蜜桃交友

Stefan Mückl

Max Josef Metzger pocházel z katolické rodiny, ale vyr暖stal v oblasti s protestantskou v臎t拧inou. V roce 1905 vstoupil do seminá艡e ve Freiburgu im Breisgau a zahájil teologická studia, v nich啪 pokra膷oval v roce 1908 ve 拧výcarském Fribourgu, kde o dva roky pozd臎ji získal doktorát teologie s brilantní prací z církevních d臎jin. Po vysv臎cení na kn臎ze 5. 膷ervence 1911 nepokra膷oval v akademické karié艡e, ale v臎noval se farní pastoraci.

Po vypuknutí první sv臎tové války v roce 1914 narukoval a stal se vojenským kaplanem na front臎 ve Francii. Ji啪 po roce musel kv暖li vá啪ným zdravotním problém暖m slu啪bu opustit. Po návratu z fronty se stal p艡esv臎d膷eným a radikálním pacifistou, který se v rozporu se stále p艡evládajícím vále膷ným nad拧ením vá拧niv臎 zasazoval o mír a porozum臎ní mezi národy. Dobrých deset let byl centrem jeho aktivit 艩týrský Hradec, hlavní m臎sto 艩týrska. V roce 1917 vypracoval 鈥濵ezinárodní nábo啪enský program pro mír鈥�, který zaslal pape啪i Benediktu XV., který se v srpnu tého啪 roku obrátil na vál膷ící mocnosti se svou dramatickou výzvou, v ní啪 zd暖raznil základní prvky spravedlivého míru, na n臎啪 se odvolával i Metzger: platnost mezinárodního práva, odzbrojení a závaznou arbitrá啪.

V roce 1917 Metzger zalo啪il 鈥濻v臎tové mírové dílo Bílého k艡í啪e鈥�, z n臎ho啪 se o dva roky pozd臎ji zrodila 鈥濵isioná艡ská spole膷nost Bílého k艡í啪e鈥�. V ní tento kn臎z spojil anga啪ovanost za mír, mezinárodní porozum臎ní a odzbrojení s tzv. hnutím za mír.

Jeho anga啪ovanost a práce byly pr暖kopnické: spolupráce dal拧ích kn臎啪í a laik暖 na plný úvazek v jeho apo拧tolátu byla novátorská vzhledem k tomu, 啪e Katolická akce je拧t臎 nebyla zalo啪ena a Charita teprve vznikala. Misioná艡skou spole膷nost lze tedy klasifikovat jako bratrské spole膷enství na katolickém základ臎 s výrazným d暖razem na sociální a charitativní apo拧tolát. V roce 1927 p艡ijala název Christkönigsgesellschaft (Societas Christi Regis), 膷ím啪 se spojila s Piem XI., který si pro sv暖j pontifikát zvolil heslo Pax Christi in regno Christi a v roce 1925 ustanovil slavnost Krista Krále. Max Josef Metzger pro sebe p艡ijal jméno bratr Paulus. Potí啪e ve 艩týrském Hradci v拧ak pro n臎j za膷aly být p艡íli拧 velké: krátce po p艡ejmenování Spole膷nosti p艡enesl její sídlo do Meitingenu v augsburské diecézi a vrátil se do N臎mecka. Po 鈥濵achtergreifung鈥� národních socialist暖 v roce 1933 byl Metzger brzy pova啪ován za podvratného nep艡ítele re啪imu, a proto byl v lednu 1934 a listopadu 1939 krátce v臎zn臎n.

Metzger se v拧ak nenechal zastra拧it, naopak své anga啪má je拧t臎 zintenzivnil. Na p艡elomu let 1938/39, kdy se ji啪 rýsovala nová velká válka, zalo啪il bratrstvo 鈥濽na Sancta鈥�, rovn臎啪 se sídlem v Meitingenu, v n臎m啪 se katolíci i nekatolíci spole膷n臎 modlili za jednotu k艡es钮an暖. V roce 1940 se p艡est臎hoval do Berlína a pokra膷oval ve svém anga啪má za mír a ekumenismus.

Oproti svému o膷ekávání jej 啪ivot v hlavním m臎st臎 vystavil zvý拧enému dohledu. Gestapu se poda艡ilo infiltrovat do jeho organizace svého agenta. Metzger bez jakéhokoli podez艡ení p艡edal memorandum, v n臎m啪 shrnul své p艡edstavy o budoucím demokratickém uspo艡ádání N臎mecka, domn臎lé sympatizantce, 艩védce s vále膷ným cestovním povolením, aby ho p艡edala luteránskému biskupovi v Uppsale, Erlingu Eidemovi. Dokument se v拧ak nikdy nedostal k adresátovi, ale na gestapo. Metzger byl zat膷en a podroben fingovanému procesu p艡ed nacistickým Volksgerichtshofem. Po sly拧ení trvajícím pouhých 70 minut, jemu啪 p艡edsedal nechvaln臎 proslulý Roland Freisler, který se ani p艡i této p艡íle啪itosti neopomn臎l na ob啪alovaném 鈥瀡y艡ádit鈥�, byl Metzger 14. 艡íjna 1943 odsouzen k trestu smrti jako 鈥瀐anebný zrádce lidu鈥�. Krátce poté byl p艡evezen do cely smrti v臎znice Brandenburg-Görden, kde strávil následujících 拧est m臎síc暖 na pouhých osmi metrech 膷tvere膷ních ve dne v noci spoutaný v poutech.

Dne 17. dubna 1944 byl s dvouhodinovým p艡edstihem informován o chystané poprav臎 gilotinou. To mu ponechalo dostatek 膷asu na napsání dvou dopis暖 na rozlou膷enou 膷len暖m Societas Christi Regis. Jsou to skute膷n臎 p暖sobivé dokumenty, z nich啪 vyplývá jeho p艡ipravenost polo啪it 啪ivot za Krista. V jednom z nich stojí: 鈥濸án m臎 nyní 啪ádá o ob臎钮 mého 啪ivota. Vyslovuji své radostné ano jako odpov臎膹 na jeho v暖li. Ob臎toval jsem mu sv暖j 啪ivot za mír ve sv臎t臎 a jednotu církve. On jej chce mít. Ké啪 mu po啪ehná!鈥� Pozd臎ji kat 艡ekl v臎ze艌skému kaplanovi, který Maxi Josefovi podával viatikum: 鈥濶ikdy jsem nevid臎l 膷lov臎ka, který by 拧el na smrt s tak pln臎 osvícenýma o膷ima jako tento katolický kn臎z鈥�.

P艡ekvapiv臎 ú艡ady vydaly jeho ostatky k poh艡bení (a nezpopelnily je, jak tomu obvykle bývalo). To m臎lo za následek, 啪e mu膷edník byl poh艡ben nejprve v Braniborsku a poté v Berlín臎. V roce 1968 byly jeho ostatky p艡eneseny do Meitingenu, sídla dne拧ního Institutu Krista Krále, který byl v roce 1969 uznán jako sekulární institut s diecézním právem.

* Autor je postulátor beatifika膷ní kauzy, profesor Pape啪ské univerzity Svatého K艡í啪e