蜜桃交友

Timothy Radcliffe, OP

Brzy se pustíme do posledního úkolu, kterým je projednání závěre?ného dokumentu, jeho doplnění a hlasování o něm. Dnes se p?ipravujeme na výkon této záva?né odpovědnosti. Jak to máme udělat?

Svobodně! Svatý Pavel napsal Gala?an?m: ?Kristus nás osvobodil .“ To znamená, ?e jsme svobodní. 

Na?ím posláním je tuto svobodu hlásat a ztělesňovat. Svoboda je základem k?es?anské DNA. P?edev?ím je to svoboda vyslovit to, ?emu vě?íme, a beze strachu naslouchat tomu, co ?íkají druzí, ve vzájemném respektu. Je to svoboda Bo?ích dětí mluvit odvá?ně, s parrézií (nap?. Sk 4,29), jako u?edníci odvá?ně hlásali radostnou zvěst o vzk?í?ení v Jeruzalémě. Díky této svobodě m??e ka?dý z nás ?íci ?já“. Nemáme právo ml?et.

Tato svoboda je zako?eněna v hlub?í svobodě, vnit?ní svobodě na?eho srdce, kdy? objevujeme rozhodnutí, která p?ijímáme. Rozhodnutí synody nás mohou zklamat. Někte?í z nás je budou pova?ovat za nerozumná nebo dokonce nesprávná. Máme v?ak svobodu těch, kte?í vě?í, ?e, jak napsal svatý Pavel ?íman?m, ?B?h p?sobí v?e pro dobro těch, kdo ho milují“ (?ím 8,28). A doufáme, ?e i pro ty, kte?í tak ne?iní! M??eme být klidní, proto?e ?nic nás nem??e oddělit od Bo?í lásky“, ani nekompetence, ani chyby. Díky této svobodě se m??eme odvá?it pat?it k církvi a ?íkat ?my“.

Jádrem na?eho rozhodování je tato DNA milosti svobody. Bo?í svoboda toti? p?sobí v samotném nitru na?eho vlastního svobodného my?lení a rozhodování. Svatý Tomá? Akvinský u?il, ?e milost zdokonaluje p?irozenost. Neni?í ji. Kdy? se svatý Tomá? ptal, jak se mudrc?m poda?ilo tak rychle dostat do Betléma, odpověděl, ?e to bylo díky Bo?í milosti a rychlosti dromedár?[1]!

Zamysleme se krátce nad jednotlivými rozměry této milostiplné svobody. Jeden kněz kdysi za?al svou homilii p?i ve?erní m?i slovy: ?Dnes ráno jsem neměl ?as na p?ípravu, a tak jsem se musel spolehnout na Ducha svatého. Nyní jsem měl ?as p?emý?let sám, a tak doufám, ?e se mi to povede lépe!“. Nebyl to dominikán, a dokonce ani jezuita! Víra v Ducha svatého nás neomlouvá od pou?ívání vlastního rozumu p?i hledání pravdy. Tomá? tvrdil, ?e by bylo urá?kou Ducha svatého, kdybychom o rozhodnutích nep?emý?leli a nap?íklad losovali. Vivian Boland OP ?ekl: ?Jsme Bo?í děti, tak?e i v na?em my?lení, které tou?í, bojí se a up?ednostňuje, p?sobí Duch svatý[2].“

Ve h?e nazvané ?lověk do ka?dého po?así, svatý Tomá? More prosí svou dceru Meg, aby ctila na?i Bohem danou schopnost myslet: ?Poslouchej, Meg, B?h stvo?il anděly, aby mu ukázali nádheru, stejně jako stvo?il zví?ata pro jejich nevinnost a rostliny pro jejich prostotu. ?lověka v?ak stvo?il, aby mu duchaplně (inteligentně) slou?il ve spleti své mysli[3].

Yves Congar byl ?ímem uml?en. Byl dokonce vyho?těn do Anglie, co? je pro Francouze stra?ný osud! Kupodivu si nikdy nevá?il na?í kuchyně! V hloubi této krize si do svého deníku zapsal, ?e jedinou odpovědí na toto pronásledování je ?mluvit pravdu. Rozvá?ně, bez provokativních a zbyte?ných skandál?. Ale z?stat - a stále více se stávat - autentickým a ?istým svědkem toho, co je pravdivé[4]“.

Nemusíme se bát nesouhlasu, proto?e v něm p?sobí Duch svatý. Jednoho dne p?i?el mu? za svým rabínem, aby si postě?oval na svou ?enu. Na konci rozhovoru mu rabín ?ekl: ?P?íteli, má? naprostou pravdu, jsi spravedlivý!“ Toho odpoledne p?i?la za rabínem ?ena onoho mu?e a dlouze si stě?ovala na svého man?ela. Na konci rozhovoru rabín ?eně ?ekl: ?Má drahá, má? naprostou pravdu, jsi spravedlivá!“ Kdy? ?ena ode?la, rabínova ?ena mu ?ekla: ?Ale ty se naprosto mýlí?. Nem??e? ?íci, ?e oba mají pravdu, ?e oba jsou v právu“. Rabín ?ekl své ?eně: ?Má? pravdu!“

Taková je tedy na?e svoboda, myslet, mluvit a naslouchat beze strachu. Ale to není nic, pokud nemáme také svobodu těch, kte?í vě?í, ?e ?B?h p?sobí v?e pro dobro těch, kdo milují Boha“. Tak m??eme být smí?eni s jakýmkoli výsledkem. Jak slavně ?ekla anglická mysti?ka Juliána z Norwiche ze ?trnáctého století: ?V?echno bude dobré, v?echny věci budou dobré“. Bo?í proz?etelnost jemně, ti?e p?sobí, i kdy? se zdá, ?e se věci neda?í.

