蜜桃交友

Milí poslucha?i Vatikánského rozhlasu, vítejte u dne?ního autorského komentá?e, který za?nu trochu netradi?ně.

Bude tomu tak rok a p?l, co jsem se pustil trochu do zahradni?ení. Není to nic velkého, av?ak musím p?iznat, ?e mám rád, kdy? něco zasadíte a ono to za chvíli – ideálně za pár dn? – za?ne r?st. Mo?ná si pamatujete, ?e letos bylo jaro mimo?ádně teplé, a tak bylo mo?né zasadit některé věci u? v b?eznu. Bylo pro mě ú?asné sledovat, jak sta?í několik teplých dn?, dostatek vody, a za?nete vidět, jak se děje p?ed va?ima o?ima zázrak. Kdysi jsem někde ?etl, ?e takový bambus několik měsíc? roste pouze pod zemí, vy nevidíte v?bec nic, a teprve pak za?ne velmi rychle r?st nad zemí. Mám zku?enost, ?e vět?ina lidí, tady musím ?íct, ?e hlavně mu?? a já nejsem ?ádnou výjimkou, má jednodu?e ráda viditelné výsledky. O to více je obdivuhodné, ?e existují také lidé, kte?í doká?ou s ohromnou trpělivostí a pé?í pracovat na dílech, kde výsledky ?asto nelze vidět, nebo se musí na ně ?ekat ohromně dlouho. Jistě se shodneme na tom, ?e v?em, kte?í pe?ují o dlouhodobě nemocné, o staré, pracují v domácnosti, pe?ují o děti nebo vykonávají podobný typ neviditelné práce, pat?í velký obdiv.

