Pape? k církvi v Marseille: Bu?te nástroji milosrdenství a prost?edníky p?ímluvy
PAPE? FRANTI?EK
Drazí brat?i a sestry, bon après-midi!
Jsem rád, ?e mohu za?ít svou náv?těvu tím, ?e se s vámi budu sdílet tuto chvíli modlitby. Děkuji kardinálu Jeanu-Marcu Avelinovi za jeho slova na uvítanou a zdravím J. E. mons. Erica de Moulins-Beaufort, své bratry biskupy, otce rektory a vás v?echny, kněze, jáhny a seminaristy, zasvěcené mu?e a ?eny, kte?í v této arcidiecézi velkoryse a s nasazením pracujete na budování civilizace setkání s Bohem a bli?ním. Děkuji vám za va?i p?ítomnost a slu?bu a za va?e modlitby!
Po p?íjezdu do Marseille jsem se p?ipojil k několika velikán?m: svaté Terezii od Dítěte Je?í?e, svatému Karlu de Foucauld, svatému Janu Pavlu II. (Karol Wojtyla nav?tívil Marseille jako mladý kněz v roce 1947, Franti?ek je první novodobý pape?, který město nav?těvuje, pozn. red.) a mnoha dal?ím, kte?í sem p?i?li jako poutníci, aby se svě?ili Panně Marii Strá?kyni, Notre Dame de la Garde. Pod její plá?? vkládáme plody St?edomo?ských setkání spolu s o?ekáváními a nadějemi va?ich srdcí.
V biblickém ?tení nás prorok Sofoniá? nabádal k radosti a d?vě?e a p?ipomínal nám, ?e Hospodin, ná? B?h, není daleko, je zde, blízko nás, aby nás zachránil (srov. 3,17). Je to poselství, které nám svým zp?sobem p?ipomíná historii této baziliky a to, co p?edstavuje. Nebyla toti? zalo?ena na památku nějakého zázraku nebo konkrétního zjevení, ale prostě proto, ?e od 13. století zde, na vrchu La Garde, svatý Bo?í lid hledal a nacházel p?ítomnost Pána o?ima jeho svaté Matky. Proto se sem po staletí chodili modlit obyvatelé Marseille, zejména ti, kte?í se plaví na vlnách St?edozemního mo?e. Svatý Bo?í vě?ící lid ?pomazal“ – pou?iji toto slovo – tuto svatyni, toto místo modlitby. Svatý Bo?í lid, který, jak ?íká koncil, je neomylný in credendo.
Je?tě dnes je Dobrá Matka, Bonne Mère, pro v?echny protagonistkou velmi ně?ného ?k?í?ení pohled?“: na jedné straně Je?í?e, na kterého nám v?dy ukazuje a jeho? láska se odrá?í v jejích o?ích – nejryzej?í Mariino gesto je: ?Udělejte, co vám ?ekne“, kterým ukazuje na Je?í?e, na druhé straně mnoha mu?? a ?en v?ech věkových kategorií a stav?, které shroma??uje a p?ivádí k Bohu, jak jsme si p?ipomněli na za?átku této modlitby, kdy? jsme jí k nohám polo?ili zapálenou svíci. Na k?i?ovatce národ?, kterou je Marseille, bych se tedy s vámi rád zamyslel právě nad tímto k?í?ením pohled?, proto?e se mi zdá, ?e dob?e vyjád?uje mariánský rozměr na?í slu?by. I my, kně?í, jáhni a zasvěcené osoby, jsme toti? povoláni k tomu, abychom lidem dávali pocítit Je?í??v pohled a zároveň abychom k Je?í?i p?iváděli pohledy na?ich brat?í a sester. Je to výměna pohled?. V prvním p?ípadě jsme nástroji milosrdenství, v druhém nástroji prost?edníky p?ímluvy.
