蜜桃交友

Slu啪ba církve v globální dob臎 se nem暖啪e omezovat na územní farnosti.
Také pro církev v globální dob臎 platí pravidlo: Jednej lokáln臎, mysli globáln臎. Jednat lokáln臎 znamená v啪dy respektovat kontext. To vy啪aduje decentralizaci církve, uplat艌ování principu subsidiarity, ale také solidarity - vzájemný respekt k odli拧nostem. 
Slu啪ba kaplan暖 v nemocnicích, armád臎, v臎znicích atd. je avantgardou této slu啪by církve, která je otev艡ená 惫拧别尘, nejen vlastním 膷len暖m. 
Myslet globáln臎 znamená neustále prohlubovat katolicitu a ekumenicitu, univerzální otev艡enost církve, která je svátostí, tj. symbolem a nástrojem jednoty celého lidstva. To je eschatologický cíl, kterého církev pln臎 dosáhne pouze v Bo啪í náru膷i, ale o který musíme neustále usilovat roz拧i艡ováním horizontu na拧eho vnímání sv臎ta a Bo啪ího p暖sobení ve sv臎t臎. Katolická jednota církve musí být organickou jednotou v rozmanitosti, nikoli uniformitou a konformitou totalitních systém暖.

Mnohým lidem se dne拧ní evropské k艡es钮anství zdá být slabé a unavené.
Mnozí evrop拧tí katolíci, a zejména 鈥瀝ybá艡i lidí鈥� mezi námi, mají dnes podobné pocity jako galilej拧tí rybá艡i na b艡ehu Genezaretského jezera, kdy啪 se poprvé setkali s Je啪í拧em: 鈥濲sme unavení, máme prázdné ruce a prázdné sít臎, pracovali jsme celou noc a nic jsme neulovili.鈥� Ale pro Je啪í拧e byl práv臎 takový okam啪ik kairos, po膷átkem jeho komunikace se svými budoucími apo拧toly.
Je啪í拧 nám dnes 艡íká toté啪, co vy膷erpaným rybá艡暖m: Zkuste to znovu, zaje膹te na hlubinu. Zkusit to znovu znamená neopakovat staré chyby. Je t艡eba vytrvalosti a odvahy opustit m臎l膷inu a vydat se na hlubinu. 

Evropské k艡es钮anství se nachází v paradoxní situaci: jsme 尘别苍拧颈苍辞耻&苍产蝉辫;v siln臎 odcírkevn臎né spole膷nosti, která si v拧ak v genech nese tém臎艡 dva tisíce let nesmazatelné zku拧enosti s mnoha formami k艡es钮anské víry. Toto d臎dictví je bohatstvím  a zárove艌 zát臎啪í.
Sou膷ástí tohoto d臎dictví je i evropský sekularismus a ateismus; p艡inejmen拧ím n臎kte艡í evrop拧tí ateisté jsou 鈥瀔atoli膷tí鈥� a 鈥瀙rotestant拧tí鈥� ateisté. 

Na拧e matka evropská církev má mnoho nep艡iznaných potomk暖 a 鈥瀖arnotratných syn暖 a dcer鈥�. Hlub拧í poznání evropské kultury nám p艡iná拧í mnohá p艡ekvapivá setkání s na拧imi neznámými sourozenci. Musíme v拧ak po膷ítat s tím, 啪e pro mnohé nebude objevení na拧eho spole膷ného rodokmenu radostným p艡ekvapením. Musíme o膷ekávat, 啪e u n臎kterých se na拧e synodální pozvání na rodinné setkání setká spí拧e s ned暖v臎rou ne啪 s reciprocitou. Získání ztracené 诲暖惫臎谤测vy啪aduje trp臎livost a p艡esv臎d膷ivé sv臎dectví.

Evropa je dnes misijním územím. Dne拧ní misioná艡i v Evrop臎 jsou v拧ak ve zcela jiné situaci ne啪 misioná艡i, kte艡í doprovázeli evropské kolonizátory na prahu novov臎ku. Misie v postk艡es钮anské Evrop臎 nem暖啪e být 鈥瀝econquistou鈥� nebo archeologickými vykopávkami vedenými nostalgií po ztracené minulosti. 

