蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

鈥濸ane, je dob艡e, 啪e jsme tady鈥� (Mt 17,4). Tato slova, která apo拧tol Petr 艡ekl Je啪í拧ovi na ho艡e Prom臎n臎ní, chceme po t臎chto intenzivních dnech p艡ijmout za svá i my. Je krásné, co jsme pro啪ili s Je啪í拧em, co jsme pro啪ívali spole膷n臎, a je krásné, jak jsme se modlili. S velikou radostí v srdci. A proto se m暖啪eme sami sebe ptát: co si odneseme zp臎t do údolí v拧edních dn暖?

Rád bych na tuto otázku odpov臎d臎l t艡emi slovesy podle evangelia, které jsme sly拧eli: zá艡it, poslouchat a nebát se. Co si s sebou odná拧íme? Odpovídám t臎mito t艡emi slovy: zá艡it, poslouchat a nebát se.

První: zá艡it. Je啪í拧 se prom臎nil. Evangelium 艡íká: 鈥瀓eho tvá艡 zazá艡ila jako slunce鈥� (Mt 17,2). Práv臎 oznámil své umu膷ení a smrt na k艡í啪i, 膷ím啪 rozbil p艡edstavu mocného a sv臎tského Mesiá拧e a zma艡il o膷ekávání u膷edník暖. Nyní, aby jim pomohl p艡ijmout Bo啪í plán pro ka啪dého z nás, bere Je啪í拧 t艡i z nich 鈥� Petra, Jakuba a Jana, vede je na horu a prom臎艌uje se (p艡ed nimi). Tato 鈥瀞v臎telná láze艌鈥� je p艡ipravuje na pa拧ijovou noc.

Záv臎re膷ná m拧e Sv臎tových dní mláde啪e

P艡átelé, drazí mladí lidé, dnes také pot艡ebujeme trochu sv臎tla, záblesk sv臎tla, dodávající nad臎ji, abychom mohli 膷elit mnoha temnotám, které na nás v 啪ivot臎 doléhají, mnoha ka啪dodenním porá啪kám, abychom se jim postavili 膷elem ve sv臎tle Je啪í拧ova Zmrtvýchvstání. Nebo钮 On je sv臎tlo, které nezapadá, on je sv臎tlo, které zá艡í i v noci. 鈥濶á拧 B暖h nám dop艡ál, 啪e se na拧e o膷i rozjasnily/rozzá艡ily鈥� (Ez 9,8), 艡íká kn臎z Ezdrá拧. Ná拧 B暖h rozjas艌uje ná拧 pohled, na拧e srdce, na拧i mysl, na拧i v暖li k tomu, abychom v 啪ivot臎 n臎co vykonali. Stále s Pánovým sv臎tlem.

Cht臎l bych vám ale 艡íct: Nezá艡íme tehdy, kdy啪 se postavíme do sv臎tla reflektor暖, nikoli, ty oslepují, takto nezá艡íme. Nezá艡íme, kdy啪 vystavujeme dokonalý, uspo艡ádaný a p臎kn臎 upravený obraz, i kdy啪 se takto cítíme silní a úsp臎拧ní. Ne. Jsme prosyceni sv臎tlem, zá艡íme, kdy啪 p艡ijmeme Je啪í拧e a nau膷íme se milovat jako on. Milovat jako Je啪í拧: takto se rozjasníme, to nás p艡ivádí k tomu, abychom byli dílem lásky. P艡ítelkyn臎, p艡íteli, neklam sám sebe 鈥� a啪 vykoná拧 skutky lásky, toho dne se stane拧 sv臎tlem. Kdy啪 namísto konání skutk暖 lásky navenek hledí拧 sám na sebe, jako sobec, tehdy sv臎tlo pohasíná.

