Papež k latinskoamerickým katolickým univerzitám: Rozšiřte svůj pohled a neuzavírejte se do ideologií
Sebastian Samson Ferrari – Pope
Přispívat k formulování veřejných politických opatření týkajících se vzdělávání, a to jak na národní, tak zejména na nadnárodní úrovni. To je jeden z cílů Organizace katolických univerzit Latinské Ameriky a Karibiku (ODUCAL), s jejímiž členy se papež František setkal dnes, ve čtvrtek 4. května.
Ve svém projevu proneseném ve španělštině papež František poděkoval kardinálu José Tolentinovi de Mendonça, prefektovi Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, za milá slova, která mu adresoval, a pozdravil předsedu Organizace katolických univerzit Latinské Ameriky a Karibiku, ing. Rodolfa Gallo Cornejo, a viceprezidenty subregionů And, Mexika, Střední Ameriky a Karibiku a Jižního kuželu (jižní části Jižní Ameriky). Setkání s papežem je součástí oslav 70. výročí vzniku této instituce.
Římský biskup připomněl, že tuto organizaci, kterou v Chile založil mons. Alfredo Silva Santiago, arcibiskup diecéze Concepción, s podporou dalších univerzit, tvoří 115 univerzit, což v současné době představuje 1 500 000 studentů, více než 110 000 profesorů a více než 5000 akademických programů na různých úrovních. Je největší organizací v rámci Mezinárodní federace katolických univerzit. „To znamená, že se tato organizace těší solidnosti ve své akademické práci a zároveň má v rukou velkou odpovědnost, a to jak v současnosti, tak v budoucnosti Latinské Ameriky“, vyzdvihl papež.
Nepropadat panice tváří v tvář chaosu
Při pohledu na realitu latinskoamerického kontinentu Petrův nástupce uvedl, že „chudoba a nerovnost jsou bolestí, která se spíše prohlubuje, než aby se zmírňovala“.
„Zdá se, že pandemie a její důsledky, zhoršený politický, ekonomický a vojenský globální kontext, stejně jako ideologická polarizace, zavírají dveře rozvojovému úsilí a touze po osvobození“, řekl. Současná krize, pokračoval, „je nejen příležitostí k tomu, jak konstatovat vyčerpání systémů a ekonomických modelů, ale také příležitostí k tomu, jak překonat předsudky, které sytí ideologickou, emocionální, politickou, genderovou a kulturní polarizaci a vyloučení“. V každém případě František doporučil nebát se tváří v tvář „chaosu“, protože právě z něj Bůh vytváří svá nejkrásnější a nejtvořivější díla.
Univerzity a katolicismus
Bergoglio věnoval důležitou část svého projevu úvahám o pojmech „univerzita“ a „katolická“ a poukázal na výraz „katolický“, který odkazuje na harmonii. Úkolem organizace nesoucí takovéto jméno je podle papeže „přispívat k formování katolických myslí, schopných sledovat nejen předmět svého zájmu. Mimořádně přesný a soustředěný pohled totiž brání pružnosti a podněcuje vyřazování. Má sice přesnost radaru, ale uniká mu celkový obraz“, řekl.
Na druhé straně František zdůraznil, že „být katolíkem znamená mít panoramatický pohled na tajemství Krista a světa, na tajemství muže a ženy“, a prohlásil, že je třeba „mysli, srdce a rukou, které jsou na úrovni panoramatu skutečnosti, nikoliv úzkoprsosti ideologií“. Papež navrhl příklad katolického pohledu, když se odvolal na začátek konstituce Gaudium et spes, kterou II. vatikánský koncil věnoval současnému světu, a potvrdil, že „radosti a naděje, bolesti a úzkosti lidí naší doby, zejména chudých a trpících, jsou zároveň radostmi a nadějemi, bolestmi a úzkostmi Kristových učedníků“ (č. 1).
Tento dokument, poznamenal František, „k nám promlouvá o lidském životě 'katolicky', nikoliv selektivně“. To znamená, že „se zabývá celým existenčním stavem, a nikoli jen jednou jeho částí, tou šťastnou nebo bolestnou, protože ve všech přebývá Boží sláva“. Svatý otec je přesvědčen, že „katolicita mysli, srdce a rukou, podporovaná latinskoamerickými univerzitami a jejich sdružením, může rozhodujícím způsobem přispět k uzdravení bolestných ran, které dnes uráží jejich milovanou Latinskou Ameriku, kde bohatí bohatnou a chudí chudnou“.
František je požádal, aby v Latinské Americe živili oheň zažehnutý Bohem, a řekl, že jim v tom pomůže i Globální pakt pro vzdělávání, který svěřil tehdejší Kongregaci pro katolickou výchovu a nyní novému Dikasteriu pro kulturu a vzdělávání. Svatý otec se podělil o svou radost z toho, že mnohé univerzity koordinované jejich sdružením i sdružení samotné energicky prosazují myšlenky a projekty inspirované Paktem globálního vzdělávání, vyzval je, aby v tom pokračovaly, a dal najevo, že je krásné, když univerzity mají poslání. „Katolická univerzita má být misionářská, to znamená s otevřenými dveřmi do okolního světa, protože poslání je inspirací, impulsem, úsilím a odměnou celé církve“, prohlásil.
Poslání univerzity: vychovávat sociální básníky a choreografy
Podle papeže je úkolem univerzity vychovávat muže a ženy, kteří „tím, že se dobře naučí gramatiku a slovník lidskosti, mají jiskru, která nám umožňuje představit si nevídané“. Má také vychovávat „muže a ženy, kteří si v lidech představují tanec, kde každý přispívá k půvabu celkového pohybu a nikdo není vyřazován.“ A kdyby měl František přeložit slovo „misie“ v akademickém světě, přiznal, že by použil slovo „výzkum“, protože výzkumník „má misionářskou mysl a srdce. Nespokojí se s tím, co má, ale vydává se na cestu hledání“.
„Misionář zná radost z evangelia a nemůže se dočkat, až ji zakusí také druzí. Proto opouští hájemství svého přesvědčení a zvyklostí a vydává se do neprobádaných míst. Zná evangelium, ale neví, jaké ovoce přinese v cizí zemi. Právě napětí mezi věděním a nevědomostí ho žene vpřed a chrání ho před domněnkou, že ví všechno. Nechává se překvapit tím, co pozná. Proto misionář miluje vzájemnost: učí a učí se v přesvědčení, že každý má co naučit“, vysvětloval František.
Stejně tak badatel, „pokud není ochoten vyjít ven a učit se, vzdává se úžasu z poznání a zmrzačí svou vlastní inteligenci. Je velmi smutné, když se najdou intelektuálové, muži a ženy s velkou, ale chromou inteligencí. Kéž by se vaše pracoviště, jako jednotlivé akademické instituce i jako síť katolických univerzit, stalo centrem výzkumu ceněným po celém světě. Tímto způsobem bude také formovat misionářské mysli“, popřál papež svým hostům na závěr.
