Pape??v projev na valonsk¨¦ univerzit¨§ v Nov¨¦ Lovani
PROSLOV SVATÉHO OTCE
Setkání s univerzitními studenty
Université Catholique de Louvain, 28. zá?í 2024
Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
D¨§kuji vám, paní rektorko, za va?e laskavá slova. Milí studenti, jsem rád, ?e se s vámi mohu setkat a vyslechnout si va?e úvahy. Sly?ím v nich nad?ení a nad¨§ji, touhu po spravedlnosti a hledání pravdy.
Mezi otázkami, kterými se zabýváte, m¨§ zaujala ta o budoucnosti a úzkosti. Vidíme, jak násilné a arogantní je zlo, které ni?í ?ivotní prost?edí a národy. Zdá se, ?e nezná ?ádné zábrany. Válka je jeho nejbrutáln¨§j?ím projevem - víte, ?e v jedné zemi, kterou nebudu jmenovat, jsou dnes nejvýnosn¨§j?í investicí továrny na zbran¨§, je to o?klivé! - a zdá se, ?e nezná ?ádné zábrany: válka je brutálním projevem; stejn¨§ tak korupce a moderní formy otroctví. Válka, korupce a nové formy otroctví. N¨§kdy tyto ?patnosti zne?i??ují samotné nábo?enství, které se pak stává nástrojem nadvlády. Pozor! To je v?ak rouhání. Spojení lidí s Bohem, který je spasitelnou Láskou, se tak stává otroctvím. Dokonce i jméno Otce, které je zjevením pé?e, se stává výrazem arogance. B?h je Otec, ne pán; je Syn a Bratr, ne diktátor; je Duch lásky, ne vládnutí.
My k?es?ané víme, ?e zlo nemá poslední slovo - a v tom musíme být silní: zlo nemá poslední slovo - ?e má, jak se ?íká, své dny se?teny. To neubírá na na?em odhodlání, ba naopak, zvy?uje ho: nad¨§je je na?í odpov¨§dností. Odpov¨§dností, kterou je t?eba p?ijmout, proto?e nad¨§je nikdy nezklame, nikdy nezklame. A tato jistota p?ekonává ono pesimistické sv¨§domí, styl Turandot... Nad¨§je nikdy nezklame!
A nyní t?i slova: ±¹»å¨§?²Ô´Ç²õ³Ù, poslání, ±¹¨§°ù²Ô´Ç²õ³Ù.
Prvním postojem je ±¹»å¨§?²Ô´Ç²õ³Ù, proto?e tento d?m je nám dán: nejsme pány, jsme hosty a poutníky na zemi. První, kdo se stará, je B?h: p?edev?ím se o nás stará B?h, který stvo?il zemi - ?íká Izajá? - ?ne jako prázdný kraj, ale aby byla obydlená¡° (srov. Iz45,18). A plný u?aslé vd¨§?nosti je osmý ?alm: ?Kdy? vidím tvá nebesa, dílo tvých prst?, / m¨§síc a hv¨§zdy, které jsi upevnil, / co je ?lov¨§k, ?e na n¨§j pamatuje?, / syn ?lov¨§ka, ?e o n¨§j pe?uje??¡° (? 8,4-5). Modlitba srdce, která ke mn¨§ p?ichází, zní: D¨§kuji ti, Ot?e, za hv¨§zdnou oblohu a za ?ivot v tomto vesmíru!
Druhým postojem je poslání: Jsme na sv¨§t¨§, abychom st?e?ili jeho krásu a kultivovali ho pro dobro v?ech, zejména potomk?, p?í?tích v budoucnosti. To je ?ekologický program¡° církve. ?ádný plán rozvoje v?ak nebude úsp¨§?ný, pokud v na?em sv¨§domí z?stane arogance, násilí, soupe?ení, a to i v na?í spole?nosti. Musíme jít ke zdroji problému, kterým je srdce ?lov¨§ka. Ze srdce ?lov¨§ka také vychází dramatická naléhavost ekologického problému: z arogantní lhostejnosti mocných, kte?í v?dy staví na první místo ekonomické zájmy. Ekonomický zájem: peníze. Vzpomínám si na n¨§co, co mi ?íkávala moje babi?ka: ?Bu? v ?ivot¨§ opatrný, proto?e ?ábel p?ichází skrze tvé kapsy¡°.Ekonomický zájem. Dokud tomu tak bude, ka?dý apel bude uml?en nebo bude p?ijat jen do té míry, do jaké se to hodí trhu. Jde tedy o ?spiritualitu¡° trhu. A dokud bude trh na prvním míst¨§, bude ná? spole?ný domov trp¨§t nespravedlností. Krása daru vy?aduje na?i odpov¨§dnost: jsme hosté, ne despotové. V tomto ohledu, milí studenti, pova?ujte kulturu za kultivaci sv¨§ta, nikoliv pouze idejí.