Bo?í proz?etelnost je od po?átku vetkána do p?íběhu na?í spásy. Pád Adama a Evy se díky Bo?í milosti stává felix culpa, která vede k vtělení. Hr?zná smrt na?eho Pána na k?í?i vede ke Kristovu vítězství nad smrtí.

Tak?e i kdy? jste výsledkem synody zklamáni, na tomto shromá?dění p?sobí Bo?í proz?etelnost, která nás vede ke Království zp?sobem, který zná jen B?h. Jeho v?le pro na?e dobro nem??e být zma?ena. Během rekolekcí jsem citoval odpově? kardinála Consalviho znepokojenému monsignorovi, který ?ekl, ?e Napoleon chtěl zni?it církev: ?To se nepoda?ilo ani nám.“ Kdy? si Abraham myslel, ?e musí zabít svého milovaného jediného syna, Pán mu poskytl berana, který uvízl v k?oví. "Na ho?e se Hospodin postará". (Genesis 22,14)

?asto nem??eme tu?it, jak Bo?í proz?etelnost p?sobí v na?em ?ivotě. Děláme to, co pova?ujeme za správné, a zbytek je v rukou Hospodinových. Toto je jen jedna synoda. Budou i dal?í. Nemusíme dělat v?echno, jen se sna?it udělat dal?í krok. Svatá Terezie z Avily na konci svého dlouhého a obtí?ného ?ivota napsala: ?To my jsme za?ali dílo, na těch, kte?í nás následují, je, aby pokra?ovali v za?átcích[5]“. Jak, to nevíme. To je nyní mimo hru.

Stejně jako Congar i Henri de Lubac SJ pro?il p?ed koncilem pronásledování. Uprost?ed tohoto utrpení v?ak napsal krásnou a klidnou Méditation sur l'Eglise[6], hymnus lásky k té?e církvi, která ho pronásledovala. Napsal: ?Zdaleka neztratí trpělivost, [?lověk, který je pronásledován] se bude sna?it zachovat klid a ze své strany vynalo?í velké úsilí, aby udělal tu tě?kou věc - zachoval si mysl vět?í, ne? jsou jeho vlastní p?edstavy. Bude pěstovat ?ten druh svobody, díky němu? p?ekonáváme to, co se nás týká nejneúprosněji...“Bude se vyhýbat stra?livé soběsta?nosti, která by ho mohla vést k tomu, aby se pova?oval za ztělesněnou normu ortodoxie, nebo? bude stavět nerozlu?né pouto katolického míru (citát sv. Cypriána) nade v?e...[7]“ Doufám, ?e bude brzy kanonizován!

Budeme-li mít pouze svobodu argumentovat pro své postoje, budeme pokou?eni arogancí těch, kte?í se, slovy de Lubaca, pova?ují za ?ztělesněnou normu ortodoxie“. Nakonec skon?íme u bu?ení do bubn? ideologie, a? u? levicové, nebo pravicové.

Budeme-li mít pouze svobodu těch, kte?í d?vě?ují v Bo?í proz?etelnost, ale neodvá?íme se vplout do debaty s vlastním p?esvěd?ením, budeme nezodpovědní a nikdy nedospějeme. Bo?í svoboda p?sobí v jádru na?í svobody a vyvěrá v nás. ?ím více je skute?ně Bo?í, tím více je skute?ně na?e. Jako svobodné Bo?í děti m??eme ka?dý ?íkat ?já“ a spole?ně ?íkat ?my“.

Poznámky

[1] ?partim quidem adducti divina virtute, partim autem dromedariorum velocitate“ (Summa theol. III q.31 a.6 ad 3).

[2]Nepublikovaná homilie pro 4. neděli velikono?ního týdne, rok A.

[3] Robert Bolt

[4] Journel of a Theologian 1946 - 1956, p?eklad Denis Minns OP, ATF, Adelaide, 2015, s. 340. Z Journal d'un théolgien 1946 - 1956, Edition du Cerf, Pa?í?, 2000, s.271. 5] Z anglického originálu Journal d' un théolgien 1946 -1956 , Edition du Cerf, Paris, 2000, s.271.

[5] Citováno podle McVey, Dialog, s.55.

[6] Psáno v letech 1945-1950

[7] Cituji z knihy The Splendour of the Church¸trans Michael Mason, Sheed and Ward, London and New York, 1956, s. 187.