ve va拧em objetí, pohlazení ve va拧ich rukou, schopných set艡ít slzy. Ani v mnoha povinnostech ka啪dého dne prosím nedopus钮te, aby vás opustila v艡elost Bo啪ího otcovského a mate艡ského pohledu. A vás kn臎ze, prosím, ve svátosti smí艡ení stále odpou拧t臎jte, odpou拧t臎jte! Bu膹te velkorysí jako B暖h je velkorysý v暖膷i nám. Odpou拧t臎jte! S Bo啪ím odpu拧t臎ním se otevírají mnohé 啪ivotní cesty. Je krásné 拧t臎d艡e rozdávat Bo啪í odpu拧t臎ní, v啪dy, stále, aby skrze milost uvolnilo lidi z pout h艡íchu a osvobodilo je od blokád, vý膷itek sv臎domí, zá拧ti a strachu, proti nim啪 sami nemohou zvít臎zit. Je krásné v ka啪dém v臎ku s ú啪asem znovu objevovat radost z toho, 啪e svátostmi osv臎tlujeme 啪ivot ve 拧钮astných i smutných chvílích a 啪e ve jménu Boha p艡edáváme ne膷ekané nad臎je: jeho blízkost, která ut臎拧uje, jeho soucit, který uzdravuje, jeho n臎hu, která dojímá. Blízkost, soucit, vlídnost. Bu膹te nablízku v拧em, zvlá拧t臎 t臎m k艡ehkým a mén臎 拧钮astným, a nikdy nedopus钮te, aby trpícím chyb臎la va拧e pozorná a diskrétní blízkost. Tak v nich, ale i ve vás poroste víra, která o啪ivuje p艡ítomnost, nad臎je, která se otevírá budoucnosti, a láska, která trvá nav臎ky. Zde je první krok: p艡ineste Je啪í拧暖v pohled svým brat艡ím a sestrám. V 啪ivot臎 existuje jediná situace, kdy je povoleno pohlí啪et na druhého 膷lov臎ka shora: kdy啪 se jej sna啪íme vzít za ruku, abychom jej pozvedli. V jiných situacích se jedná o h艡ích 鈥� pýchu. Pohle膹te na lidi, kte艡í jsou na dn臎 a kte艡í vás 鈥� v臎dom臎 膷i nev臎domky 鈥� 啪ádají, abyste je pozvedli. Berte je za ruku a pozvedn臎te je: je to velmi krásné gesto, které nelze u膷init bez laskavosti.
A pak je tu druhý pohled: pohled mu啪暖 a 啪en, kte艡í se obracejí k Je啪í拧i. Podobn臎 jako Maria, která v Kán臎 p艡ednesla p艡ed Bohem starosti mladých man啪el暖 (srov. Jan 2,3), jste i vy povoláni být hlasem, který se p艡imlouvá za druhé (srov. 艠ím 8,34). Bu膹te mu啪i a 啪enami pro druhé. Pak bude modlitba breviá艡e, ka啪dodenní rozjímání slova, r暖啪enec a ka啪dá dal拧í modlitba 鈥� doporu膷uji zejména adoraci. Trochu jsme pozbyli smyslu pro adoraci, m臎li bychom se k n臎mu vrátit, doporu膷uji vám to. V拧echny tyto modlitby budou pak oplývat tvá艡emi t臎ch, které vám Proz艡etelnost staví do cesty. Budete s sebou nosit jejich o膷i, jejich hlasy, jejich otázky: u eucharistického stolu, p艡ed svatostánkem nebo v tichu svého pokoje, kam Otec vidí (srov. Mt 6,6). Budete je v臎rn臎 opakovat jako p艡ímluvci, jako 鈥瀉nd臎lé na zemi鈥�, poslové, kte艡í v拧echno p艡iná拧ejí 鈥瀙艡ed Hospodinu slávu鈥� (Tb 12,12).
A tuto krátkou meditaci bych rád shrnul tím, 啪e vás upozorním na t艡i Mariina zobrazení, která jsou v této bazilice uctívána. Prvním z nich je velká socha, která stojí na vrcholu baziliky a zobrazuje Marii, jak dr啪í v ruce 啪ehnající Dít臎 Je啪í拧e: Hle, jako Maria p艡iná拧ejme Je啪í拧ovo po啪ehnání a pokoj v拧ude, do ka啪dé rodiny a do ka啪dého srdce. Rozsévejte pokoj! Je to pohled milosrdenství. Druhý obraz je pod námi, v krypt臎: je to Vierge au bouquet, dar od 拧t臎drého laika. I ona nese na jedné ruce Dít臎 Je啪í拧e a ukazuje nám ho, ale v druhé ruce dr啪í místo 啪ezla kytici kv臎tin. Nutí nás to p艡emý拧let o tom, jak nám Maria, vzor církve, p艡edstavuje svého Syna, ale také mu p艡edstavuje nás jako kytici kv臎t暖, v ní啪 je ka啪dý 膷lov臎k jedine膷ný, krásný a vzácný v Otcových o膷ích. Je to pohled p艡ímluvy. P艡ímluva je velice d暖le啪ité. Ten první Mariin pohled byl pohledem milosrdenství, tento je pohledem p艡ímluvným.
A kone膷n臎 t艡etím obrazem je ten, který vidíme zde uprost艡ed, na oltá艡i, a který je nápadný svou nádherou, kterou vyza艡uje. I my, drazí brat艡i a sestry, se stáváme 啪ivým evangeliem v té mí艡e, v jaké ho dáváme, vycházíme ze sebe, odrá啪íme jeho sv臎tlo a krásu pokorným, radostným 啪ivotem, bohatým na apo拧tolskou horlivost. Ké啪 jsou nám v tom pobídkou mnozí misioná艡i, kte艡í se z tohoto vrchu vydali hlásat radostnou zv臎st o Je啪í拧i Kristu do celého sv臎ta.
Drazí, p艡iná拧ejme na拧im brat艡ím Bo啪í pohled, p艡ivád臎jme na拧e 啪íznící bratry k Bohu, 拧i艡me radost z evangelia. Takový je ná拧 啪ivot a je neuv臎艡iteln臎 krásný, navzdory t臎啪kostem a pád暖m i na拧im h艡ích暖m. Modleme se spole膷n臎 k Pann臎 Marii, aby nás provázela a chránila. A vy se, prosím, modlete za m臎.
Modlitba k Notre Dame de la Garde v Marseille
Panno Maria, obracím se k Tob臎 v modlitb臎
k Tob臎, kterou zde nazývám Pannou Marií Strá啪nou.
P艡edstavuje拧 mi svého Syna.
On mi 艡íká: "Zde je tvá matka."
Jsem a chci z暖stat Tvým synem.
Chra艌 zdraví mé du拧e a t臎la
i v拧ech mých blízkých.
Pomoz nám, abychom byli oddáni ví艡e
na拧eho k艡tu
a respektovat v拧e, co
co od nás Tv暖j Syn 啪ádá.
Dej nám, abychom milovali v拧echny ty.
kte艡í nás obklopují.
A钮 na拧e láska vyza艡uje dobrotu
porozum臎ní a shovívavost.
Pomoz nám stále lépe slou啪it na拧im bratr暖m,
podporuj nás v na拧ich zkou拧kách.
Ochra艌uj v拧echny, kdo trpí
na t臎le i na du拧i.
Ó Panno Strá啪ná,
Ó Matko nebes,
obracím se k tob臎 se srdcem dít臎te.
Pros za nás svého Syna Je啪í拧e.
Vypros nám milost, abychom Ho stále více milovali a den ode dne se Mu více podobali.
