蜜桃交友

DOPIS SVATÉHO OTCE FRANTI艩KA BISKUP女M CELÉHO SV臍TA K UVEDENÍ MOTU PROPRIO "TRADITIONIS CUSTODES" O U沤ÍVÁNÍ 艠ÍMSKÉ LITURGIE P艠ED REFORMOU Z ROKU 1970

艠ím, 16. 膷ervence 2021

Drazí brat艡i v biskupském ú艡adu,

stejn臎 jako m暖j p艡edch暖dce Benedikt XVI. v p艡ípad臎 Summorum Pontificum, i já mám v úmyslu doprovodit Motu proprio Traditionis custodes dopisem, abych vysv臎tlil d暖vody, které m臎 vedly k tomuto rozhodnutí. Obracím se na vás s d暖v臎rou a parresií ve jménu oné spole膷né "starosti o celou církev, která tolik p艡ispívá k dobru v拧eobecné církve", jak nám p艡ipomíná Druhý vatikánský koncil.

D暖vody, které vedly svatého Jana Pavla II. a Benedikta XVI. k tomu, aby pro slavení eucharistické ob臎ti povolili mo啪nost pou啪ívat 艠ímský misál, který promulgoval svatý Pius V. a v roce 1962 upravil svatý Jan XXIII., jsou v拧em z艡ejmé. Fakulta, ud臎lená indultem Kongregace pro bohoslu啪bu v roce 1984 a potvrzená svatým Janem Pavlem II. v motu proprio Ecclesia Dei z roku 1988, byla motivována p艡edev拧ím snahou up艡ednostnit p艡ekonání schizmatu s hnutím vedeným biskupem Lefebvrem. 沤ádost adresovaná biskup暖m, aby velkoryse p艡ijali "spravedlivé touhy" v臎艡ících, kte艡í 啪ádali o pou啪ívání tohoto misálu, m臎la tedy ekleziální d暖vod, tedy obnovení jednoty církve.

Tuto fakultu si mnozí v církvi vykládali jako mo啪nost voln臎 pou啪ívat 艠ímský misál promulgovaný svatým Piem V., co啪 vedlo k jeho paralelnímu pou啪ívání 艠ímského misálu promulgovaného svatým Pavlem VI. Benedikt XVI. zasáhl do této situace o mnoho let pozd臎ji a upravil tak vnit艡ní zále啪itosti církve, jeliko啪 mnozí kn臎啪í a komunity "vd臎膷n臎 vyu啪ili mo啪nosti, kterou jim nabídlo motu proprio" svatého Jana Pavla II. Motu proprio Summorum Pontificum z roku 2007 zd暖raznilo, 啪e tento vývoj nebyl v roce 1988 p艡edvídatelný, a zamý拧lelo zavést "jasn臎j拧í právní p艡edpisy" v této oblasti. Aby se usnadnil p艡ístup t臎m, kte艡í - v膷etn臎 mladých lidí - "objeví tuto liturgickou formu, cítí se jí p艡itahováni a najdou v ní pro sebe zvlá拧t臎 vhodnou formu setkání s tajemstvím Nejsv臎t臎j拧í eucharistie", prohlásil Benedikt XVI. "Misál promulgovaný svatým Piem V. a nov臎 vydaný bl. Janem XXIII. prohlásil za mimo艡ádné vyjád艡ení tého啪 lex orandi" a poskytl "拧ir拧í mo啪nost pou啪ívání misálu z roku 1962".

