蜜桃交友

Rozhovor p?ipravil Jean-Charles Putzolu – Vatikán

Sestra Aurélie Allouchéry z kongregace Panny Marie Pomocnice ve francouzském Troyes nejprve p?ibli?uje své duchovní povolání. Myslela si, ?e je p?edur?ena pro rodinný ?ivot s dětmi a profesní dráhu u?itelky. Vysvětluje, jaká cesta ji p?ivedla nejprve k ?eholnímu ?ivotu a poté k doprovázení nemocných.

Sestro Aurélie Allouchéryová, jste ?eholnicí z kongregace Panny Marie Pomocnice, která své poslání popisuje t?emi slovy: soucit, uzdravení a osvobození. P?ed dvaceti lety jste slo?ila sliby, jak jste p?istupovala k zasvěcenému ?ivotu?

Do kostela jsem vlastně chodila od dětství. Rodi?e mě v?dycky povzbuzovali, abych chodila v neděli na m?i, maminka u?ila katechismus a sama jsem pat?ila do jednoho dobro?inného sdru?ení. V pětadvaceti letech, po dob?e pro?itém mládí, vyvstala otázka: Kam jsem povolána? Co by mě u?inilo ??astnou? Zú?astnila jsem se tedy roku rozli?ování, který nabízela reme?ská diecéze. Skon?ilo to duchovní obnovou o rozli?ení duchovního povolání, na jejím? konci se mi odpově? zdála jasná: opravdu jsem pocítila touhu dát sv?j ?ivot Kristu, celý sv?j ?ivot, v?echno, co jsem, celé své bytí.

Pape? Franti?ek ?asto ?íká, ?e církev musí fungovat na základě p?ita?livosti. Cítila jste, ?e vás B?h p?itahuje?

Ano, cítila jsem p?ita?livost k Bohu. Měla jsem v?ak mnoho p?edsudk? o ?eholním ?ivotě a ?eholnicích, které jsem potkávala. P?ipadaly mi poněkud staromódní, nep?íli? módní, zkrátka nep?íli? p?ita?livé. Je také pravda, ?e kdy? jsem se ú?astnila oné duchovní obnovy, neměla jsem v?bec ?ádnou p?edstavu o tom, jakou ?ivotní volbu u?iním. Byla jsem spí?e orientovaná na man?elství, na ?ivot v man?elství a na děti, na spoustu dětí. Ale nakonec to nenastalo, zvolila jsem si ?eholní ?ivot. Ono Bo?í volání, velmi silná Bo?í láska, kterou jsem během té duchovní obnovy pocítila, mě k němu p?itáhla a p?iměla mě vzdát se ?ivota, který jsem si p?edstavovala jako sv?j.

?íkáte, ?e jste se ?z?ekla“ ?ivota, který jste si pro sebe p?edstavovala. Va?e věrnost Kristu tedy zahrnuje oběti?

Nemohu ?íci, ?e znamená oběti, proto?e se cítím naplněna tímto darovaným, nabídnutým ?ivotem a milostmi, které za to dostávám. Samoz?ejmě nechci nic p?ikrá?lovat, ale ve skute?nosti je ?ivot ve věrnosti Bohu, Kristu, skute?ně plnohodnotným ?ivotem. Nemohu ?íci nic jiného. Nemám pocit, ?e bych se obětovala. P?esto, jako v ka?dém ?ivotě, i zde je t?eba si něco od?íci. Nem??ete pro?ívat v?echno, nem??ete dělat v?echno a nem??ete si vybrat v?echno. Rozhodnout se nutně znamená ně?eho jiného se vzdát.

?eholní ?ivot je krásný, proto?e je rozmanitý. Existuje mnoho spole?enství s r?znými charismaty. Jak jste si vybrala kongregaci Panny Marie Pomocnice?

