Katolick¨¢ c¨ªrkev v Argentin¨§ za politick¨¦ho n¨¢sil¨ª a vojensk¨¦ diktatury
CARLOS MARÍA GALLI
Teologická fakulta Argentinské katolické univerzity (UCA) vydala v nakladatelství Planeta první dva svazky díla s názvem Pravda vás osvobodí (La verdad los hará libres, edito?i Carlos Galli, Juan Durán, Luis Liberti a Federico Tavelli). Na?e studie se zam¨§?uje na jednání církevních p?edstavitel?, ale její pohled je ?iroký a zabývá se také ob?anským d¨§ním a dal?ími institucionálními aktéry. První díl se zam¨§?uje na ?Katolickou církev ve spirále násilí v Argentin¨§ 1966-1983¡°. Druhý svazek nese název ?Argentinská biskupská konference a Svatý stolec tvá?í v tvá? státnímu terorismu 1976-1983¡°. Ob¨§ publikace jsou výsledkem p¨§tileté spole?né práce. Ve druhé polovin¨§ 20. století Argentina trp¨§la násilím, které zp?sobovalo smrt a bolest. Vzpome¨¾me na strukturální nespravedlnosti, násilnou polarizaci, perzekuce a zákazy, p?evraty, které rozvrátily ústavní po?ádek, guerillová hnutí, politické násilí, polovojenské gangy, státní terorismus se v?emi jeho ob¨§?mi. Nejde o jednoho, dva nebo t?i démony, ale o démonickou spirálu, která vyvrcholila systematickým a tajným poru?ováním lidských práv vojenskou vládou od roku 1976. Jednalo se o nezákonnou a nemorální strategii, která zasévala hr?zu zalo?enou na únosech, mu?ení a nucených zmizeních: tragédii desaparecidos.
P?edkládaná studie se zabývá p?sobením katolické církve v dob¨§ poslední vojenské diktatury. Jde o velmi obtí?né téma, které v?ak muselo být zpracováno, stejn¨§ jako studie jiných autor?, díl?ím zp?sobem, a tudí? se stává nezbytným a stále probíhajícím zkoumáním. P?edstavuje novinku v argentinské a církevní historiografii. Neexistuje ?ádná tak rozsáhlá studie, jejím? hlavním pramenem by byly církevní archivy spolu s velkou ?ástí bibliografie a mnoha sv¨§dectvími. Tato práce se sna?í skloubit r?zné vzpomínky, pam¨§ti a ov¨§?ené historické údaje do interpreta?ního vypráv¨§ní, nabízejícího p?ehled dvou desetiletí.
Církevní p?vod a akademický ú?el tohoto výzkumu
Argentinská biskupská konference se nad tím, co se v zemi stalo, hluboce zamý?lela. P?iznala, ?e se s událostmi nevyrovnala a neud¨§lala dost pro omezení spirály násilí a teroristických akcí ze strany státu. To v?ak nevymazává opat?ení p?ijatá na individuální nebo kolektivní úrovni, ani odsouzení obsa?ená v dokumentech vydaných ji? v roce 1976, v textu K?es?anská reflexe pro vlastenecký lid z roku 1977 a p?edev?ím v dokumentu Církev a národní spole?enství z roku 1981, v n¨§m? se církev jasn¨§ vyslovuje pro demokracii. V roce 2000, v souvislosti s jubilejním rokem, biskupové pronesli kajícnou modlitbu na ?ádost o odpu?t¨§ní církvi v Argentin¨§, v ní? je zmín¨§no poru?ování lidských práv. Toto p?iznání v?ak nem¨§lo dostate?ný tón a ohlas. Na po?átku 21. století za?ali p?edsedové episkopátu t?ídit materiály obsa?ené v archivu z let 76-83, který se nyní nazývá Fond lidských práv. V roce 2012 biskupská konference vydala dopis Víra v Je?í?e Krista nás pohání k pravd¨§, spravedlnosti a míru, rozhodla se zp?ístupnit dokumentaci ob¨§tem a p?íbuzným a podpo?ila komplexn¨§j?í studium ?innosti církve v tomto období. V roce 2013 vydal pape? Franti?ek pokyn k digitalizaci archiv?. V roce 2016 bylo oznámeno zahájení Protokolu o nahlí?ení do archivních materiál? týkajících se argentinských událostí (1976-1983) s cílem poskytnout informace zainteresovaným stranám.
