Pape?ova trojice slov lucemburské církvi: Slu?ba, misie a radost
Jana Gruberová – Vatikán
Odpolední program apo?tolské cesty ve ?tvrtek 26. zá?í se soust?edil do katedrály Notre Dame, kterou v historickém jádru Lucemburku postavili jezuité po?átkem sedmnáctého století (1613). V chrámu se uctívá socha Panny Marie, Tě?itelky zarmoucených, patronky Lucemburska, k ní? ka?doro?ně p?icházejí poutníci v rámci tradi?ního mariánského ?oktávu“. Pape? Franti?ek tuto sochu Matky Bo?í, která je v Lucembursku velmi uctívána, poctil zlatou r??í a zahájil 400. výro?í této pouti.
Pozdrav kardinála Hollericha: církev v dialogu se sekularizovanou spole?ností
Pape?ova devítihodinová náv?těva Lucemburska je druhou pape?skou náv?těvou v dějinách, poté, co sem roku 1985 zavítal Jan Pavel II. Lucemburský arcibiskup, kard. Jean-Claude Hollerich SJ, proto v úvodním pozdravu vyjád?il radost nevelké, av?ak aktivní a mnohonárodnostní lucemburské církve. Jak uvedl, jedná se o církev ?ijící v silně sekularizované spole?nosti, s ní? vede dialog a do ní? se sna?í vnést naději:
?Na?e církev je mnohonárodnostní církví, která se vydává na cestu synodální konverze, aby se stávala stále více a více
- církví, která není vázána na materiální hodnoty, ale slou?í Bohu a mu??m a ?enám na?í spole?nosti, s nimi? se sna?í vést dialog;
- církví, která se zavázala k integrálnímu rozvoji, pé?i o nemocné, chudé a lidi na okraji spole?nosti;
- zkrátka církev Je?í?e Krista, který nep?i?el, aby si nechal slou?it, ale aby slou?il“.
Svědectví multikulturní lucemburské církve
Poté si pape? Franti?ek vyslechl několik svědectví, která dokreslovala zmíněné multikulturní a multietnické slo?ení lucemburské církve. Mladý mu? Diego Costa vzpomenul na 厂惫ě迟ové dny mláde?e v Portugalsku a uvedl tane?ní vystoupení Laudato si' inspirované ?ivotem svatého Franti?ka. Místop?edsedkyně diecézní pastora?ní rady pape?i Franti?kovi poděkovala za synodální proces a poukázala na zvlá?tní pozornost, která se v lucemburské diecézi věnuje starým a nemocným lidem, uprchlík?m, vězň?m a lidem bez domova, p?i?em? d?le?ité místo zaujímá prevence zneu?ívání v?eho druhu. Zároveň v?ak uvedla, ?e ?by bylo nepoctivé zastírat znechucení, které je sou?ástí ka?dodenního církevního ?ivota a pramení z pocitu nerovnosti, který mnohé ?leny církve vede k tomu, ?e zakopali svě?ené h?ivny“. Svědectví zástupkyně jazykových komunit p?ednesla ?eholnice, která upozornila na vysoký, témě? padesátiprocentní podíl cizinc? (47,4 %) z ?esti set ?edesáti tisíc obyvatel Lucemburska. Kromě toho do velkovévodství denně dojí?dí za prací p?ibli?ně 214 000 p?eshrani?ních pracovník?. Lucemburská církev ji? po generace p?ijímá p?istěhovalecké komunity r?zných jazyk? (lucemburskou, portugalskou, francouzskou, kapverdskou, italskou, anglickou, ?panělskou, polskou, ukrajinskou, vietnamskou, ma?arskou, slovenskou, ?eskou, chorvatskou, filipínskou, africkou atd.), kultur a nábo?enských tradic a tuto rozmanitost vnímá jako svou výhodu.
Na toto poslední svědectví pape? Franti?ek reagoval spontánními slovy:
?Rád bych navázal na to, co jste ?ekla o dramatu migrace: nezapomínejme na refrén, který se v Bibli, ve Starém zákoně, vrací, opakuje: vdova, sirotek a cizinec. Mějte soucit - ?íká Hospodin u? ve Starém zákoně - s opu?těnými. V té době byly opu?těné vdovy, sirotci také a cizinci, p?istěhovalci. Migranti p?icházejí do zjevení. Velmi děkuji lidem a vládě Lucemburska za to, co dělají pro migranty: děkuji vám!“
Pape?ovo doporu?ení lucemburské církvi: slu?ba, poslání a radost
Pape? Franti?ek ve své následné promluvě vy?el z úcty k Marii, Tě?itelce zarmoucených a patronce Lucemburska, a motta apo?tolské náv?těvy, které zní ?Slou?it“. Jak prohlásil, ?utě?ovat a slou?it jsou toti? dva základní aspekty lásky, kterou nám Je?í? daroval, kterou nám svě?il jako poslání a kterou nám ukázal jako jedinou cestu k plné radost“. Proto se pape? zamý?lel právě nad těmito t?emi slovy: slu?ba, poslání a radost.