Podporou jeho volby bylo p艡esv臎d膷ení, 啪e takové opat艡ení nezpochybní jedno ze zásadních rozhodnutí II. vatikánského koncilu, a nepodkopá tak jeho autoritu. Motu proprio pln臎 uznává, 啪e "misál promulgovaný Pavlem VI. je b臎啪ným vyjád艡ením lex orandi katolické církve latinského ob艡adu". Uznání misálu promulgovaného svatým Piem V. "jako mimo艡ádného vyjád艡ení samotného lex orandi" nem臎lo v 啪ádném p艡ípad臎 za cíl p艡ehlí啪et liturgickou reformu, ale bylo diktováno touhou vyhov臎t "naléhavým prosbám t臎chto v臎艡ících" a umo啪nit jim "slavit ob臎钮 m拧e svaté podle typického vydání 艠ímského misálu promulgovaného bl. Janem XXIII. v roce 1962, které nebylo nikdy zru拧eno" jako mimo艡ádnou formu církevní liturgie. Ve svém rozli拧ování se ut臎拧oval tím, 啪e ti, kte艡í cht臎li "mít k dispozici jim drahou formu posvátné liturgie", "jasn臎 p艡ijali závaznost II. vatikánského koncilu a byli v臎rní pape啪i a biskup暖m". Za neopodstatn臎né ozna膷il také obavy z rozkolu ve farních spole膷enstvích, proto啪e "ob臎 formy u啪ívání 艡ímského ritu se mohou vzájemn臎 obohacovat". Proto vyzval biskupy, aby p艡ekonali pochybnosti a obavy a p艡ijali normy, "aby v拧e probíhalo v klidu", s p艡íslibem, 啪e "bude mo啪né hledat cesty k náprav臎", pokud by se "po vstupu motu proprio v platnost objevily vá啪né obtí啪e" p艡i uplat艌ování norem.

O t艡ináct let pozd臎ji jsem pov臎艡il Kongregaci pro nauku víry, aby vám zaslala dotazník o aplikaci motu proprio Summorum Pontificum. Odpov臎di, které jsem dostal, odhalily situaci, která m臎 trápí a znepokojuje, a potvrdily pot艡ebu zasáhnout. Bohu啪el pastora膷ní zám臎r mých p艡edch暖dc暖, kte艡í m臎li v úmyslu "vynalo啪it ve拧keré úsilí, aby v拧ichni ti, kdo skute膷n臎 tou啪í po jednot臎, mohli v této jednot臎 setrvat nebo ji znovu objevit", byl 膷asto vá啪n臎 opomíjen.  Mo啪nost, kterou nabídl svatý Jan Pavel II. a s je拧t臎 v臎t拧í velkorysostí Benedikt XVI., aby se znovu vytvo艡ila jednota církevního t臎la p艡i respektování r暖zných liturgických vnímavostí, byla vyu啪ita ke zv臎t拧ování vzdáleností, vyost艡ování rozdíl暖, vytvá艡ení opozic, které zra艌ují církev a brzdí její 啪ivot.

Stejn臎 tak m臎 trápí zneu啪ívání jedné i druhé strany p艡i slavení liturgie. Stejn臎 jako Benedikt XVI. i já odsuzuji skute膷nost, 啪e "na mnoha místech není slavení v臎rné p艡edpis暖m nového misálu, ale je dokonce chápáno jako povolení 膷i dokonce povinnost kreativity, co啪 膷asto vede k deformacím, které jsou na hranici únosnosti". Nemén臎 m臎 v拧ak zarmucuje instrumentální pou啪ívání Missale Romanum z roku 1962, které se stále více vyzna膷uje rostoucím odmítáním nejen liturgické reformy, ale i II. vatikánského koncilu s nepodlo啪eným a neudr啪itelným tvrzením, 啪e se zpronev臎艡il Tradici a "pravé církvi". Je-li pravda, 啪e cestu církve je t艡eba chápat v dynamizmu Tradice, "která má sv暖j p暖vod u apo拧tol暖 a postupuje v církvi za pomoci Ducha svatého" (DV 8), p艡edstavuje II. vatikánský koncil nejnov臎j拧í etapu tohoto dynamismu, v ní啪 katolický episkopát naslouchá, aby rozpoznal cestu, kterou Duch svatý církvi nazna膷uje. Pochybovat o koncilu znamená pochybovat o samotných úmyslech Otc暖, kte艡í na ekumenickém koncilu slavnostn臎 vykonávali svou kolegiální moc cum Petro et sub Petro, a nakonec pochybovat o samotném Duchu svatém, který vede církev.

