PODCAST: Irena G?belová CSTF – Druhá strana strachu
Kanadský psychiatr Gabor Maté, sou?asný p?ední odborník na téma závislostí, zaujal i podrá?dil mnohé, kdy? ?ekl, ?e závislosti se týkají témě? ka?dého z nás. Ve své knize, kterou p?íhodně nazval V ?í?i hladových duch?, popisuje závislost jako cokoliv, po ?em tou?íme tak, ?e si nedoká?eme pomoct. Není a? tak d?le?ité, jestli jsme závislí na heroinu, na sociálních sítích, na jídle nebo na nakupování knih, mechanismus je v?dy stejný: jde o pokus zaplnit nějakou vnit?ní prázdnotu, o snahu uniknout emo?ní bolesti, se kterou si nevíme rady, vnit?nímu zmatku, pocitu odcizení nebo nějaké ztráty (nap?. ztráty smyslu, ztráty spojení s druhými lidmi...).
Pro v?echny závislosti je typické, ?e děláme něco, co ve skute?nosti dělat nechceme; něco, co nás do?asně utě?í ?i uklidní, ale dlouhodobě nám nebo na?im vztah?m ?kodí. Cestou vysvobození je podle Gabora Matého cesta soucitného porozumění sobě samému a postupné proměny na?ich vztah? k sobě a k na?im zraněním, k druhým lidem a ke světu, ve kterém ?ijeme.
Prvním krokem je uvědomění. Je pot?eba vidět, co se v nás skute?ně odehrává. Pono?it se do vlastního nitra a ?elit tomu, s ?ím se tam m??eme setkat, v?ak bývá obtí?něj?í, ne? by se na první pohled mohlo zdát. Nahání nám to strach. Existuje mnoho p?ístup? ke spiritualitě, a k ?ivotu v?bec, které jsou ovlivněny strachem a zbabělostí. Takové p?ístupy se sna?í o poznání Boha bez toho, ani? bychom na sebe up?ímně a pravdivě pohlédli.
Dokonce i zbo?nost a víru m??eme pou?ívat jako zp?sob vyhýbání, jako pevný kruný?, který nás má chránit p?ed na?ím nitrem a p?ed tím něco se o sobě dozvědět. M??eme sami sebe p?esvěd?it, ?e existuje nějaká ú?asná nábo?enská metoda nebo technika, která nám umo?ní vstoupit p?ímo do Bo?ího království, a ?e ?ádnou bolestí nebo ?ádnými problémy není t?eba procházet. M??eme si osvojit ideje, techniky a koncepty v?eho druhu jen proto, abychom se ve skute?nosti sami sobě vzdálili, unikli od svého bolavého já a od nárok? ?ivota na této zemi.
Situace, ve kterých se v ?ivotě nacházíme, mohou být nep?íjemné, frustrující, nudné, nekone?ně dlouhé a m??e se zdát, ?e jsme v nich uvízli. Budeme-li se z nich sna?it uniknout bez hlub?ího porozumění, pak není podstatné, jestli změníme zaměstnání, opijeme se, p?estěhujeme, rozvedeme nebo se vydáme na novou duchovní obnovu. Jsme-li na útěku, d?íve nebo později se ocitneme ve stejných vzorcích a obtí?ích jen na jiném místě, v jiném vztahu ?i v jiné práci. Aby změny v na?em ?ivotě byly skute?nými kroky kup?edu, nejprve je nutné udělat v?e, co je v na?ich silách, abychom pro?li sou?asnou situací a pou?ili se z ní. Výzvou a nástrojem transformace se nám m??e stát to, p?ed ?ím utíkáme: toto místo, tento vztah, tento problém, tato práce.
