蜜桃交友

Slu?ba církve v globální době se nem??e omezovat na územní farnosti.
Také pro církev v globální době platí pravidlo: Jednej lokálně, mysli globálně. Jednat lokálně znamená v?dy respektovat kontext. To vy?aduje decentralizaci církve, uplatňování principu subsidiarity, ale také solidarity - vzájemný respekt k odli?nostem. 
Slu?ba kaplan? v nemocnicích, armádě, věznicích atd. je avantgardou této slu?by církve, která je otev?ená v?em, nejen vlastním ?len?m. 
Myslet globálně znamená neustále prohlubovat katolicitu a ekumenicitu, univerzální otev?enost církve, která je svátostí, tj. symbolem a nástrojem jednoty celého lidstva. To je eschatologický cíl, kterého církev plně dosáhne pouze v Bo?í náru?i, ale o který musíme neustále usilovat roz?i?ováním horizontu na?eho vnímání světa a Bo?ího p?sobení ve světě. Katolická jednota církve musí být organickou jednotou v rozmanitosti, nikoli uniformitou a konformitou totalitních systém?.

Mnohým lidem se dne?ní evropské k?es?anství zdá být slabé a unavené.
Mnozí evrop?tí katolíci, a zejména ?rybá?i lidí“ mezi námi, mají dnes podobné pocity jako galilej?tí rybá?i na b?ehu Genezaretského jezera, kdy? se poprvé setkali s Je?í?em: ?Jsme unavení, máme prázdné ruce a prázdné sítě, pracovali jsme celou noc a nic jsme neulovili.“ Ale pro Je?í?e byl právě takový okam?ik kairos, po?átkem jeho komunikace se svými budoucími apo?toly.
Je?í? nám dnes ?íká toté?, co vy?erpaným rybá??m: Zkuste to znovu, zaje?te na hlubinu. Zkusit to znovu znamená neopakovat staré chyby. Je t?eba vytrvalosti a odvahy opustit měl?inu a vydat se na hlubinu. 

Evropské k?es?anství se nachází v paradoxní situaci: jsme men?inou v silně odcírkevněné spole?nosti, která si v?ak v genech nese témě? dva tisíce let nesmazatelné zku?enosti s mnoha formami k?es?anské víry. Toto dědictví je bohatstvím  a zároveň zátě?í.
Sou?ástí tohoto dědictví je i evropský sekularismus a ateismus; p?inejmen?ím někte?í evrop?tí ateisté jsou ?katoli?tí“ a ?protestant?tí“ ateisté. 

Na?e matka evropská církev má mnoho nep?iznaných potomk? a ?marnotratných syn? a dcer“. Hlub?í poznání evropské kultury nám p?iná?í mnohá p?ekvapivá setkání s na?imi neznámými sourozenci. Musíme v?ak po?ítat s tím, ?e pro mnohé nebude objevení na?eho spole?ného rodokmenu radostným p?ekvapením. Musíme o?ekávat, ?e u některých se na?e synodální pozvání na rodinné setkání setká spí?e s ned?věrou ne? s reciprocitou. Získání ztracené 诲?惫ě谤测vy?aduje trpělivost a p?esvěd?ivé svědectví.

Evropa je dnes misijním územím. Dne?ní misioná?i v Evropě jsou v?ak ve zcela jiné situaci ne? misioná?i, kte?í doprovázeli evropské kolonizátory na prahu novověku. Misie v postk?es?anské Evropě nem??e být ?reconquistou“ nebo archeologickými vykopávkami vedenými nostalgií po ztracené minulosti. 