V souvislosti se slu?bou pape? doporu?il jeden velmi naléhavý aspekt, kterým je p?ijetí p?íchozích, a poukázal na staletou tradici, kterou si v tomto ohledu Lucembursko udr?uje:
?Ano, duch evangelia je duchem p?ijetí, otev?enosti v??i v?em a nep?ipou?tí ?ádné vylou?ení. Povzbuzuji vás proto, abyste z?stali věrni tomuto dědictví a nadále vytvá?eli ze své země p?átelský domov pro ka?dého, kdo zaklepe na va?e dve?e s prosbou o pomoc a pohostinnost. Je to povinnost spravedlnosti p?edcházející povinnosti lásky, jak ?ekl ji? svatý Jan Pavel II., kdy? p?ipomněl k?es?anské ko?eny evropské kultury a povzbuzoval lucemburskou mláde?, aby vyty?ila směr ?nejen Evropy zbo?í a statk?, ale hodnot, lidí a srdcí“, v ní? by se evangelium sdílelo ?ve slově hlásání a ve znameních lásky“. Zd?razňuji: Evropa a svět, v nich? se evangelium sdílí ve slově hlásání spojeném se znameními lásky“.
S ohledem na druhé téma, misii, pape? p?ipomenul poslání církve v sekularizované spole?nosti. Jak prohlásil, ?církev se v sekularizované spole?nosti vyvíjí, zraje, roste. Neobrací se do sebe, není smutná, nerezignuje, ale naopak p?ijímá výzvu, aby ve věrnosti hodnotám v?ech dob znovu objevila a nově zhodnotila zp?soby evangelizace a stále více se posouvala od prosté pastora?ní pé?e k misioná?skému hlásání“.
?To, co nás podněcuje k misii, není pot?eba ?doplnit po?ty“, ?dělat nábor“, ale touha dát poznat co největ?ímu po?tu bratr? a sester radost ze setkání s Kristem. Zde je tedy, nehledě na obtí?e ?ivý dynamismus Ducha svatého, který v nás p?sobí! Láska nás podněcuje k hlásání evangelia tím, ?e se otevíráme druhým, a výzva k misii nás nutí r?st jako spole?enství, pomáhá nám p?ekonat strach vydat se na nové cesty a podněcuje nás k vdě?nému p?ijetí p?íspěvku ka?dého ?lověka. Je to krásná, zdravá a radostná dynamika, kterou je dobré pěstovat v nás i kolem nás“.
Tuto radost pape? vyzdvihl jako t?etí aspekt – na?e víra je radostná, ?tan?í“, proto?e nám ?íká, ?e jsme děti Boha, který je p?ítelem ?lověka, který chce, abychom byli ??astní a sjednocení, a který se neraduje z ni?eho jiného ne? z na?í spásy. Podmanivým obrazem takové radosti je jarní procesí, Springprozession, které se o Letnicích koná v lucemburském Echternachu na památku neúnavné misijní práce svatého Willibrorda, evangelizátora těchto kraj?. Celé toto město tan?í po ulicích a náměstích spolu s mnoha poutníky a náv?těvníky, kte?í se sem sjí?dějí, a procesí se tak stává jedním velkým, jedine?ným tancem. Jak pape? p?ipomněl, také král David tan?il p?ed Hospodinem, a tanec nás tedy p?ibli?uje k Bohu.
Zahájení mariánského jubilea
V závěru setkání v lucemburské katedrále ?ty?i mladí lidé za zpěvu pěveckého sboru p?enesli p?ed pape?e Franti?ka sochu Panny Marie, Tě?itelky zarmoucených. Po chvíli rozjímání kardinál Hollerich pronesl úvodní modlitbu k mariánskému jubileu. Prosil Matku Bo?í, aby se p?imlouvala za to, aby jubilejní Mariánský rok ?byl pro vě?ící p?íle?itostí k up?ímnému obrácení“ k jejímu Synu, Je?í?i Kristu, a aby ?obnovili své k?estní závazky a stávali se stále více misioná?skými u?edníky, p?ipravenými vydávat svědectví o radosti z evangelia“. ?Utě? nás svou p?ímluvnou modlitbou,“ uzav?el modlitbu, ?p?ipodobni na?e srdce svému, abychom se dali do slu?eb na?ich bratr? a sester, a tak chválili tvého Syna, Krista, na?eho Pána!“. Poté pape? Franti?ek s pomocí kardinála polo?il k nohám mariánské so?ky zlatou r??i a zopakoval tak starobylé gesto, kterým pape?ové prokazují svou úctu Panně Marii.
P?ed zakon?ením setkání s katolickou komunitou p?edal lucemburský arcibiskup kardinál Jean-Claude Hollerich pape?i Franti?kovi jako dar výtě?ek peně?ní sbírky pro nejchud?í; pape? Franti?ek tuto ?ástku věnoval místní Charitě pro její pot?eby p?i pomoci chudým. P?ed odchodem z katedrály se pape? pozdravil s p?ítomnými biskupy a poté se odebral na prostranství p?ed zadní vchod katedrály, aby pozdravil shromá?děné vě?ící.
