Pape? k rodi??m, kter?m zem?elo dítě: Smrt nemá poslední slovo
Jana Gruberová – Pope
?Nejd?íve si p?eji pohlédnout vám do tvá?e, s otev?enou náru?í p?ijmout va?e p?íběhy poznamenané bolestí a nabídnout pohlazení va?emu srdci, zlomenému a probodenému jako Je?í?ovo srdce na k?í?i“, oslovil pape? Franti?ek své hosty a pokra?oval:
?Ztráta dítěte je zku?enost, která neuznává teoretické popisy a odmítá banalitu nábo?enských ?i sentimentálních slov, sterilní povzbuzení nebo p?íle?itostné fráze, které by sice chtěly utě?it, ale nakonec je?tě více zraňují ty, kte?í stejně jako vy denně ?elí tě?kému vnit?nímu boji. Nesmíme upadnout do postoje Jobových p?átel, kte?í se sna?í ospravedlnit utrpení a dokonce se uchylují k nábo?enským teoriím. Jsme spí?e povoláni napodobovat Je?í?ovo dojetí a soucit tvá?í v tvá? bolesti, které ho vedly k tomu, aby na vlastním těle zakusil utrpení světa“.
Bolest, zvlá?tě kdy? je tak nesnesitelná a nevysvětlitelná, se musí p?imknout jedině k modlitbě, která dnem i nocí volá k Bohu, která se někdy vyjad?uje absencí slov, která se nesna?í vy?e?it drama, ale naopak obývá stále se vracející otázky: ?Pro?, Pane? Pro? se mi to stalo? Pro? jsi nezasáhl? Kde jsi, zatímco lidstvo trpí a mé srdce oplakává nep?ekonatelnou ztrátu?“.
?Brat?i a sestry, tyto otázky, které uvnit? pálí a zneklidňují srdce, v?ak zároveň otevírají záblesky světla, které nám dávají sílu jít vp?ed. Není toti? nic hor?ího ne? uml?et a utlumit bolest, odstranit traumata, ani? bychom se s nimi vyrovnali, k ?emu? tento svět ?asto svádí. Otázka, která se k Bohu vzná?í jako výk?ik, je naopak spásná. Je to modlitba. Jestli?e nutí ?lověka zahloubat se do bolestné vzpomínky a oplakávat ztrátu, stává se zároveň prvním krokem k vzývání a otevírá ?lověku cestu k p?ijetí útěchy a vnit?ního pokoje, které B?h neopomene dát“.
Na evangelní epizodě o Jairově dce?i pape? vysvětlil, ?e v utrpení B?h neodpovídá slovy nebo teoriemi, av?ak tím, ?e krá?í s námi, ?e stojí vedle nás.
?Je?í? se nechal zasáhnout na?í bolestí, ?el stejnou cestou jako my a nenechává nás samotné, ale osvobozuje nás od b?emene, které nás tísní, nese ho za nás a s námi. A stejně jako v oné epizodě chce B?h p?ijít do na?eho domova, do domova na?eho srdce a do domova na?ich rodin rozvrácených smrtí: chce nám být nablízku, chce se dotknout na?eho trápení, chce nám podat svou ruku, aby nás pozvedl, jako to udělal s Jairovou dcerou. Chce osu?it va?e slzy a chce vás ujistit: smrt nemá poslední slovo. B?h vás nenechává bez útěchy. A chce vzít za ruku i vás, abyste ve světle velikono?ního tajemství i vy sly?eli jeho hlas, který vám opakuje: Vstaňte, neztrácejte naději, nezhá?ejte radost ze ?ivota!“