Pr暖vod s ob臎tními dary

Druhým slovesem je poslouchat. Na ho艡e u膷edníky zahalil sv臎tlý oblak. Co zazn臎lo z tohoto oblaku, v n臎m啪 byl Otec? 鈥濸oslouchejte ho鈥�. 鈥濼o je m暖j milovaný Syn鈥�. 鈥濸oslouchejte ho鈥�. V tom je v拧echno: V拧e, co se má v k艡es钮anském 啪ivot臎 ud臎lat, spo膷ívá v tomto slov臎: Poslouchejte ho. Naslouchat Je啪í拧i, v tom spo膷ívá celé tajemství. Naslouchat, co ti Je啪í拧 艡íká. 鈥濶evím, co mi 艡íká鈥�. 鈥濾ezmi evangelium a 膷ti to, co Je啪í拧 艡íká, a to, co ti 艡íká tvé srdce鈥�, proto啪e on má pro nás slova v臎膷ného 啪ivota a zjevuje, 啪e B暖h je Otec. Zjevuje nám tuto lásku, nazna膷uje nám cestu lásky. Naslouchejte Je啪í拧i, proto啪e sami se 鈥� by钮 v dobré v暖li 鈥� vydáváme zdánlivými cestami lásky, které se nakonec vyjeví jako sobectví, p艡evle膷ené za lásku. Dávejte pozor na toto sobectví maskované láskou. Naslouchej mu, proto啪e ti 艡ekne, jaká je cesta lásky. Naslouchat, zá艡it 鈥� první slovo 鈥� být sv臎tlem, naslouchat, abyste se nevydali 拧patným sm臎rem.

Kone膷n臎 t艡etí slovo: nebát se. Nem臎jte strach. Slovo, které se v Bibli 膷asto opakuje, které 膷teme v evangeliích: Nebojte se. Bylo to poslední slovo, které Je啪í拧 ve chvíli Prom臎n臎ní 艡ekl u膷edník暖m: Nebojte se.

Pape啪ské pódium v parku Tejo

Vám, mladí lidé, kte艡í jste pro啪ili tuto radost (málem jsem 艡ekl tuto slávu 鈥� ale toto na拧e setkání bylo také druhem slávy), Vám, kte艡í máte velké sny, ale 膷asto vám je zastírá strach, 啪e se neuskute膷ní; vám, kte艡í si n臎kdy myslíte, 啪e neobstojíte a n臎kdy se vás zmoc艌uje pesimismus; vám, mladí lidé, kte艡í jste v této dob臎 pokou拧eni malomyslností, tím, 啪e snad sami sebe hodnotíte jako neúsp臎拧né, nebo tím, 啪e se sna啪íte skrýt svou bolest tím, 啪e ji maskujete úsm臎vem; vám, mladí lidé, kte艡í chcete zm臎nit sv臎t 鈥� a je dob艡e, 啪e ho chcete zm臎nit a chcete bojovat za spravedlnost a mír; vám, mladí lidé, kte艡í do 啪ivota vkládáte úsilí a fantazii, ale cítíte, 啪e to nesta膷í; vám, mladí lidé, které církev a sv臎t pot艡ebují jako zem臎 pot艡ebuje dé拧钮; vám, mladí lidé, kte艡í jste p艡ítomností a budoucností; ano, práv臎 vám, mladí lidé, dnes (Je啪í拧) 艡íká 鈥濶ebojte se!鈥�. 鈥濶ebojte se!鈥�.

V krátké chvilce ticha, a钮 si ka啪dý sám v sob臎, ve svém srdci, tato slova zopakuje: 鈥濶ebojte se!鈥�.

Drazí mladí lidé, rád bych se ka啪dému z vás podíval do o膷í a 艡ekl vám: Nebojte se! Nebojte se! 艠eknu vám ale n臎co mnohem krásn臎j拧ího. U啪 nikoli já, ale sám Je啪í拧 na vás nyní hledí, pohlí啪í na vás. Zná vás, zná srdce ka啪dého z vás, zná 啪ivot ka啪dého z vás, zná radosti, smutek, úsp臎chy a selhání, zná va拧e srdce. A dnes vám v Lisabonu, o t臎chto Sv臎tových dnech mláde啪e 艡íká: Nebojte se, nebojte se, dodejte si odvahy, nebojte se.

P艡elo啪il P. Vladimír Málek

Záv臎re膷ná m拧e Sv臎tových dní mláde啪e