Misie není proselytismus; snaha vnutit nov臎 p艡íchozí do na拧ich stávajících institucionálních a mentálních struktur by byla kontraproduktivní. Setkání s hledajícími je p艡íle啪itostí k roz拧í艡ení t臎chto hranic a obohacení církve o jejich zku拧enosti. Misie v kontextu synodality není jednosm臎rná 膷innost. Jde o doprovázení, dialog, respekt a vzájemné obohacování. Jsme sv臎dky Krista, ale nemáme na n臎j monopol; Kristus k nám m暖啪e promlouvat i prost艡ednictvím 鈥瀌ruhých鈥�.
Krom臎 nov臎 p艡íchozích se v Evrop臎 setkáváme také s návraty n臎kterých 鈥瀊ývalých katolík暖鈥�, kte艡í pro拧li hlubokým ot艡esem své víry. 艠íkají: Dnes znovu v臎艡ím tomu, 膷emu jsem v臎艡il v d臎tství, ale v臎艡ím tomu jinak. Musíme vytvo艡it prostor pro víru dosp臎lých.
Proces sekularizace byl d暖le啪itou etapou zrání k艡es钮anské víry. Nejen jednotlivé 鈥瀟emné noci鈥�, o nich啪 psali mystici, ale i kolektivní temné noci jsou klí膷ovou prom臎nou (metanoia), velikono膷ní zku拧eností, ú膷astí na k艡í啪i a vzk艡í拧ení. Sekularizaci a zhroucení mnoha forem církve lze chápat jako ú膷ast na tajemství Velkého pátku a Bílé soboty, a tak je nov臎 interpretovat jako kairos, Bo啪í dar, zkou拧ku a výzvu. Synodální obnova je p艡íle啪itostí vstoupit do nové epochy v d臎jinách k艡es钮anství a zakusit prom臎艌ující moc Zmrtvýchvstalého skrze prom臎nu 鈥瀟臎la a du拧e鈥� církve (mentality a struktur).

Zmrtvýchvstání nebylo návratem k d艡ív臎j拧ímu, p艡edchozímu stavu, nýbr啪 branou k dynamické p艡ítomnosti Zmrtvýchvstalého Krista skrze Ducha v 啪ivot臎 církve. Stejn臎 tak i obnovující prom臎ny církve jsou v啪dy p艡ekvapiv臎 nové, jsou projevem prohlubující se p艡ítomnosti Krista v církvi, ale také v anonymní podob臎 za jejími viditelnými hranicemi. Mo啪ná, 啪e jedním z nejvýznamn臎j拧ích úkol暖 dal拧í etapy synodální cesty bude práv臎 objevování Kristovy p艡ítomnosti také za viditelnými hranicemi církve - celý kosmos, p艡íroda a kultura, plody zem臎 i plody lidské práce v sob臎 nesou otev艡enost pro eucharistickou v拧udyp艡ítomnost Krista. Katolicita (univerzalita) a ekumenicita k艡es钮anství jsou opakem totalitních tendencí uzav艡ených spole膷ností a sektá艡ských nábo啪enství.

V dne拧ním sv臎t臎 se mnohá nábo啪enství (a také n臎které formy k艡es钮anství) stala politickými nástroji obrany etnické 膷i civiliza膷ní identity, nástroji kulturních válek jedn臎ch proti druhým. K艡es钮anství má jedine膷ný úkol následovat kenotické poslání Krista a odmítnout poku拧ení sebereference, sebest艡ednosti, kolektivního narcismu a ideologického imperialismu. K艡es钮anství nemusí být jedním z identitárních nábo啪enství. Na拧e identita není n臎co statického a uzav艡eného; na拧í identitou je 啪ivý Kristus a jeho Duch. Nemusíme svou identitu úzkostliv臎 bránit, ale spí拧e ji neustále znovu objevovat, hloub臎ji chápat a interpretovat.

鈥濶a拧e království není z tohoto sv臎ta.鈥� To není výzva k út臎ku ze sv臎ta, ale závazek udr啪ovat v církvi i ve sv臎t臎 otev艡enost v暖膷i trvalému p艡íchodu Boha, který je v啪dy v臎t拧í ne啪 v拧echny na拧e p艡edstavy o n臎m. Vytvá艡ejme a udr啪ujme místa otev艡enosti a bd臎losti v církvi i ve sv臎t臎.
Na 膷asto kladenou otázku, co je cílem a jaké jsou hranice synodální cesty, musíme pokorn臎 odpov臎d臎t: nevíme. Následujeme otce víry Abraháma, který p艡ijal Bo啪í volání a vydal se na cestu, ani啪 by v臎d臎l, kam jde. 
Musíme se stále ptát jako apo拧tol Tomá拧: Pane, nevíme, kam jde拧. Jak bychom mohli znát cestu?  Je啪í拧 jim nep艡edlo啪il podrobný plán cesty, nýbr啪 odpov臎d臎l: Já jsem cesta, pravda a 啪ivot. Tato odpov臎膹 je sv臎tlem pro na拧i cestu.

Shromá啪dili jsme se zde ve jménu Krista a zakusili vanutí jeho Ducha b臎hem tohoto po啪ehnaného Tridua. Díky Bohu a na拧im hostitel暖m a pr暖vodc暖m.

(Linec, 31. srpna 2024)