Práv臎 Druhý vatikánský koncil osv臎tluje význam rozhodnutí revidovat ústupek povolený mými p艡edch暖dci. Mezi hlasy, které biskupové nejnaléhav臎ji uvád臎jí, pat艡í p艡íslib plné, v臎domé a aktivní ú膷asti celého Bo啪ího lidu na liturgii v souladu s tím, co potvrdil ji啪 Pius XII. ve své encyklice Mediator Dei o obnov臎 liturgie. Konstituce Sacrosanctum Concilium tento po啪adavek potvrdila, kdy啪 se zabývala "reformou a roz拧í艡ením liturgie" a uvedla zásady, kterými se reforma m臎la 艡ídit. Zejména uvedla, 啪e tyto zásady se týkají 艡ímského ritu, zatímco u ostatních legitimn臎 uznaných ob艡ad暖 vyzvala, aby byly "obez艡etn臎 a integráln臎 revidovány v duchu zdravé tradice a aby získaly novou sílu podle okolností a pot艡eb doby". Na základ臎 t臎chto zásad byla provedena liturgická reforma, která má sv暖j vrchol v 艠ímském misálu, vydaném v edici typica svatým Pavlem VI. a revidovaném svatým Janem Pavlem II. Je tedy t艡eba mít za to, 啪e 艡ímský ritus, který byl v pr暖b臎hu staletí n臎kolikrát p艡izp暖soben pot艡ebám doby, byl nejen zachován, ale také obnoven "ve v臎rné poslu拧nosti Tradici". Pro ty, kdo cht臎jí zbo啪n臎 slavit podle d艡ív臎j拧í liturgické formy, nebude obtí啪né najít v 艠ímském misálu, reformovaném podle my拧lenek II. vatikánského koncilu, v拧echny prvky 艡ímského ritu, zejména 艡ímský kánon, který je jedním z nejcharakteristi膷t臎j拧ích prvk暖.

Je拧t臎 poslední d暖vod, který bych cht臎l p艡idat k d暖vod暖m své volby: ze slov a postoj暖 mnoha lidí je stále více patrné, 啪e existuje úzký vztah mezi volbou slavení podle liturgických knih p艡ed Druhým vatikánským koncilem a odmítáním církve a jejích institucí ve jménu toho, co pova啪ují za "pravou církev". Je to chování, které je v rozporu se spole膷enstvím a 啪iví onu snahu o rozd臎lení - "já jsem Pavl暖v, já jsem Apoll暖v, já jsem Kéf暖v, já jsem Krist暖v" - proti kterému apo拧tol Pavel tvrd臎 reagoval. Práv臎 proto, abych bránil jednotu Kristova t臎la, jsem nucen zru拧it fakultu ud臎lenou mými p艡edch暖dci. Její zkreslené vyu啪ití je v rozporu s d暖vody, které ho vedly k ud臎lení svobody slavit m拧i svatou podle Missale Romanum z roku 1962.  Proto啪e "liturgické slavení není soukromou akcí, ale slavením církve, která je 'svátostí jednoty,'" musí se uskute膷艌ovat ve spole膷enství s církví. Druhý vatikánský koncil sice potvrdil vn臎j拧í pouta za膷len臎ní do církve - vyznání víry, svátosti, spole膷enství - ale zárove艌 se svatým Augustinem potvrdil, 啪e podmínkou spásy je setrvání v církvi nejen "t臎lem", ale také "srdcem".

Drazí brat艡i v biskupské slu啪b臎, Sacrosanctum Concilium vysv臎tluje, 啪e církev je "svátostí jednoty", proto啪e je "svatým lidem shromá啪d臎ným a ustanoveným pod autoritou biskup暖". Lumen gentium sice p艡ipomíná, 啪e 艡ímský biskup je "trvalým a viditelným principem a základem jednoty jak biskup暖, tak i zástup暖 v臎艡ících", ale zárove艌 艡íká, 啪e vy jste "viditelným principem a základem jednoty ve va拧ich místních církvích, v nich啪 a z nich啪 existuje jediná katolická církev".

