蜜桃交友

Josep M. Blanquet

Svatý otec Franti拧ek v indika膷ní bule k p艡í拧tímu jubileu definoval sv臎dectví mu膷edník暖 jako sv臎dectví nad臎je. Ten, kdo p艡ijímá vyznání víry v Je啪í拧e Krista a啪 po nejvy拧拧í dar svého 啪ivota, tak ne膷iní z absurdního masochismu, ale proto, 啪e v jeho srdci svítí plamen nad臎je v Je啪í拧暖v p艡íslib (srov. Mt 10,32).

To je p艡ípad dvou nových mu膷edník暖 pronásledování ve 艩pan臎lsku v letech 1936-1939, které zítra, v sobotu 23. listopadu, v 11 hodin v bazilice Sagrada Familia v Barcelon臎 prohlásí za blahoslavené kardinál Marcello Semeraro, prefekt Dikasteria pro svato艡e膷ení, zastupující pape啪e Franti拧ka.

Jsou to p艡edev拧ím Bo啪í slu啪ebník Cayetano Clausellas (1863-1936), p暖vodem ze Sabadellu (Barcelona, dnes diecéze Terrassa), vysv臎cený na kn臎ze 3. kv臎tna 1888. Svou kn臎啪skou slu啪bu vykonával v 艡ad臎 farností diecéze a jako koadjutor ve farnosti San Félix v Sabadellu, jejím啪 byl po letech fará艡em. Byl také 艡ádovým zpov臎dníkem r暖zných komunit 艡eholních sester a zejména od 31. 膷ervence 1916 byl kaplanem Domova pro seniory ve stejném m臎st臎, co啪 byla slu啪ba, kterou neopustil a啪 do svého zat膷ení v roce 1936 a která mu vynesla p艡ezdívku 鈥瀘tec chudých鈥�.

Sv臎dkové informa膷ního procesu o tomto slu啪ebníku Bo啪ím shodn臎 uvád臎jí, 啪e jeho nejcharakteristi膷t臎j拧ím rysem bylo, 啪e byl duchem výsostn臎 kn臎啪ský, mu啪 v臎艡ící a d暖v臎ryhodný. Sálal z n臎j stálý duch modlitby, který se projevoval slavením eucharistie, adorací Nejsv臎t臎j拧í svátosti vystavené ve svatostánku a recitací breviá艡e. Byl p艡ísný ve zp暖sobu oblékání i ve svém 啪ivotním stylu a vynikal dobro膷inností a laskavostí v暖膷i chudým a nemocným; 膷asto krmil staré lidi v domovech d暖chodc暖, vybíral si ty, kte艡í na tom byli nejh暖艡e, a n臎kdy tak 膷inil na kolenou. A almu啪nu, kterou dostal, odevzdával celou hospicu. Jeho prostota byla d暖sledkem jeho vlastní pokory; nevadilo mu, 啪e je ve m臎st臎 pova啪ován za 膷lov臎ka bez spole膷enského postavení. Pro v拧echny své ctnosti byl v拧ak v拧ude znám jako 鈥瀋hodící sv臎tec鈥�.

Není proto divu, 啪e s tímto duchovním temperamentem n臎kolik dní p艡ed svým zat膷ením prohlásil: 鈥濵usíme být velkorysí, velmi velkorysí k na拧emu Pánu. Jaká je to pro nás nesmírná radost, kdy啪 m暖啪eme dát sv暖j 啪ivot za Boha a zpe膷etit svou víru krví!鈥�. A své 拧vagrové krátce p艡ed zat膷ením 艡ekl: 鈥濳dyby m臎 p艡i拧li hledat, mysli na to, 啪e se ka啪dý den ob臎tuji Bohu, a aby tuto ob臎钮 p艡ijal, musí B暖h n臎koho pou啪ít. Nechovej tedy 啪ádnou zá拧钮 k t臎m, kdo p艡icházejí; naopak, m暖啪e拧-li jim jednoho dne prokázat laskavost, ud臎lej to.鈥�.

Z tohoto d暖vodu necht臎l utíkat ani se u nikoho schovávat. 鈥濻líbil jsem svému p艡edch暖dci ve funkci a zakladateli [hospice], 啪e nikdy, nikdy neopustím staré lidi; a pokud to znamená, 啪e musím prolít svou krev, pln臎 to p艡ijímám a ob臎tuji sv暖j 啪ivot Bohu鈥�. Dodal: 鈥濽d臎lal jsem v拧e dobré, co jsem mohl, nevím, jestli jsem n臎komu ublí啪il. Jsem tady, d臎j se v暖le Bo啪í鈥�.