V prosinci 2017 m¨§ nový p?edseda Argentinské biskupské konference, monsignor Óscar Vicente Ojea, oficiáln¨§ po?ádal, abych jako d¨§kan teologické fakulty podnikl dal?í krok: provést výzkum, který by pomohl rekonstruovat historickou pam¨§? s cílem p?isp¨§t k pravd¨§. Episkopát vlo?il d?v¨§ru v akademickou serióznost této fakulty. Od 60. let 20. století tato instituce up?ednost¨¾ovala studium latinskoamerických a argentinských církevních d¨§jin. Po kolegiálním rozli?ování fakulta p?evzala plnou odpov¨§dnost za výzkum a publikace. Vytvo?il jsem ?ídící výbor. V roce 2018 jsme stanovili zam¨§?ení práce podle akademických kompetencí na?í fakulty. To se li?í od pastora?ního poslání episkopátu, které zahrnuje slu?bu pro mír. V p?edmluv¨§ se uvádí, ?e tato práce je sou?ástí cíle, který je pro biskupskou konferenci úst?ední: pracovat pro bratrství argentinského lidu, které nebude realizováno bez poznání historické pravdy a podpory autentické spravedlnosti. Ve spole?nosti, v ní? instituce neprovád¨§ly a neprovád¨§jí sebekritiku, se v p?edmluv¨§ prohla?uje: ?Bez nároku na odsuzování lidí, které p?esahuje na?e kompetence, chceme jako pastý?i na?í putující církve v Argentin¨§ poznat historickou pravdu a prosit o odpu?t¨§ní Boha, argentinskou komunitu a ob¨§ti násilí¡°.
Práce na studii nále?í ke v¨§decké disciplín¨§ zvané církevní d¨§jiny. Strukturovali jsme ji do t?í svazk?, postupn¨§ v¨§novaných základ?m poznání církve v d¨§jinách, historicko-narativnímu studiu doby a hermeneuticko-interdisciplinárním esej?m. Pro první dva svazky jsme pov¨§?ili více ne? dvacet badatel?, kte?í krom¨§ zájmu o danou problematiku spl¨¾ovali t?i po?adavky: byli schopni pracovat v týmu, znali historickou metodu a vystudovali teologii. Pro interpreta?ní ?ást, která je p?edm¨§tem t?etího svazku (v p?íprav¨§), jsme se obrátili na akademiky z Argentiny i ze zahrani?í. Pracovali jsme spole?n¨§, proto?e jsme necht¨§li vytvo?it sbírku izolovaných esej?. P?esto?e jednotlivé ?lánky jsou podepsány jejich autory, hovo?ili jsme o nich spole?n¨§ p?i onlinovém setkání za probíhající pandemie.
První dva svazky na?í práce: odtajn¨§ná dokumentace z osmdesátých let
Sna?ili jsme se ?naslouchat hlasu¡° archiv? s kritickým z?etelem k nepublikovaným a editovaným pramen?m. Výjime?ným zp?sobem jsme m¨§li p?ístup jak k nepublikovaným dokument?m z archiv? Argentinské biskupské konference, tak z archiv? Státního sekretariátu, v?etn¨§ archiv? Rady pro ve?ejné zále?itosti církve a Apo?tolské nunciatury v Argentin¨§. To je patrné zejména ve druhém svazku. Vatikán obvykle otevírá své archivy a? mnoho desetiletí po událostech. Získali jsme povolení odtajnit dokumentaci z období 1976-1983. P?i tvorb¨§ prvního svazku jsme vycházeli p?edev?ím z archiv? diecézí a mu?ských a ?enských kongregací, n¨§kterých lidskoprávních organizací a dal?ích národních a provin?ních institucí. Vydali jsme se naslouchat hlas?m sv¨§dk?. Sdíleli jsme sv¨§dectví a analýzy protagonist?, z nich? mnohé nám poskytli jiní badatelé. Provedli jsme unikátní rozhovory. Pochopení fakt? je obohaceno, kdy? jsou ?teny z r?zných perspektiv, s pluralitní argumentací. ³§±¹¨§³Ùlo k?es?anské víry, které se stává teologií, neoslabuje, ale naopak respektuje a posiluje kritickou ostrost historické racionality. T?etí svazek poskytne r?zné výklady.