Musíme se ale rozhodnout, kam vlo?íme pozornost. M??eme se zlobit na spou?tě?e, tedy na ty situace a ty lidi, o kterých si myslíme, ?e ?za to m??ou“; na ty, kdo zmá?kli pomyslnou ?spou??“, a spustili na?e silné reakce. Anebo se m??eme podívat na sebe a prozkoumat explozivní materiál, který si nosíme uvnit?. M??eme se ptát: Jaký typ výbu?niny v sobě nosíme a jak jsme k ní p?i?li? A jak je mo?né ji bezpe?ně zne?kodnit? Svatá Terezie od Je?í?e, matka reformovaného Karmelu, u?itelka církve a ?lověk mimo?ádné mystické zku?enosti, viděla pozoruhodné propojení mezi na?í ochotou ?elit vlastní bídě a d?věrou v Boha.
?ím více za?íváme Boha jako milosrdného a laskavého, tím více budeme mít odvahu vidět pravdu o sobě a ?ím více máme odvahu vidět pravdu o sobě, tím více roste na?e schopnost zakusit a ocenit Bo?í milosrdenství. Opravdová modlitba a opravdové sebepoznání jdou ruku v ruce. Vedou k celistvosti, k postupnému zahrnutí a integraci nejr?zněj?ích aspekt? na?eho ?ivota, těla, du?e i ducha. Pokud nap?íklad potla?ujeme své skute?né city a vyhýbáme se hlubokým lidským vztah?m, proto?e nás to bolí, ochromuje a děsí, z?staneme osamělí, vnit?ně rozpolcení a neschopni vidět Boha v na?em lidském světě. B?h není mocný kouzelník, který své věrné magicky zbaví toho, ?emu uvnit? sebe a kolem sebe nerozumí, co je bolí a co jim nahání strach. Spí?e nás doprovází, povzbuzuje a skrze své vlastní lidství nám dodává odvahu, abychom se i my stali skute?nými lidmi.
?Blahoslavení chudí v duchu, nebo? jejich je nebeské království“, ?ekl Je?í? na za?átku slavného kázání na ho?e. Vydáme-li se cestou up?ímnosti k sobě, mo?ná zjistíme, ?e pro to, abychom ?ili toto blahoslavenství, není t?eba ?ádné na?í transformace. Chudí v duchu u? jsme. Rozpoznat na?i vlastní bídu a ?elit strachu se na ni dívat, je mo?ná ten nejodvá?něj?í krok, který musíme na na?í cestě udělat. Podívat se strachu do o?í, znamená p?ekonat na?i zbabělost a vydat se na cestu následování Krista takoví, jací doopravdy jsme.
Kdy? v pohledu na sebe sama vytrváme, m??eme navíc objevit zvlá?tní paradox. Za tím, na co se díváme, za vrstvou na?ich lidských témat a na?eho strachu, se skrývá je?tě dal?í prostor. Navzdory na?í slabosti a v?emu, co se nám v ?ivotě mohlo p?ihodit, uvnit? ka?dého z nás existuje místo, kde jsme zdraví, svobodní a celiství. Nejsme jen na?e bída. V hloubi sebe sama m??eme objevit, ?e je v nás něco bytostně dobrého, vzácného a krásného. Kdy? svatá Terezie od Je?í?e mluvila o cíli duchovního putování, mluvila o nejhlub?í komnatě du?e ?lověka, ve které p?ebývá sám B?h, zdroj v?eho dobra a tajemný pramen ?ivota.
Nejedná se pouze o potenciální mo?nost. B?h odjak?iva p?ebývá v samotném st?edu na?í bytosti. Na?e nitro není cosi uzav?eného a od Boha odděleného, ale spí?e se podobá dve?ím, které se otevírají do vě?nosti, jak ?íkal jiný bosý karmelitán Wilfried Stinissen. Pokud se k tomuto tajemnému st?edu p?iblí?íme, ná? strach bude moci kone?ně zmlknout a my najdeme spo?inutí. Dobrá zpráva Evangelia o Bo?í p?ítomnosti a nepochopitelné Bo?í lásce k lidem, se tak postupně bude stávat i na?í vlastní, stále hlub?í zku?eností.
Sestra Irena Göbelová CSTF je karmelitka a psycholo?ka, v sou?asné době p?sobí v komunitě v ?ímě.
