Pape? p?i m?i 厂惫ě迟ov?ch dní mláde?e: Nezá?íme ve světle ramp, ale kdy? milujeme jako Je?í?
PAPE? FRANTI?EK
?Pane, je dob?e, ?e jsme tady“ (Mt 17,4). Tato slova, která apo?tol Petr ?ekl Je?í?ovi na ho?e Proměnění, chceme po těchto intenzivních dnech p?ijmout za svá i my. Je krásné, co jsme pro?ili s Je?í?em, co jsme pro?ívali spole?ně, a je krásné, jak jsme se modlili. S velikou radostí v srdci. A proto se m??eme sami sebe ptát: co si odneseme zpět do údolí v?edních dn??
Rád bych na tuto otázku odpověděl t?emi slovesy podle evangelia, které jsme sly?eli: zá?it, poslouchat a nebát se. Co si s sebou odná?íme? Odpovídám těmito t?emi slovy: zá?it, poslouchat a nebát se.
První: zá?it. Je?í? se proměnil. Evangelium ?íká: ?jeho tvá? zazá?ila jako slunce“ (Mt 17,2). Právě oznámil své umu?ení a smrt na k?í?i, ?ím? rozbil p?edstavu mocného a světského Mesiá?e a zma?il o?ekávání u?edník?. Nyní, aby jim pomohl p?ijmout Bo?í plán pro ka?dého z nás, bere Je?í? t?i z nich – Petra, Jakuba a Jana, vede je na horu a proměňuje se (p?ed nimi). Tato ?světelná lázeň“ je p?ipravuje na pa?ijovou noc.
P?átelé, drazí mladí lidé, dnes také pot?ebujeme trochu světla, záblesk světla, dodávající naději, abychom mohli ?elit mnoha temnotám, které na nás v ?ivotě doléhají, mnoha ka?dodenním porá?kám, abychom se jim postavili ?elem ve světle Je?í?ova Zmrtvýchvstání. Nebo? On je světlo, které nezapadá, on je světlo, které zá?í i v noci. ?Ná? B?h nám dop?ál, ?e se na?e o?i rozjasnily/rozzá?ily“ (Ez 9,8), ?íká kněz Ezdrá?. Ná? B?h rozjasňuje ná? pohled, na?e srdce, na?i mysl, na?i v?li k tomu, abychom v ?ivotě něco vykonali. Stále s Pánovým světlem.
Chtěl bych vám ale ?íct: Nezá?íme tehdy, kdy? se postavíme do světla reflektor?, nikoli, ty oslepují, takto nezá?íme. Nezá?íme, kdy? vystavujeme dokonalý, uspo?ádaný a pěkně upravený obraz, i kdy? se takto cítíme silní a úspě?ní. Ne. Jsme prosyceni světlem, zá?íme, kdy? p?ijmeme Je?í?e a nau?íme se milovat jako on. Milovat jako Je?í?: takto se rozjasníme, to nás p?ivádí k tomu, abychom byli dílem lásky. P?ítelkyně, p?íteli, neklam sám sebe – a? vykoná? skutky lásky, toho dne se stane? světlem. Kdy? namísto konání skutk? lásky navenek hledí? sám na sebe, jako sobec, tehdy světlo pohasíná.
Druhým slovesem je poslouchat. Na ho?e u?edníky zahalil světlý oblak. Co zaznělo z tohoto oblaku, v něm? byl Otec? ?Poslouchejte ho“. ?To je m?j milovaný Syn“. ?Poslouchejte ho“. V tom je v?echno: V?e, co se má v k?es?anském ?ivotě udělat, spo?ívá v tomto slově: Poslouchejte ho. Naslouchat Je?í?i, v tom spo?ívá celé tajemství. Naslouchat, co ti Je?í? ?íká. ?Nevím, co mi ?íká“. ?Vezmi evangelium a ?ti to, co Je?í? ?íká, a to, co ti ?íká tvé srdce“, proto?e on má pro nás slova vě?ného ?ivota a zjevuje, ?e B?h je Otec. Zjevuje nám tuto lásku, nazna?uje nám cestu lásky. Naslouchejte Je?í?i, proto?e sami se – by? v dobré v?li – vydáváme zdánlivými cestami lásky, které se nakonec vyjeví jako sobectví, p?evle?ené za lásku. Dávejte pozor na toto sobectví maskované láskou. Naslouchej mu, proto?e ti ?ekne, jaká je cesta lásky. Naslouchat, zá?it – první slovo – být světlem, naslouchat, abyste se nevydali ?patným směrem.
Kone?ně t?etí slovo: nebát se. Nemějte strach. Slovo, které se v Bibli ?asto opakuje, které ?teme v evangeliích: Nebojte se. Bylo to poslední slovo, které Je?í? ve chvíli Proměnění ?ekl u?edník?m: Nebojte se.
Vám, mladí lidé, kte?í jste pro?ili tuto radost (málem jsem ?ekl tuto slávu – ale toto na?e setkání bylo také druhem slávy), Vám, kte?í máte velké sny, ale ?asto vám je zastírá strach, ?e se neuskute?ní; vám, kte?í si někdy myslíte, ?e neobstojíte a někdy se vás zmocňuje pesimismus; vám, mladí lidé, kte?í jste v této době pokou?eni malomyslností, tím, ?e snad sami sebe hodnotíte jako neúspě?né, nebo tím, ?e se sna?íte skrýt svou bolest tím, ?e ji maskujete úsměvem; vám, mladí lidé, kte?í chcete změnit svět – a je dob?e, ?e ho chcete změnit a chcete bojovat za spravedlnost a mír; vám, mladí lidé, kte?í do ?ivota vkládáte úsilí a fantazii, ale cítíte, ?e to nesta?í; vám, mladí lidé, které církev a svět pot?ebují jako země pot?ebuje dé??; vám, mladí lidé, kte?í jste p?ítomností a budoucností; ano, právě vám, mladí lidé, dnes (Je?í?) ?íká ?Nebojte se!“. ?Nebojte se!“.
V krátké chvilce ticha, a? si ka?dý sám v sobě, ve svém srdci, tato slova zopakuje: ?Nebojte se!“.
Drazí mladí lidé, rád bych se ka?dému z vás podíval do o?í a ?ekl vám: Nebojte se! Nebojte se! ?eknu vám ale něco mnohem krásněj?ího. U? nikoli já, ale sám Je?í? na vás nyní hledí, pohlí?í na vás. Zná vás, zná srdce ka?dého z vás, zná ?ivot ka?dého z vás, zná radosti, smutek, úspěchy a selhání, zná va?e srdce. A dnes vám v Lisabonu, o těchto 厂惫ě迟ových dnech mláde?e ?íká: Nebojte se, nebojte se, dodejte si odvahy, nebojte se.
P?elo?il P. Vladimír Málek