Misie není proselytismus; snaha vnutit nově p?íchozí do na?ich stávajících institucionálních a mentálních struktur by byla kontraproduktivní. Setkání s hledajícími je p?íle?itostí k roz?í?ení těchto hranic a obohacení církve o jejich zku?enosti. Misie v kontextu synodality není jednosměrná ?innost. Jde o doprovázení, dialog, respekt a vzájemné obohacování. Jsme svědky Krista, ale nemáme na něj monopol; Kristus k nám m??e promlouvat i prost?ednictvím ?druhých“.
Kromě nově p?íchozích se v Evropě setkáváme také s návraty některých ?bývalých katolík?“, kte?í pro?li hlubokým ot?esem své víry. ?íkají: Dnes znovu vě?ím tomu, ?emu jsem vě?il v dětství, ale vě?ím tomu jinak. Musíme vytvo?it prostor pro víru dospělých.
Proces sekularizace byl d?le?itou etapou zrání k?es?anské víry. Nejen jednotlivé ?temné noci“, o nich? psali mystici, ale i kolektivní temné noci jsou klí?ovou proměnou (metanoia), velikono?ní zku?eností, ú?astí na k?í?i a vzk?í?ení. Sekularizaci a zhroucení mnoha forem církve lze chápat jako ú?ast na tajemství Velkého pátku a Bílé soboty, a tak je nově interpretovat jako kairos, Bo?í dar, zkou?ku a výzvu. Synodální obnova je p?íle?itostí vstoupit do nové epochy v dějinách k?es?anství a zakusit proměňující moc Zmrtvýchvstalého skrze proměnu ?těla a du?e“ církve (mentality a struktur).

Zmrtvýchvstání nebylo návratem k d?ívěj?ímu, p?edchozímu stavu, nýbr? branou k dynamické p?ítomnosti Zmrtvýchvstalého Krista skrze Ducha v ?ivotě církve. Stejně tak i obnovující proměny církve jsou v?dy p?ekvapivě nové, jsou projevem prohlubující se p?ítomnosti Krista v církvi, ale také v anonymní podobě za jejími viditelnými hranicemi. Mo?ná, ?e jedním z nejvýznamněj?ích úkol? dal?í etapy synodální cesty bude právě objevování Kristovy p?ítomnosti také za viditelnými hranicemi církve - celý kosmos, p?íroda a kultura, plody země i plody lidské práce v sobě nesou otev?enost pro eucharistickou v?udyp?ítomnost Krista. Katolicita (univerzalita) a ekumenicita k?es?anství jsou opakem totalitních tendencí uzav?ených spole?ností a sektá?ských nábo?enství.

V dne?ním světě se mnohá nábo?enství (a také některé formy k?es?anství) stala politickými nástroji obrany etnické ?i civiliza?ní identity, nástroji kulturních válek jedněch proti druhým. K?es?anství má jedine?ný úkol následovat kenotické poslání Krista a odmítnout poku?ení sebereference, sebest?ednosti, kolektivního narcismu a ideologického imperialismu. K?es?anství nemusí být jedním z identitárních nábo?enství. Na?e identita není něco statického a uzav?eného; na?í identitou je ?ivý Kristus a jeho Duch. Nemusíme svou identitu úzkostlivě bránit, ale spí?e ji neustále znovu objevovat, hlouběji chápat a interpretovat.

?Na?e království není z tohoto světa.“ To není výzva k útěku ze světa, ale závazek udr?ovat v církvi i ve světě otev?enost v??i trvalému p?íchodu Boha, který je v?dy vět?í ne? v?echny na?e p?edstavy o něm. Vytvá?ejme a udr?ujme místa otev?enosti a bdělosti v církvi i ve světě.
Na ?asto kladenou otázku, co je cílem a jaké jsou hranice synodální cesty, musíme pokorně odpovědět: nevíme. Následujeme otce víry Abraháma, který p?ijal Bo?í volání a vydal se na cestu, ani? by věděl, kam jde. 
Musíme se stále ptát jako apo?tol Tomá?: Pane, nevíme, kam jde?. Jak bychom mohli znát cestu?  Je?í? jim nep?edlo?il podrobný plán cesty, nýbr? odpověděl: Já jsem cesta, pravda a ?ivot. Tato odpově? je světlem pro na?i cestu.

Shromá?dili jsme se zde ve jménu Krista a zakusili vanutí jeho Ducha během tohoto po?ehnaného Tridua. Díky Bohu a na?im hostitel?m a pr?vodc?m.

(Linec, 31. srpna 2024)