Mo?ná máte zku?enost, ?e někdy bývá hodně tě?ké porozumět evangelijním úryvk?m, které se ?tou v kostele. V?dy je to nějaký kousek, bez kontextu a bývá hodně obtí?né pochopit, co se vlastně chce ?íct. Je?í? p?irovnává v evangeliích ?asto nebeské království k ně?emu malému, neschopnému, slabému ve svých po?átcích, ně?emu, co v?ak postupně ohromně vyroste. Mo?ná si vzpomenete na ho??i?né semínko a dal?í metafory. Av?ak není to pouze Je?í? v evangeliích. Ve skute?nosti zmiňuje tuto prapodivnou Bo?í preferenci pro slabé, malé, bezmocné celá Bible. V ?idovské teologii hraje velmi d?le?itou roli koncept tzv. zbytku. Jak by také ne, kdy? opakovaně v dějinách byl ?idovský národ témě? vyhuben, a zdaleka nemluvím pouze o holokaustu. V jejich národní psyché je hluboce zako?eněno, ?e B?h doká?e i z mála znovu vystavět nebo nechat vyr?st to, co bylo zni?eno. A? jsou to ji? Ezechielovy kosti, které ob?ivnou, ?alm 8, ve kterém B?h uml?uje své nep?átelé ústy nemluvňat, nebo konec konc? p?íklad par excelance, p?íchod Spasitele na svět ve formě malého bezmocného a chudého dítěte, které se narodí na slámě v ma?tali. P?esně proti tomuto hlasitě volal Friedrich Nietzsche. Bylo to pro něho naprosto odpudivé a nepochopitelné. V jeho o?ích je k?es?anství nábo?enstvím zdegenerované morálky, morálky slabých, která pouze omezuje silné. My ?ijeme v době, kdy se na jedné straně sna?íme o stále rostoucí pochopení a toleranci k jinakosti, av?ak na straně druhé spole?nost jako taková, minimálně ta západní, ztrácí kulturní chápání toho, co vlastně k?es?anská morálka je. Mnozí mluví s hrdostí o návratu k p?irozenosti a k p?írodě. Av?ak jak ?ekl u? zmiňovaný Nietzsche a jak se velmi snadno p?esvěd?í ka?dý sám v bě?ném ?ivotě, jak p?íroda, tak dějiny jsou amorální, stojí tedy mimo morálky. P?íroda ?ádnou morálku nezná.  Do tkaniva věcí není vepsáno ?ádné dobro, pravda, povinnost, závazek. Jak praví známá základní filozofická pou?ka, z toho, jak věci jsou, nelze dovodit to, jak se mají mít. Marxistický nebo freudovský výklad ?lověka jako pouhé sou?ásti p?írody, tedy biologie, podkopává pojetí humanity a odstraňuje hranice v lidském chování. Oslabují tak zapovídající p?ikázání ?neu?iní?“. Není-li nic svaté, pak nem??e být nic svatokráde?í. Neexistuje-li Soudce, pak ani ?ádná spravedlnost. Existuje pouze efektivnost a v?le k moci. P?íroda, dějiny, i věda samotná sami o sobě a za sebe nevypovídají zhola nic o lidské d?stojnosti, proto?e d?stojnost vychází z lidské svobody. Svoboda je koncept le?ící mimo rámec p?írody, dějin nebo vědy. P?íroda je v?le k moci. Víra v ?idovsko-k?es?anské tradice zahrnuje jako svou integrální sou?ást pé?e o bezmocné. Nábo?enství je dokonalým p?íkladem toho, jak kultura nahrazuje p?irozenost. Nietzsche se nepletl, kdy? ?íká, ?e zabitím Boha nevzniká vzduchoprázdno. P?íroda i lidé nenávidí vakuum, neumí s tím ?ít. Okam?itě stvo?í náhra?ky, nevíra nebo víra v nic je toti? ohromně tě?ká, ne-li nemo?ná. Dosvěd?ují to r?zné výzkumy v na?im západním světě, kdy? jsme biblického Boha v kultu?e nahradili r?znými energiemi, karmou, duchy, vlivem hvězd, daty narození, kartami a podobně. Někdy si ?lověk mo?ná posteskne, kdy? vidí klesající oficiální statistiky vě?ících, mo?ná se ?lověk ptá, zda to má v?bec smysl. Kdy? ponecháme stranou d?le?itý sociologický fakt, ?e sou?asný svět v?bec není charakterizován úbytkem spirituality, nýbr? spí?e krizí institucí a organizované formy nábo?enství, m??eme se vrátit zpátky k textu Bible. B?h Bible toti? opakovaně tvo?í a nechává r?st své dílo z mali?kostí, ze slabosti, z větve, o které si v?ichni myslí, ?e je na um?ení. Jeden z nejmen?ích národ? světa dokázal p?e?ít 400 let otroctví, 1000 let sousedství největ?ích mocností světa a neustále pokusy o vyhlazení a pak také druhou světovou válku. Parti?ka nevzdělaných rybá?? se proti v?í pravděpodobnosti a logice proměnila v největ?í světové nábo?enství.

Mo?ná nás sociologická fakta v?bec netrápí, av?ak ná? osobní ?ivot ano. Tolikrát jsme se u? pokou?eli změnit, tolikrát jsme chtěli být jinými, něco mo?ná dosáhnout jen aby na?e snaha narazila na na?e lidské limity. Je?í? mluví o r?stu Bo?ího království v lidském srdci: ano, i v jednotlivci m??e p?inést úrodu – t?iceti, ?edesáti, nebo stonásobnou. Není to něco, co m??e být zp?sobeno pouze a ?istě na?í snahou. Zkusme se inspirovat tou zahradou, kterou jsem zmiňoval na za?átku. A? u? ?lověk spí nebo je vzh?ru, ve dne i v noci semeno klí?í a roste a ?lověk ani neví jak. Pozveme-li do na?eho bě?ného ?ivota Zdroj ve?kerého ?ivota, který dává r?st a plodit v?emu, mohou být p?ekonány v?echny p?eká?ky, m??e se poda?it to, o co jsme se neúspě?ně ji? mnohokrát pokou?eli sami. Je?í? neslibuje těm, co ho budou následovat, ohromné bohatství, skvělou kariéru, pocty, funkce, spole?enský status. Toto v?echno mo?ná mít budeme a mo?ná ne. Av?ak to, co Je?í? nabízí, je naplnění touhy na?eho srdce po ně?em, co ?lověka p?esahuje, nasycení a uha?ení ?ízně po smyslu. ?ivot, který je pro?ívaný jako smysluplný, obdaruje i v?echny kolem.

P. Samuel Prívara SJ je kaplanem Akademické farnosti Praha.