蜜桃交友

Jana Gruberová – Pope

Pape? Franti?ek je dob?e obeznámen s italským prost?edím Comunione e Liberazione – jako kardinál p?i svých náv?těvách ?íma docházel bi?movat do kostela sv. Vav?ince za hradbami, kde slou?il don Giacomo Tantardini, jeden z p?edstavitel? tohoto hnutí, a Bergogli?v dobrý p?ítel, jak pape? p?iznává v  i ve vzpomínce na tohoto kněze po jeho smrti (2012) v ?asopise 30giorni. Také p?i dne?ní audienci se Franti?ek zmínil o meditaci nad některými spisy zakladatele hnutí, dona Giussaniho, které na něj jako na mladého kněze zap?sobily, a vyjád?il vdě?nost za obdr?ené dobro i ze svého nyněj?ího postavení pastý?e v?eobecné církve.

Zároveň ov?em analyzoval obtí?ná léta, jimi? po zakladatelově úmrtí hnutí prochází:

?P?echodná období, kdy zakladatel ji? není fyzicky p?ítomen, nejsou v?bec jednoduchá. V historii se s tím setkalo mnoho katolických sdru?ení. Nechyběly vá?né problémy, rozdělení a jistě i ochuzení tak významného církevního hnutí, jakým je Comunione e liberazione, od něho? si církev i já sám slibujeme více, mnohem více. Doba krize je dobou rekapitulace va?ich mimo?ádných dějin lásky, kultury a misie; je dobou kritického rozli?ování toho, co omezovalo plodný potenciál charismatu otce Giussaniho; je dobou obnovy a misijního znovuzrození ve světle sou?asného momentu církve, jako? i pot?eb, utrpení a nadějí sou?asného lidstva. Krize nás nutí r?st. Neměla by se omezovat na konflikt, který ni?í“.

Franti?ek dále mluvil o otci Giussanim jako o charismatickém mu?i, který, jako patnáctiletý chlapec, ?byl ohromen objevem Kristova tajemství“. A citoval slova tehdej?ího kardinála Ratzingera, která pronesl na Giussaniho poh?bu:

?Don Giussani v?dy upíral pohled svého ?ivota a srdce ke Kristu. Pochopil tak, ?e k?es?anství není intelektuální systém, soubor dogmat, moralismus, ale ?e k?es?anství je setkání, je to p?íběh lásky, je to událost. V tom tkví pramen jeho charismatu. Otec Giussani p?itahoval, p?esvěd?oval a obracel srdce, proto?e p?edával druhým to, co v sobě nosil po své zásadní zku?enosti: zaujetí pro ?lověka a vá?eň pro Krista jako naplnění ?lověka. Mnoho mladých lidí ho následovalo, proto?e mladí lidé mají v tomto ohledu výjime?nou vnímavost. To, co ?íkal, vycházelo z jeho zku?eností a srdce, tak?e vzbuzoval d?věru, sympatie a zájem“.

Zachování tohoto charismatu spole?ně s tím, ?e v p?ípadě pot?eby opravíme chybné zp?soby jeho naplňování, je mo?né pouze s pokorným postojem a pod moudrým vedením církve, vysvětlil dále pape? Franti?ek.

?Potenciál va?eho charismatu je stále je?tě z velké ?ásti neobjevený, proto vás vyzývám, abyste se vyhýbali jakémukoli uzavírání se do sebe, strachu - strach vás nikdy nep?ivede do dobrého p?ístavu - a duchovní únavě, která vás vede k duchovní lenosti. Povzbuzuji vás, abyste na?li správné cesty a jazyky, aby charisma, které vám dal otec Giussani, oslovilo nové lidi a nová prost?edí, aby mohlo promlouvat k dne?nímu světu, který se od po?átk? va?eho hnutí změnil. Je tolik mu?? a ?en, kte?í je?tě neza?ili setkání s Pánem, které změnilo a zkrá?lilo vá? ?ivot!“

Pape? Franti?ek poté poukázal na Giussaniho vychovavatele, jeho? výchovné nad?ení je t?eba udr?ovat s ?úctou k neopakovatelné jedine?nosti ka?dého mu?e a ?eny“.

