蜜桃交友

Roberto Cetera 

Ibtisam Habib Gorgis je irácká 艡eholnice, pat艡ící ke kongregaci franti拧kánských misijních sester Neposkvrn臎ného Srdce Panny Marie. Setkáváme se s ní v Jeruzalém臎, kde pobývá na krátkých duchovních cvi膷eních. Má naka啪livý úsm臎v, strhující 艡e膷 a tvá艡, která navzdory zv臎rstv暖m, jich啪 se stala sv臎dkem kv暖li válce ve své zemi, vyjad艡uje klid a vnit艡ní mír.

Irácká dívka, která se rozhodla stát 艡eholnicí

鈥濶arodila jsem se a vyrostla v Karako拧i, asyrském m臎st臎 v severním Iráku, které le啪í jen t艡icet km od Mosulu a nedaleko ruin starov臎kého m臎sta Ninive. Dialekt, kterým se zde mluví, je odvozen od aramej拧tiny. Mluvíme Je啪í拧ovým jazykem鈥�, 艡íká hrd臎, ale mluví také plynn臎 a správn臎 italsky, co啪 se nau膷ila b臎hem noviciátu. Karako拧 je malá k艡es钮anská enkláva v severním Iráku, která má asyrskou i chaldejskou tradici, 鈥瀉le s na拧imi muslimskými sousedy jsme v啪dy 啪ili v míru a vzájemném respektu鈥�. 

Jak se stane, 啪e se irácká dívka rozhodne stát 艡eholnicí? 

鈥濸opravd臎 艡e膷eno, nikdy jsem o tom nep艡emý拧lela, proto啪e a膷koli 啪iji v patriarchálním a tradi膷ním prost艡edí, v啪dy jsem byla velmi nezávislá.  沤árliv臎 si st艡e啪ím svou svobodu. Dokonce i te膹鈥�, sm臎je se, 鈥瀔dy啪 nosím tento závoj.  Jak se to stalo? Chodila jsem do katolické skupiny univerzitních student暖, kdy啪 jsem studovala biologii.  Musím 艡íct, 啪e jsme si v té dob臎 ne啪ili 拧patn臎: po první válce v Perském zálivu jsme byli izolováni od sv臎ta, nechápali jsme, co se d臎je za na拧imi hranicemi, ale 啪ili jsme v míru. Tárik Azíz, tehdej拧í ministr zahrani膷í, který byl vlastn臎 premiérem, byl chaldejský k艡es钮an a pocházel z Tel Keppe, co啪 je velmi blízko Karako拧e鈥�.

鈥濷dst艡i啪ení鈥� od 啪ivota

鈥濲edna v臎c se mi na mé anga啪ovanosti mezi mladými katolíky opravdu líbila: pomáhat chudým. Na拧la jsem pot臎拧ení v konání dobra. Nebylo to egocentrické uspokojení, spí拧e mi to dalo vnit艡ní klid, vrátilo mi to nejpravdiv臎j拧í smysl pro lidskost: 啪ít s druhými a pro druhé. Ale stále jsem nemohla najít místo, kde bych se mohla pln臎 realizovat. P艡i拧el nás nav拧tívit franti拧kánský mnich. Hluboce na m臎 zap暖sobil; p艡e膷etla jsem si 啪ivot svatého Franti拧ka a v mém srdci se rozsvítilo malé sv臎tlo.  Pak p艡i拧ly dv臎 italské 艡eholnice a pozvaly m臎 do svého klá拧tera v Jordánsku. Tehdy jsem byla ve v臎ku, který je v na拧ich kon膷inách v臎kem na vdávání, ale... ale cht臎la jsem být svobodná.  Kdy啪 rodina vycítila, 啪e se m暖j pohled obrátil jinam, ztuhla. Tohle je moje dcera, ne va拧e, 艡ekl otec na prahu on臎m 艡eholnicím a zabránil jim vstoupit. Nakonec po dlouhém naléhání ustoupil a dovolil mi odjet do Jordánska. Cesta v doprovodu mého strýce trvala 18 hodin kv暖li embargu, které na na拧i zemi bylo uvaleno. Za膷átek nebyl snadný, nerozum臎la jsem dob艡e jazyku, musela jsem se nau膷it italsky, 艡eholnice se 艡ídily syrským ob艡adem, a nikoli latinským, tak啪e p艡i m拧i, chválách a ne拧porách jsem nerozum臎la ni膷emu, a hlavn臎 nastoupil 艡ád 啪ivota, který jsem neznala. Bodem, odkud není návratu, jakkoli to m暖啪e znít hloup臎, bylo ost艡íhání vlas暖: skute膷ný rozchod s p艡edchozím 啪ivotem. Ale navzdory v拧em obtí啪ím, které jsem musela p艡ekonat, jsem cítila rostoucí vnit艡ní klid鈥�.

