Beatifikace ?panělsk?ch mu?edník?, svědk? naděje
Josep M. Blanquet
Svatý otec Franti?ek v indika?ní bule k p?í?tímu jubileu definoval svědectví mu?edník? jako svědectví naděje. Ten, kdo p?ijímá vyznání víry v Je?í?e Krista a? po nejvy??í dar svého ?ivota, tak ne?iní z absurdního masochismu, ale proto, ?e v jeho srdci svítí plamen naděje v Je?í??v p?íslib (srov. Mt 10,32).
To je p?ípad dvou nových mu?edník? pronásledování ve ?panělsku v letech 1936-1939, které zítra, v sobotu 23. listopadu, v 11 hodin v bazilice Sagrada Familia v Barceloně prohlásí za blahoslavené kardinál Marcello Semeraro, prefekt Dikasteria pro svato?e?ení, zastupující pape?e Franti?ka.
Jsou to p?edev?ím Bo?í slu?ebník Cayetano Clausellas (1863-1936), p?vodem ze Sabadellu (Barcelona, dnes diecéze Terrassa), vysvěcený na kněze 3. května 1888. Svou kně?skou slu?bu vykonával v ?adě farností diecéze a jako koadjutor ve farnosti San Félix v Sabadellu, jejím? byl po letech fará?em. Byl také ?ádovým zpovědníkem r?zných komunit ?eholních sester a zejména od 31. ?ervence 1916 byl kaplanem Domova pro seniory ve stejném městě, co? byla slu?ba, kterou neopustil a? do svého zat?ení v roce 1936 a která mu vynesla p?ezdívku ?otec chudých“.
Svědkové informa?ního procesu o tomto slu?ebníku Bo?ím shodně uvádějí, ?e jeho nejcharakteristi?těj?ím rysem bylo, ?e byl duchem výsostně kně?ský, mu? vě?ící a d?věryhodný. Sálal z něj stálý duch modlitby, který se projevoval slavením eucharistie, adorací Nejsvětěj?í svátosti vystavené ve svatostánku a recitací breviá?e. Byl p?ísný ve zp?sobu oblékání i ve svém ?ivotním stylu a vynikal dobro?inností a laskavostí v??i chudým a nemocným; ?asto krmil staré lidi v domovech d?chodc?, vybíral si ty, kte?í na tom byli nejh??e, a někdy tak ?inil na kolenou. A almu?nu, kterou dostal, odevzdával celou hospicu. Jeho prostota byla d?sledkem jeho vlastní pokory; nevadilo mu, ?e je ve městě pova?ován za ?lověka bez spole?enského postavení. Pro v?echny své ctnosti byl v?ak v?ude znám jako ?chodící světec“.
Není proto divu, ?e s tímto duchovním temperamentem několik dní p?ed svým zat?ením prohlásil: ?Musíme být velkorysí, velmi velkorysí k na?emu Pánu. Jaká je to pro nás nesmírná radost, kdy? m??eme dát sv?j ?ivot za Boha a zpe?etit svou víru krví!“. A své ?vagrové krátce p?ed zat?ením ?ekl: ?Kdyby mě p?i?li hledat, mysli na to, ?e se ka?dý den obětuji Bohu, a aby tuto obě? p?ijal, musí B?h někoho pou?ít. Nechovej tedy ?ádnou zá?? k těm, kdo p?icházejí; naopak, m??e?-li jim jednoho dne prokázat laskavost, udělej to.“.
Z tohoto d?vodu nechtěl utíkat ani se u nikoho schovávat. ?Slíbil jsem svému p?edch?dci ve funkci a zakladateli [hospice], ?e nikdy, nikdy neopustím staré lidi; a pokud to znamená, ?e musím prolít svou krev, plně to p?ijímám a obětuji sv?j ?ivot Bohu“. Dodal: ?Udělal jsem v?e dobré, co jsem mohl, nevím, jestli jsem někomu ublí?il. Jsem tady, děj se v?le Bo?í“.
