Sto dní nablízku těm, kte?í trpí
Andrea Tornielli – edi?ní ?editel Pope
P?ipomínat si dobu, která uplynula od ur?ité tragédie, je velmi smutné. Vzpomínat na ni v ?ase, kdy se tragédie stále je?tě odehrává, je stra?né.
Od 7. ?íjna dr?í Hamás v tunelech pod Gazou 136 mu??, ?en a dětí jako rukojmí. O nich a jejich stavu není nic známo. Zve?ejňujeme dojemný p?íspěvek Rachel Goldberg Polinové, plný bolesti, ale i lásky. O jejím 23letém synovi Her?ovi se od onoho tragického rána nic neví, jen to, ?e mo?ná p?i?el o ruku.
Stojíme p?i Rachel nejen pro její d?stojné utrpení, ale p?edev?ím pro to, co ?íká a pí?e. Pro její odvá?né uvědomění, ?e i na druhé straně zdi jsou matky, které trpí jako ona. A mnoho z nich truchlí nad dětmi, které ztratily. Její odvá?ný hlas v kontextu, kde p?evládá hněv a pomsta, riskuje, ?e se bude zdát osamělý. Ale není tomu tak. Pouze z uznání bolesti druhých i své vlastní m??e vyr?st mír a odpu?tění.
Ráchelina slova jsou i na?imi slovy. Jsou to slova pape?e Franti?ka, který nás vyzývá k rovnocenné blízkosti. Blízkosti k těm, kte?í trpí, k těm, kte?í umírají, k těm, kterým nic nezbylo. Tato blízkost k trpícím na obou stranách je ?asto interpretována jako nestrannost. V této válce v?ak nejsme neutrální. Jsme s plným p?esvěd?ením na jedné straně, na straně obětí, na straně trpících. Jsme na straně 22 000 mrtvých pod troskami Gazy, na straně 10 000 zabitých dětí. Jsme na straně nevinných, kte?í byli 7. ?íjna barbarsky zavra?děni v kibucech. Proto?e obě? ka?dého ?ivota je nezhojitelnou ranou. Ráchel to pochopila. A my s ní.