První pohled je pohled Je?í?e, který hladí ?lověka. Je to pohled, který smě?uje shora dol?, ale nikoli proto, aby soudil, nýbr? aby pozvedl ty, kdo jsou na dně. Je to pohled plný něhy, který se zra?í v Mariiných o?ích. A my, kte?í jsme povoláni p?edávat tento pohled dál, jsme povinni sní?it se, soucítit – toto slovo zd?razňuji: soucit. Nezapomínejme, ?e Bo?ím stylem je blízkost, soucit a něha – a osvojit si ?trpělivou a povzbuzující laskavost Dobrého pastý?e, který ztracenou ovci nekárá, ale nese ji na ramenou a raduje se z jejího návratu do ov?ince“ (srov. Lk 15,4-7, Kongregace pro klérus, Direktá? pro slu?bu a ?ivot kně?í, 41). Rád p?emý?lím o tom, ?e B?h nedoká?e ukazovat prstem, aby soudil, ale umí podat ruku, aby pozvedl.
Brat?i, sestry, u?me se z tohoto pohledu, nenechme uplynout jediný den, ani? bychom si vzpomněli, kdy jsme ho na sebe p?ijali, a u?iňme ho svým vlastním, abychom byli mu?i a ?enami soucitu. Blízkost, soucit, laskavost. Nezapomínejme. Soucítit znamená být nablízku a být vlídní. Otvírejme dve?e kostel? a far, ale p?edev?ím dve?e srdce, abychom svou mírností, laskavostí a vst?ícností ukázali tvá? na?eho Boha. Ké? kdokoli, kdo se k vám p?iblí?í, nenajde odstup a odsudek, ale svědectví pokorné radosti, plodněj?í ne? jakákoli okázalá schopnost. Ké? zranění ?ivotem najdou bezpe?ný p?ístav a p?ijetí ve va?em pohledu, povzbuzení ve va?em objetí, pohlazení ve va?ich rukou, schopných set?ít slzy. Ani v mnoha povinnostech ka?dého dne prosím nedopus?te, aby vás opustila v?elost Bo?ího otcovského a mate?ského pohledu. A vás kněze, prosím, ve svátosti smí?ení stále odpou?tějte, odpou?tějte! Bu?te velkorysí jako B?h je velkorysý v??i nám. Odpou?tějte! S Bo?ím odpu?těním se otevírají mnohé ?ivotní cesty. Je krásné ?těd?e rozdávat Bo?í odpu?tění, v?dy, stále, aby skrze milost uvolnilo lidi z pout h?íchu a osvobodilo je od blokád, vý?itek svědomí, zá?ti a strachu, proti nim? sami nemohou zvítězit. Je krásné v ka?dém věku s ú?asem znovu objevovat radost z toho, ?e svátostmi osvětlujeme ?ivot ve ??astných i smutných chvílích a ?e ve jménu Boha p?edáváme ne?ekané naděje: jeho blízkost, která utě?uje, jeho soucit, který uzdravuje, jeho něhu, která dojímá. Blízkost, soucit, vlídnost. Bu?te nablízku v?em, zvlá?tě těm k?ehkým a méně ??astným, a nikdy nedopus?te, aby trpícím chyběla va?e pozorná a diskrétní blízkost. Tak v nich, ale i ve vás poroste víra, která o?ivuje p?ítomnost, naděje, která se otevírá budoucnosti, a láska, která trvá navěky. Zde je první krok: p?ineste Je?í??v pohled svým brat?ím a sestrám. V ?ivotě existuje jediná situace, kdy je povoleno pohlí?et na druhého ?lověka shora: kdy? se jej sna?íme vzít za ruku, abychom jej pozvedli. V jiných situacích se jedná o h?ích – pýchu. Pohle?te na lidi, kte?í jsou na dně a kte?í vás – vědomě ?i nevědomky – ?ádají, abyste je pozvedli. Berte je za ruku a pozvedněte je: je to velmi krásné gesto, které nelze u?init bez laskavosti.
