蜜桃交友

Roberto Cetera 

Ibtisam Habib Gorgis je irácká ?eholnice, pat?ící ke kongregaci franti?kánských misijních sester Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Setkáváme se s ní v Jeruzalémě, kde pobývá na krátkých duchovních cvi?eních. Má naka?livý úsměv, strhující ?e? a tvá?, která navzdory zvěrstv?m, jich? se stala svědkem kv?li válce ve své zemi, vyjad?uje klid a vnit?ní mír.

Irácká dívka, která se rozhodla stát ?eholnicí

?Narodila jsem se a vyrostla v Karako?i, asyrském městě v severním Iráku, které le?í jen t?icet km od Mosulu a nedaleko ruin starověkého města Ninive. Dialekt, kterým se zde mluví, je odvozen od aramej?tiny. Mluvíme Je?í?ovým jazykem“, ?íká hrdě, ale mluví také plynně a správně italsky, co? se nau?ila během noviciátu. Karako? je malá k?es?anská enkláva v severním Iráku, která má asyrskou i chaldejskou tradici, ?ale s na?imi muslimskými sousedy jsme v?dy ?ili v míru a vzájemném respektu“. 

Jak se stane, ?e se irácká dívka rozhodne stát ?eholnicí? 

?Popravdě ?e?eno, nikdy jsem o tom nep?emý?lela, proto?e a?koli ?iji v patriarchálním a tradi?ním prost?edí, v?dy jsem byla velmi nezávislá.  ?árlivě si st?e?ím svou svobodu. Dokonce i te?“, směje se, ?kdy? nosím tento závoj.  Jak se to stalo? Chodila jsem do katolické skupiny univerzitních student?, kdy? jsem studovala biologii.  Musím ?íct, ?e jsme si v té době ne?ili ?patně: po první válce v Perském zálivu jsme byli izolováni od světa, nechápali jsme, co se děje za na?imi hranicemi, ale ?ili jsme v míru. Tárik Azíz, tehdej?í ministr zahrani?í, který byl vlastně premiérem, byl chaldejský k?es?an a pocházel z Tel Keppe, co? je velmi blízko Karako?e“.

?Odst?i?ení“ od ?ivota

?Jedna věc se mi na mé anga?ovanosti mezi mladými katolíky opravdu líbila: pomáhat chudým. Na?la jsem potě?ení v konání dobra. Nebylo to egocentrické uspokojení, spí?e mi to dalo vnit?ní klid, vrátilo mi to nejpravdivěj?í smysl pro lidskost: ?ít s druhými a pro druhé. Ale stále jsem nemohla najít místo, kde bych se mohla plně realizovat. P?i?el nás nav?tívit franti?kánský mnich. Hluboce na mě zap?sobil; p?e?etla jsem si ?ivot svatého Franti?ka a v mém srdci se rozsvítilo malé světlo.  Pak p?i?ly dvě italské ?eholnice a pozvaly mě do svého klá?tera v Jordánsku. Tehdy jsem byla ve věku, který je v na?ich kon?inách věkem na vdávání, ale... ale chtěla jsem být svobodná.  Kdy? rodina vycítila, ?e se m?j pohled obrátil jinam, ztuhla. Tohle je moje dcera, ne va?e, ?ekl otec na prahu oněm ?eholnicím a zabránil jim vstoupit. Nakonec po dlouhém naléhání ustoupil a dovolil mi odjet do Jordánska. Cesta v doprovodu mého strýce trvala 18 hodin kv?li embargu, které na na?i zemi bylo uvaleno. Za?átek nebyl snadný, nerozuměla jsem dob?e jazyku, musela jsem se nau?it italsky, ?eholnice se ?ídily syrským ob?adem, a nikoli latinským, tak?e p?i m?i, chválách a ne?porách jsem nerozuměla ni?emu, a hlavně nastoupil ?ád ?ivota, který jsem neznala. Bodem, odkud není návratu, jakkoli to m??e znít hloupě, bylo ost?íhání vlas?: skute?ný rozchod s p?edchozím ?ivotem. Ale navzdory v?em obtí?ím, které jsem musela p?ekonat, jsem cítila rostoucí vnit?ní klid“.

Útěk k?es?an?

