Charkov: zaujetí pro cyklistiku se mění v konkrétní dobro?innost
Svitlana Duchovy?ová – Pope
?Týden po za?átku války jsem nemohl uvě?it, ?e je to v?echno pravda. Do poslední chvíle jsme doufali, ?e se situace po dvou a? t?ech dnech vy?e?í, ale místo toho se zhor?ovala..... Stále p?ilétaly rakety a st?ely, v jednu chvíli dokonce do města vstoupila ruská armáda, ale byla odra?ena. A po několika týdnech u? to moje mysl nevydr?ela. Uvědomil jsem si, ?e musím reagovat, abych tento stav p?ekonal“. Bolest a strach jsou stále ?ivé ve vzpomínkách Oleksandra, t?icetiletého mladého mu?e z Charkova.
Uprost?ed hluku bomb a zbraní se Okeksandr dlouho nerozmý?lel, zda má pomoci star?ím sousedkám z ?in?áku, které ho po?ádaly, aby jim p?inesl nákup. Neváhal ani chvíli: nasedl na kolo a udělal to. Sport, pohyb a zejména cyklistika byly v?dy jeho velkou vá?ní a nyní mohl sv?j trénink vyu?ít s jasným cílem: p?inést humanitární pomoc těm, kte?í se sami nemohou pohybovat. Odtud za?aly p?icházet dal?í ?ádosti od nemocných, chudých a posti?ených. Nějakou dobu to Oleksandr dělal sám, pak se náhodou seznámil s dal?ími lidmi, kte?í dělali toté?, a spole?ně se rozhodli vytvo?it skupinu, kterou nazvali jednodu?e ?Dobrovolníci“.
Smysl ?ivota pod bombami
?V na?í skupině je asi osm a? devět cyklist?. Zpo?átku jsme si v?echno kupovali za vlastní peníze“, vysvětluje mladý Ukrajinec, ?a pak nám za?ala jídlo dodávat jedna charitativní organizace. Sdíleli jsme také oznámení na sociálních sítích a lidé reagovali. V prvním období bylo v seznamu lidí, o které jsme se starali, asi 50-70 adres, nyní je jich asi 1000. Sna?íme se ka?dého nav?tívit a p?inést pomoc jednou týdně“.
Mnoho lidí opou?tí Charkov, stejně jako mnoho dal?ích měst na východě a jihu Ukrajiny, která jsou denně zasahována ruskou armádou. Oleksandr se svě?uje, ?e zpo?átku také uva?oval o odchodu. ?Ale poté, co jsem lidem pomohl poprvé a podruhé, jsem si uvědomil, ?e jsem v tom znovu na?el sám sebe. Vím, mo?ná to zní divně, ale dokud mám mo?nost, chci pomáhat. Kromě pohybu je cyklistika mou velkou vá?ní, mým ?ivotem, a tak se mohu hýbat a pomáhat ostatním“.
Skute?ná rodina
Dobrovolníci ?asto riskují své ?ivoty, proto?e nikdy nevědí, která ?ást města bude zasa?ena. Témě? ka?dý z nich viděl, jak poblí? dopadla raketa nebo st?ela. ?Strach je na místě“, ?íká Oleksandr, ?ale ?lověk se musí vyvarovat paniky, sna?it se být velmi opatrný, dávat na sebe pozor a zbyte?ně se nevystavovat nebezpe?í“.
P?ekonat strach a dal?í silné negativní emoce spojené s dramatickými vále?nými událostmi mu pomáhá p?íslu?nost k dobrovolnické skupině: ?Pro nás se stala skute?nou rodinou. Vzájemně si pomáháme a podporujeme se. Kromě toho, ?e spole?ně pracujeme jako dobrovolníci, trávíme spolu i volný ?as. Také p?íbuzní a p?átelé na Ukrajině i v zahrani?í, kte?í mě podporují slovy i materiální pomocí, mi dávají pocítit, ?e nejsem sám“.
Sport ve válce
Na charkovských dobrovolnících je zvlá?tní to, ?e ?sport je jejich ?ivot“, up?esňuje Oleksandr. ?Pro nás je 200 km na kole p?íjemná procházka, je to zp?sob, jak si odpo?inout a p?ekonat stres“, vysvětluje. ?A te?, během války, hodně lidí zjistilo, ?e sport opravdu pomáhá, pro mnohé se stal skute?ným uklidňujícím prost?edkem. A mnozí se stejně jako my sna?í spojit sport s pomocí druhým“.
