Matky c铆rkve: mision谩艡sk谩 autorita a prorock茅 veden铆 啪en v ran茅m k艡es钮anstv铆
Christine Schenk, CSJ
Kdy啪 jsem byla mladou 艡eholnicí v Kongregaci svatého Josefa v Clevelandu, m臎la jsem velkou touhu pochopit, kdo byli na拧i p艡edkové ve ví艡e. P艡esto啪e jsem nad拧ená z biblických text暖, 膷asto mi p艡ipadá obtí啪né se v nich rozpoznat, proto啪e texty v na拧em lekcioná艡i tém臎艡 v啪dy hovo艡í o na拧ich p艡edcích, mu啪ích. Zbo啪né Je啪í拧ovy u膷ednice - s výjimkou Marie Nazaretské - jsou prakticky neviditelné. Kdy啪 jsem pozd臎ji za膷ala studovat magisterský obor teologie v místním seminá艡i, hltala jsem ka啪dou informaci o 啪enách v raném k艡es钮anství. V této sérii 膷ty艡 esej暖 chci identifikovat historické ko艡eny 啪enských nábo啪enských komunit a snad pomoci 膷tená艡暖m, aby v p艡íb臎hu prvních k艡es钮an暖 za膷ali rozpoznávat sami sebe.
艩í艡ení k艡es钮anství
Je啪í拧ovo hnutí se rychle roz拧í艡ilo po celé 艠ímské 艡í拧i, 膷áste膷n臎 díky iniciativ臎 vdov a 啪en jako apo拧tol暖, prorok暖, evangelizátor暖, misioná艡暖 a vedoucích domácích církví. Jeho r暖st lze p艡i膷íst také finan膷ní podpo艡e k艡es钮anských podnikatelek, jako byly Marie z Magdaly a Jana (srov. Lk 8,1-3), Lýdie (srov. Sk 16,11-40), Foiba (srov. 艠ím 16,1-2), Olympias, diakonka ze 4. století, a dal拧í. Práv臎 to uznal pape啪 Benedikt XVI., kdy啪 14. února 2007 艡ekl, 啪e 鈥瀌臎jiny k艡es钮anství by se vyvíjely zcela jinak, kdyby nebylo velkorysého p艡isp臎ní mnoha 啪en. V kontextu rané církve nebyla p艡ítomnost 啪en v暖bec druho艡adá鈥�.
沤eny jako hlasatelky evangelia
Celsus, známý kritik rané církve, nem臎l o evangelizaci 啪en valné mín臎ní. P艡esto, by钮 neúmysln臎, poskytl nezávislý d暖kaz o iniciativ臎 啪en v raném k艡es钮anství, kdy啪 uvedl, 啪e k艡es钮ané p艡esv臎d膷ovali lidi, aby 鈥瀘pustili své otce a u膷itele a místo toho 拧li s 啪enami a d臎tmi, hrá膷skými kamarády, do 啪enských dom暖 nebo do ko啪elu啪ských dílen鈥� (Origenes, Proti Celsovi). Celsova kritika se shoduje s tvrzeními v jiných textech raného k艡es钮anství v tom, 啪e evangelizace probíhala od 膷lov臎ka k 膷lov臎ku, od domu k domu, a to tak, 啪e 啪eny oslovovaly jiné 啪eny, d臎ti, svobodné mu啪e a otroky. Jeho kritika nám 艡íká, 啪e k艡es钮anské 啪eny (a n臎kolik mu啪暖) vyvíjely iniciativu mimo pravidla patriarchátu v d暖sledku své víry v Krista.
Konkrétní p艡ínos 啪en
V 艡ímské spole膷nosti do拧lo mezi 1. a 4. stoletím ke t艡em významným inovacím, které lze p艡i膷íst evangelizaci a vedoucí slu啪b臎 k艡es钮anských 啪en. První z nich, kolem 4. století, je svoboda volby celibátního 啪ivota, která fakticky rozbíjí pilí艡 patriarchátu, toti啪 povinnost uzav艡ít man啪elství. Druhým je, 啪e k艡es钮anské vdovy a panny zachra艌ují, za膷le艌ují do spole膷nosti, k艡tí a vychovávají tisíce sirotk暖, kte艡í by jinak zem艡eli, proto啪e by byli opu拧t臎ni nebo by byli ur膷eni k prostituci. T艡etí novinkou je, 啪e tyto sdru啪ovací a evangeliza膷ní aktivity 啪en hrají rozhodující roli p艡i p艡em臎n臎 艡ímské spole膷nosti z p艡evá啪n臎 pohanské na p艡evá啪n臎 k艡es钮anskou kulturu.
Prvky 艡eholního 啪ivota m暖啪eme rozpoznat nejen v prvních spole膷enstvích vdov, jako bylo spole膷enství Grapte nebo Tabity, ale také u 啪en, které se rozhodly pro celibát, jako byly 膷ty艡i Filipovy dcery prorokyn臎 (Sk 21,9) a 啪enská spole膷enství v Malé Asii, o nich啪 se zmi艌ují Tekliny skutky. 沤eny z t臎chto spole膷enství nejen zachra艌ovaly sirotky a chudé vdovy, ale také prorokovaly na prvních shromá啪d臎ních prvotní církve (srov. 1 Kor 11; Sk 21,8-19). Jejich kontrakulturní uplat艌ování autority v kontextu ka啪dodenního domácího 啪ivota je jedním z 膷asto nevyslovených klí膷暖 k rychlému 拧í艡ení k艡es钮anství. Misioná艡ská autorita a prorocké vedení 啪en v jejich 拧iroké sociální síti zm臎nily tvá艡 艠ímské 艡í拧e.
Materiál pou啪itý pro tento 膷lánek je z velké 膷ásti p艡evzat z autor膷iny knihy 鈥濩rispina and Her Sisters: Women and Authority in Early Christianity鈥� (Fortress Pres, 2017). Ve svém druhém 膷lánku, který brzy vyjde, popisuje p暖vodní výzkum ran臎 k艡es钮anských 啪en na sarkofágových vlysech datovaných mezi 3. a 5. stoletím.