Tragédie desaparecidos vyná?í na sv¨§tlo existenciální, metafyzické a nábo?enské otázky: bytí a nicota, ?ivot a smrt. V roce 1979, po silných slovech Jana Pavla II. p?i ned¨§lní modlitb¨§ And¨§l Pán¨§, se katolický noviná? José Ignacio López zeptal tehdej?ího prezidenta Jorgeho Videly, co by na to pape?i odpov¨§d¨§l. Videla se otázce vyhnul a prohlásil: ?Dokud je ?lov¨§k nezv¨§stný, nem??e si nárokovat ?ádné zvlá?tní zacházení, je neznámý, je to poh?e?ovaný ?lov¨§k, nemá ?ádnou entitu, není ani mrtvý, ani ?ivý, je nezv¨§stný¡°. Podle nejvy??ího p?edstavitele Argentinské republiky nezv¨§stný ?lov¨§k postrádal entitu, nebyl ?bytím¡°. Za?adil ho mezi bytí a nicotu.
Kladu si otázku, zda armáda tím, ?e vykonávala anonymní poh?by, necht¨§la zanechat poz?statky, které by umo?nily rekonstruovat barbarství a pam¨§?. Proto v esejích t?etího svazku nastolujeme otázku truchlení bez t¨§la, drama, které pro?ívalo mnoho rodin, je? nikdy nena?ly své blízké. Zvoleným obdobím jsou roky 1966 a? 1983. Rok 1966 byl zvolen proto, ?e v n¨§m do?lo k vojenskému p?evratu, který ve?el do d¨§jin jako ?argentinská revoluce¡° a trval a? do roku 1973. Mohli jsme jít i dále do minulosti, ale museli jsme omezit analýzu. Pouze v kapitole o politickém násilí za?ínáme rokem 1930, kdy za?aly vojenské p?evraty, které se opakovaly v letech 1943, 1955, 1962, 1966 a 1976. Sledování událostí od roku 1966 nám umo?¨¾uje pochopit po?átky toho, co se d¨§lo v demokratickém intermezzu mezi lety 1973 a 1976 a b¨§hem takzvaného ?procesu národní reorganizace¡°, tedy poslední vojenské diktatury v letech 1976-1983. V roce 1966 za?ala argentinská církev za?le¨¾ovat obnovné sm¨§ry II. vatikánského koncilu (1962-1965). V tomto roce byla podepsána dohoda mezi Argentinskou republikou a Svatým stolcem, která dala nový rámec vztah?m mezi katolickou církví a národním státem. V letech 1966-1973 vznikaly v na?í zemi r?zné politické organizace peronistického nebo marxistického typu, které jako strategii k dobytí moci volily ozbrojený boj.