Bylo to 14. srpna 1936 kolem 拧esté hodiny ve膷erní, kdy k n臎mu dom暖 p艡i拧li milicioná艡i, aby ho zatkli. Zdvo艡ile je p艡ijal a po pozdravu své 拧vagrové za膷al recitovat Te Deum. Odvezli ho autem na silnici vedoucí ze Sabadellu do Matadepery. Cestou slu啪ebník Bo啪í 艡ekl milicioná艡暖m: 鈥濲estli si myslíte, 啪e je pro vás moje smrt dobrá, m暖啪ete m臎 zabít.鈥� V拧ichni se na n臎j podívali. Po chvilce váhání jeden z milicioná艡暖 p艡ikázal zastavit, vyprostil Bo啪ího slu啪ebníka a st艡elil ho do zad, 膷ím啪 ho zabil. Bylo mu 73 let. Byl poh艡ben na h艡bitov臎 v Sabadellu, ale v roce 1957 bylo jeho t臎lo p艡eneseno do farnosti San Félix ve stejnojmenném m臎st臎.

Slu啪ebník Bo啪í Antonio Tort (1895-1936), laik, se narodil v Monistrol de Montserrat (Barcelona) a byl pok艡t臎n ve farnosti San Pedro v této lokalit臎. V roce 1903 se rodina p艡est臎hovala do Barcelony, kde Antonio nav拧t臎voval 拧kolu San Pedro Apóstol.

Za膷al pracovat jako zlatnický u膷e艌, a啪 si díky získaným zku拧enostem zalo啪il v roce 1915 vlastní firmu a stal se vynikajícím odborníkem, který se specializoval na liturgické p艡edm臎ty. Dne 17. srpna 1917 se o啪enil s Marií Gavínovou a tento svazek B暖h po啪ehnal 13 d臎tmi.

Ve svém rodinném, profesním i apo拧tolském 啪ivot臎 byl horlivým katolíkem, p艡íkladným man啪elem a otcem, velmi láskyplným, s velkým eucharistickým duchem, 膷lenem No膷ní adorace a nositelem svatého Krista. Díky své mariánské úct臎 se 18krát vydal na pou钮 do Lurd, kde 拧t臎d艡e pomáhal nemocným. V ned臎li dopoledne chodil holit tuberkulózní pacienty nemocnice San Lázaro a také seniory Malých sester chudých a odpoledne se v臎noval farní katechezi. Kn臎啪í a v臎艡ící si ho velmi vá啪ili a pova啪ovali ho za svatého pro jeho zbo啪nost, charitativní skutky a apo拧tolát.

Dne 21. 膷ervence 1936, v dob臎 vrcholícího pronásledování, p艡ijal ve svém dom臎 diecézního biskupa, jeho sekretá艡e a 膷ty艡i 艡ádové sestry. Tam vedli 啪ivot modlitby s ka啪dodenním slavením eucharistie a啪 do 1. prosince, kdy jeho d暖m prohledala skupina milicioná艡暖. Kdy啪 uvid臎li oltá艡 a nábo啪enské p艡edm臎ty, zabavili je a zni膷ili. Kolem 拧esté hodiny ve膷erní odvedli jako v臎zn臎 biskupa, jeho sekretá艡e, dv臎 艡eholnice, bratra a jednu dceru Bo啪ího slu啪ebníka a jeho samotného, proto啪e ukrýval kn臎ze a 艡eholnice. T臎m, kte艡í z暖stali, Antonio Tort 艡ekl: 鈥濻bohem, uvidíme se v nebi, nebojte se, proto啪e bez Bo啪ího svolení nám nemohou zk艡ivit ani vlásek na hlav臎鈥�. Odvedli je do sídla výboru a odtud do checa [policejního centra] v San Elías. Slu啪ebník Bo啪í, p艡esv臎d膷ený, 啪e budou popraveni, vyzval v拧echny k modlitb臎. V noci 3. prosince 1936 byl Antonio Tort odvezen na h艡bitov v Montcad臎, kde byl ve v臎ku 41 let zabit. Jeho t臎lo bylo vhozeno do hromadného hrobu na tomto h艡bitov臎, ale v kv臎tnu 1939 bylo poh艡beno na h艡bitov臎 Les Corts v Barcelon臎.

鈥濵u膷ednická smrt t臎chto dvou nových blahoslavených,鈥� napsal kardinál Juan José Omella Omella, metropolitní arcibiskup Barcelony, 鈥瀗ám musí pomoci nést na拧e ka啪dodenní k艡í啪e s láskou, klidem a nad臎jí鈥�.

Autor je vedoucí Ú艡adu svato艡e膷ení barcelonského arcibiskupství