V tom spo?ívá výzva integrálního rozvoje, který vy?aduje t?etí postoj: ±¹¨§°ù²Ô´Ç²õ³Ù. V¨§rnost Bohu a ±¹¨§°ù²Ô´Ç²õ³Ù ?lov¨§ku. Tento rozvoj se ve skute?nosti týká v?ech lidí ve v?ech aspektech jejich ?ivota: fyzickém, morálním, kulturním, spole?ensko-politickém; a je v opozici v??i jakékoli form¨§ útlaku a zavr?ení. Církev tato zneu?ívání odsuzuje a zavazuje se p?edev?ím k obrácení ka?dého svého ?lena, nás samotných, ke spravedlnosti a pravd¨§. V tomto smyslu se integrální rozvoj odvolává na na?i svatost: je to povolání ke spravedlivému a ??astnému ?ivotu, a to pro v?echny.
A nyní je tedy t?eba se rozhodnout mezi manipulací s p?írodou a kultivací p?írody. Takováto volba: bu? manipulovat p?írodu, nebo ji kultivovat. Po?ínaje na?í lidskou p?irozeností - pomyslete na eugeniku, kybernetické organismy, um¨§lou inteligenci. Volba mezi manipulací nebo kultivací se týká i na?eho vnit?ního sv¨§ta.
P?emý?lení o lidské ekologii nás p?ivádí k otázce, která je blízká va?emu srdci a p?edtím i mn¨§ a mým p?edch?dc?m: úloha ?en v církvi. Násilí a nespravedlnost zde mají velký podíl, stejn¨§ jako ideologické p?edsudky. Proto musíme znovu objevit výchozí bod: kdo je ?ena a kdo je církev. Církev je ?ena, není to ?ten církev¡°, je to ?ta církev¡°, je to nev¨§sta. Církev je Bo?í lid, ne nadnárodní spole?nost. ?ena je v Bo?ím lidu dcerou, sestrou, matkou. Stejn¨§ jako já jsem syn, bratr, otec. To jsou vztahy, které vyjad?ují na?e bytí k Bo?ímu obrazu, mu?e a ?eny, spole?n¨§, ne odd¨§len¨§! ?eny a mu?i jsou toti? osoby, ne individua; od ?po?átku¡° jsou povoláni k tomu, aby milovali a byli milováni. Povolání, které je posláním. A odtud plyne jejich role ve spole?nosti a v církvi (srov. sv. Jan Pavel II., Ap. Lett. Mulieris dignitatem, 1).
To, co je pro ?eny charakteristické, co je ?enské, není zakotveno v konsenzu nebo ideologiích. A d?stojnost je zaji?t¨§na p?vodním ?ádem, který není napsán na papí?e, ale v t¨§le. D?stojnost je neocenitelné dobro, p?vodní kvalita, kterou ?ádný lidský zákon nem??e dát ani vzít. Vycházejíc z této d?stojnosti, spole?né a sdílené, k?es?anská kultura v?dy znovu a v r?zných souvislostech rozvíjí poslání a ?ivot mu?e a ?eny a jejich vzájemné bytí pro sebe navzájem, ve spole?enství. Ne jeden proti druhému, to by byl feminismus nebo machismus, a ne v protikladných nárocích, ale mu? pro ?enu a ?ena pro mu?e, spole?n¨§.
Nezapomínejme, ?e ?ena je v centru spásné události. Práv¨§ z Mariina ?ano¡° p?ichází na sv¨§t sám B?h. ?ena je plodné p?ijetí, pé?e, vitální oddanost. Proto je ?ena d?le?it¨§j?í ne? mu?, ale je ?patné, kdy? ?ena chce být mu?em: ne, ona je ?ena, a to je ?vá?né¡°, to je d?le?ité. Otev?eme o?i pro mnoho ka?dodenních p?íklad? lásky, od p?átelství k práci, od studia ke spole?enské a církevní odpov¨§dnosti, od man?elství k mate?ství, k panenství pro Bo?í království a pro slu?bu. Nezapomínejme, opakuji: Církev je ?ena, není to mu?, je to ?ena.
Vy sami jste tu proto, abyste rostli jako ?eny a jako mu?i. Jste na cest¨§, ve formaci jako osoby. Proto va?e akademická cesta zahrnuje r?zné oblasti: výzkum, p?átelství, sociální slu?bu, ob?anskou a politickou odpov¨§dnost, um¨§lecké projevy...
P?emý?lím o zku?enosti, kterou pro?íváte ka?dý den na této Katolické univerzit¨§ v Louvain, a sdílím t?i jednoduché a rozhodující aspekty formace: jak studovat, pro? studovat a pro koho studovat?