První díl p?edstavuje obecný úvod, jedná se o historický, filozofický a teologický esej. Uva?uje o d¨§jinách a ví?e, shrnuje historiografii o argentinské církvi a rozeznává její v¨§decký status z historické a teologické perspektivy. Poté analyzuje recepci II. vatikánského koncilu a pastora?ní ?innost v t¨§chto letech spolu se zku?enostmi a my?lením, jednáním a nad?ením ?len? laické církve, zasv¨§ceného ?ivota a kn¨§?í zasazených do kontextu církevních zm¨§n, kulturních p?edstav a politické struktury 60. a 70. let 20. století. Text obsahuje sv¨§dectví biskup? r?zných generací, posuzovaných jednotliv¨§, a jejich r?zné perspektivy v rámci biskupské konference. Zam¨§?uje se na my?lení n¨§kolika biskup?, kte?í se sna?ili zkoumat ve?ejné p?sobení církve. Zkoumali jsme také anga?ovanost katolík?, kte?í spolu s ostatními Argentinci sdíleli obranu lidských práv.
Druhý svazek se zam¨§?uje na p?sobení argentinského episkopátu a Svatého stolce b¨§hem státního terorismu v letech 1976-1983 a vyu?ívá tém¨§? výhradn¨§ odtajn¨§né dokumenty z církevních archiv?. To umo?nilo nalézt mnoho novinek. Jsou to nap?íklad dopisy mezi p?edsedy episkopátu a p?edstaviteli zem¨§, v?echna setkání sty?né komise Argentinské biskupské konference s p?edstaviteli ozbrojených slo?ek, sestavení seznam? ob¨§tí, o které církev ?ádala informace (zejména kapitola 17 o poh?e?ovaných d¨§tech a kapitola 24, která obsahuje seznamy ob¨§tí). N¨§které z prostudovaných dokument? byly p?edány biskupské konferenci, která je zárove¨¾ p?edala spravedlnosti. Krom¨§ místních událostí jsou zkoumány i mezinárodní konflikty vyvolané stí?nostmi na zmizelé: spor o pr?liv Beagle vyhrocený diktaturami v Argentin¨§ a Chile; pape?ské zprost?edkování, které m¨§lo zastavit jeho eskalaci; válka mezi Argentinskou republikou a Velkou Británií o Falklandy, b¨§hem ní? se v roce 1982 konala apo?tolská cesta Jana Pavla II. a konec vojenského re?imu.
Budování míru a kultura setkávání
?Pravda vás osvobodí¡° je kolektivní a interdisciplinární dílo, jeho? cílem je porozum¨§t d¨§jinám církve v Argentin¨§ a otev?ít nové obzory pro výzkum, reflexi a diskusi. Tato slu?ba pravd¨§ m??e p?isp¨§t k osvobození minulosti s cílem zlep?it sou?asnost a p?edstavit si budoucnost církve a na?í zem¨§. Budování míru ?je trp¨§livé hledání pravdy a spravedlnosti, uctívání památky ob¨§tí a postupné otevírání se spole?né nad¨§ji, která je siln¨§j?í ne? pomsta¡° (Fratelli tutti, 226). Pape? Franti?ek v encyklice rozli?uje mezi architekturou míru, která se týká n¨§kterých, a ?emeslem míru, které se týká v?ech. (srov. tamté?, 228-232). Jako hleda?i pravdy chceme být ?emeslníky míru budovaného se spravedlností a láskou na základ¨§ kultury setkávání. P?ed ?edesáti lety vydal Jan XXIII. svou poslední encykliku Pacem in terris. Jádrem této perspektivy je my?lenka, ?e sociální mír, národní i mezinárodní, je postaven na ?ty?ech pilí?ích: pravd¨§, svobod¨§, spravedlnosti a lásce. Sou?ití je zalo?eno na poznání pravdy, musí být praktikováno podle zásad spravedlnosti, musí být o?ivováno spole?enským p?átelstvím a musí pln¨§ respektovat svobody. Budování míru na argentinské p?d¨§ vy?aduje stejné po?adavky. P?i pohledu do minulosti politického násilí a státního terorismu musí být budování míru zalo?eno na pravd¨§ a spravedlnosti, po?ínaje vzpomínkami sv¨§dk? a historickými údaji, jak ?íkáme v knize ?Pravda vás osvobodí¡°. Mír je plodem pravdy a svobody, spravedlnosti a lásky.
