蜜桃交友

Salvatore Cernuzio - Pope

Jak to bude s reformami, které pape? provedl? S těmi ?procesy“ týkajícími se evangelizace, role ?en a laik? a je?tě dal?ími, které byly zahájeny nebo probíhají ne proto, aby nezabíraly místo - jak ?íkával Jan XXIII -, ale aby podněcovaly k zamy?lení, otázkám a p?edev?ím odpovědím pro církev a dne?ní svět? Tato otázka je jednou z ?pěti otázek, které znepokojují církev“, jak zní název knihy noviná?e Ignazia Ingraa, vatikanisty pro Tg1, kterou vydalo nakladatelství San Paolo a která byla p?edstavena odpoledne 24. dubna v zaplněné Sala Spadolini na italském ministerstvu kultury. Jedná se o rozsáhlý a mnohostranný svazek, který sahá od novinek a aktuálních událostí v univerzální církvi - jmenování v kurii nebo expanze letni?ních církví v Latinské Americe - a? po magisterium pape?e Franti?ka a dokumenty Svatého stolce. V neposlední ?adě Fiducia Supplicans.

Riziko obratu zpět

Byl to právě kardinál Pietro Parolin, vatikánský státní sekretá?, který se zastavil u ka?dé z otázek polo?ených v knize, po?ínaje tou poslední, týkající se proces? zahájených během těchto jedenácti let pontifikátu: ?Co se stane s reformami podniknutými pape?em Franti?kem?“ K této otázce, ?ekl kardinál - sedící u ?e?nického pultu s ministrem kultury Gennarem Sangiulianem - ?existuje také jedna, která pro někoho zní jako hrozba a pro jiného jako iluze: hrozí nebezpe?í obratu zpět?“.

?Abych se pokusil dát odpově?,“ obrátil se pak kardinál ke slov?m Jakubova listu: ?Bu?te tedy trpěliví, brat?i, a? do p?íchodu Páně...“. Zde, dodal státní sekretá?, ?rozli?ování, které není pouhou intuicí, ale plodem nep?etr?ité modlitby v Duchu svatém, uká?e v pr?běhu ?asu těm, kdo vědí, jak být trpěliví, jak pokra?ovat a co u?init institucionálním. Právě proto, ?e jde o p?sobení Ducha, nem??e dojít k ?ádnému obratu zpět“.

Ecclesia semper reformanda

Mluvíme tedy o ?nezvratných procesech“, jak ?ekl sám Ingrao v úvodu, kterým by měla odpovídat ?pastora?ní odpově?“, která je ?d?le?itá a nutná, ale nesta?í“, proto?e ?je nutná etická a morální odpově?“. Parolin tyto autorovy výroky zopakoval a p?ipomněl také známou latinskou frázi ?Ecclesia semper reformanda“: ta znamená, jak vysvětlil, ?e ?církev je t?eba stále vracet do její správné podoby“. Lumen gentium to vyjád?ilo takto: ?Zatímco Kristus neznal h?ích“, církev, ?která zahrnuje h?í?níky ve svém l?ně“, ?pot?ebuje o?istu, krá?í po cestě pokání a obnovy“.

Obtí?e jako p?íle?itost

Ve své promluvě se pak kardinál zamyslel nad slovesem obsa?eným v názvu Ingrovy knihy ?znepokojovat“: ?Zaujalo mě,“ ?ekl, proto?e ?jako by vybízelo ?tená?e, aby textem listoval s tím vědomím a rozvahou, s jakou p?istupujeme k vyprávění o situaci zmatku a strachu, kterou nacházíme v Matou?ově evangeliu“ s epizodou rozbou?ené lodi. ?Ka?dý p?echod, i ten dějinný, je p?echodem,“ ?ekl kardinál, ?obtí?e lze ?íst nejen jako zmatek, nejen jako nebezpe?í, ale také jako p?íle?itost“; je to ?sou?ást moudré Bo?í pedagogiky, s ní? nás B?h vychovává, dává nám zrát a dělat pokroky“. 

Radost z evangelia

Od kardinála zazněl také odkaz na Evangelii gaudium, programový dokument pontifikátu Jorge Maria Bergoglia, jako odpově? na jednu z pěti otázek svazku: ?Kam dospěla vycházející církev? Jak daleko je církev navzdory svému úsilí od dne?ní reality?“. Parolin p?idal dal?í otázku: ?Kam se poděla ona radost ze znovuobjevení evangelia?“. ?Velkým rizikem dne?ního světa je individualistický smutek,“ ?ekl.