Bylo to opravdu ne?ekané setkání. P?icházela jsem z u?itelství a tato kongregace, která je zamě?ená na pé?i, mi zrovna nevyhovovala. Ale p?i setkání se sestrami, kdy? jsem je poslouchala, jak vyprávějí o svém poslání, mě p?itahovala jejich blízkost k nemocným v jejich domovech, rodinách, a úleva, kterou poskytovaly Kristovým trpícím úd?m.

Co byste dnes ?ekla mladým mu??m nebo ?enám, kte?í p?emý?lejí o ?ivotní volbě a kte?í mo?ná hledají spiritualitu, výjime?ný ?ivot. Jaká vodítka byste jim dala?

Je velmi tě?ké dávat rady nebo něco nazna?it, proto?e ka?dý jde svou vlastní cestou. Mám ráda větu z evangelia, která praví: ?Poj?te a uvidíte“. Setkávejte se s lidmi, naslouchejte, pozorujte, vnímejte věci. Myslím, ?e by to měl být ?ivot opravdu ukotvený v Kristu, ?e jde následovat jej a pro něco se nasadit.

Cítíte se dnes plně realizována ve své ?ivotní volbě, ve svém duchovním a ?eholním ?ivotě?

Ano, to opravdu cítím. ?lověk se v?dy sna?í skrze základy ?eholního ?ivota, ony t?i základní pilí?e, kterými jsou komunitní ?ivot, ?ivot modlitby a apo?tolský ?ivot, sjednotit to, ?ím je, svou vlastní osobnost, a také se moci realizovat, ale z?stat otev?ený druhým. Je to ?ivot pro?ívaný jako dar a myslím, ?e ve chvíli, kdy se ?lověk daruje, realizuje sám sebe.

Sestro Aurélie Allouchéry, bylo od po?átku va?ím povoláním být u l??ka nemocných?

Ne, to mě v?bec nelákalo. P?i?la jsem z u?itelství a spí?e jsem uva?ovala o tom, ?e z?stanu ve světě vzdělávání se specializací na doprovázení dětí. Ale setkání se sestrami Panny Marie Pomocnice v Troyes opravdu změnilo m?j pohled na věc. Byla jsem si jistá, ?e právě takto ze sebe budu moci vydat to nejlep?í.

Pape??v modlitební úmysl v tomto měsíci vybízí za nemocné v kone?ném stádiu ?ivota. Co obná?í doprovázení těchto lidí. ?ím je obdarováváte a co od nich p?ijímáte?

Osobně se domnívám, ?e ze mne opravdu promlouvá postava soucitného Krista. Poka?dé, kdy? p?istupuji k l??ku nemocného ?lověka, obracím se k Duchu svatému, aby mnou skute?ně procházel, aby byl onou P?ítomností. Z o?et?ovatelského hlediska se pak má p?ítomnost konkrétně naplňuje prostými gesty pé?e. Ov?em skute?nost, ?e ve mně p?ebývá Duch, ?e jej vzývám, mi umo?ňuje, ?e jsem cele p?ítomna a skrze tato gesta p?sobí B?h. Co se tý?e doprovázení na konci ?ivota, ?ekla bych, ?e je stejné jako doprovázení nemocného ?lověka, který se právě dozvěděl o své vá?né diagnóze. Toto doprovázení vy?aduje skute?ně plnou p?ítomnost a hluboké naslouchání.

Sestry Panny Marie Pomocnice svým zp?sobem vyjad?ují Mariinu něhu, s ní? se obrací ke svému Synu, mate?skou něhu. Jak se tato něha projevuje ve va?em poslání?

Dostala jsem se k o?et?ovatelskému apo?tolátu právě proto, abych prost?ednictvím svých gest promlouvala o této něze a byla touto něhou, která p?ichází, aby utě?ovala, poskytovala úlevu a která někdy lé?í. Nikoli nezbytně ve zdravotnickém slova smyslu, ale jako něco, co prospívá. Posláním sester Panny Marie Pomocnice je obejmout trpící tělo a zahrnout je ve?kerou pé?í, kterou pot?ebuje, aby opětovně nabylo své d?stojnosti a ctilo onen chrám, kterým je.