ҽ

Děti v troskách Gazy Děti v troskách Gazy  (AFP or licensors)

Jak vážně bereme hladovějící děti?

Vikář Kustodie Svaté země se ve vatikánském deníku L'Osservatore Romano zamýšlí nad dramatem, které prožívají tisíce dětí na Blízkém východě kvůli válce a násilí: "Nyní je třeba okamžitě uvažovat o míru jako o jediném možném způsobu, jak podpořit pravdu a spravedlnost, které tento svět potřebuje."

Ibrahim Faltas, L'Osservatore Romano

Smrt je jednou z mála životních jistot. Buď je koncem přirozeného běhu, nebo k ní dochází z jiných, často tragických důvodů: katastrof, nehod a nemocí. Zasáhne nás každá smrt, která není přirozeným vyústěním života, zasáhne nás utrpení a bezmoc z toho, že se jí nemůžeme vyhnout. Války jsou všechny neospravedlnitelné, utrpení a bolest jsou nevyčíslitelné pro jakoukoli lidskou bytost jakéhokoli věku, rasy, národnosti, pro jakoukoli lidskou bytost, která žila v jakékoli historické epoše. Válka, která zasáhla Svatou zemi a Blízký východ, není o nic více či méně ničivá než kterákoli jiná, ale je šokující kvůli velmi vysokému počtu zabitých, zraněných, doživotně postižených dětí.

Tato válka a všechny ostatní v dnešním světě šokují, protože je vidíme a cítíme, aniž bychom byli přítomni. Zásluhou technologií nás šokují, protože se o utrpení dětí a tolika lidských bytostí dozvídáme v reálném čase a nemůžeme s tím nic dělat. Nemůžeme běžet a kopat, abychom zachránili zraněné pod troskami, nemůžeme je zabalit do rubášů a pohřbít malá tělíčka nevinných obětí bez života. Nemůžeme podpořit jídlem a vodou, nemůžeme vyléčit rány na těle i na duši, nemůžeme darovat úsměv, hračku nebo sladkosti, nemůžeme si sednout vedle dítěte a přečíst mu pohádku.

Právě tato bezmocnost šokuje a devastuje! Historické zprávy nám předávaly informace, údaje a čísla o masakrech, vyvražďování, vyhlazování, genocidě: ať už těmto brutalitám dáme jakýkoli jiný název, nikdy nedá tragédii zla smysl ani ospravedlnění. Těmto číslům a brutalitám však nebylo možné zabránit, protože byly odhaleny až poté, co byly vykonány. Nyní vidíme, slyšíme a dozvídáme se o zlu v přímém přenosu a nemůžeme zastavit zbraně a obměkčit srdce!

Jeden spisovatel a pedagog napsal: „Kolik váží dětská slza? Slza rozmazleného dítěte váží méně než vítr, slza hladovějícího dítěte váží více než celá země“. Každý den vidíme fotografie a videa trpících dětí, každý den vidíme slzy, které nemůžeme setřít. Jak velkou váhu má utrpení dítěte pro naše svědomí? Kolik to bude lidstvo stát, že nezastaví ty, kdo zabíjejí? V posledních dnech bylo zveřejněno video, na kterém můžeme vidět několik žen v Gaze, jak běží a nesou látku, na které je položeno tělo člověka.

Běží, aby unikly útoku, a zároveň, aby pohřbily tělo milované osoby, vzdorují nebezpečí, aby i ve smrti daly životu důstojnost. V těchto obrazech jsem viděl smrt a život, viděl jsem běh za spásou a klid těch, kteří se už sami zachránit nemohou, viděl jsem lásku a solidaritu, viděl jsem základní hodnoty, kterými by se měl inspirovat každý člověk. Stejné hodnoty, z nichž musí čerpat muži a ženy, kteří mají v rukou osud světa, a odložit, ba dokonce vyloučit touhu po nadřazenosti, moci, autoritářství. Nyní je třeba okamžitě uvažovat o míru jako o jediné možné cestě k prosazení pravdy a spravedlnosti, kterou tento svět potřebuje. Dokážeme-li všichni společně sdílet tyto základní principy, budeme schopni pochopit bolest druhých, budeme schopni ji učinit vlastní a budeme schopni konat dobré věci, dokonce i porážet války.

 

21. listopadu 2024, 11:01