Papež vystoupil na setkání nadace Scholas Occurrentes, věnovanému vzdělávání a ekologii
Salvatore Cernuzio – Pope
Možnost cesty do Argentiny („snad příští rok, uvidíme, jestli to půjde“); odsouzení šikany, která „ničí“ život; výzva k úctě ke každému člověku „takovému, jaký je, v jeho „autenticitě“; nebezpečí „polovzdělanosti“ mnoha dětí, které nedokončí školu, a znepokojení nad šířením pornografie a „komercializací lásky“, jejíž obětí jsou zejména dospívající. Dále vzpomínka na dopoledne strávená u prarodičů v Buenos Aires, kde se „učil hodnotám“, a povzbuzení, aby z krizí člověk nikdy nevycházel sám, ale vždy v doprovodu.
Takto papež František odpovídá na otázky mladých i starších lidí z Latinské Ameriky, USA, Evropy a kolumbijské Amazonie, kteří jsou členy rozsáhlé sítě Scholas Occurrentes, organizace založené v roce 2001 v Argentině jako kulturní odpověď na politickou, ekonomickou a sociální krizi v této zemi a posléze rozšířené po celém světě, zejména v nejchudších oblastech, díky přispění tehdejšího buenosaireského arcibiskupa, Jorgeho Maria Bergoglia. Síť Scholas, která se mezitím stala papežskou nadací, nyní slaví deset let trvání a při této příležitosti uspořádala v Římě kongres na téma „Ekologická a vzdělávací města“ za účasti padesáti latinskoamerických a evropských starostů. Akce skončila ve čtvrtek 25. května večer setkáním v římském institutu Augustinianum, jen pár metrů od chrámu svatého Petra, za přítomnosti papeže Františka, který se jako vždy při akcích Scholas účastní dialogů, prokládaných momenty hudby a zpěvu, videí, pozdravů a výměny dárků. A překvapivě se uskutečnilo živé spojení s domovem pro seniory v Granadě, jedním z míst, kde hnutí Scholas realizuje celosvětový program „Být spolu“, který začal během pandemie.
Cesta do Argentiny?
Papež přijíždí do římského institutu Augustinianum kolem půl páté odpoledne, téměř hodinu po plánovaném čase, po několika soukromých schůzkách v téže budově. Vjíždí na invalidním vozíku bočním vchodem do sálu, kde jej očekávají starostové, velvyslanci, umělci, sportovci, influenceři, podnikatelé (například majitelé supermarketů Piccolo nebo Yamamay) a přátelé Scholas. František se usmívá, děkuje, tleská. Pak hovoří s mladou Argentinkou prostřednictvím videospojení a španělsky odpovídá na otázku, zda navštíví svou rodnou zemi: „Mám v úmyslu jet příští rok, uvidíme, jestli to půjde“, odpovídá František.
Mimořádná situace ve vzdělávání
Papežova odpověď na téma nedostatků ve vzdělávání a potřeby Paktu o výchově a vzdělávání, k němuž dlouhodobě vyzývá v každé zemi, je delší a výmluvnější. „Kolik mladých lidí dnes nemá možnost získat úplné vzdělání. Kolikrát kvůli nedostatku sexuální výchovy skončíme u komercionalizace lásky a láska se nemá komercionalizovat a mladí lidé nemají být zneužíváni...“.
„Vzdělávejte mladé lidi“, zní proto naléhavá papežova výzva, který hovoří o povinnosti rodičů a celé společnosti, protože děti, které nedokončí školu, jsou pro společnost zátěží.
Jiná dívka se prostřednictvím obrazovky ptá papeže, co má dělat, aby překonala krizi ve své zemi; další se ptají na homofobii, rasismus, šikanu. Především šikana „je velmi vážná a ničí životy“, říká papež František. „Každý muž, každá žena, každý chlapec, každá dívka má povinnost být autentický a právo být respektován“, dodává. Jde o slovo „autenticita“, které „se hodně používá, ale není správně chápáno“, vysvětluje.
Papež pak rozšiřuje svůj pohled na krize, které postihují svět, a stejně jako v nejtěžších chvílích pandemie opakuje: „Krizi musíte identifikovat a doprovázet, abyste z ní vyšli. Z konfliktu nevycházíte, ten je uzavřený; z krize ano, a to za dvou podmínek: za prvé, z krize nevycházíte sami, ale v doprovodu. Za druhé, z krize nevycházíte stejní jako na jejím začátku: buď vyjdete lepší, nebo horší“.
Maradonův dres jako dárek
Mezi mnoha dary dostal papež také dres fotbalového klubu z Neapole. Předal ho prezident týmu Aurelio De Laurentiis, který hned ukázal na číslo 10, číslo Armanda Maradony, nezapomenutelného šampiona, Argentince stejně jako papež. Papež František zvedne míč, který mu fotbalista podal, a pozdraví arcibiskupa neapolské arcidiecéze Mimma Battagliu, který uvedl: „V Neapoli postupujeme s Paktem o výchově zejména v nejtěžších čtvrtích. Sami jako církev můžeme udělat jen málo, pokud se však spojíme s ostatními, je možné postavit mladé lidi do středu pozornosti. A také jim pomoci snít, a to pomocí pravdy, protože pravda hýbe sny“.
Vzpomínka na papežovy prarodiče v Buenos Aires
Papež pak hovoří o snech a zaměřuje se na jemu blízké téma starých lidí, prarodičů. Mluví o svých vlastních kořenech, o prarodičích, s nimiž trávil celá dopoledne v Buenos Aires: „Měl jsem tu milost, že jsem měl prarodiče naživu až do svého vysokého věku, první dědeček zemřel v mých šestnácti letech. Druhý, když jsem byl již biskupem...... Jsme přistěhovalci a moji prarodiče z otcovy strany bydleli pár metrů od našeho domu. Babička mě k sobě brávala, aby se moje matka mohla věnovat mladším sourozencům. Bylo nás pět... Trávil jsem čas s prarodiči, poslouchal jejich řeč, učil se. S nimi jsem vedl nejhlubší dialogy, jako dítě jsem jim naslouchal, tam jsem se naučil hodnotám“.
Význam kořenů
Papež ve svých 86 letech na tyto chvíle nezapomíná. „Vždycky je tu pocit, že se musíme vrátit ke kořenům“, říká. „Společnost se ničí, když se spojení mezi kořenem a kmenem přeruší, když vyschne Pokud nečerpáme mízu z kořenů, vyschneme“. Proto František naléhá, aby staří lidé neumírali osamoceně, a vzpomíná na dobu, kdy jako biskup navštěvoval domovy důchodců a ošetřovatelé vyprávěli o starých lidech, které jejich příbuzní nechávali celé měsíce samotné. „Vztah mezi starými a mladými lidmi je přirozený. Společnost, která se o tento vztah nestará, se ideologizuje“, varuje František. „Některé části společnosti starší lidi raději skrývají, ačkoli by bylo nutné učit se z jejich „sabiduría“, moudrosti“. Proto František mladým lidem poradil: „Seniory je třeba chránit, neboť mají co říci a předat, a je třeba, aby za nimi mladí lidé přicházeli.“