V reakci na va拧e 啪ádosti p艡ijímám pevné rozhodnutí zru拧it v拧echny normy, pokyny, ústupky a zvyklosti, které p艡edcházely tomuto motu proprio, a pova啪ovat liturgické knihy vyhlá拧ené svatými pape啪i Pavlem VI. a Janem Pavlem II. v souladu s dekrety II. vatikánského koncilu za jediný výraz lex orandi 艡ímského ritu. V tomto rozhodnutí m臎 ut臎拧uje skute膷nost, 啪e svatý Pius V. po Tridentském koncilu zru拧il také v拧echny ob艡ady, které se nemohly pochlubit prokázanou starobylostí, a zavedl pro celou latinskou církev jediný Missale Romanum. Po 膷ty艡i staletí byl tedy Missale Romanum, promulgovaný svatým Piem V., hlavním vyjád艡ením lex orandi 艡ímského ritu a plnil v církvi sjednocující funkci. Ne proto, aby pop艡eli d暖stojnost a velikost tohoto ob艡adu, 啪ádali biskupové shromá啪d臎ní na ekumenickém koncilu o jeho reformu; jejich zám臎rem bylo, aby se "v臎艡ící neú膷astnili tajemství víry jako cizinci nebo ml膷ící diváci, ale aby se s plným porozum臎ním ob艡ad暖m a modlitbám v臎dom臎, zbo啪n臎 a aktivn臎 podíleli na posvátném d臎ní". Svatý Pavel VI. p艡ipomn臎l, 啪e práce na úprav臎 艠ímského misálu zahájil ji啪 Pius XII., a prohlásil, 啪e cílem revize 艠ímského misálu, provád臎né ve sv臎tle nejstar拧ích liturgických pramen暖, je umo啪nit církvi, aby v r暖zných jazycích vzná拧ela "jednu a tuté啪 modlitbu", která by vyjad艡ovala její jednotu. Mám v úmyslu, aby tato jednota byla obnovena v celé církvi 艡ímského ritu.

Druhý vatikánský koncil p艡i popisu katolicity Bo啪ího lidu p艡ipomíná, 啪e "v církevním spole膷enství existují partikulární církve, které mají své vlastní tradice, ani啪 by byl dot膷en primát Petrova stolce, který p艡edsedá univerzálnímu spole膷enství lásky, zaru膷uje legitimní rozmanitost a zárove艌 zaji拧钮uje, aby partikularita nejen ne拧kodila jednot臎, ale spí拧e jí slou啪ila". Zatímco p艡i výkonu své slu啪by ve slu啪b臎 jednoty p艡ijímám rozhodnutí pozastavit fakultu ud臎lenou mými p艡edch暖dci, 啪ádám vás, abyste se mnou toto b艡emeno sdíleli jako formu ú膷asti na pé膷i o celou církev. V motu proprio jsem cht臎l potvrdit, 啪e je odpov臎dností biskupa jako moderátora, podporovatele a strá啪ce liturgického 啪ivota v církvi, její啪 je principem jednoty, 艡ídit liturgické slavení. Je tedy na vás, místních ordiná艡ích, abyste ve svých církvích povolili pou啪ívání 艠ímského misálu z roku 1962, a to podle norem tohoto motu proprio. P艡edev拧ím je na vás, abyste se zasadili o návrat k jednotné form臎 slavení a p艡ípad od p艡ípadu ov臎艡ovali, jak skute膷n臎 skupiny slaví podle tohoto Missale Romanum.

Pokyny, jak postupovat v diecézích, jsou diktovány p艡edev拧ím dv臎ma zásadami: na jedné stran臎 zajistit dobro t臎ch, kte艡í jsou zako艡en臎ni v p艡edchozí form臎 slavení a pot艡ebují 膷as na návrat k 艡ímskému ritu, který vyhlásili svatí Pavel VI. a Jan Pavel II.; na druhé stran臎 zastavit zakládání nových osobních farností, které je spojeno spí拧e s touhou a v暖lí jednotlivých kn臎啪í ne啪 se skute膷nou pot艡ebou "svatého v臎艡ícího Bo啪ího lidu". Zárove艌 vás 啪ádám, abyste dbali na to, aby se ka啪dá liturgie slavila slu拧n臎 a v臎rn臎 liturgickým knihám vydaným po Druhém vatikánském koncilu, bez výst艡edností, které snadno p艡erostou ve zneu啪ívání. K této v臎rnosti p艡edpis暖m misálu a liturgickým knihám, v nich啪 se odrá啪í liturgická reforma po啪adovaná II. vatikánským koncilem, a钮 jsou vychováváni i seminaristé a noví kn臎啪í.

Vypro拧uji pro vás od Zmrtvýchvstalého Pána Ducha, aby vás u膷inil silnými a vytrvalými ve slu啪b臎 lidu, který vám Pán sv臎艡il, aby skrze va拧i pé膷i a bd臎lost vyjad艡oval spole膷enství také v jednot臎 jediného ob艡adu, v n臎m啪 se uchovává velké bohatství 艡ímské liturgické tradice. Já se za vás modlím. Vy se modlete za m臎.

贵搁础狈罢滨艩贰碍

Pracovní p艡eklad: Petr Vacík