Bylo to 14. srpna 1936 kolem ?esté hodiny ve?erní, kdy k němu dom? p?i?li milicioná?i, aby ho zatkli. Zdvo?ile je p?ijal a po pozdravu své ?vagrové za?al recitovat Te Deum. Odvezli ho autem na silnici vedoucí ze Sabadellu do Matadepery. Cestou slu?ebník Bo?í ?ekl milicioná??m: ?Jestli si myslíte, ?e je pro vás moje smrt dobrá, m??ete mě zabít.“ V?ichni se na něj podívali. Po chvilce váhání jeden z milicioná?? p?ikázal zastavit, vyprostil Bo?ího slu?ebníka a st?elil ho do zad, ?ím? ho zabil. Bylo mu 73 let. Byl poh?ben na h?bitově v Sabadellu, ale v roce 1957 bylo jeho tělo p?eneseno do farnosti San Félix ve stejnojmenném městě.
Slu?ebník Bo?í Antonio Tort (1895-1936), laik, se narodil v Monistrol de Montserrat (Barcelona) a byl pok?těn ve farnosti San Pedro v této lokalitě. V roce 1903 se rodina p?estěhovala do Barcelony, kde Antonio nav?těvoval ?kolu San Pedro Apóstol.
Za?al pracovat jako zlatnický u?eň, a? si díky získaným zku?enostem zalo?il v roce 1915 vlastní firmu a stal se vynikajícím odborníkem, který se specializoval na liturgické p?edměty. Dne 17. srpna 1917 se o?enil s Marií Gavínovou a tento svazek B?h po?ehnal 13 dětmi.
Ve svém rodinném, profesním i apo?tolském ?ivotě byl horlivým katolíkem, p?íkladným man?elem a otcem, velmi láskyplným, s velkým eucharistickým duchem, ?lenem No?ní adorace a nositelem svatého Krista. Díky své mariánské úctě se 18krát vydal na pou? do Lurd, kde ?těd?e pomáhal nemocným. V neděli dopoledne chodil holit tuberkulózní pacienty nemocnice San Lázaro a také seniory Malých sester chudých a odpoledne se věnoval farní katechezi. Kně?í a vě?ící si ho velmi vá?ili a pova?ovali ho za svatého pro jeho zbo?nost, charitativní skutky a apo?tolát.
Dne 21. ?ervence 1936, v době vrcholícího pronásledování, p?ijal ve svém domě diecézního biskupa, jeho sekretá?e a ?ty?i ?ádové sestry. Tam vedli ?ivot modlitby s ka?dodenním slavením eucharistie a? do 1. prosince, kdy jeho d?m prohledala skupina milicioná??. Kdy? uviděli oltá? a nábo?enské p?edměty, zabavili je a zni?ili. Kolem ?esté hodiny ve?erní odvedli jako vězně biskupa, jeho sekretá?e, dvě ?eholnice, bratra a jednu dceru Bo?ího slu?ebníka a jeho samotného, proto?e ukrýval kněze a ?eholnice. Těm, kte?í z?stali, Antonio Tort ?ekl: ?Sbohem, uvidíme se v nebi, nebojte se, proto?e bez Bo?ího svolení nám nemohou zk?ivit ani vlásek na hlavě“. Odvedli je do sídla výboru a odtud do checa [policejního centra] v San Elías. Slu?ebník Bo?í, p?esvěd?ený, ?e budou popraveni, vyzval v?echny k modlitbě. V noci 3. prosince 1936 byl Antonio Tort odvezen na h?bitov v Montcadě, kde byl ve věku 41 let zabit. Jeho tělo bylo vhozeno do hromadného hrobu na tomto h?bitově, ale v květnu 1939 bylo poh?beno na h?bitově Les Corts v Barceloně.
?Mu?ednická smrt těchto dvou nových blahoslavených,“ napsal kardinál Juan José Omella Omella, metropolitní arcibiskup Barcelony, ?nám musí pomoci nést na?e ka?dodenní k?í?e s láskou, klidem a nadějí“.
Autor je vedoucí Ú?adu svato?e?ení barcelonského arcibiskupství
