PODCAST: Francesca ?imuniová OSB – Berlinale
Kdy? jsem dostala nabídku stát se sou?ástí ekumenické poroty na Berlinale, splnil se mi jeden velký sen. P?edtím, ne? jsem vstoupila do klá?tera, zajímala jsem se v?dy o to, co se děje v kultu?e, umění, filmu a divadle. Pracovala jsem v Divadle Na Zábradlí, byla na men?ích festivalech a jednou i ve Varech. Po vstupu do Venia to na?těstí úplně neskon?ilo, proto?e kultura je pro nás d?le?itá a náv?těva divadla, výstavy nebo koncertu k tomu pat?í. S filmy u? je to slab?í a musím p?iznat, ?e v sou?asném p?ívalu v?ech mo?ných médií, zpráv a vizuálních dojm? se sna?ím uchránit si vzácný ?as bez obrazovky.
Byla jsem tedy velmi zvědavá, jak zvládnu 10tidenní dávku 4–5 film? denně, který ka?dý p?iná?í nějaké nové aktuální, dramatické nebo záva?né téma. Viděla jsem nakonec 30 film? a mezitím p?ejí?dění a hledání jednotlivých kin. Poměrně rychle si p?i takové intenzitě najdete oblíbená kina s dostate?ným po?tem toalet a sedadel, kde si m??ete dát nohy nahoru. Také poměrně záhy jsem zjistila, ?e kdy? mě film do 20 minut nezaujme (v podstatě ?ímkoliv… i nesrozumitelností nebo záhadným vývojem), mohu tu dobu vyu?ít na odpo?inek (zhaslé kino je k tomu ideální). To bylo p?i nedostatku spánku (poslední filmy za?ínaly po 21:00) existenciální. Na?těstí to nebylo p?íli? ?asto a na?těstí byly první dny naplněny kvalitními a vtipnými filmy (z mého pohledu, proto?e hlavní porota rozhodla pro mě dost p?ekvapivě).
První dny byly také naplněny filmy ve světových premiérách, po kterých bylo mo?né (jako ?lenka poroty jsem měla volný p?ístup do Pressroomu) se zú?astnit tiskové konference s tv?rci. Tak?e jsem zblízka za?ila týmy filmu ?A different man“ (St?íbrný medvěd pro herce v hlavní roli Sebastiana Stana, který jinak hraje v Marvell filmech, pochází z Rumunska a p?i p?ebírání ceny byl pohnut oceněním ze svého 1. Evropského festivalu). ?A different man“ je p?íběh o o?klivosti a kráse, o tom, jak moc závisí ?těstí na tom, jak vypadáme. Je to velmi vtipné, originální a ironické. Je to osobní téma re?iséra Aarona Schirmberga, který se narodil s roz?těpem. Fascinoval mě také herec Adam Pearson, který vypadá skute?ně tak jako ve filmu (myslela jsem si, ?e je to maska).
Druhým velmi osobním filmem byl německý film ?厂迟别谤产别苍“ (Umírání) od re?iséra Matthiase Glasnera (získal st?íbrného medvěda za scéná?). Ve t?ech hodinách pracuje s r?znými zp?soby umírání ?len? jedné rodiny, ve které jsou vzájemné vztahy ji? dávno mrtvé. Matthias Glasner ?ekl, ?e chtěl napsat krátký p?íběh po smrti svých rodi??.
Na tiskové konferenci k filmu ?La Cocina“ (?ernobílý film z newyorské kuchyně, který stojí za to vidět, i kdy? nebyl oceněn porotou), byla p?ítomna here?ka Rooney Mara. K filmu ?Another End“ byl p?ítomen mexický herec Gael Garcia Bernal, kterého sleduji od jeho hereckých za?átk?. Novým objevem pro mě byla ?védská here?ka Renate Reinsve, která hrála i ve filmu ?A different man“. Měla tedy v soutě?i 2 filmy.
Byla jsem p?ekvapena, kolik ?hvězd“ na Berlinale bylo. Hned na za?átku Cillian Murphy a Matt Damon jako producent s filmem ?Small Things like these“, atmosfericky temným a klidným filmem o prodava?i uhlí, který se nechtěně dostane do nitra klá?tera, ve kterém jsou p?evychovávány mladé svobodné matky. Za Mother Mary, stra?idelně p?átelskou p?edstavenou, dostala Emily Watson St?íbrného medvěda za vedlej?í roli. Později Saoirse Ronan jako hlavní p?edstavitelka filmu ?The Outrun“ (sekce Panorama) o alkoholismu mladé ?eny, která se vrací k odvykání na rodné Orkneye a ute?e p?ed alkoholem a? na nejseverněj?í cíp Skotska (?lověk by ?ekl, ?e toto téma u? je velmi ohrané, ale hlavní p?edstavitelka, Orkneye a zpracování z něj dělají film, který se divákovi silně zapí?e do paměti). A samoz?ejmě Martin Scorsese, který dostal cenu za celo?ivotní dílo – velmi uvolněný, p?átelský a plný energie v 81 letech.
P?iznávám se, ?e jsem také podlehla tendenci sledovat známé tvá?e, i kdy? vím, ?e za ka?dým filmem stojí velký tým lidí a herci jsou jen jednou jeho ?ástí. Skute?nost, ?e se na ně díváte více hodin v kině, doká?e opravdu vytvo?it pocit, ?e je znáte, nebo minimálně vzbudit zvědavost, jací jsou ve skute?nosti. Otázky také smě?ovaly hlavně na ně a na re?iséra, a?koliv na tiskovce seděl nap?íklad autor nebo autorka scéná?e.