Mladí lidé a letni?ní církve

Parolin pak postupně rozebral pět otázek. První, p?edev?ím: ?freska o mladých lidech“, kte?í se v?dy pohybují mezi tím, zda jsou ?pr?zkumníky“, nebo ?výbě?ky spole?nosti rozptýlené sociálními médii“. Jde o mladé lidi s ekologickým a sociálním cítěním, ?s hlubokou pozorností k době a výzvám pontifikátu“, jejich? skute?né cítění a schopnost snít je t?eba ?znovu probudit“. V druhé otázce, zamě?ené na ?fascinaci“, kterou v Evropě a p?edev?ím v Latinské Americe vyvolávají letni?ní církve, kardinál informoval o rozdílných názorech na tento fenomén: mezi těmi, kte?í hovo?í o d?sledcích ekonomické podpory USA ?proti marxistickému driftu poháněnému teologií osvobození“, a těmi, kte?í naopak vidí paradox: ?Církev si vybrala chudé a chudí si vybrali letni?ní“. Parolin chtěl místo toho zopakovat to, co Benedikt XVI. a Franti?ek ji? tolikrát ?ekli: ?Církev neroste proselytismem, ale p?ita?livostí“.

Otev?enost v??i laik?m a ?enám

T?etí otázka týkající se otev?enosti v??i laik?m a ?enám je rovně? vysoce aktuální: ?Je skute?ná, nebo jen fasádní?“ ptá se v ní Ingrao. A Parolin odpovídá právě slovy knihy, v ní? p?ipomíná zku?enosti ?en, které mají pro pape?e Franti?ka výsadní postavení a o nich? vypráví ?filigránsky s ohledem na to, co je uvedeno v postsynodální exhortaci Querida Amazonia“. ?eny, které nabízejí p?íspěvek církvi ?svým vlastním zp?sobem, jsou prodlou?ením laskavosti Marie, matky“. ?eny, které jsou jedním z témat v centru synody o synodalitě, její? druhá fáze se p?ipravuje: ?Pozornost je zamě?ena na vztah mezi synodou univerzální církve a otázkami a o?ekáváními, které vyplývají ze synodálních cest, je? podnikají jednotlivé místní církve“.

Za?átek a konec ?ivota

?Antropologické naléhavosti“, které otevírají ?tvrtou otázku týkající se za?átku a konce ?ivota, hranic medicíny a genderových otázek: ?Témata, která pot?ebují mnoho úvah“, ?ekl kardinál, u nich? - dodal, cituje autora - ?je t?eba podnikat kroky s naprostou obez?etností“: ?Nejde o hledání odpovědí, které by více ?i méně odpovídaly době nebo byly p?izp?sobeny obraně tradi?ní morálky. Jde spí?e o to, aby dozrál nový humanismus, který, zako?eněný v k?es?anském personalismu, umí odpovědět na dne?ní otázky“.

Vycházejme z toho, co spojuje

Abychom dospěli k ?morální odpovědi“, opakuje Ingrao, pot?ebujeme ?antropologickou reflexi toho, ?ím se dne?ní mu?i a ?eny stanou“, p?ekonat ploty, které je rozdělují, a místo toho vidět to, co mají spole?né. Ministr Sangiuliano zase p?ipomněl význam posvátnosti církve, která, jak ?ekl, ?p?e?ila v?echno, proto?e odpovídá na vnit?ní pot?ebu ?lověka“, odpovídá ?na filozofickou pot?ebu vě?it v Boha: Dostojevskij i Heidegger docházejí k závěru, ?e jedině B?h nás m??e zachránit“.

"Odzbrojené" slovo církve

Od noviná?e Ingraa nakonec p?i?lo poděkování státnímu sekretá?i kardinálovi Parolinovi za stálou ochotu zastavovat se a odpovídat na dotazy noviná?? p?i ka?dé ve?ejné akci: gesto ?velké úcty k na?í práci“. Ale p?edev?ím ?hluboké poselství p?esahující obsah: odpově? ve formě mírného slova, slova, které slou?í r?stu druhého. Ve světě násilných slov, která zraňují a rozdělují, je kardinálovo slovo slovem církve, které se m??e jevit jako slovo odzbrojené", zatímco vlastně je to slovo síly, které je zároveň charakteristickým znakem vatikánské diplomacie. Je to síla ?postavená na setkání s druhým“.