Út臎k k艡es钮an暖

鈥瀂m臎ny v 啪ivot臎 obvykle vyvolávají neklid, úzkost; ale tato zm臎na, a膷 tak radikální, mi naopak dodala takový klid. Byly jsme 膷ty艡i dívky z Karako拧e, a to m臎 uklid艌ovalo; byl tu n臎kdo, s kým jsem mohla alespo艌 mluvit a komu jsem rozum臎la. Po devíti m臎sících mi dovolili vrátit se dom暖 a nav拧tívit rodi膷e, a pak m臎 poslali do Itálie, kde jsem absolvoval noviciát鈥�.

Poté jste se vrátila na Blízký východ...

鈥濧no. Nejd艡ív m臎 poslali do Svaté zem臎, do Betléma a Nazaretu, a pak t艡i roky do Bagdádu, kde jsem se v臎novala výchov臎鈥�.

A啪 do toho stra拧ného 6. srpna 2014. 

鈥濨yl jsem ve svém rodném m臎st臎. Islámský stát vstoupil do oblasti Ninive. V domech u啪 nebyla voda ani sv臎tlo. Pak jsme usly拧eli výbuch. Jeden d暖m na p艡edm臎stí byl zasa啪en raketou. Sp臎chali jsme tam a na拧li jen trosky a mrtvoly. Kdy啪 byli mrtví poh艡beni, za膷al velký út臎k. Padesát tisíc lidí, bez rozdílu nábo啪enství a politické p艡íslu拧nosti, opustilo své domovy a m臎sto. Hr暖zostra拧né p艡íb臎hy, které k nám p艡icházely z oblastí ji啪 obsazených islamisty, nám nedávaly jinou mo啪nost ne啪 uprchnout. Pomohly jsme k út臎ku co nejv臎t拧ímu po膷tu lidí, a to v拧emi prost艡edky. Z celé oblasti Ninive zamí艡ilo do Kurdistánu 120 000 lidí. My sestry jsme z暖staly a啪 do konce, 膷áste膷n臎 proto, abychom pomohly vysídleným lidem, a 膷áste膷n臎 proto, 啪e jsme nev臎d臎ly, kam jít.  Spaly jsme na ulici, abychom byly p艡ipraveny k út臎ku. Pak nám biskup na艡ídil odejít: byli jsme poslední, kdo opustil Karako拧, ode拧ly jsme ve dv臎 hodiny v noci a v p臎t hodin ráno m臎sto obsadily první oddíly Islámského státu鈥�.

Dne拧ní Irák a náv拧t臎va pape啪e Franti拧ka

鈥濳dy啪 d啪ihádisté vstoupili do m臎sta, dali lidem t艡i mo啪nosti: bu膹 se stane拧 muslimem, nebo zaplatí拧, nebo t臎 zabijeme. Tém臎艡 ka啪dá rodina m臎la n臎jakého mrtvého, kterého oplakávala. 膶tvrtina dom暖 byla vypálena, v拧echny byly vyrabovány a kostely zni膷eny. Na pomoci vysídleným lidem, kte艡í 啪ili dlouhé m臎síce pod stany nebo v provizorních domech, jsme spolupracovaly s celou katolickou církví. Poté jsme se vrátily do Svaté zem臎 a p艡ekro膷ily jordánské hranice. Tato temná noc trvala více ne啪 dva roky. Karako拧 byl osvobozen 19. 艡íjna 2016 v bitv臎 o Mosul.  Po tomto datu se n臎kte艡í obyvatelé za膷ali vracet. Mnozí z nich, zejména ti, kte艡í na拧li úto膷i拧t臎 v zahrani膷í, se v拧ak ji啪 nikdy nevrátili. Dnes je situace stále bolestná, obnova probíhá pomalu, není práce, je zde velká chudoba鈥�. 

A co dnes d臎láte vy, sestro Ibtisam? 

鈥濪nes jsem zp臎t ve své zemi. Spolu se dv臎ma sestrami vedu mate艡skou 拧kolu s více ne啪 500 d臎tmi. Náv拧t臎va pape啪e Franti拧ka v lo艌ském roce byla zásadním krokem, p艡inesla závan 膷erstvého vzduchu, poprvé po letech jsme cítily, 啪e je tu n臎kdo, komu na nás opravdu zále啪í, n臎kdo, kdo nás má rád. Dalo nám to pocit, 啪e jsme pro církev cenní. Jsme na啪ivu a vytrvali jsme ve ví艡e. Dodalo nám to hrdost p艡ed ostatními nábo啪enstvími, muslimy, kte艡í stejn臎 jako my uprchli p艡ed zv臎rstvy Islámského státu. Teprve kdy啪 jsme vid臎li a dotkli se pape啪e Franti拧ka v této zemi, tady vedle nás, uv臎domili jsme si, 啪e je konec války. Bylo skute膷n臎 po v拧em a nyní m暖啪eme obrátit list. Nebyla to pouhá náv拧t臎va pape啪e Franti拧ka, byl to návrat do 啪ivota鈥�.