A pak je tu druhý pohled: pohled mu?? a ?en, kte?í se obracejí k Je?í?i. Podobně jako Maria, která v Káně p?ednesla p?ed Bohem starosti mladých man?el? (srov. Jan 2,3), jste i vy povoláni být hlasem, který se p?imlouvá za druhé (srov. ?ím 8,34). Bu?te mu?i a ?enami pro druhé. Pak bude modlitba breviá?e, ka?dodenní rozjímání slova, r??enec a ka?dá dal?í modlitba – doporu?uji zejména adoraci. Trochu jsme pozbyli smyslu pro adoraci, měli bychom se k němu vrátit, doporu?uji vám to. V?echny tyto modlitby budou pak oplývat tvá?emi těch, které vám Proz?etelnost staví do cesty. Budete s sebou nosit jejich o?i, jejich hlasy, jejich otázky: u eucharistického stolu, p?ed svatostánkem nebo v tichu svého pokoje, kam Otec vidí (srov. Mt 6,6). Budete je věrně opakovat jako p?ímluvci, jako ?andělé na zemi“, poslové, kte?í v?echno p?iná?ejí ?p?ed Hospodinu slávu“ (Tb 12,12).
A tuto krátkou meditaci bych rád shrnul tím, ?e vás upozorním na t?i Mariina zobrazení, která jsou v této bazilice uctívána. Prvním z nich je velká socha, která stojí na vrcholu baziliky a zobrazuje Marii, jak dr?í v ruce ?ehnající Dítě Je?í?e: Hle, jako Maria p?iná?ejme Je?í?ovo po?ehnání a pokoj v?ude, do ka?dé rodiny a do ka?dého srdce. Rozsévejte pokoj! Je to pohled milosrdenství. Druhý obraz je pod námi, v kryptě: je to Vierge au bouquet, dar od ?tědrého laika. I ona nese na jedné ruce Dítě Je?í?e a ukazuje nám ho, ale v druhé ruce dr?í místo ?ezla kytici květin. Nutí nás to p?emý?let o tom, jak nám Maria, vzor církve, p?edstavuje svého Syna, ale také mu p?edstavuje nás jako kytici květ?, v ní? je ka?dý ?lověk jedine?ný, krásný a vzácný v Otcových o?ích. Je to pohled p?ímluvy. P?ímluva je velice d?le?ité. Ten první Mariin pohled byl pohledem milosrdenství, tento je pohledem p?ímluvným.
A kone?ně t?etím obrazem je ten, který vidíme zde uprost?ed, na oltá?i, a který je nápadný svou nádherou, kterou vyza?uje. I my, drazí brat?i a sestry, se stáváme ?ivým evangeliem v té mí?e, v jaké ho dáváme, vycházíme ze sebe, odrá?íme jeho světlo a krásu pokorným, radostným ?ivotem, bohatým na apo?tolskou horlivost. Ké? jsou nám v tom pobídkou mnozí misioná?i, kte?í se z tohoto vrchu vydali hlásat radostnou zvěst o Je?í?i Kristu do celého světa.
Drazí, p?iná?ejme na?im brat?ím Bo?í pohled, p?ivádějme na?e ?íznící bratry k Bohu, ?i?me radost z evangelia. Takový je ná? ?ivot a je neuvě?itelně krásný, navzdory tě?kostem a pád?m i na?im h?ích?m. Modleme se spole?ně k Panně Marii, aby nás provázela a chránila. A vy se, prosím, modlete za mě.
Modlitba k Notre Dame de la Garde v Marseille
Panno Maria, obracím se k Tobě v modlitbě
k Tobě, kterou zde nazývám Pannou Marií Strá?nou.
P?edstavuje? mi svého Syna.
On mi ?íká: "Zde je tvá matka."
Jsem a chci z?stat Tvým synem.
Chraň zdraví mé du?e a těla
i v?ech mých blízkých.
Pomoz nám, abychom byli oddáni ví?e
na?eho k?tu
a respektovat v?e, co
co od nás Tv?j Syn ?ádá.
Dej nám, abychom milovali v?echny ty.
kte?í nás obklopují.
A? na?e láska vyza?uje dobrotu
porozumění a shovívavost.
Pomoz nám stále lépe slou?it na?im bratr?m,
podporuj nás v na?ich zkou?kách.
Ochraňuj v?echny, kdo trpí
na těle i na du?i.
Ó Panno Strá?ná,
Ó Matko nebes,
obracím se k tobě se srdcem dítěte.
Pros za nás svého Syna Je?í?e.
Vypros nám milost, abychom Ho stále více milovali a den ode dne se Mu více podobali.
