PODCAST: Hana ?íhová – Adventní ne-jistota
Milí poslucha?i, jsme v době adventu – v době p?icházení. Budeme zapalovat druhou sví?ku na adventním věnci. Jeho světlo nám zp?íjemňuje adventní ve?ery, dělá je měk?ími. P?ibývající sví?ky nám rozjasňují dlouhé temné noci a p?ipomínají, ?e do světa p?ichází světlo. Je to krásné a milé a taky to mám ráda, obzvlá?? kdy? se je?tě poda?í, ?e za oknem p?i tom le?í sníh. Ale kdy? se takhle útulně zabydlím v nějakém rituálu, ?íkám si, zda není na ?ase si ho tro?ku naru?it a pustit do něj nějakou otázku.
Nestal se pro mě ten ka?doro?ně zapalovaný věnec tak trochu rezerva?ním systémem, kterým si objednávám, kdy p?ijde zázrak? Nemyslím tedy jakýkoli zázrak, ale takový ten váno?ní, který úhledně zabalený o?ekávám ?ty?iadvacátého prosince, bu? mezi 18:13 a 19:13 nebo pak někdy kolem p?lnoci. Nevyrobila jsem si náhodou takové po?ítadlo Bo?ích krok?? Nevyměnila jsem p?icházení za pouhé ?ekání a plánování? A nezaměnila jsem si naději za jistotu?
Advent je p?ece doba, kdy se noci je?tě prodlu?ují a tmy p?ibývá. Ve světlo m??eme doufat, ale v tom zjevném kolem nás te? zrovna není a nic moc nám neukazuje, ?e bude. Advent je vzácná, rozechvělá doba. Je to doba ne-jistoty. Ne té nejistoty, kv?li které se chytáme ?ehokoli pevného kolem nás. Ale ne-jistoty, která je plná touhy a která m??e být nadějí.
Bo?e m?j, ho?ím nadějí,
?e věci, které se nedějí, se stanou,
pí?e v básni Bohuslav Reynek. Je to pro mě jeden z nejkrásněj?ích obraz? naděje.
Naděje není věc, která někde stojí. Nem??eme si ji zvenku prohlédnout, osahat, vzít si ji a pak ji mít. Ho?íme jí, ?íká Reynek. Je to silná metafora. Jsem v ní já tím ho?ícím d?evem a naděje je plamenem, nebo je to právě naopak? A kdy? u? o ní mluvím, mo?ná nejde za?ít jinak ne? ?Bo?e m?j…“.
Věci, které se nedějí, se stanou. Ty v?echny na?e adventní p?ípravy a plány – vití věnc?, pe?ení cukroví, domlouvání s rodinou, mo?ná chození na roráty. To jsou věci, které se dějí, a je dob?e, ?e se dějí. Jak ale být v?ímavá také k těm věcem, které se nedějí, a p?esto (anebo mo?ná právě proto) se stanou?
Chtěla bych vás pozvat ke t?em obraz?m, které mi nějak pomáhají v tom adventním o?ekávání, napětí, rozechvělosti setrvávat – nebo mo?ná spí? krá?et.
Kdy? koukám na světlo sví?ky na adventním věnci, m??u na chvíli p?estat po?ítat, kolikátá zrovna ho?í, a vnímat to ?ivé světlo ohně. 厂惫ě迟lo sví?ky neru?í noc, vstupuje do ní. Má měkké konce a vrhá neostré stíny. H?eje. Chvěje se spolu s na?ím dechem. Někdy ho sfoukne slabounký vánek a někdy zase p?ekvapivě odolá i silnému větru. Kdy? zhasne jedna ze ?ty? sví?ek, mo?ná z?stane ho?et dal?í.
Druhý adventní obraz je naopak z léta. Vzpomínám si, jak jsem stála na portugalském pob?e?í Atlantiku, byl slune?ný a větrný den. Mo?e bylo nekone?ně modré a stejně tak obloha. Slévaly se spolu někde v dálce a ne?lo odli?it, kde jedno za?íná a druhé kon?í. P?emý?lela jsem o námo?nících, kte?í se tím směrem vydávali kdysi dávno, kdy? je?tě nebylo zas tak jasné, ?e je země kulatá. A popravdě – p?i tom pohledu do dálky mi p?i?lo vlastně mnohem pravděpodobněj?í, ?e voda tam někde vzadu padá dol? z okraje země. A ?íkala jsem si, co je to v ?lověku – kdo je to ?lověk, ?e se odrazí od b?ehu a vypluje do takového neznáma? Kde se bere ta odvaha vydat se do dálky, do takové nejistoty?
T?etí obraz je ?almové zvolání: ?Ké? nad námi B?h rozjasní svou tvá?“. Kdy? ho sly?ím, vnímám velikou, hlubokou a opravdovou touhu po setkání. Spojuje v sobě Bo?í nedosa?itelnost a blízkost. Je zároveň na?í touhou i ka?dodenností, kterou dob?e známe. Uka? nám svou jasnou tvá? – věta, která v sobě nese adventní ne-jistotu a spole?ně s ní zku?enost váno?ního zázraku, kterou si ani v adventní době nechceme odmyslet. Kdy? te? zkou?ím najít slova, která by chtěla tuhle touhu je?tě nějak jinak popsat, mám pocit, jako bych ten ?almový ver? z r?zných stran ukrajovala a sna?ila se nacpat do krabi?ky. Tak u? to dál nebudu dělat, najdete ho v ?almu 67.
P?eji nám v?em do dal?ích adventních dn? trochu té ne-jistoty, abychom si v?imli věcí, které se stanou.
Hana ?íhová je ?lenkou týmu, který vede pra?ské duchovní centrum , stará se o tamní program a komunikaci.
