Zemřel Gustavo Gutiérrez, teolog osvobození a obhájce chudých
Salvatore Cernuzio - Vatikán
Jeho kompasem byla 25. kapitola Matoušova evangelia, kapitola o skutcích milosrdenství. Kristovo pověření - „cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších bratří, pro mne jste udělali“ - bylo charakteristickým znakem jeho myšlení. „Volba pro chudé“ byla jeho výzvou. Včera v noci, v úterý 22. října, zemřel v klášteře svatého Dominika v Limě (Peru) Gustavo Gutiérrez, dominikánský teolog a řeholník považovaný za „otce“ teologie osvobození. Bylo mu 96 let. Dlouhý život strávil studiem, přemýšlením, úvahami, rozhovory a často i zápasy. Bojoval za teologické myšlení, které bylo někdy kritizováno nebo na něj bylo pohlíženo s podezřením, ale které, jak tvrdil, nemělo kořeny v ničem jiném než v evangeliu. V té dobré zvěsti a v jejím převratném poselství, že na prvním místě jsou chudí, poslední, prostí.
Přednostní volba pro chudé
Byl to on, kdo vymyslel výraz „preferenční volba pro chudé“, který byl později začleněn do magisteria církve jako základní cesta života z víry. Jan Pavel II. totiž uznal, že „preferenční volba pro chudé není ani výlučná, ani vylučující, ale je pevná a neodvolatelná“. Zatímco Benedikt XVI. v roce 2007 ve svatyni v brazilské Aparecidě potvrdil, že „preferenční volba pro chudé je implicitně obsažena v christologické víře v Boha, který se pro nás učinil chudým“.
Mše s papežem v Santa Martě
Mnoho je vzpomínek, které se v těchto hodinách vracejí na tohoto muže, který „jakkoli byl malý, svou malostí nám dokázal hlásat evangelium se silou a odvahou“, jak píše v kondolenční nótě limský arcibiskup, kardinál Carlos Castrillo. V mysli se mi vybavuje také mnoho obrazů, počínaje symbolickým z 11. září 2013, kdy Gutiérrez sloužil mši svatou v Santa Martě společně s Františkem, papežem tehdy asi půl roku. Oni dva, bok po boku, u oltáře malé kaple ve Vatikánu.
„Děkuji vám za vaše svědectví,“ řekl Gutiérrez argentinskému papeži, jak se svěřil v dlouhém rozhovoru pro L'Osservatore Romano, zveřejněném 11. září 2013. V témže rozhovoru dominikán objasnil hlavní směry své teologie, „plné zdrojů“, protože její střed - chudoba - byl „vždycky tam“, „vždycky naléhavější“. A nejedná se o "poverologii", vysvětlil: "Je třeba jasně říci, že pojem chudoba je komplexní, protože existuje skutečná chudoba, která se týká situace těch, kteří se nepočítají za nic, těch, kteří jsou bezvýznamní, a to z ekonomických důvodů, ale také kvůli kultuře, jazyku, barvě pleti nebo proto, že patří do světa žen, které patří mezi nejpostiženější. Jasně potvrzujeme, že chudoba není nikdy jen jedna a především že nikdy není dobrá“.
Františkovo poselství k 90. narozeninám
K 90. narozeninám řeholníka, narozeného v roce 1928 v Limě, mu papež František zaslal dopis, v němž zdůraznil jeho „teologickou službu“ a poděkoval mu za jeho „práci“ a způsob, jakým „zpytuje svědomí každého člověka, aby nikdo nezůstal lhostejný k dramatu chudoby a vyloučení“.
Věrný i v těžkých chvílích
Kardinál Castillo ve výše zmíněné nótě poznamenává, že Gustavo Gutiérrez „provázel církev po celý svůj život, zůstával věrný i v těch nejtěžších chvílích a vždy připomínal, že pravý pastýř se musí starat o své ovce, zejména o chudé“. „Děkujeme Bohu,“ dodává Castrillo, „že jsme měli věrného kněze teologa, který nikdy nemyslel na peníze, přepych nebo cokoli, co by vypadalo, že je nadřazené“.
Studie a knihy
V posledních čtyřech desetiletích napsal teolog řadu prací, počínaje hlavní Teologií osvobození, která vyšla v roce 1971. Bývalý student medicíny a literatury v Peru, poté psychologie a filozofie v belgické Lovani a opět teologie na Katolické univerzitě v Lyonu, v Římě a Paříži v ní teoreticky rozpracoval politické a sociální osvobození, tj. odstranění bezprostředních příčin chudoby a nespravedlnosti; lidské osvobození, tj. emancipaci marginalizovaných a utlačovaných; teologické osvobození od sobectví a hříchu. Sociální bolest Latinské Ameriky, učení koncilu a, jak již bylo zmíněno, neustálý odkaz na evangelium oživily tyto úvahy, které byly později zřetelně vyjádřeny v mnoha dalších svazcích.
Čtyřruční svazek s kardinálem Müllerem
Jedním z posledních byl svazek Na straně chudých. Teologie osvobození, teologie církve (Edizioni Messaggero - Editrice Missionaria Italiana), vydaný v roce 2013 a napsaný s tehdejším prefektem Kongregace pro nauku víry, kardinálem Gherardem Ludwigem Müllerem. Teologové, vatikanisté a zasvěcenci knihu přivítali jako výjimečnou skutečnost: čtyřruční dílo jednoho z předních představitelů teologie osvobození a prefekta tohoto bývalého Svatého oficia, které se právě k tomuto proudu vyjádřilo dvěma instrukcemi v 80. letech 20. století. Mezi oběma však existovalo dlouholeté přátelství i společný zájem o rozvoj světové ekonomiky a evropské teologie. Vysvětlili si to v Římě při přeplněné v nabité aule na Via della Conciliazione, která byla zakončena darem německému kardinálovi charakteristického ponča chudých rolníků z peruánských And.
"Samaritánská církev"
Slova, která Gutiérrez na této akci pronesl a která hovořila o „samaritánské církvi“, což je syntéza myšlenky služby vypůjčené z podobenství o „milosrdném Samaritánovi“, jež je drahé papeži Františkovi, zůstávají působivá. Podobenství, které, jak řekl teolog, podněcuje k zamyšlení nad otázkou „Kdo je můj bližní?“, ale také nad otázkou „Kdo se stal mým bližním?“. Müller se zase podělil o cestu, která ho přivedla ke zvláštní citlivosti pro téma chudoby: od skromných začátků v Mohuči s otcem továrníkem a matkou ženou v domácnosti s pěti dětmi, přes zkušenost z 80. let minulého století uprostřed lidí bez jídla, vody, oblečení a lékařské péče až po biskupský úřad v Regensburgu, kde působilo mnoho kněží z chudých zemí celého světa. Zkušenosti, z nichž v kardinálovi dozrálo přesvědčení, že církev je svátostí spásy pro lidi a mezi lidmi a že její působení může být pouze evangelizační a také osvobozující. To, co se Gustavo Gutiérrez snažil potvrdit po celá léta.