Focení a blýskání blesk? byla kategorie sama pro sebe. Na Berlinale se na ?erveném koberci a p?ed modrými ?zdmi“ ur?enými k focení mohl na chvíli stát ?hvězdou“ kdokoliv. Berlinale p?sobí spí?e uvolněně, ne p?íli? svázaně. Dresscode hlavních host? se pohyboval mezi casual a cocktail, velké róby byly výjime?né (kromě p?edsedkyně poroty Lupity Nyong’o). Zvlá?tní pozornosti se dostalo tibetskému tradi?nímu oble?ení herc? z filmu Shambhala.
Výrazná byla p?ítomnost mnoha r?zných národností, jazyk?, nábo?enství a identit. Mnoho film? bylo v mezinárodní koprodukci, a v některých filmových týmech se mluvilo 3–4 jazyky. V kinech byla sly?et ?paněl?tina, francouz?tina, něm?ina, per?tina, portugal?tina, nor?tina a mnoho dal?ích jazyk?, v?e s anglickými a německými titulky.
Nyní k film?m, které jsme jako ekumenická porota ocenili. V hlavní soutě?i to byl íránský film ?My Favorite Cake“ o osamělé ?eně po sedmdesátce, která se vydá hledat vhodného mu?e a také ho skute?ně najde, i kdy? ne na dlouho. Je to vtipné a vá?né zároveň. Politická situace v Íránu a její kontrolující a omezující moc jsou zjevné, a celý film se díváte výhradně na skvělé herecké výkony senior?. Re?isérské dvojici byly za scény kritické v??i re?imu odebrány pasy, aby nemohli jet do Berlína.
?厂别虫“ je norský film, který jsme jako ekumenická porota ocenili v sekci Panorama. P?ed sledováním filmu jsem si ?íkala, ?e je to tak ?levný“ název, ?e to bu? bude hodně dobré nebo hodně ?patné. Na?těstí to bylo hodně dobré. Bavila jsem se celé dvě hodiny, a?koliv se tam toho moc neděje. Jde hlavně o rozhovory mezi p?áteli/kolegy kominíky v Oslu (!), jejich man?elkami a dětmi. Ale zápletka je tak ne?ekaná, p?esněji d?vod jejich rozhovor? mimo jiné o sexu, ale hlavně o d?vě?e, věrnosti, lásce a ví?e a jejich osobnosti a vzájemné vztahy tak zralé, ?e jsem pro?ívala nad?ení ze zp?sobu, jakým se dá o velmi osobních niterných věcech mluvit. Myslím, ?e taková odvaha, up?ímnost a jazyk v katolické církvi bolestně chybí, a proto pova?uji tento film za zásadní pro k?es?anské publikum. A taky mám asi slabost pro norský humor. Mimochodem, je to první ?ást trilogie, její? dal?í ?ásti ?Dreams“ a ?Love“ u? se prý editují.
Závěr celého festivalu – slavnostní p?edávání Medvěd? – byl (nejen pro mě, jak jsem zjistila z německého tisku) spojen s velmi ambivalentními pocity z rozhodnutí poroty a zejména z jednostranného p?ístupu oceněných tv?rc? k izraelsko-palestinskému konfliktu. Zatímco u filmu ?No other Land“ (cena za dokument), který spole?ně na Západním b?ehu Jordánu nato?ili izraelský a palestinský tv?rce, se jednalo o osobní zku?enost a loajalitu s p?ítelem z okupovaného území, v p?ípadě vítězného filmu sekce Encounters ?Direct action“ (o ?jedné z nejvýrazněj?ích militantních aktivistických komunit ve Francii: 150?lenné venkovské skupině, která úspě?ně odolala projektu roz?í?ení mezinárodního leti?tě“…citát ze stránek festivalu) nastoupili tv?rci na podium s palestinskými ?átky a re?isér nazval postup Izraele v Gaze genocidou. To bohu?el vrhá stín na jinak z?ejmě kvalitní film o této kontroverzní skupině. Ke svému zviditelnění vyu?ili slavnostního ve?era v hlavním městě Německa, které je na toto téma velmi citlivé, zvlá?tě p?i sou?asných aktivitách pravicové extremistní strany AFD, proti které demonstrují desetitisíce lidí. Korunu tomu nasadila re?isérka vítězného filmu Dahomey svým závěre?ným ?I stand with Palestine“. Paradoxně byl v době trvání festivalu v Berlíně izraelský prezident. V tisku se zvedla vlna kritiky z antisemitismu a závěre?ný ve?er byl nazván skandálem, co? mě osobně p?i?lo p?ehnané zase z druhé strany.
K tomu mě napadá filmový tip k práci s podobnými situacemi: Francouzský film 尝’贰尘辫颈谤别 re?iséra Bruno Dumonta, pro mě p?ekvapivě oceněný cenou poroty, bych nazvala ?Star Wars z francouzského venkova“. Odehrává se v něm toti? kosmický boj dobra a zla, v?etně unesení prince temnoty z domu babi?ky do vedlej?í vesnice, p?istávání kosmických lodí v podobě p?esných kopií Saint Chapelle (Dobro) a Versailles (Zlo) na poli a neodolatelné p?ita?livosti archanděl? obou mocností, nehledě na montérky archanděla Zla. Je to film pro silněj?í povahy, které snesou intenzivní ironii, proto?e Dumont se tu posmívá skute?ně v?emu francouzskému a rádoby světovému, a také lidské snaze o dosa?ení vítězství dobra nad zlem. Mo?ná by právě takový nadhled neu?kodil v sou?asných rozjit?ených debatách německé ve?ejnosti.
Sr. Francesa ?imuniová OSB je abaty?í ?esko-německého opatství Venio.