Jak studovat: existuje nejen metoda, jako v ka?dé v¨§d¨§, ale také styl. Ka?dý si m??e vyp¨§stovat sv?j vlastní. Studium je toti? v?dy cestou k poznání sebe sama i druhých. Existuje v?ak také spole?ný styl, který lze sdílet v univerzitní komunit¨§. ?lov¨§k studuje spole?n¨§: s t¨§mi, kte?í studovali p?ede mnou - s vyu?ujícími, se spolu?áky, kte?í jsou dále p?ede mnou - s t¨§mi, kte?í studují vedle m¨§, v u?ebn¨§. Kultura jako pé?e o sebe sama zahrnuje pé?i o druhé. Mezi studenty a profesory neprobíhá ?ádná válka, probíhá dialog, n¨§kdy je trochu vyhrocený, ale probíhá a díky dialogu univerzitní komunita roste.
Za druhé: pro? studovat. Existuje d?vod, který nás pohání, a cíl, který nás p?itahuje. Musí být dobré, proto?e na nich závisí smysl studia, na nich závisí sm¨§?ování na?eho ?ivota. N¨§kdy studuji proto, abych na?el takovou práci, ale nakonec podle toho i ?iji. Stáváme se ?zbo?ím¡°, ?ijeme ve funkci práce. Ne?ijeme proto, abychom pracovali, ale pracujeme proto, abychom ?ili; to se snadno ?ekne, ale vy?aduje to odhodlání d?sledn¨§ to uvád¨§t do praxe. A toto slovo d?slednost je velmi d?le?ité pro ka?dého, ale zejména pro vás studenty. Musíte se nau?it tomuto postoji d?slednosti, být d?slední.
Za t?etí: pro koho studovat. Pro sebe? Abyste se zodpovídali ostatním? Studujeme proto, abychom byli schopni vzd¨§lávat a slou?it druhým, a to p?edev?ím slu?bou kompetenci a autorit¨§. Ne? si polo?íme otázku, zda studujeme pro n¨§co, zabývejme se tím, zda n¨§komu slou?íme. Dobrá otázka pro vysoko?kolského studenta: Komu slou?ím, sob¨§?Nebo mám srdce otev?ené pro jinou slu?bu? Pak univerzitní titul sv¨§d?í o schopnosti slou?it obecnému dobru. Studuji pro sebe, abych pracoval, abych byl u?ite?ný, pro spole?né dobro. A to musí být velmi vyvá?ené, velmi vyvá?ené!
Milí studenti, je pro m¨§ radostí, ?e se s vámi mohu pod¨§lit o tyto úvahy. A kdy? tak ?iníme, vnímáme, ?e existuje v¨§t?í skute?nost, která nás osv¨§cuje a p?esahuje: pravda. Co je to pravda? Tuto otázku polo?il Pilát. Bez pravdy ztrácí ná? ?ivot smysl. Studium má smysl, kdy? hledá pravdu, kdy? se ji sna?í najít, ale s kritickým rozumem. Ale pravda, abychom ji na?li, pot?ebuje tento kritický postoj, abychom se mohli posunout vp?ed. Studium má smysl, kdy? hledá pravdu, nezapomínejte. A tím, ?e ji hledá, chápe, ?e jsme stvo?eni k tomu, abychom ji na?li. Pravda se dává nalézt: je vst?ícná, je dostupná, je velkorysá. Pokud se vzdáme spole?ného hledání pravdy, stává se studium nástrojem moci, ovládání druhých. A p?iznám se vám, ?e m¨§ mrzí, kdy? kdekoli na sv¨§t¨§ nacházím univerzity, které mají studenty p?ipravovat pouze na to, aby získali nebo m¨§li moc. Je to p?íli? individualistické, bez spole?enství. Alma mater je univerzitní spole?enství, univerzita, to, co nám pomáhá vytvá?et spole?nost, vytvá?et bratrství. Studium bez spole?ného (hledání pravdy) neslou?í, spí?e ovládá. Naopak pravda nás ?iní svobodnými (srov. J 8,32). Milí studenti, chcete svobodu? Bu?te hleda?i a sv¨§dky pravdy! Sna?te se být v¨§rohodní a d?slední prost?ednictvím t¨§ch nejjednodu??ích ka?dodenních rozhodnutí. Tak se tato univerzita ka?dý den stane tím, ?ím chce být, katolickou univerzitou! A pokra?ujte, pokra?ujte a nevstupujte do boj? s ideologickými dichotomiemi, ne. Nezapome¨¾te: Církev je ?ena a to nám tolik pom??e.
D¨§kuji vám za toto setkání. D¨§kuji vám! Ze srdce vám ?ehnám, vám i va?í cest¨§ formace. A prosím vás, abyste se za m¨§ modlili. A pokud se n¨§kdo nemodlí nebo neví, jak se modlit, nebo se modlit nechce, po?lete mi alespo¨¾ dobré vlny, které jsou pot?eba! D¨§kuji!