?Změny v ?ivotě obvykle vyvolávají neklid, úzkost; ale tato změna, a? tak radikální, mi naopak dodala takový klid. Byly jsme ?ty?i dívky z Karako?e, a to mě uklidňovalo; byl tu někdo, s kým jsem mohla alespoň mluvit a komu jsem rozuměla. Po devíti měsících mi dovolili vrátit se dom? a nav?tívit rodi?e, a pak mě poslali do Itálie, kde jsem absolvoval noviciát“.

Poté jste se vrátila na Blízký východ...

?Ano. Nejd?ív mě poslali do Svaté země, do Betléma a Nazaretu, a pak t?i roky do Bagdádu, kde jsem se věnovala výchově“.

A? do toho stra?ného 6. srpna 2014. 

?Byl jsem ve svém rodném městě. Islámský stát vstoupil do oblasti Ninive. V domech u? nebyla voda ani světlo. Pak jsme usly?eli výbuch. Jeden d?m na p?edměstí byl zasa?en raketou. Spěchali jsme tam a na?li jen trosky a mrtvoly. Kdy? byli mrtví poh?beni, za?al velký útěk. Padesát tisíc lidí, bez rozdílu nábo?enství a politické p?íslu?nosti, opustilo své domovy a město. Hr?zostra?né p?íběhy, které k nám p?icházely z oblastí ji? obsazených islamisty, nám nedávaly jinou mo?nost ne? uprchnout. Pomohly jsme k útěku co největ?ímu po?tu lidí, a to v?emi prost?edky. Z celé oblasti Ninive zamí?ilo do Kurdistánu 120 000 lidí. My sestry jsme z?staly a? do konce, ?áste?ně proto, abychom pomohly vysídleným lidem, a ?áste?ně proto, ?e jsme nevěděly, kam jít.  Spaly jsme na ulici, abychom byly p?ipraveny k útěku. Pak nám biskup na?ídil odejít: byli jsme poslední, kdo opustil Karako?, ode?ly jsme ve dvě hodiny v noci a v pět hodin ráno město obsadily první oddíly Islámského státu“.

Dne?ní Irák a náv?těva pape?e Franti?ka

?Kdy? d?ihádisté vstoupili do města, dali lidem t?i mo?nosti: bu? se stane? muslimem, nebo zaplatí?, nebo tě zabijeme. Témě? ka?dá rodina měla nějakého mrtvého, kterého oplakávala. ?tvrtina dom? byla vypálena, v?echny byly vyrabovány a kostely zni?eny. Na pomoci vysídleným lidem, kte?í ?ili dlouhé měsíce pod stany nebo v provizorních domech, jsme spolupracovaly s celou katolickou církví. Poté jsme se vrátily do Svaté země a p?ekro?ily jordánské hranice. Tato temná noc trvala více ne? dva roky. Karako? byl osvobozen 19. ?íjna 2016 v bitvě o Mosul.  Po tomto datu se někte?í obyvatelé za?ali vracet. Mnozí z nich, zejména ti, kte?í na?li úto?i?tě v zahrani?í, se v?ak ji? nikdy nevrátili. Dnes je situace stále bolestná, obnova probíhá pomalu, není práce, je zde velká chudoba“. 

A co dnes děláte vy, sestro Ibtisam? 

?Dnes jsem zpět ve své zemi. Spolu se dvěma sestrami vedu mate?skou ?kolu s více ne? 500 dětmi. Náv?těva pape?e Franti?ka v loňském roce byla zásadním krokem, p?inesla závan ?erstvého vzduchu, poprvé po letech jsme cítily, ?e je tu někdo, komu na nás opravdu zále?í, někdo, kdo nás má rád. Dalo nám to pocit, ?e jsme pro církev cenní. Jsme na?ivu a vytrvali jsme ve ví?e. Dodalo nám to hrdost p?ed ostatními nábo?enstvími, muslimy, kte?í stejně jako my uprchli p?ed zvěrstvy Islámského státu. Teprve kdy? jsme viděli a dotkli se pape?e Franti?ka v této zemi, tady vedle nás, uvědomili jsme si, ?e je konec války. Bylo skute?ně po v?em a nyní m??eme obrátit list. Nebyla to pouhá náv?těva pape?e Franti?ka, byl to návrat do ?ivota“.