?Otec Luigi měl jedine?nou schopnost vyvolat v srdcích mladých lidí up?ímné hledání smyslu ?ivota a probudit v nich touhu po pravdě. Kdy? jako pravý apo?tol viděl, ?e v mladých lidech vzplanula tato ?ízeň, nebál se jim p?edlo?it k?es?anskou víru, ale nikdy nic nevnucoval. Z jeho p?ístupu vze?lo mnoho svobodných osobností, které se ke k?es?anství hlásily s p?esvěd?ením a vá?ní; nikoli ze zvyku ?i konformismu, ale osobně a tv?r?ím zp?sobem. Don Giussani měl velkou citlivost pro respektování charakteru ka?dého ?lověka, ctil jeho ?ivotní p?íběh, temperament a nadání. Nechtěl, aby byli v?ichni lidé stejní, ani aby ho v?ichni napodobovali, nýbr? aby byl ka?dý originální, jak ho B?h stvo?il. A tito mladí lidé, jak rostli, se skute?ně stali, ka?dý podle svých vlastních sklon?, významnými osobnostmi v r?zných oblastech, a? u? v ?urnalistice, ?kolství, v hospodá?ství, v charitativní ?innosti a sociální pé?i“.

A kone?ně do t?etice byl Giussani ve v?em synem církve a ?v dobách zmatku a silného sporu institucí v?dy pevně zachovával věrnost církvi, k ní? choval velkou náklonnost, témě? něhu a zároveň velkou úctu, proto?e vě?il, ?e je pokra?ováním Krista v dějinách“.

?P. Giussani nás u?il úctě a synovské lásce k církvi a v?dy uměl s velkou vyvá?eností skloubit charisma a autoritu, které se vzájemně doplňují a obě jsou nezbytné. (…) Církevní hnutí tak svými charismaty p?ispívají k tomu, aby se ukázal p?ita?livý a nový charakter k?es?anství, a je na autoritě církve, aby moud?e a obez?etně ur?ila, po které cestě mají hnutí krá?et, aby z?stala věrná sama sobě a poslání, které jim B?h svě?il. Slovy otce Giussaniho m??eme potvrdit, ?e »tato nep?etr?itá výměna mezi institucí a charismatem je neodmyslitelným po?adavkem Vtělení. V ?ádném p?ípadě nelze tento vztah mezi milostí a svobodou chápat jako dialektickou alternativu, jako by instituce nebyla charismatem a jako by charisma nepot?ebovalo instituci. Charisma musí být institucionalizováno. A instituce si musí zachovat charismatický rozměr. Lze si v?bec p?edstavit lidský organismus bez kostry, která ho podpírá? Je tedy nemyslitelné, aby církev ?ila bez instituce«. (…) Právě v církvi z?stává setkání s Kristem ?ivé, v církvi se uchovávají, rozvíjejí a prohlubují v?echna charismata“.

Nakonec pape? ?leny hnutí po?ádal, aby jej konkrétně podpo?ili v jeho prorockém volání po míru:

?Zvu vás, abyste mě doprovázeli v proroctví o míru – Kristus je Pánem pokoje a dne?ní stále násilněj?í a bojovněj?í svět mě skute?ně děsí, v proroctví, které ukazuje na Bo?í p?ítomnost v chudých, v těch, kdo jsou opu?tění a zranitelní, odsouzení nebo odstr?ení; v proroctví, které hlásá Bo?í p?ítomnost v ka?dém národě a kultu?e, naplňuje touhy po lásce a pravdě, po spravedlnosti a ?těstí, které pat?í k lidskému srdci a které pulzují v ?ivotech národ?. A? tento svatý prorocký a misijní neklid ho?í ve va?ich srdcích“.